Na Pankráci, na malém vršíčku, je stále plno žadatelů o výpis. Tamní úřednice se ztráty zaměstnání věru obávat nemusejí. Původně to mělo jistý smysl, když zaměstnavatel odmítal zaměstnat např. odsouzeného za zpronevěru na místě, kde by nakládal s finančními prostředky. Nebo jako vychovatele osobu odsouzenou za pohlavní zneužívání. Ale postupně se to vymklo z jakýchkoliv rozumných mezí a zvrácenosti pokračují: Zdravý rozum by napovídal, že bezúhonnost by měli prokazovat především uchazeči o špičkové manažerské funkce, zejména ve státní správě a v podnicích se státní účastí. Každou chvíli však čteme či slyšíme nejapné výmluvy, že X. Y. byl do určité funkce jmenován jako nepostradatelný odborník. Byl sice odsouzen za majetkové trestné činy, ale vždyť to nebyly ani celé tři miliony Kč a od té doby už uplynul celý rok. Ani nebude rozhodovat o ničem důležitém, pouze o státních zakázkách v řádu miliard. Takový by přece měl dostat šanci.

Naproti tomu čteme neuvěřitelné inzeráty typu "Přijmu pracovníka na čištění záchodů, kanálů a žump. Požadavky: ZŠ a ČTR" nebo "Přijmeme dělníka do autolakovny, plat 7 000 Kč hrubého, vyučení nepožadujeme. Podmínka: ČTR". Místo aby zaměstnavatelé byli rádi, že někdo chce tyto bídně placené, zdravotně závadné a skrz naskrz odporné práce vykonávat, házejí uchazečům pod nohy klacky v podobě absurdního požadavku bezúhonnosti. Věc má také druhou stránku: Zaměstnavatelé nezkoumají skutečnou bezúhonnost, jenom formální stav rejstříku trestů (RT). Kdyby uchazeč umlátil vlastní mámu sekerou a měl čistý RT, vítali by ho s otevřenou náručí.

Lidé jsou jako ovce: Zaměstnavatel řekne "Přineste výpis z RT ne starší než tři měsíce" a uchazeč hned běží, vystojí frontu, zaplatí 50 Kč a žádané přinese. Místo toho by měl klidně odvětit "A proč? Jaký právní předpis Vás opravňuje požadovat to po mně? Nebo jaký právní předpis mi takovou povinnost ukládá?"

Pravda, existují různé právní předpisy (např. zákon o úřednících územních samosprávných celků), které definují způsobilost k práci v určitých úřadech a institucích. Také pro některé činnosti je předepsána bezúhonnost, která bývá různě definována. Ale neexistuje předpis, který by nařizoval, že každý, kdo chce vstoupit do pracovního poměru, musí předložit čistý výpis z RT. Odmítnout uchazeče o zaměstnání jenom proto, že má záznam v RT, když skutek, za který byl odsouzen, nesouvisí s předmětem práce, to je diskriminace. Proč by např. chlap, který v afektu uškrtil manželku, nemohl pracovat u soustruhu? Proč by defraudant nemohl být programátorem? Nebo prznitel řidičem tramvaje?

Mám takovou možná naivní představu o živelně se rozrůstající kampani, kterou pracovně nazývám "Neposlušnost uchazečů o zaměstnání". Měli by ji však provádět především ti, kteří sami mají neposkvrněný RT a kteří si díky svým schopnostem mohou mezi zaměstnavateli vybírat. Jen si to představte:

Uchazeč přichází na pohovor, na zaměstnavatele udělá dobrý dojem, má požadované vzdělání i praxi, už je skoro ruka v rukávu.

Zástupce zaměstnavatele říká: "Výborně, jsme domluveni, během tohoto týdne nám sem doručíte ověřenou kopii dokladu o vzdělání, zápočtový list......... jo, a abych nezapomněl, také výpis z RT ne starší 3 měsíců."

Uchazeč: "A proč? Vyžaduje to snad nějaký právní předpis? Domníval jsem se, že nastupuji do odborné funkce."

Zaměstnavatel zbystří: "Ale prosím vás, máte s tím snad nějaký problém? To by bylo nepříjemné."

Uchazeč: "Nemám. Jenom nechápu, na jakém základě to ode mne vyžadujete."

Zaměstnavatel: "Ale prosím vás, to je tak u nás zavedené. Je to jen formalita. To víte, naše paní personální je zvyklá mít to u každého zaměstnance všechno pohromadě. Vždyť je to maličkost. Přece byste to nezkazil, když už jsme se dohodli."

Uchazeč: "Dobře, dodám ten výpis, když na tom trváte. Ale stejně nejsem přesvědčen o oprávněnosti vašeho požadavku."

Později všechny požadované doklady včetně výpisu z RT dodá. Zástupce zaměstnavatele, který z toho měl trochu divný pocit, se uklidní když vidí, že výpis je čistý. Bodře zahlaholí: "To je skvělé, takže jsme domluveni, prvního v 8.00 přijdete do této kanceláře, podepíšeme pracovní smlouvu, pak vás představím vedení firmy a nakonec vás uvedu na vaše nové pracoviště. Už se tady na vás všichni těšíme.

Prvního v 7.55 uchazeč zavolá a řekne: "Promiňte, ale rozmyslel jsem si to, již nereflektuji na zaměstnání u vaší společnosti. Necítil bych se dobře u zaměstnavatele, kterého více zajímá stav mého RT než mé odborné znalosti a schopnosti". Pokud by se podobné scény odehrávaly v masovějším měřítku, možná by se zaměstnavatelé chytli za nos.