Je jasné, že nakladatelství zcela přirozeně usilují o co nejlepší prodejnost svého zboží, takže občas vydávají nebo ignorují určité tituly v konjunkturalistickém duchu. Začasté pějí nafouknutou chválu na autora i jeho díla. A bylo to tak i v tomto případě. O samotném dějepravci jsem se na přebalu dočetl, že je předním znalcem historie střední a východní Evropy. Obsah publikace točící se okolo původně žurnalistického termínu "etnické čistky" podrobně rozebíral otázky arménské genocidy ze strany Turků za první světové války, přesuny německého obyvatelstva z Československa a Polska po porážce nacismu, ale i momenty střetnutí v Bosně a Kosovu. Šlo tedy o události, které mají dodnes v evropském prostoru svou váhu, když například tzv. krajanská sdružení v NSR při své protičeské agitaci srovnávají svůj osud s příběhem kosovských Albánců konce devadesátých let. Právě jim pak jistě vyhovuje, když mimoevropský autor, který se dřívějšího vydání dočkal v Mnichově, bez bližšího vymezení užívá vysloveně politického pojmu pro české pohraničí "Sudety" anebo zkresluje průběh odsunu. Případně značně pochybně, ba skandálně pronese o poměrech v Protektorátu Čechy a Morava: "S Čechy zacházeli úplně jinak. Těch v důsledku války zemřelo relativně málo, český průmysl vzkvétal, obyvatelstvu se nevedlo špatně a k přímým útokům na něj docházelo jen zřídka."

Třeba slyším trávu růst, leč napadá mne, že vedle oprávněného upozornění na krvavé a bezohledné předchozí století, jehož přímé následky přesahují do současnosti, Naimark ukazuje možná také něco závažnějšího. Svého času se v české historiografické obci hovořilo o snahách některých zahraničních kruhů vedle tlaku na elity mocenské (před vstupem do EU apod.) vytvářet neobjektivní obraz minulosti a měnit tak mentální mapy prostřednictvím dějepisných autorit. Zatímco v Čechách tato snaha většího ohlasu nedošla, není vyloučen složitější vývoj jinde, například tam, kde znalost velmi komplikovaného vývoje středu Evropy není automatická.