22. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 11. 2007

Bolívarianská revoluce ve Venezuele čelí osudným překážkám

Venezuelský prezident Hugo Chavez čelí nejvážnější hrozbě od vojenského puče v dubnu roku 2002. Násilné demonstrace privilegovaných vysokoškolských studentů, pocházejících ze středních a vyšších vrstev, v uplynulých dnech vedly k rozsáhlým nepokojům v hlavním městě země. Bývalý ministr obrany generál Raul Baduel na tiskové konferenci 5. listopadu, jež byla svolána pravicovými médii a politickými stranami, otevřeně volal po vojenském puči. Spolu s vykonstruovanými lžemi bohatých studentů, kteří vydávali pouliční střety za mírové demonstrace, se ze všech sil snaží zabránit uspořádání vládního referenda o ústavních změnách chystaného na 2. prosince.

Bushův kabinet se třikrát marně snažil svrhnout demokraticky zvoleného venezuelského prezidenta Hugo Chaveze od prvního zpackaného puče v roce 2002. Právničce a aktivistce Evě Golingerové se podařilo odhalit přísně tajné materiály CIA, poukazující na úmysl americké vlády svrhnout populární venezuelskou vládu skrze financování kvazi-vládních seskupení -- Národní nadaci pro demokracii (NED) a Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj (USAID). Dokumenty také ukazují, že Bílý dům, ministerstvo zahraničí a Národní bezpečnostní agentura (NSA) tento plán schválily, a není pochyb, že se ve věci angažovala CIA.

Nynější události mohou představovat určující faktor, že se v režii výše zmíněných odehraje čtvrtý pokus o státní převrat v suverénní Venezuele.Venezuelské vládě se přes zjevné a pochybené kroky během minulých osmi let podařilo v kontextu Latinské Ameriky mnoha pozoruhodných úspěchů jak na ekonomickém, tak politickém poli. Agrární reforma, jež zásadně upřednostnila potřeby obrovské masy nemajetných Venezuelanů před zájmy bohatých latifundistů jim umožnila hospodařit na třech milionech hektarů orné půdy. Miliony dětí i dospělých byly v rámci vládní edukační kampaně naučeny čtení a psaní. Státem byly zřízeny tisíce zdravotních center v chudinských čtvrtích i na venkově, základní potraviny byly dotovány státem a za symbolickou cenu poskytnuty nejchudším lidem, minimální mzda byla zvýšena na 204 eura měsíčně (druhá nejvyšší částka v latinskoamerickém regionu po Kostarice). Tyto reformy sociální povahy ve Venezuele podle studie Washingtonského centra pro ekonomický a politický růst zredukovaly míru chudoby z 43% v roce 1999 na 34% v roce 2005. Snížení úrovně chudoby se v průběhu tří minulých let projevilo v ekonomickém růstu země o 12% každý rok, jak uvádí zpráva publikovaná v červnu tohoto roku v ekonomickém listu Business Week.

Prezident Chavez je od února 1999 terčem americké vládní kampaně a kritiky, zejména však od doby, kdy se Bush ml. stal prezidentem. Není tajemstvím, že záměrem Američanů bylo venezuelského prezidenta fyzicky odstranit, což se jim nepodařilo v případě Fidela Castra, ale ani Chaveze. V rámci "Operace vyčistit Venezuelu" (Operation Cleanse Venezuela) byli americkou vládou najati námezdní zabijáci, včetně proticastrovských teroristů, a s pomocí "nejméně tří konkrétních podvratných plánů" bylo jejich úkolem zničit sociálně-demokratický kurs země a zabít Chaveze, jak v tiskovém prohlášení z 11. listopadu uvedl Alimamy Sankhoh, prezident Chavezovy mezinárodní nadace pro mír, přátelství a solidaritu ( HCI-FPFS).

Podle Sankhoha je pravděpodobné, že "Operace vyčistit Venezuelu" bude resuscitována právě 2. prosince během referenda. To přesně znamená, že podvratné elementy infiltrují venezuelskou armádu, vyvolají protichavezovské nálady, nařídí US silám v regionu sestřelit jakékoliv letadlo, jež by Chavez při útěku mohl použít, zalarmují cvičené snipery a uvedou v pohotovost nejdůležitější média v zemi, podobně jako při puči před pěti lety, coby pomocné útočné psy.

13. listopadu uvedla Prensa Latina (latinskoamerická zpravodajská kancelář), že:"Během 7. až 9. října se vysocí američtí důstojníci sešli v Praze s částí venezuelské opozice a volali po roznícení sociálních bouří ve Venezuele, po sabotážích v ekonomice a infrastruktuře, ničení dodávek potravin a naplánování vojenského převratu."

Západní média se k venezuelskému programu "socialismu pro 21. století" stavěla téměř unisono negativně již od roku 1999 a hrála nezanedbatelnou úlohu v poskytování virtuální skutečnosti západnímu recepientu ohledně ekonomických a politických změn v zemi. Ani události dnů minulých neprošly mediálním filtrem takové, jaké ve skutečnosti jsou. New York Times, Wall Street Journal, BBC News, Washington Post hlásaly po léta stejnou zavádějící mantru o tom, jak prezident Chavez posiluje své pravomoci a stává se autoritářským despotou. Nazývají osoby namočené ve státním převratu "demokratickými disidenty", deziluzované Chavezovým uchýlením se k diktátorským metodám před prosincem tohoto roku.

Zmiňme se o některých klíčových bodech nové ústavy, aniž bychom se probírali mediálním septikem. Ve Venezuele probíhaly otevřené diskuse ohledně řady ústavních reforem po řadu měsíců, včetně potřebné kritiky. Privátní masová média v zemi předem razantně odmítla jakékoliv ústavní změny společně s církevní elitou, byznysmeny, bankéři, univerzitním sektorem a privilegovanými studenty. Tito se totiž oprávněně obávají, že navrhované reformy důrazně otřesou jejich pilotní pozicí ve prospěch širokých mas opomíjených, již mají svůj názor na reformy vyjádřit v referendu počátkem prosince.

Zatímco tyto elity a západní média fabrikovala děsná obvinění na adresu "autoritářských tendencí" venezuelského prezidenta, v reálu mají navrhované reformy prohloubit a rozšířit sociálně-demokratické programy.

Hlavní politickou změnou je vytvoření nových, lokálně demokratických forem politické reprezentace, v rámci kterých bude zvolené komunitě a komunálním institucím poskytnut státní důchod spíše, než zkorumpovaným municipálním a státním orgánům. Tato změna směrem k decentralizaci moci bude vzpruhou k většímu uplatňování zásad přímé demokracie, v kontrastu s oligarchickými tendencemi, zakořeněnými v současném zastupitelském systému.

Co je důležité vědět, tak navrhované úpravy "nezničí stávající ústavu", jak tvrdí opozice, ale dotknou se pouze 20% všech článků ústavy, tj. 69 z 350.

Sporné a kritizované úpravy, týkající se neomezených volebních termínů, jsou v souladu s praktikami mnoha parlamentních systémů na světě, například v Austrálii sedí v premiérském křesle již pátý termín stejný člověk, v Japonsku je půl století u moci Liberální demokratická strana, americký prezident Franklin Roosevelt byl v úřadu po dobu čtyř volebních termínů atd. Nikdo z těchto nebyl osočen z autoritářských či diktátorských pohnutek. Politická změna ve Venezuele prodlužuje prezidentský mandát z původních šesti let na sedm, avšak nikterak nerozšiřuje prezidentovy pravomoci, jak tvrdí opozice a západní média, neboť separace legislativní, soudní a výkonné moci je ústavou zajištěna a prezident bude periodicky vystaven občanské revizi.

Jde v zásadě o svobodné volby, neboť ve Venezuele, na rozdíl od západních demokracií, drtivá většina masmédií, katolické hierarchie, amerických nevládek a byznys lobby je v ostré opozici s chavezovským sociálně-demokratickým kurzem.

Dodatek umožňující exekutivě v naléhavých případech státní zásah do médií tváří v tvář násilnickým aktivitám za účelem svržení ústavy je esenciální zárukou demokratického fungování země. Ve světle několika násilných pokusů současné opozice chopit se moci je toto opatření vysoce logickým krokem. Během vojenského převratu v roce 2002 bylo opozicí zabito kolem 70 Chavezových přívrženců, petrolejová stávka, dirigovaná opozicí, pár měsíců na to ochromila venezuelskou ekonomiku (30% pokles HNP). Přičteme-li mediální ataky, například otevřené volání amerického křesťanského fundamentalisty Pat Robertsona po zavraždění Hugo Chaveze a ostentativní hrozby americké vlády, je celkem přirozené uzákonit tento dodatek.

Útoky z 11/9 01, atentáty v Londýně a Madridu, si vyžádaly drastické omezení svobod obyčejných obyvatel západní civilizace, včetně odposlechů, čtení soukromé korespondence, podezřívání z teroristických úmyslů, snímání otisků prstů atd.

O dalších navrhovaných změnách ve venezuelské ústavě se zmíníme v krátkosti. Snížení věkové hranice voličů z 18 let na 16 zvýší počet účastníků volebních klání o mladou krev. Snížení pracovní doby na šest hodin denně má přirozeně velké zastání u drobných dělníků a odborů. A konečně dodatek eliminující tzv. "autonomii Ústřední banky" nahradí centrální bankéře, kteří rozhodují o monetární politice a veřejných výdajích, zvolenými úředníky, již budou zodpovědní svým voličům.

Poslední dobou se však objevují i kritici Chavezových reforem mezi jeho dlouhodobými obhájci. Kim Peterson, editor informačního webu Dissident Voice, vyjádřil nedávno ve své stati A Presidency without Term Limits: The Slippery Slope to Demagoguery pochybnosti o Chavezových prezidentských pravomocích: "Když zvolení politici učiní jednu osobu Rozhodčím, společnost, která bude muset žít s jeho rozhodnutími, se zamotá...Není moudré sdílet rozhodování s více lidmi?...Avšak vláda je vytvořena lídrem, a to poskytuje kořist jeho dispozicím."

Zdroje: ZDE ZDE ZDE ZDE

Více informací naleznete na www.venezuelanalysis.com

                 
Obsah vydání       22. 11. 2007
22. 11. 2007 Paroubkovsko-topolánkovský politický princip Bohumil  Kartous
22. 11. 2007 A co je vám do toho? Petr  Partyk
22. 11. 2007 Slizké, příliš slizké Karel  Dolejší
22. 11. 2007 Drsná chyba ve vládní publikaci Rozumět dějinám Václav  Chyský
22. 11. 2007 S námi blbečky, co ničemu nerozumí, se přece nikdo bavit nemůže Jaroslav  Klíma
22. 11. 2007 Němá tvář Josef  Frič
22. 11. 2007 Domácí agresor patří do rukou odborníků Eva  Hurychová
22. 11. 2007 Útočný radar Jan  Teplík
22. 11. 2007 Goodbody a rotace kádrů Pavel  Kopecký
22. 11. 2007 Řešme příčiny... Jaromír  Habr
22. 11. 2007 Bolívarianská revoluce ve Venezuele čelí osudným překážkám Daniel  Veselý
22. 11. 2007 Vzkaz redakci
22. 11. 2007 My také chceme referendum o unijní smlouvě a také se nás nikdo neptá ! Karel  Košťál
22. 11. 2007 Energy Returned/Energy Invested Zdeněk  Wognar
22. 11. 2007 Po nás potopa? Jan  Makovička
22. 11. 2007 Knihovna pro národ Komenského, Noemova archa a restaurátorské centrum pro napravení hříchů minulosti Štěpán  Kotrba
22. 11. 2007 Projekt Národní knihovny není megalomanský
22. 11. 2007 Ukryjte ty knihy před čtenáři! Jan  Čulík
21. 11. 2007 Recyklovaný Čunek Pavel  Kopecký
21. 11. 2007 Energetické zdroje a bezpečnost EU Vladimír  Prorok
21. 11. 2007 Reakce na dobrou zprávu, aneb jsem rád...... John  Bok
21. 11. 2007 Komunisté zachránili střechu nad hlavou
21. 11. 2007 My také nechceme sloučení škol a také se nás nikdo neptá!
20. 11. 2007 Generálem po bitvě Stanislav  Vozka
21. 11. 2007 Zákony, jaké zákony? Patrick  Ungermann
21. 11. 2007 Americké ministerstvo zahraničí se snaží debatovat na webu s Araby
20. 11. 2007 Mluvčí neznamená mluvka Egon T. Lánský
20. 11. 2007 Rasismus, politici a Romové v České republice Laura  Cashman
17. 11. 2007 Hospodaření OSBL za říjen 2007