Nejdražší reklamní spoty jsou v časech, kdy se na televizi dívá nejvíc lidí. Soubory spotů (stále se prodlužující) jsou opakovaně vkládány do vysílaných programů, aby jim diváci nemohli uniknout. Hlavním důvodem existence těchto médií již není obohacování mentálního a citového života milionů diváků. Celková informačně/desinformační a zábavní programová náplň těchto médií ( o nějaké kultuře už se příliš nedá mluvit) slouží více méně jako nosič reklamy - hlavního zdroje příjmů.

Diskutabilní je rovněž pozitivní funkce reklamy pro udržení konkurence. Naše společnost je ve skutečnosti do značné míry ovládána monopoly (často skrytými za existenci několika firem, které fungují jako kartely - udržují cenovou hladinu ve svých oborech, liší se jen v detailech, které mají vytvářet zdání tvrdé konkurence). Tato monopolně se chovající ekonomická seskupení propojená s politickou sférou, vynakládají velké prostředky na reklamu, která slouží k vytváření jejich pozitivního image u obyvatelstva. Skutečná ekonomická soutěž vede k efektivnější výrobě a distribuci a ve svém důsledku ke zkvalitnění a zlevnění výsledných produktů pro spotřebitele. Kontrolní otázka pro autora článku: dochází u nás ke zlevňování nebo ke zdražování klíčových položek pro obyvatelstvo ( energie, voda, potraviny, poplatky za bydlení)? Jedná se tedy u nás o skutečnou ekonomickou soutěž?

Největší nebezpečí současné reklamy v našich médiích spočívá podle mého názoru v jejím úspěšném vytváření iluzí o skutečnosti u diváků - tisíckrát opakovaná lež se totiž bohužel v naší společnosti již stala skutečností. Základem fungování naší současné společensko-ekonomické formace je iluze o tom, že vyšší míra příjmů a konzumace vede ke šťastnějšímu životu. Rád bych upozornil na to, že tato základní iluze je v naší společnosti jejím občanům vnucována nejen reklamou, ale současně chováním hlavních aktérů naší politicko-ekonomické i kulturní scény, kteří jsou sami produkty této iluze.

Negativní působení všudypřítomné reklamy by bylo možné alespoň částečně omezit -v demokratické společnosti je totiž možné se rozumně dohodnout na tom, že nebudeme vysílat reklamu uprostřed filmů a sportovních přenosů a vymezíme reklamě její zvláštní časy - ať se divák může svobodně rozhodnout, zda se chce dívat na reklamy či nikoliv. Obávám se však, že v naší společnosti, která je pouze zdánlivě demokratická, avšak v podstatě je ovládaná ekomicko-politickými zájmovými skupinami - nebude dosažení této jednoduché dohody vůbec snadné.