22. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 11. 2007

Slizké, příliš slizké

"Odkud pro všechno na světě ten pathos pravdy?"

Friedrich Nietzsche, Fragmenty z pozůstalosti

Posledním koncilem vyCEPovaných klimaskeptiků ZDE se prezident definitivně zařadil mezi kněžoury. Rozumějte: Osoby církvemi vesměs skromně placené za to, aby v rizikové společnosti dobývaly smysl z příběhů Starého a Nového zákona, ke kněžourům neřadím.

Koneckonců jim jde často také o to, aby publiku nabídly životní motivace odlišné od prostého hromadění majetku, moci a prestiže. Kněžoury však nazývám restaurační ideology mobilizující pod partajní prapor už i křesťanskou tradici; rétory zaklínající se střízlivostí, zatímco nám kradmo podsouvají opiát volnotržního providencialismu; podvodníky ohánějící se protestem proti monetarizaci spásy, aby mohli vydávat monetarizaci za spásu. Prostě všechny, kdo se evropskému publiku snaží v sofistikovanější podobě naservírovat apologetickou tezi, podle níž trh je vtělením Boha - tezi s typicky americkou přímočarostí představenou v Novakově Duchu demokratického kapitalismu. "Zbožná" politickoideová iniciativa, k jejímž možným důsledkům patří ztotožnění měnové politiky s bohoslužbou, je samozřejmě ukázkovým příkladem svatokupectví a - domyšlena až na konec - podkládá nárok na césaropapismus. To však proponentům vůbec nebrání vydávat se za obhájce svobody, jako to od Francouzské revoluce dělají takřka všichni.

Mezi Mladými konzervativci, starými přispěvateli revue Proglas, jakož i dalšími ideovými příbuznými Václava Klause, jsou ekologové již nejméně patnáct let ztotožňováni s obrazem nepřítele -- totiž s komunismem našich časů. Jedná se opět o levný americký import, stejně jako v případě větší části ideového dědictví aneb, které obhájci českých národních tradic snaživě a s pietou konzervují. Za oceánem mají s propagandou skutečně bohaté zkušenosti, takže proč bychom se neučili. Když například Američané v "osvětovém" filmu o žlutém Ho Či Minovi říkali, že je ve skutečnosti rudý, vzali to přes hnědého Adolfa. Tak se i čeští příznivci nejrůznějších zelených proudů v pravicové propagandě stali "melouny" s rudým vnitřkem. Každý nepřítel pravice je totiž ve skutečnosti rudý - a rudá je kromě záře nad Kladnem také barva ďábla. Viď, Stendhale.

Určitý průnik mezi komunismem a ekologickými směry vyrostlými vesměs z konzervativní kritiky moderny samozřejmě existuje. V obou případech se například obecně očekává, že věci vzniklé jednoho dne také zaniknou. Jenže komunisté byli natěšeni na chvíli, kdy industriální ekonomika odhodí svěrací kazajku soukromého vlastnictví a konečně to pro publikum pořádně rozjede -- neboť teprve potom měly všechny zdroje společenského bohatství cákat plným proudem. Ekologové ale naopak očekávají, že industriální ekonomika zmizí ze světa dříve než soukromé vlastnictví, takže na nějaké postkapitalistické orgie u tyče už nejspíš nedojde.

To je koneckonců názor, který nebyl cizí ani Maxu Weberovi, na jehož klasickou studii Protestantská etika a duch kapitalismu se česká antiekologická pravice ráda odvolává. Weber tvrdil, že poté, co u vzniku kapitalistické etiky stálo náboženství, rozvinutý systém se již snadno obejde bez ideové motivace -- stal se pro podřízená individua železnou klecí, jež nepřestane fungovat, "dokud nebude spálen poslední metrák uhlí". Jak vidět, i Weber byl ve skutečnosti zakukleným ekologem, který svatokrádežně připustil, že průmyslový kapitalismus by mohl jednoho dne přestat existovat. Kryptokomunista Weber by měl být zavčas vyřazen ze všech pravicových kompendií.

Avšak zpět k protestantskému Santa Klausovi. Zapřísáhlý konzervativec zřejmě vůbec netuší, že se nejnovějším pojetím přizpůsobení změně klimatu dostal na půdu modernistické fascinace "novostí" -- k vydobytí stimulu z kompulzívního opakování. To ovšem dává velmi dobrý smysl: Jen ten, kdo je přesvědčen, že kvantita nikdy nepřejde v kvalitu, může právem očekávat nekonečné salámování budoucnosti. Je to právě Klaus, kdo navrhuje, abychom se posadili do křesla a se zavřenýma očima neangažovaně čekali, až se "květy zla" v roztátých arktických oblastech rozvinou do plné krásy -- opět nová půda, kde bude možno hospodařit, opět další zdroje surovin. Klimatická změna je tu chápána coby "běžná senzace". Jako u Baudelaira, i u Klause má změna koneckonců proběhnout jako subsumování, věčný návrat v rámci téhož konceptuálního schématu opět vnuceného vnějšímu světu. Jenže -- co když ne? Co když všichni ti klimatologové vůbec nepatří k bolševikům, ale jednoduše se blíží pravdě přežití tak, jak je jen možno?

Santovi ale přece o nějaký boj proti bolševikům ve skutečnosti vůbec nejde -- jen se podívejte, kdo ho zvolil prezidentem. A nejde mu ani o vědeckou pravdu, jíž se zaklíná -- protože to by od naprostého popírání klimatické změny nepřešel rovnou k jejímu "bezproblémovému" přijetí. Ve skutečnosti jediné, oč Klaus doopravdy stojí, je prezidentské křeslo a pocit vlastní důležitosti. Je tak krásné a skrznaskrz konzervativní, budit naději a bezpečí -- i když neúprosný proud času už dávno strhl z ruky nástroj, který umožňoval takové věci slibovat. Z tohoto povýtce osobního humusu vypučela i Geniálně Lehkomyslná Udyndávací Manýra: "Žádné ničení planety nevidím, nikdy jsem neviděl..." GLUM!

(Autor je tiskovým mluvčím Greenpeace Česká republika. Tento text však nevyjadřuje stanovisko zmíněné organizace.)

                 
Obsah vydání       22. 11. 2007
22. 11. 2007 Paroubkovsko-topolánkovský politický princip Bohumil  Kartous
22. 11. 2007 A co je vám do toho? Petr  Partyk
22. 11. 2007 Slizké, příliš slizké Karel  Dolejší
22. 11. 2007 Drsná chyba ve vládní publikaci Rozumět dějinám Václav  Chyský
22. 11. 2007 S námi blbečky, co ničemu nerozumí, se přece nikdo bavit nemůže Jaroslav  Klíma
22. 11. 2007 Němá tvář Josef  Frič
22. 11. 2007 Domácí agresor patří do rukou odborníků Eva  Hurychová
22. 11. 2007 Útočný radar Jan  Teplík
22. 11. 2007 Goodbody a rotace kádrů Pavel  Kopecký
22. 11. 2007 Řešme příčiny... Jaromír  Habr
22. 11. 2007 Bolívarianská revoluce ve Venezuele čelí osudným překážkám Daniel  Veselý
22. 11. 2007 Vzkaz redakci
22. 11. 2007 My také chceme referendum o unijní smlouvě a také se nás nikdo neptá ! Karel  Košťál
22. 11. 2007 Energy Returned/Energy Invested Zdeněk  Wognar
22. 11. 2007 Po nás potopa? Jan  Makovička
22. 11. 2007 Knihovna pro národ Komenského, Noemova archa a restaurátorské centrum pro napravení hříchů minulosti Štěpán  Kotrba
22. 11. 2007 Projekt Národní knihovny není megalomanský
22. 11. 2007 Ukryjte ty knihy před čtenáři! Jan  Čulík
21. 11. 2007 Recyklovaný Čunek Pavel  Kopecký
21. 11. 2007 Energetické zdroje a bezpečnost EU Vladimír  Prorok
21. 11. 2007 Reakce na dobrou zprávu, aneb jsem rád...... John  Bok
21. 11. 2007 Komunisté zachránili střechu nad hlavou
21. 11. 2007 My také nechceme sloučení škol a také se nás nikdo neptá!
20. 11. 2007 Generálem po bitvě Stanislav  Vozka
21. 11. 2007 Zákony, jaké zákony? Patrick  Ungermann
21. 11. 2007 Americké ministerstvo zahraničí se snaží debatovat na webu s Araby
20. 11. 2007 Mluvčí neznamená mluvka Egon T. Lánský
20. 11. 2007 Rasismus, politici a Romové v České republice Laura  Cashman
17. 11. 2007 Hospodaření OSBL za říjen 2007