Bushův kabinet se třikrát marně snažil svrhnout demokraticky zvoleného venezuelského prezidenta Hugo Chaveze od prvního zpackaného puče v roce 2002. Právničce a aktivistce Evě Golingerové se podařilo odhalit přísně tajné materiály CIA, poukazující na úmysl americké vlády svrhnout populární venezuelskou vládu skrze financování kvazi-vládních seskupení -- Národní nadaci pro demokracii (NED) a Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj (USAID). Dokumenty také ukazují, že Bílý dům, ministerstvo zahraničí a Národní bezpečnostní agentura (NSA) tento plán schválily, a není pochyb, že se ve věci angažovala CIA.

Nynější události mohou představovat určující faktor, že se v režii výše zmíněných odehraje čtvrtý pokus o státní převrat v suverénní Venezuele.Venezuelské vládě se přes zjevné a pochybené kroky během minulých osmi let podařilo v kontextu Latinské Ameriky mnoha pozoruhodných úspěchů jak na ekonomickém, tak politickém poli. Agrární reforma, jež zásadně upřednostnila potřeby obrovské masy nemajetných Venezuelanů před zájmy bohatých latifundistů jim umožnila hospodařit na třech milionech hektarů orné půdy. Miliony dětí i dospělých byly v rámci vládní edukační kampaně naučeny čtení a psaní. Státem byly zřízeny tisíce zdravotních center v chudinských čtvrtích i na venkově, základní potraviny byly dotovány státem a za symbolickou cenu poskytnuty nejchudším lidem, minimální mzda byla zvýšena na 204 eura měsíčně (druhá nejvyšší částka v latinskoamerickém regionu po Kostarice). Tyto reformy sociální povahy ve Venezuele podle studie Washingtonského centra pro ekonomický a politický růst zredukovaly míru chudoby z 43% v roce 1999 na 34% v roce 2005. Snížení úrovně chudoby se v průběhu tří minulých let projevilo v ekonomickém růstu země o 12% každý rok, jak uvádí zpráva publikovaná v červnu tohoto roku v ekonomickém listu Business Week.

Prezident Chavez je od února 1999 terčem americké vládní kampaně a kritiky, zejména však od doby, kdy se Bush ml. stal prezidentem. Není tajemstvím, že záměrem Američanů bylo venezuelského prezidenta fyzicky odstranit, což se jim nepodařilo v případě Fidela Castra, ale ani Chaveze. V rámci "Operace vyčistit Venezuelu" (Operation Cleanse Venezuela) byli americkou vládou najati námezdní zabijáci, včetně proticastrovských teroristů, a s pomocí "nejméně tří konkrétních podvratných plánů" bylo jejich úkolem zničit sociálně-demokratický kurs země a zabít Chaveze, jak v tiskovém prohlášení z 11. listopadu uvedl Alimamy Sankhoh, prezident Chavezovy mezinárodní nadace pro mír, přátelství a solidaritu ( HCI-FPFS).

Podle Sankhoha je pravděpodobné, že "Operace vyčistit Venezuelu" bude resuscitována právě 2. prosince během referenda. To přesně znamená, že podvratné elementy infiltrují venezuelskou armádu, vyvolají protichavezovské nálady, nařídí US silám v regionu sestřelit jakékoliv letadlo, jež by Chavez při útěku mohl použít, zalarmují cvičené snipery a uvedou v pohotovost nejdůležitější média v zemi, podobně jako při puči před pěti lety, coby pomocné útočné psy.

13. listopadu uvedla Prensa Latina (latinskoamerická zpravodajská kancelář), že:"Během 7. až 9. října se vysocí američtí důstojníci sešli v Praze s částí venezuelské opozice a volali po roznícení sociálních bouří ve Venezuele, po sabotážích v ekonomice a infrastruktuře, ničení dodávek potravin a naplánování vojenského převratu."

Západní média se k venezuelskému programu "socialismu pro 21. století" stavěla téměř unisono negativně již od roku 1999 a hrála nezanedbatelnou úlohu v poskytování virtuální skutečnosti západnímu recepientu ohledně ekonomických a politických změn v zemi. Ani události dnů minulých neprošly mediálním filtrem takové, jaké ve skutečnosti jsou. New York Times, Wall Street Journal, BBC News, Washington Post hlásaly po léta stejnou zavádějící mantru o tom, jak prezident Chavez posiluje své pravomoci a stává se autoritářským despotou. Nazývají osoby namočené ve státním převratu "demokratickými disidenty", deziluzované Chavezovým uchýlením se k diktátorským metodám před prosincem tohoto roku.

Zmiňme se o některých klíčových bodech nové ústavy, aniž bychom se probírali mediálním septikem. Ve Venezuele probíhaly otevřené diskuse ohledně řady ústavních reforem po řadu měsíců, včetně potřebné kritiky. Privátní masová média v zemi předem razantně odmítla jakékoliv ústavní změny společně s církevní elitou, byznysmeny, bankéři, univerzitním sektorem a privilegovanými studenty. Tito se totiž oprávněně obávají, že navrhované reformy důrazně otřesou jejich pilotní pozicí ve prospěch širokých mas opomíjených, již mají svůj názor na reformy vyjádřit v referendu počátkem prosince.

Zatímco tyto elity a západní média fabrikovala děsná obvinění na adresu "autoritářských tendencí" venezuelského prezidenta, v reálu mají navrhované reformy prohloubit a rozšířit sociálně-demokratické programy.

Hlavní politickou změnou je vytvoření nových, lokálně demokratických forem politické reprezentace, v rámci kterých bude zvolené komunitě a komunálním institucím poskytnut státní důchod spíše, než zkorumpovaným municipálním a státním orgánům. Tato změna směrem k decentralizaci moci bude vzpruhou k většímu uplatňování zásad přímé demokracie, v kontrastu s oligarchickými tendencemi, zakořeněnými v současném zastupitelském systému.

Co je důležité vědět, tak navrhované úpravy "nezničí stávající ústavu", jak tvrdí opozice, ale dotknou se pouze 20% všech článků ústavy, tj. 69 z 350.

Sporné a kritizované úpravy, týkající se neomezených volebních termínů, jsou v souladu s praktikami mnoha parlamentních systémů na světě, například v Austrálii sedí v premiérském křesle již pátý termín stejný člověk, v Japonsku je půl století u moci Liberální demokratická strana, americký prezident Franklin Roosevelt byl v úřadu po dobu čtyř volebních termínů atd. Nikdo z těchto nebyl osočen z autoritářských či diktátorských pohnutek. Politická změna ve Venezuele prodlužuje prezidentský mandát z původních šesti let na sedm, avšak nikterak nerozšiřuje prezidentovy pravomoci, jak tvrdí opozice a západní média, neboť separace legislativní, soudní a výkonné moci je ústavou zajištěna a prezident bude periodicky vystaven občanské revizi.

Jde v zásadě o svobodné volby, neboť ve Venezuele, na rozdíl od západních demokracií, drtivá většina masmédií, katolické hierarchie, amerických nevládek a byznys lobby je v ostré opozici s chavezovským sociálně-demokratickým kurzem.

Dodatek umožňující exekutivě v naléhavých případech státní zásah do médií tváří v tvář násilnickým aktivitám za účelem svržení ústavy je esenciální zárukou demokratického fungování země. Ve světle několika násilných pokusů současné opozice chopit se moci je toto opatření vysoce logickým krokem. Během vojenského převratu v roce 2002 bylo opozicí zabito kolem 70 Chavezových přívrženců, petrolejová stávka, dirigovaná opozicí, pár měsíců na to ochromila venezuelskou ekonomiku (30% pokles HNP). Přičteme-li mediální ataky, například otevřené volání amerického křesťanského fundamentalisty Pat Robertsona po zavraždění Hugo Chaveze a ostentativní hrozby americké vlády, je celkem přirozené uzákonit tento dodatek.

Útoky z 11/9 01, atentáty v Londýně a Madridu, si vyžádaly drastické omezení svobod obyčejných obyvatel západní civilizace, včetně odposlechů, čtení soukromé korespondence, podezřívání z teroristických úmyslů, snímání otisků prstů atd.

O dalších navrhovaných změnách ve venezuelské ústavě se zmíníme v krátkosti. Snížení věkové hranice voličů z 18 let na 16 zvýší počet účastníků volebních klání o mladou krev. Snížení pracovní doby na šest hodin denně má přirozeně velké zastání u drobných dělníků a odborů. A konečně dodatek eliminující tzv. "autonomii Ústřední banky" nahradí centrální bankéře, kteří rozhodují o monetární politice a veřejných výdajích, zvolenými úředníky, již budou zodpovědní svým voličům.

Poslední dobou se však objevují i kritici Chavezových reforem mezi jeho dlouhodobými obhájci. Kim Peterson, editor informačního webu Dissident Voice, vyjádřil nedávno ve své stati A Presidency without Term Limits: The Slippery Slope to Demagoguery pochybnosti o Chavezových prezidentských pravomocích: "Když zvolení politici učiní jednu osobu Rozhodčím, společnost, která bude muset žít s jeho rozhodnutími, se zamotá...Není moudré sdílet rozhodování s více lidmi?...Avšak vláda je vytvořena lídrem, a to poskytuje kořist jeho dispozicím."

Zdroje: ZDE ZDE ZDE ZDE

Více informací naleznete na www.venezuelanalysis.com