Začátek děje je zasazen do Paříže, kde mladý muž Hassid Habib studuje ve čtyřicátých letech filozofii a protože potřebuje peníze, pracuje na tamním velvyslanectví. Zamiluje se do židovky Sarah Strokeové a stává se očitým svědkem vstupu nacistů do Paříže a deportací Židů. Tato skutečnost jej emotivně ovlivnila tak, že využil svého postavení na velvyslanectví a vydával falešné pasy pro Židy, aby mohli uprchnout z Francie. Při této činnosti byl přistižen a zatčen a poslán zpět do Teheránu, kde Sarah končí ve vězení, protože během odloučení s ním se provdala za jiného muže, kterého zavraždila. Diváci jsou nyní postaveni až do třicátého dílu před otázku, setkají-li se opět Hassid se Sarah. Na tomto pozadí o osudové lásce se odvíjí historie tohoto období.

K vydávání falešných iránských pasů pro Židy skutečně docházelo, nikoliv však se souhlasem s tehdejším režimem šacha, který stál na straně nacistů. Šlo zřejmě o individuální čin některého ze zaměstnanců velvyslanectví, který nyní se stal doslova obrovským hitem iránské státní televize. Svým významem Němcům připomíná šedesátá léta, kdy se veřejnost seznamovala s odpovědností za holocaust. Tím, že se toto téma dostalo na veřejnost, bylo zlomeno tabu a lidé se seznamují s existencí tohoto fenoménu. Iránci nyní konstatují, že je jim po prvé jasné, co znamená holocaust pro Židy a jakou lidskou bídu pro ně znamenal, což je zcela nové.

Na straně druhé jsou v tomto televizním seriálu představováni dobří Židé, kteří jsou oběťmi holocaustu a zlí Židé, kterými jsou označování sionisté. Jsou to podle iránské terminologie osoby, které se již tehdy zasazovaly o založení izraelského státu v Palestině a ti jsou skuteční ničemové tohoto seriálu. To odpovídá oficiální propagandě, podle které sionisté zneužívají oběti holocaustu pro své vlastní cíle, což se snaží i seriál potvrdit. Ti ve spolupráci s nacisty zneužili oběti holocaustu, aby mohli legitimovat své požadavky pro vytvoření státu Izrael.

Dopisovatel Ebbing v rozhovoru s hlavním autorem scénáře a režisérem seriálu Hassanem Fathim dochází k závěru, že není popíračem holocaustu, naopak se snaží ukázat jeho historickou existenci. Aby jej mohl uvést v iránské státní televizi, musel však přistoupit na ústupky, vyplývající ze státní linie vůči Židům. Seriál jako takový je především dobře udělán a je obsazen známými iránskými herci. Vzhledem k divácké obci je velmi dobře napsán jako melodramatický příběh velké lásky, který je velmi oblíbený u zdejších žen. K tomu ještě přistupuje vlastenecký podtón, kde se připomíná velká minulost, což má zase velký význam pro starší lidi.

Holocaust je přitom tou přísadou, která televizní seriál učinila nebývale přitažlivý pro všechny vrstvy diváků.