Jednou z hlavních intencí vydavatelů této knihy bylo zamezení vzniku tak zvaných flagelantských pocitů v českém povědomí v souvislosti s vyhnáním Němců a též obava z pronikání německé dějinné a politické interpretace transféru pod vlivem českých medií, údajně poplatných německým tiskovým koncernům.

Téma knihy Rozumět dějinám se plně krylo s mým zamýšleným publikačním projektem, totiž zasazením problematiky vyhnání Němců do evropského dějinného kontextu a vystopovat vznik doktriny etnických čistek v Evropě a v jejím předoázijském předpolí. Není proto divu, že jsem text pozorně pročítal.

Zvláštností knihy Rozumět dějinám, vydané v češtině v nákladu 25.000 exemplářů, byla její bezplatná distribuce ve vybraných knihkupectvích.

Já jsem ji obdržel v nakladatelství Karlovy university v Celetné ulici. Pult byl pokryt těmito brožurami a nikdo se nepozastavil nad tím, že jsem si vzal tři exempláře, mysliv na mé historicky zainteresované přátele.

Jsou dva důvody, proč se po několika letech vracím k vydání této brožury. Jedním je přednáška švýcarského historika Adriana von Arburga, již jsem objevil na stránkách internetu "Breiter Diskurs auf dünnem Eis: tschechische Historiker und die Vertreibung der Deutschen seit 1990" (Široká diskuse na tenkém ledě: čeští historikové a vyhnání Němců počínaje rokem 1990), přednesená v prosinci 2004 na setkání Arbeitsgemeinschaft außeruniversitärer historischer Forschungseinrichtungen in der Bundesrepublik Deutschland e.V. ( Pracovní společenství mimouniversitních historických výzkumných zařízení Spolkové Republiky Německo ).( 2 )

Adrian von Arburg ve své mnichovské přednášce analyzuje způsob vedení diskuse a přístup jednotlivých českých vědeckých pracovišť k základnímu výzkumu transférů, t.j. ke studiu archivů a poukazuje na skutečnost, "že se základní výzkum soustředuje na provinčních, tedy mimopražských akademických pracovištích, zatímco podle tradičně pragocentristických struktur českého vědeckého provozu, se může říci -- silně přehnáno -- že se v provincii pracuje, zatímco si Praha může dovolit luxus diskuse a určování linie".

Jinými slovy, v Praze sídlí dějinní manažeři (Geschichtsmanager), nebo též dějinní politici (Geschichtspolitiker) a na mimopražských učilištích pracují lidé, kteří se zabývají vlastní historickou činností, to jest studiem primárních pramenů.

Třísetstránková publikace Rozumět dějinám, na níž se podílelo jedenáct historiků a právníků, sledující česko-německý vztah počínaje rokem 1848 a konče rokem 1948, byla zpracována v rekordním čase šesti týdnů. Ministerstvem kultury zadané dílo nebylo zřejmě pro nedostatek času předloženo k expertize nezávislým odborníkům, kteří by vychytali faktografické chyby a naopak doplnili ( záměrně?) vynechaná fakta. Pro dílo, které si klade nároky na vědeckost, je neomluvitelná absence jmenného a věcného rejstříku.

Čeští recenzenti, převážně z řad publicistů ( 4,5,6 ), se pozastavují nad lehkovážností, s jakou jsou rozšiřovány vědecky nedoložené události, které neobstojí před důkladným faktografickým pohledem. Profesionální historikové se s kritikou drželi nápadně zpátky.

A právě na takovou faktografickou lehkovážnost jsem narazil v kapitole 5, Mezinárodní rámec odsunu sudetských Němců ( české vydání strana 182 ), jejímž autorem je Jiří Pešek, opinion leader ve věci česko-německých vztahů. To je druhý důvod, proč se k vydání knihy vracím.

Jde o transfér trentinských Italů v roce 1915, organizovaný rakouským generálním štábem jako reakce na rakousko-uherský válečný konflikt s Itálií. Jiří Pešek píše:

40 000 v pustě hladem a žízní zemřelých transferovaných Italů neni jen ledajaká "bevölkerungspolitische Schweinerei", ale masová politická vražda, která mi ve střední Evropě z první světové války nebyla známa. Ti italští přesídlenci museli být přeci někde pohřbeni a někdo, at již příbuzní a známí, jakož i italská oficiální místa by musela na takovýto zločin vzpomínat. Bylo mi nevysvětlitelné, proč takový závažný a ve střední Evropě do té doby nebývalý zločin není nikde dokumentován.

Protože Jiří Pešek neuvádí pramen, hledal jsem dokumentaci této masové vraždy v německém, rakouském, italském a českém internetu. Nikde nic.

E- mailem jsem se dotázal autora dotyčné kapitoly Jiřího Peška. Neobdržel jsem žádnou odpověd.

Ani profesor Hans Lemberg z göttingské university mi nemohl s hlédáním pramenů pomoci. Konečně jsem zastihl profesora Jiřího Peška na telefonu a sdělil mu svoji bezradnost při hledání dokumentace k jím líčenému etnickému zločinu a vyslovil podivení nad tím, že on jako autor svoji výpověd nedokumentuje literárním pramenem.

Z rozpačitité odpovědi jsem vyrozuměl, že profesor Pešek zprávu o 40 000 v pustě hladem utrápených trentinských Italů četl za svého studijního pobytu v Göttingen, ale že dotyčný pramen již přesně citovat nemůže. Brožura Rozumět dějinám prý byla psána pod časovým stresem.

Pátral jsem dále a dotázal se profesora Rudolfa Lilla, specialisty pro novodobé italské dějiny na Rheinisch Friedrich -- Wilhelms -- Universität v Bonnu, co je mu o tridentských transferech do madarské pusty známo. .

Podle ústního sdělení Rudolfa Lilla a jeho italské kolegině profesorky Marie Garbari, prezidentky "Societa di Studi trentini di Scienze storiche"( 7 ) žilo v tridentské oblasti začátkem 20. století 350 000 převážně italsky mluvících obyvatel. 60 000 tridentských mužů sloužilo v rakousko -- uherské armádě. Italští Tyrolané byli vůči Rakousko-uherské monarchii vcelku loajální, protože dávali přednost rakouské státní administrativě před italskou a jako vinaři si cenili výhodnější podmínky pro své vinařské produkty na rakousko-uherském trhu. ( 10)

Ke konci 19.století a začátkem století 20. se počalo v oblastech italsko- rakouského pomezí s výstavbou mohutných železobetonových pevností v předtuše rakousko - italského vojenského konfliktu ( 8 ), přestože oba státní celky patřily od roku 1878 k tak zvanému Trojspolku tvořenému Německou říší, Rakouskem -- Uherskem a Italským královstvím

V době vypuknutí rakousko -- italských válečných akcí v roce 1915 bylo z ohledu na ohrožené životy civilistů, ale též z obavy nelojálnosti italského etnika rakousko -- uherským vojenským štábem staženo z frontových linií do Předlitavska kolem 70 000 ( v literatuře je též uváděn počet 113 000 ) Italů s úmyslem, že se po předpokládaném vítězství Centrálních mocností do své alpské domoviny opět navrátí. Nejednalo se tudíž o trvalé vysídlení a není opodstatněné tento transfer řadit do kategorie etnických čistek. Rakouské vrchní velení ovšem svým svévolným chováním zatížilo vztah tridentských Italů k rakouské vrchnosti a jejímu vrchnímu velteli svobodnému pánovi Conradu von Hölzendorf, který zneužíval vakum, vyvstalé mezi civilní administrativou a rakouskou válečnou mašinerií. Je zaznamenán jazykový imperialismus, totiž výlučné užívání německých označení osad, ulic, obchodů a veřejných budov, což odporovalo duchu rakouské ústavy z roku 1867.( 10 )

3000 politicky nespolehlivých tridentských občanů bylo koncentrováno v internačních táborech.

Internetové články o transféru tridentských Italů informují o tom, jakým způsobem a kam byli vysídlenci v Předlitavsku rozmístěni. Konkrétně je uváděno město Braunau na řece Innu (rodiště Adolfa Hitlera) , kde byl vybudován tábor s kapacitou pro 10 500 přesídlenců, což byl nejvyšší stav koncem roku 1915. Město Braunau samo mělo tehdy jen 4074 občanů (9). V Čechách, kam byli Italové také vystěhováni, je uváděno město Broumov ( shodou okolností německý název také Braunau). Ve Štýrsku to byl tábor Wagna, ve kterém bylo internováno 12 934 Italů, 911 Slovinců a 24 Poláků ( 10 ). Pobyt v lágrech byl zajisté těžký zásah do života transferovaných. Dnes však existují mezi oběma městy Braunau am Inn a Trentem živé kontakty. 2. července 1997 bylo jedno náměstí v Braunau am Inn přejmenováno na Trentinerplatz ( 9 ).

O masových hrobech v madarské pustě však nikde ani zmínka. Po válce se většina tridentských přesídlenců vrátila do své alpské domoviny.

Tímto konkrétním poukazem na nedostatečně faktograficky doložené výpovědi chci doplnit kritické hlasy o neprofesionálním přístupu některých českých dějinných managerů k otázce etnických čistek ve střední Evropě.

Pozastavuji se nad tím, že zde líčený politicky brizantní "Kunstfehler" projde bez odborných komentářů historického cechu. Je pozoruhodné, že se k této zde líčené historické fantazii o madarské pustě nevyjádřili ani zahraniční historici.

Kniha Rozumět dějinám byla přeložena do němčiny po titulem Geschichte verstehen a do angličtiny pod titulem Facing history. I v překladech byla pasáž o masovém mření tridentaských Italů ponechána. V němčině na stránce 197, v anglickém překladu na stránce 194-195.

Kompletní překlady lze vyhledat pod zmíněnými tituly i na internetu.

Jestliže Jiří Pešek dodatečně doloží svoji výpověd o masových úmrtích transferovaných Italů v madarské pustě, prosím čtenáře i jej , aby moji opožděnou kritickou poznámku považovali za bezpředmětnou.

Poznámky:

1. Chyský Václav: Doktrína etnických čistek -- snaha po národnostně homogenních státech, Střední Evropa, Revue pro středoevropskou kulturu a politiku č. 123, leden 2006 Britské listy 7. březen 2007.

2. Rozumět dějinám, Pro ministerstvo kultury České republiky vydala 2002 Gallery s.r.o. ISBN 80-86010-55-4 V němčině "Geschichte verstehen", v angličtině "Facing history"

3. AHF-Information Nr.012 vom 08.02. 2005 Arbeitsgemeinschaft außeruniversitärer historischer Forschungseinrichtungen in der Bundesrepublik Deutschland Multiples Erinnern. Zwangsemigration als Objekt einer Streitgeschichte im erweiterten Europa, München, 6.bis 7. Dezember 2004. Beitrag von Adrian von Arburg" Breiter Diskurs auf dünnem Eis"

4. Jiří Loewy: "Osvětimská lež" po česku" , Lidové noviny 26.7. 2002

5. Jiří Hanák: "Neúplný obraz české historie", BBC Czech.com 6.8.2002 česká redakce BBC World Service

6. Bohumil Doležal: "Kříž smíření", Události, politický zápisník Bohumila Doležala 30.9-5.10 2002

7. ústní sdělení - Prof. Dr. Rudolf Lill, Rheinisch Friedrich-Wilhelms -Universität Bonn, pracovní specializace: Dějiny Německa a Italie a německo-italské vztahy počínaje 18. stoletím : Koautor knihy" Německé menšiny v právních normách 1938-1949. Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi." Příspěvek Rudolfa Lilla: Itálie a německá menšina v jižním Tyrolsku. Eds: Jiří Pešek, Oldřich Tůma, Manfred Kittel, Horst Möller, Ústav pro soudobé děliny AV ČR, Praha 2006, ISBN 80-7285-076-8 Maria Garbari, prezidentka " Societa di Studi trentini di Scienza storiche"

8. Die Festungen und Sperranlagen der Hochebenen Lavarone und der Dolomiten: Der Weltkrieg vor 92 Jahren, Internet, text internetového článku částečně převzat z knihy Wilhelm Nußstein: Militärgeschichtlicher Reiseführer, Dolomiten, Verlag Mittler& Sohn, 1997, ISBN-10 3813204964

9. Internet RiS -- Kommunal Trentinerplatz. Quelle Mag. Florian Kotanko

10. Das Deutschendbild Alcide De Gasperis ( 1881-1954), Ein Beitrag zur Geschichte der italienischen Deutschenwahrnehmung, Inauguraldissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophie an der Ludwig Maximilians -- Universität München, vorgelegt von Michael Völkl, 2004. Kompletní text disertační práce je na internetu.