Tématem briefingu Ministerstva obrany USA, který proběhl 2. října 2007 a jehož protagonisty byli ředitel americké agentury pro raketovou obranu generálporučík Henry "Trey" Obering a velitel NORAD a US NORTHCOM gen. Gene Renuart, který zodpovídá za velení a řízení pozemních antiraket pro systém protiraketové obrany, byla protiraketová obrana - i ta v Brdech. Briefing následoval poté, co Američané 28. září provedli další ze série zkoušek svého systémů protiraketové obrany. Antiraketa při něm zničila nad Tichým oceánem zkušební balistickou střelu dlouhého doletu. Podle informací Pentagonu šlo o třicátý úspěšný pokus z celkových 38 testů od roku 2001. Předchozí test, provedený letos v květnu, byl neúspěšný, byl však prohlášen za "no test", tedy de facto neuskutečněný. Test v sídle agentury MDA poprvé sledovali zástupci Česka, Polska (o jejich přítomnosti při testech se generálové nezmínili) a Ruska. Nabízíme některé pasáže tohoto briefingu.

Kolik z nás četlo Farmu zvířat a 1984 od George Orwella? Les rukou. Kdo z nás slyšel o knize Barmské dny stejného autora? Orwell se pokoušel umenšit svůj podíl viny na koloniálním útlaku, který zobrazil v této knize a snažil se jej kompenzovat životem mezi pařížskou a londýnskou chudinou. A kdo z nás četl původně nepublikovanou Orwellovu předmluvu k Farmě zvířat, jež kriticky ilustruje poměry v soudobé Anglii?

V záplavě zpráv a komentářů o přetrvávající krizi v Barmě se dá lehce orientovat, neboť jde o jasně definovaný zločin, jehož Nemesis se halí do šarlatu.Víme, že ostudná Čína udržuje teplé styky s barmskou juntou, ani proradné Rusko nestojí mimo vinu. Jedná-li se o oficiální nepřátele, bývá většině příjemců mediální krmě ve věci jasno. Nepřítel je zhmotněn v barmské vládě, jež je dlouhá léta udržována při moci režimy, kterými slušná západní společnost opovrhuje; na scéně vystupují i barevní mučedníci.

Dosavadní části, včetně té minulé IV. o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), se věnovaly jejímu fenoménu: byla ženským idolem, ikonou veřejného vkusu. Na jevišti byla herečkou velkých rolí, na veřejnosti ji často provázely skandály. Herečka, kterou její publikum nazývalo Andula, se narodila 29. září 1887, zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967.

V Evropě se nachází jedna pro česká média hlavního proudu téměř neznámá, lépe řečeno zřejmě záměrně zapomenutá země. Tato země je zajímavá tím, že jako jedna z mála postkomunistických zemí má silné zastoupení státního sektoru v hospodářství, a zachovala si progresivní zdanění příjmů ve výši 16% -- 50% v nejvyšší daňové sazbě a 25% korporátní daň (10% ve speciálních ekonomických zónách), či 25% daň z dividend. Český čtenář dennodenně masírovaný názory "nezávislých ekonomických odborníků" zaměstnanců bank, fondů či Liberálního institutu si jistě vybaví stagnující ekonomiku, zřejmě dušenou vysokými daněmi, s nezaměstnaností tak nejméně okolo 20% a s rozvráceným rozpočtem. Jaká je však skutečnost?

V roce 2006 jsem ve Slovinsku od února do června studoval a můžu říci, že mě rychle opustil pocit, že by Slovinsko bylo v životní úrovni daleko před Českem (v něčem ano, v něčem rozhodně ne). Co mě tehdy ale velmi překvapilo, byly protesty studentů a odborů proti připravované "modré" reformě (rovná daň, školné atd.). Dnes už vím, že Slovinsku můžeme závidět jednu věc - občanskou společnost a vládu, která je tu pro lidi, nikoli pro úzkou skupinu vyvolených, jako je tomu u nás: Slovinská pravicová vláda (!) zjistila, že by rovná daň dramaticky zvýšila příjmovou nerovnost, a k růstu HDP by výrazně nepřispěla. Slovinsko řeklo jasné NE rovné dani.

Zajímavé odkazy (v angličtině): ZDE

Vladimír Putin 1. října oznámil, že se cítí potěšen, že může stát v čele kandidátky prokremelské strany Jednotné Rusko. Tím, že současný prezident jako nestraník povede nejsilnější politickou stranu v zemi do prosincových voleb do Státní dumy, dává najevo, že se stane šéfem budoucí vlády. Komentátor BBC Mike Sanders to nazval šokem. V Rusku jsou reakce umírněnější, i když najednou je změn pro většinu lidí snad až příliš mnoho. Necelé tři týdny poté, co se premiér Fradkov dozvěděl, že jej nahradí nevýrazný a v podstatě dosud neznámý Zubkov, jde o další krok, který má rozhodnout o budoucím rozložení sil vzhledem k nadcházejícím volbám do Dumy. S největší pravděpodobností zvítězí strana se jménem současného prezidenta na své kandidátce.

,,O Praze se právem říká, že je jedním z nejkrásnějších měst světa. Při přebíhání přechodů, kde svítí zelená sotva pár vteřin, nebezpečném kličkování na kole mezi kolonami aut kvůli neexistenci cyklistických pruhů, nebo složitém obcházení vozů zaparkovaných už i na chodníku ale člověk sotva věří, že se nachází v obdivovaném srdci Evropy,'' píše se ve výzvě iniciativy Auto*mat adresované vedení Prahy.

Bohumil Kartous hodnotí současnou reklamu jako mentální odpad a současně obhajuje nutnost její existence, neboť údajně bez ní by se zhroutila naše společnost. Fungování této společnosti je založeno na mentálním odpadu - není liž pravda? Ve skutečnosti však tento mentální odpad v naší společnosti dostává stále větší prostor a média jsou na něm přímo existenčně závislá. Některá úplně a některá o něco méně. Komerční televizní a rozhlasové stanice by skutečně velmi rychle zanikly bez mentálního odpadu, velká část tisku rovněž... Dramaturgie těchto médií je sestavována tak, aby umožnila maximální působení mentálního odpadu na diváky, píše Svatopluk Němec.

Chtěl bych přidat pár slov k diskusi o reklamě. Nejsem konformní člověk a mám (pro zadavatele reklam) jednu vadu -- přemýšlím. Není složité si uvědomit, že reklama něco stojí a někdo to musí zaplatit. Bohužel - to musí zaplatit ten, kdo si výrobek koupí. Proto si já ZÁSADNĚ nekupuji nic, co se nabízí v televizní reklamě. Skutečně to dodržuji. Z jednoduchého důvodu.

Počítejte se mnou. Televizní reklama je drahá -- velmi drahá. Dost to zvedá cenu. Proto je také tabulka čokolády nabízená v televizi dražší než stejná (možná lepší) čokoláda, kterou v televizi nevidíte.

Každý by měl napřed přemýšlet, než si něco koupí. Kdo to neumí, má smůlu. A na takové lidi je reklama zaměřená. Na to se dá říci jediné : komu není rady, tomu není pomoci.

Problémem reklamy není až to, zda a jak vnucuje člověku ten "přístroj, co cvičí za něj". U toho přístroje je možno použít znalosti a inteligenci a třeba i nějaký nezávislý rozbor a takové tvrzení potvrdit či vyvrátit, poznamenává Petr Novotný.

Problémem reklamy je to, že v člověku primárně vzbuzuje pocit "někdo jiný někde jinde se má lépe než ty". Reklama tohoto pocitu využívá k podsunutí druhé části tvrzení "ale když utratíš peníze za tohle, tak to napravíš". Člověk dokáže tuto druhou část tvrzení vědomě odmítnout - ale ta první část v něm zůstává; *tahle* manipulace je podvědomá.

Osobně za velkou část negativního konzumerismu a za velkou část poruch depresivního typu viním právě tuto všudypřítomnou reklamní manipulaci: "Někdo jiný někde jinde se má lépe než ty."

Lidská psychika proti tomu ještě nenašla obranu.

Pokud je legitimní pomoci zákazu chránit člověka před kouřením, jedovatými hračkami nebo vysokými rychlostmi v autě, je určitě legitimní jej bránit i před tímto útokem.

Masarykova dělnická akademie si Vás dovoluje pozvat na prezentaci českého vydání knihy prof. Giuliana Amata, ministra vnitra vlády Italské republiky a býv. italského ministerského předsedy, profesora ústavního práva římské univerzity Sapienza a publicistky Lucie Pozzi "Je jiný svět možný?" Prezentace knihy se koná v úterý 16. října 2007 od 14,30 hod. v Lidovém domě, Hybernská 7 v místnosti č. 202.

Reklama - Promotion - Propagace - jedno ze čtyř marketingových P, poslední - páté S, čili Služba. Na reklamě stojí celý současný v praxi aplikovaný i teoreticky neustále až do zblbnutí omílaný marketing. (Budu svůj příspěvek psát tak trochu jako sedlák, který - o trochu víc vzdělán - popisuje jinému sedlákovi, původem z Bulharska, smysl existence jeho budoucího loga a účinek, který v konečném důsledku toto logo vyvolá, nastříkané každé jeho krávě či fazoli na bok.)

Na přelomu tisíciletí jsem se pokusil (neúspěšně) nastolit otázku rezultativnosti společenských debat. Prostě řečeno, zda vůbec - či do jaké míry - někam vedou. Dnes si kladu stejnou otázku. Jsem si ovšem vědom nebezpečí cimrmanovského syndromu sklerózy ze Švestky: "Zpočátku je obtížné myšlenku udržet a později ji opustit". Nicméně se ptám, zda ty myriády mluvených, psaných, tištěných či digitálních informací (není-li to pouze slovní smog) v našich mediích -- umocněné internetem -- představují pro veřejnost nějaký přínos. Nebo jen tak odplouvají do ztracena či jako tříděný odpad do stoupy; když se omezíme na noviny jako úhel pohledu Miloše Čermáka. Obávám se, že téměř o celou dekádu později lze pozorovat jen jakés-takés (if any) zlepšení kultury diskuse -- a je-li správný postulát TGM -- tedy i kvality naší demokracie.

Otázku, proč je pokrok tak malý a pomalý, nelze v krátké úvaze vyčerpat. Lze snad alespoň naznačit žádoucí směr hledání cest vpřed. Za obecné východisko přijímám dva postuláty. Zaprvé, naneštěstí opravdu platí hegelovské "všechno souvisí se vším", které (diskutujícími nezvládnuto) má za důsledek -- zadruhé - tlachání "já o voze -- on o koze". K propojování monologů a vyvozování smysluplných, obecněji přijímaných závěrů může vést pouze soustředěné úsilí, zaměřené nejen (či dokonce méně) na obsah, ale kromě jiného - snad paradoxně - více na logiku, demokratická pravidla procedur, jejich tvorbu, rozvíjení a prohlubování a úzkostlivé dodržování.

Nedávna ukrajinská predvolebná mašinéria zavítala aj do najzápadnejšieho cípu Ukrajiny -- do Zakarpatskej oblasti. Toto malebné územie ako je známe bolo za prvej republiky súčasťou predvojnového Československa. Ešte aj dnes starší ľudia na toto obdobie ich života veľmi pozitívne spomínajú, ale svedectvom toho, že kedysi sme boli spoločným štátom sú aj mnohé stavby, ktorých architektúra je výrazne "československá". Po rozpade bývalého Sovietskeho zväzu sa v roku 1991 v referende až 78 % občanov tejto oblasti vyslovilo za autonómiu Zakarpatska, tá však do dnešného dňa tomuto regiónu Kyjevom nebola udelená. V súčasnosti v Zakarpatskej oblasti Ukrajiny, ktorá má rozlohu takmer 13 000 štvorcových kilometrov žije približne 1,3 milióna obyvateľov, ktorí žijú v jedenástich mestách a 579 obciach. Historickým centrom tejto oblasti je dynamicky sa rozvíjajúci Užhorod, v ktorom žije viac ako 120 tisíc obyvateľov.

Nedávno se mi dostala do rukou kniha amerického dějepisce Normana Naimarka "Plameny nenávisti", která před časem vyšla v češtině. Třebaže jméno tohoto absolventa proslulé Stanfordské univerzity skutečně nepatří ani v našem prostředí mezi pojmy neznámé, četba mne v některých ohledech nepříjemně zaskočila. A poučila.

Není to poprvé a nebude to naposledy, že lidé diskutují o bezcennosti propagandy, reklamy a 'public relations' (PR), a taky tentokrát mají pro to v BL dobrý důvod...

Když se člověk zamyslí nad tím, co v poslední době slyší a čte v médiích, tak hned pochopí, že intelektuály napadne, že by bylo nejlepší, to všechno zakázat, nebo ještě lepší, kdyby to, co se dá s těmi výše uvedenými výrazy spojovat, ani neexistovalo,. Někomu to ale může připadat divné, takový svět bez společenské komunikace o myšlenkách a aspiracích mnoha lidí ve společnosti, v době dělby práce a v industrializovaném světě.

Zaujal mě titulek: "Výsledky práce Topolánkovy vlády: zahraniční obchod v minusu". Trochu jsem se vyděsil, vždyť máme dlouhodobě hospodářský růst, píše Milan Grundmann. Kliknul jsem na link a ejhle - za posledních 12 měsíců se v porovnání s předchozími dvanácti měsíci zvýšil vývoz o 16,4% a dovoz o 15,0%. Obchodní bilance dosáhla aktiva 67,6 mld Kč, což představuje zlepšení o 33,9 mld Kč.

Topolánek je u moci asi jeden rok, takže pokud připustíme vliv vlády na zahraniční obchod, tak by měl titulek znít: Výsledky práce Topolánkovy vlády: zahraniční obchod za poslední rok v plusu 67,6 mld Kč. Značce koš se to pravděpodobně nelíbí, tak si vybere jeden měsíc s pasivem 0,6mld a napíše bombastický negativní titulek. Zde vidíme krásný příklad manipulativní žurnalistiky, značka koš patří opravdu jen do koše.

Poznámka KOŠ: Je zvláštní, že Milan Grundmann peskuje za "bombastický" titulek mne, a nikoliv Český statistický úřad, který svá data vydal pod titulkem Růst vývozu i dovozu zpomalil. Větu "Obchodní bilance skončila schodkem 0,6 mld. Kč, který byl meziročně o 0,5 mld. Kč nižší. " jsem si nevymyslel já, ale ČSÚ.

Po zpackané reformě, při které si pouze namastí kapsu ti, kteří ji schválili, na úkor lidí s průměrnými a podprůměrnými platy, tu máme další perličky, píše Monika Binke.

V nemocnici bude platit i matka s kojencem v inkubátoru, za každý měsíc zaplatí za sebe a za miminko 3 600 Kč. Pokud má doma ještě předškolní dítě, připlatí si navíc další peníze za poslední rok školky, který chce vláda ODS po letech opět zavést! V této souvislosti bych ráda připomněla, že každá vláda si dovolí jen to, co si lidé nechají líbit. A proto říkám DEMISI !!!

Názory lidí na jejich kroky ZDE ZDE

Když jsem v posledních volbách do Poslanecké sněmovny PČR volil Stranu zelených v čele s Martinem Bursíkem, nepodstupoval jsem jako volič riziko, že můj hlas nakonec podpoří etablované politické strany. Preference SZ naznačovaly, že šance dostat se do parlamentu jsou vysoké. V té době má představa o opozici uvnitř SZ byla spojená jen se jmény Jakub Patočka a Jan Beránek. Představa opozice zhrzené a vlastně mimo stranu. Pak objevilo se pro mne známé jméno: Stropnický.

Jenom to ztrácíme, čeho se sami vzdáváme.

Pravdy jsme se vzdali. Byla příliš zneklidňující, nutila nás přemýšlet o smyslu věcí i dějů. Objevování jsme nahradili konzumem. S plným žaludkem máme libé pocity z toho, jak dobře se máme... Ema má maso... Slabikář pro dnešek. I liberální propaganda, transformovaná do podoby demokracie, v níž máte právo si vybrat mezi CocaColou a PepsiColou, jsouce řízeni řízenou komunikací, je "nepochybně eticky nepřípustný útok na lidskou identitu a jeho následky jsou v každém případě negativní jen proto, že někdo chce využívat lidské slabosti k tomu, aby se materiálně obohatil", jak podotýká Bohumil Kartous. Protikladem k této manipulaci není totalita zákazu reklamy, ale svět bez reklamy... A to je rozdíl. Svět se nezhroutí, nebude-li se prodejný novinář tvářit jako objektivní, i když píše v zájmu nějakého komerčního subjektu. Svět se nezhroutí, nebude-li reklama v té či oné sofistikovaně skryté podobě modelovat naše myšlení - jak politické názory, tak i spotřebitelské chování. Možná si nekoupíme Majolenku^® Hellmans^®, možná necháme bez povšimnutí jogurt s Bifidus active^®, možná zkrachují všichni ti mediální hlasatelé svobodného trhu bez přívlastků, který už dávno není svobodný ani bez přívlastků. A možná nějaký politik prohraje volby proto, že bude tvrdit, že vyjde s penězi, i když jeho výdaje jsou větší než příjmy.

Zakažte reklamu a zhroutí se společnost ! Proč to nezkusit?

Mal by som poznámku k aktuálnej téme zákazu reklamy. Reklama sa síce možno nedá komplet zakázať, dá sa však regulovať, upozorňuje Štefan German. Príkladom môže byť brazílske Sao Paulo, kde začiatkom tohto roka zakázali billboardy.

Zákaz billboardů v Sao Paulu ZDEZDEZDE

"Ochranou společnosti před rafinovanou manipulací může být pouze zákaz reklamy jako takové, včetně všech jejich modifikací." Je to zajímavý názor publicisty Ivana Hoffmana, jak řekl Jan Čulík. Rozhořčení ze stále tvrdnoucí krusty hlupáctví, kterou tvoří nejrůznější formy manipulace veřejného mínění, cítění a chtění, je na místě. Manipulaci méně odolní lidé jsou skutečné oběti. Jsou sice oběťmi svého vlastního já, ovšem někdo je k tomu musel významným způsobem nasměrovat. Takřka kriminální na tom je, že zrovna tito "slabí" jedinci jsou v hledáčku reklamních ostřelovačů, kteří neúnavně a zákeřně útočí. Druhotně se oběťmi stávají i ti, kteří se zmanipulovat nenechají. Obklopeni blbostí se buď musejí izolovat nebo přizpůsobit.

Po přečtení stručného příspěvku pana Dalibora Rozsypala "Výzva Lidovým novinám a Mladé frontě Dnes - Přestaňte s oblbováním lidí, je to nebezpečné!", s kterým můžu celkem souhlasit, mě napadlo několik otázek. Nevím tedy, jaký je průměrný obyvatel USA a co udělá pro své blízké, či ne. Zda-li se dají některé jevy takto zevšeobecňovat. Ale chápu to jako osobní zkušenost p. Rozsypala, píše Karel Březný.

Nicméně manipulace ze strany LN, MFD a dalších v určitých politických a společenských tématech formou různých článků, názorů a vybraných příspěvků mi přijde často neuvěřitelně a jednostranně propagandistické. Mám na mysli hlavně témata okolo umístění radaru a podpora vládní tzv. reformy.

Do českých médií pronikly opět informace o protestech v dánském hlavním městě . Jde stále o spor kolem zbouraného Domu mládeže – Ungdomshuset . Bohužel informace pronikly do českých médií ve značně bizarní podobě.

Poměrně stručná zpráva ČTK byla doplněna o šťavnaté sdělení, jehož původ je malou záhadou. Příslušní pracovníci tiskové kanceláře by jej měli nejspíše oficiálně vysvětlit.

Zelení a hnědí, oheň a voda. Jako dva nesmiřitelné protipóly vůči sobě dnes stojí v Západní Evropě zelení, původci kampaní proti rasismu a zastánci multikulturní společnosti, a neofašisté, odpůrci přistěhovalectví, feminismu, partnerství homosexuálů, a legalizace lehkých drog. Část autorů označuje tuto polaritu jako "nová levice" a "nová pravice". Podle Ferdinanda Müllera-Rommela, německého specialisty na zelené, jsou voliči obou táborů odcizeni od etablovaných stran. Zatímco ovšem zelení přitahují s jejich levicově liberálními hodnotami vzdělané voliče, zaměstnané v terciárním sektoru a přímo nesouvisící s produkčním sektorem, pravicoví populisté naproti tomu mobilizují voliče s autoritativními hodnotovými strukturami, s vysokým oceněním konformity, kulturní homogenity a s averzí vůči sociálnímu státu. Ultrapravicí žádaná rigidní morálka stojí v protikladu k dnešnímu zelenému postmaterialistickému libertarianismu.

Třicetidílný televizní seriál "Zeměpisná šířka: nulový stupeň" o pronásledování Židů za druhé světové války se stal jedním z nejpopulárnějších mezi iránskými diváky. Producentem je iránská státní televize, a to přesto, že prezident Mahmud Ahmadínedžád patří mezi nejznámější světové popírače holocaustu. V současné době, kdy je uváděn, každý jeho díl doslova vylidňuje ulice Teheránu od televizních diváků, kteří s napětím očekávají vývoj děje, jehož jádrem je milostný příběh. Obšírnou informaci o tomto překvapivém fenoménu v zemi, která je u světové veřejnosti známá svými antisemitskými tendencemi, přinesla německá rozhlasová stanice Deutschlandradio Kultur prostřednictvím svého dopisovatele v Teheránu Martina Ebbinga.

Reakce na Výzvu českých občanů o vzdělanosti, na diskusi o výzvě a na článek Josefa Víta "Jak na vzdělanost".

Psychologové rozlišují -- velmi zhruba řečeno - krátkodobou a dlouhodobou paměť. Ta krátkodobá je spíš o jednotlivostech, je mechanická, registrující poznatky. Ona dlouhodobá je koncepční, rozvrhující celek zkušenosti. Při testech IQ to psychologové rozlišují, takže asi na tom něco bude...

Kultivace dlouhodobé paměti vyžaduje rozvoj mj. logického myšlení. Logika je základem zejména matematické analýzy. Výuka matematiky je proto klíčová pro rozvoj dlouhodobé paměti, tedy koncepčního myšlení. (Jistě by nemělo jít jen o vršení znalosti pouček či vzorců k řešení jednotlivých početních úkolů.)