|
24. 11. 2007
Lidé jsou v ČR ubitíJsem skeptický k Vaší závěrečné prognóze stran dřívějšího či pozdějšího prozření těch mnou předefinovaných "masívně po masu prahnoucích mas.", píše Jiří Kramář. Obávám se, že se nemýlím, že tomu bude mnohem později, že ani prudké snížení životní úrovně v příštím roce nebude mít výsledný efekt - na nějž spoléhají a již od počátku devadesátých let trpělivě čekají v KSČM. Dlouhodobá kampaň primitivního antikomunismu už vykonala svoje. Většina lidí u nás - nejen těch mladých inteligentních a světaznalých - stále není schopna vždy o viděném či zažitém samostatně myslet, pronikat ke skutečné podstatě jevů a dopředu domýšlet všechny možné dopady svých činů nebo rozhodnutí. Snad Vás pobaví následující příklad. |
|
Nedávno v "plkšou" Haliny Pawlowské promlouval z obrazovky Michal Viewegh o zásadních rozdílech mezi pedagogikou naší a pedagogikou v USA. Pokud mi má šedesátiletá paměť slouží, řekl můj docela oblíbený, protože velmi vtipný autor přibližně toto: Ty rozdíly mezi naším a americkým přístupem k žákovi jsou zásadně rozdílné. Náš přístup je demotivující a je názorně vidět například už při tréningu mladých hokejistů. U nás, když se hoch netrefí prudkou střelou do branky, trenér zařve: "Jak to střílíš? Kams dal oči, vole!" To si nevymýšlím, to jsem zažil a je to opravdu nesmírně demotivující. Stejnou situaci v Americe komentuje trenér mnohem kvalifikovaněji: "Výborně, hochu! Skvělá rána! Jen tak dál! Příště to bude určitě lepší." To toho hocha povzbudí a výsledek se zaručeně dostaví. Nám tady stále schází pozitivní motivace. Smál jsem se, vážený pane šéfredaktore, ještě hlasitěji než diváci ve studiu. Ačkoliv je to vše i po odborné stránce pravdivé a vtipně podané - zůstává nezodpovězena otázka, proč už v současné NHL poráží bratr bratra a brzy bude celek našinci připomínat bitvu u Lipan - pojatou jako americký televizní seriál. |
