Informace o skutečném obsahu PTPK 27.10.07

Milé soudružky, vážení soudruzi,

to, o čem bude řeč, jste jistě už zaznamenali i Vy. Pohrobci Kladiva na čarodějnice mají nový hit. Německý tisk v češtině jím žije už tři týdny. Pozadu nemohlo zůstat ani Právo. Novinkou inkviziční hitparády se stal falešný kuplet o XXIII. pražské teoreticko-politické konferenci. Poslední říjnovou sobotu ji uspořádaly OV KSČM Praha 1, 6 a 7, Praha-východ, Chomutov a Mladá Boleslav spolu s ÚR KSM. Pro pořádek zdvořile připomínám, že jsme na ni zvali i Vás. Rádi Vám nabídneme sborník, který z ní vydáme už za pár dní.

Na konferenci nás nebylo 65, 60 či snad ještě méně, jak se navzájem ujišťují ti, kdo to mají jen z druhé ruky. Sešlo se nás tam minimálně dvakrát tolik, z toho asi třetina velice mladých. Tisk, který leze před pravicí po čtyřech, z toho dělá "bolševické spiknutí" ("proti vedení strany" - ?!?). Konspirační pleticháře nepotěšíme. Měli jsme docela prozaické téma. Rovných 90 let od Říjnové revoluce - materiál "Socialismus pro 21. století". K němu jsme si vzali slovo přesně tak, jak nás k tomu vyzvalo - právě vedení strany.

Zprávu o naší akci jsme redakci Haló novin poslali včas a v dohodnutém rozsahu. Z torza, jež z ní otiskly, však vypadlo právě to, oč na ní opravdu šlo. Tím rychleji se o ní začala šířit jiná "zpráva". Chytlavý má už název - "Zápis ze všestalinského sletu". Pustil ji do světa pracovník ÚV KSČM. Sám se naší konference ani nezúčastnil. Zato dílko o ní je ze série vtipů o Rádiu Jerevan. Tak už to u lovců "stalinistů", když se pustí do komunistů, ovšem bývá.

Někomu jakoby nestačil ani hon na čarodějnice, v nějž se to zvrhlo. I z něj teď viní právě nás, proti komu je veden. Není to zdaleka poprvé. Tentokrát ovšem ti, u nichž hon na "stalinisty" začal, spěchali hlava nehlava. Nestačili po sobě zamést stopy aspoň tak, jak si s tím dávají práci jindy. Nové tirády o "bolševickém spiknutí" jsou tak jednovaječným dvojčetem "Zápisu ze všestalinského sletu" . Jsme demokratickou stranou. Lišíme se v řadě názorů. Dokážeme se shodnout aspoň v jednom? V tom, že zvát si na pomoc tlampače pravicového dryáčnictví je to poslední, co se sluší mezi komunisty?

Diskutujících na konferenci byly tři desítky. Jak už to v žáru polemiky bývá, padla i zbytečně silná slova, vůči kterým jsme se namístě ohradili. Byly to jen okrajové epizody. O žádné "spiknutí" nešlo ani jim. Spíš o to, aby se braly rovnocenně v potaz všechny, a ne jen některé názory. Skutečným jádrem diskuse však bylo to, k čemu vyzval ÚV KSČM - otevřené, kritické zamyšlení, a ne jen formální přitakání materiálu, který má diskusi rozproudit, a ne ji utnout dřív, než pořádně začala. Většinu vystupujících inspirovalo i stanovisko, jež k "Socialismu pro 21. století" přijal v září t.r. OV KSČM v Praze 1 a o kterém jsme si vás dovolili informovat. Také říjnová konference se dotkla i dřívějších verzí "Socialismu pro 21. století". To, co v nich ve straně vyvolalo odpor, se v posledním znění smrsklo jen do šalamounských narážek. Někteří z jeho autorů se však netají, že je do textu chtějí vrátit naplno, jen co vnitrostranická diskuse skončí. Tím spíš zaznívaly i na naší konferenci hlavně tyto výhrady a náměty:

• Navrhovaný "model" se vydává za převrat v teorii socialismu. Skutečné problémy, na něž narazila v praxi, však neřeší. V otázce, v čem tkvěla jejich povaha a kořeny, většinou tápe. Hlavu do písku tak strká před vším, na čem bude nejvíc záležet i příště. Rozbor, opřený o zkušenosti komunistického hnutí, nahrazuje spekulacemi. Baletním krokem hopsá k cíli světem, z nějž si vygumoval všechny překážky. Tak se ovšem dá vyhrát jen na pískovišti, kde si to rozdávají "modely" z hračkářství.
• Tvrzení, že naše dočasná porážka byla "systémovým selháním", uráží každého, kdo socialismu zasvětil život. Porazila nás dezerce od toho, co mu dávalo sílu. Bohorovné furiantství, s nímž handlovala s principy a zárukami lidové moci, dovedla až k hanebnému kapitulantství. Obojí mělo i konkrétní ideové zdroje. Třeba je překonat do důsledku - a ne pašovat zpátky, co očividně zbankrotovalo.
• Až na dno klesá "novátorství", neváhající zpochybňovat, že naše národní bohatství bylo majetkem všeho lidu. Nejdál v tom došel právě ten pracovník strany, který rozšířil i zkomolený "Zápis ze všestalinského sletu". Chmurné legendy o "státně byrokratickému socialismu" dovedl až do "teorie" o "třídě řídícího aparátu". Ta si prý přivlastnila i ekonomické zdroje země. Nic podobného nám neměly za zlé ani slepé vášně, zvonící klíči po náměstích. Teď se lidem našeptává i naším jménem, že oč vše je okradl až "samet", jim vlastně nepatřilo nikdy. Loupeživé privatizační panstvo to jistě po zásluze ocení.
• "Nový model" neřeší ani otázku politické moci. Na cestě k socialismu je důležitější, než byla kdykoli dřív. Právě k ní se však autoři stavějí s lehkomyslnou bezradností, jakou si buržoazie nedopřávala, ani když dělnické hnutí teprve vznikalo. V iluzích o demokracii, zbavené třídního obsahu, vězí i tváří v tvář všemu, čím se teď mocensky opevňuje restaurovaný kapitalismus. Otázka záruk, že si politiku příště nekoupí, kdo si ji kupuje za kapitalismu, je vůbec netrápí.
• "Samosprávné vlastnictví" se příčí zdravému rozumu už názvem. Vlastnictví výrobních prostředků je buď soukromé nebo společenské. To druhé je podstatou socialismu. Jen to dokáže skoncovat s vykořisťováním a bezprávím. "Samosprávný socialismus" je nahrazuje jakousi "zaměstnaneckou privatizací". I s reprízou té "kupónové" počítá jen v trochu jiné podobě. Dopadly by jako v 90. letech. "Samosprávný socialismus" moc kapitálu neruší. S vykořisťováním počítá na věčné časy.
• Jen hrou se slovy je i řečnění o "kognitariátu". Vše, co v něm stojí za pozornost, popsal mnohem přesněji už Marx. Už on věděl, že kapitál nemění v proletáře jen "modré límečky". Stále víc smetany sbírá i z práce, která mu vynáší silou vzdělání a vědy. Tím víc je i "bílých límečků", jež emancipuje až socialismus. I k nim třeba hledat mnohem lépe cestu. Právě s tím však "Socialismus pro 21. století" ani nezačal. Místo rozboru konkrétních zájmů, jež bere kapitál na hůl - a budou proti němu mít i dost síly - vydává za skutečnost jen sny. "Znalostní proletariát" bojuje o místo na slunci i mezi sebou navzájem. I proto svůj třídní zájem chápe ještě hůř, než "dělnická aristokracie" 19. století, přikrmovaná z kolonií. Založit "nový model" na čekání, kdy a jak se to snad jednou změní, může jen kdo to se socialismem moc vážně nemyslí. Oporou cesty k socialismu jsou hlavně zájmy, ohrožené jeho dočasnou porážkou. Především těm je nejvyšší čas promluvit opravdu z duše. Právě to však chybí "Socialismu pro 21. století".
• V rozporu s tím, co prověřila historická praxe, je i v jiných směrech. Náš program "modernizuje" i "objevy" maloburžoazního a "buržoazního socialismu". Marx a Engels se jim vysmáli už před 160 lety.
• Pro nás, komunisty, socialismus není jen světlem na konci tunelu. Pravdu o všem, co je jen v jeho silách, potřebujeme stále víc už dnes. Právě s ní se však často zachází macešsky. Tím hůř nás pak lidé rozeznají od sociální demokracie, pro niž je pravda o socialismu tabu. Příště by nás za to mohli vytrestat ještě hůř, než v loňských volbách. Potřebujeme takovou koncepci socialismu, jež nám dá ostrou zbraň už proti dnešní aroganci pravice. Právě tou však "Socialismus pro 21. století" není ani v zárodku.

Názoru, že by se jím měl zabývat VII. sjezd strany, byl jediný z diskutujících. Na vážné vady materiálu přitom poukázal i on. Všichni ostatní se shodli, že by měl být z programu sjezdu stažen. "Socialismus pro 21. století" straně ničím novým nepomáhá. Tím snáz by sjezd vehnal jen do neplodných sporů. Ochromily by už beztak komplikované hledání, jak se víc sjednotit a aktivizovat tam, kde to nesnese odkladu.

To přitom vůbec neznamená, že by měla skončit diskuse, která už běží. Naopak, k materiálu, kolem nějž se zatím vede, by se nás mělo vyslovit co nejvíc - kritikou jeho vážných slabin i konkrétními náměty, v čem přesně spočívá vše, čemu se vyhýbá. Podstatně lépe třeba využít i mezinárodních zkušeností a diskuse s přáteli v zahraničí. Jasný, všestranně propracovaný program nové cesty k socialismu si vyžádá podstatně víc času, než kolik ho zbývá do sjezdu. Jen tak vytěží z poznání a praktických zkušeností celé strany. Jen pak může vůli nás všech vyjádřit opravdu demokraticky. Jen tak získáme pravdivý obraz všeho, co socialismus už dokázal i v čem byly jeho slabiny. Jen na jeho základě lze zformulovat program, jenž nás k socialismu dovede znovu a poučí se i ze starých chyb. Je to zásadní úkol. Týká se charakteru strany. Rozhodne i o naší schopnosti neustrnout na místě. Už proto nemůže zůstat jen v rukou nynějšího autorského týmu.

Hlavně o tom byla, shrnuto jen ve zkratce, naše konference u příležitosti jubilea Velkého Října. "Všestalinský slet" z ní dělá, jen kdo komunistům naslouchat nechce - a před jejich demokratickou vůlí kličkuje jako čert před křížem.

Viktor Pázler , předseda OV KSČM v Praze 1