Jak zvláštní shoda osudu ne nepodobná té ropné krizi z poloviny let sedmdesátých, kdy ceny ropy a potravin vyskočily o několik stovek procent během několika měsíců. Tato exploze cen přiměla Nixona, aby vyzval svého starého kamaráda, Arthura Burnse, tehdy Předsedu `Fed', jestli by mohl upravit statistiku inflace CPI a odvést tak pozornost od dramaticky rostoucích cen. Výsledkem tehdy byla dnes dobře známá publikace čísel CPI s názvem "jádrová inflace" -- bez ropy a potravin. Za touto manipulací s daty stál Stephen Roche, tehdy mladý ekonom `Fed', kterého na tuto práci najal právě Burns.

Americký satirik Mark Twain si jednou zavtipkoval: "Nakupujte pozemky...nebudou!" Dnes totéž můžeme říci o obilovinách všude na světě. Svět se nyní nachází v počátečním stadiu růstu cen všech uměle pěstovaných obilovin, zejména však kukuřice, pšenice a rýže, jaký jsme neviděli po celých předchozích třicet let. Ty tři zmíněné komodity představují 90% všech obilovin pěstovaných na celé planetě.

Washington stvořil absurdní plán!

Co je příčinou této neobvyklé změny? Zde jsou zajímavá fakta: Bushova vláda zaměřuje své hlavní PR na přesvědčování okolního světa, že se stala "lepším správcem životního prostředí". Problém je však v tom, že mnozí propadli této falešné reklamě. Ústřední částí tohoto programu je enormní, daňovými poplatníky hrazený výzkum využívání bio-ethanolu pro účely dopravy. Presidentův plán požaduje 35 miliard galonů (tedy téměř 160 miliard litrů, pozn.překl.) ročně počínaje r.2017. Kongres již reflektoval tento mandát v Energetické koncepci pro r.2005, kdy předpokládá, že výroba ethanolu z obilnin musí vzrůst ze současných 4 miliard galonů (18 mld.litrů) na 7,5 miliard galonů v roce 2012. Pro naplnění tohoto plánu farmáři a velké zemědělské koncerny jako např. ADM nebo David Rockefeller dostávají obrovské státní dotace k pěstování obilí pro tyto účely, nikoli pro potravinářský průmysl. Dnes producenti ethanolu na území USA dostávají 51 centů za galon (4,54lt) -- většinou se jedná o rafinerie, které mísí tento produkt s extrakty fosilních paliv, jako je benzín.

Výsledkem této nádherné pro-ethanolové dotační politiky vlády USA a nově přijímaných zákonů za tímto účelem je, že petrochemický průmysl investuje mnoho času i peněz do nových zařízení, výhradně určených pro výrobu bio-ethanolu, ne nepodobných ropným rafineriím. Počet takových rafinerií nyní ve výstavbě daleko převyšuje celkový počet již existujících ropných rafinerií, postavených v průběhu minulého čtvrtstoletí. Jakmile budou dostavěny, poptávka po obilí během příštích 2-3 let se zdvojnásobí.

Nejde tu však pouze o bio-ethanol vyráběný na území USA. V březnu se Bush sešel s presidentem Brazílie, aby podepsali bilaterální dohodu "Ethanol-Pact" pro spolupráci při vývoji "nové generace" biopalivových technologií, jako jsou ethanol na bázi celulózy ze dřeva a spolupráce na zavádění biopaliv v rozvojových zemích, zvláště Střední Ameriky, a také vytvoření kartelu -- něco jako Bio-OPEC, s pravidly, která pomohou stabilizovat trh s ethanolem na západní polokouli.

Zkrátka, využití zemědělské půdy pro výrobu biopaliv -- čili spálení potravinářských výpěstků namísto výroby potravin -- je nyní plánováno ve Washingtonu, Brazilu a dalších velkých centrech EU jakožto nový průmyslový sektor.

Podvržené "zelené" argumenty

Biopaliva -- benzín, nebo jiný druh paliva rafinovaný z potravinářských surovin -- jsou nyní předkládána jako řešení kontroverzního tématu globálního oteplování. Když ponecháme stranou pseudovědu a politické zájmy skryté za touto falešnou vějičkou o nebezpečích globálního oteplení, biopaliva samotná nenabízejí žádné výhody oproti ropným produktům, ani za těch nejpříznivějších podmínek. Jejich obhájci tvrdí, že nynější první generace biopaliv snižuje uhlíkaté emise o 60%. No jasně, uprostřed zdražování produktů z fosilních surovin, kdy ropa stojí již 75 USD za barel, mají země jako Brazílie eminentní zájem nahradit draze dovážený benzín domácí produkcí biopaliv.Konkrétně v této zemi je 70% všech automobilů vybaveno motorem na kombinovaná paliva, schopných jet jak na standardní benzín, tak na jakoukoli jinou směs i třeba 100% biopalivo. Biopalivo se také stalo největším vývozním artiklem Brazílie.

"Zelená" prohlášení o biopalivu, jakožto lepším a k životnímu prostředí šetrnějším produktu, jsou přinejlepším velmi pochybná, pokud ne vysloveně klamavá. V závislosti na tom, kdo zrovna provádí testy prý ethanol má malý, ale spíše žádný vliv na škodlivé emise současných motorových vozidel. Avšak produkuje významné polutany, včetně formaldehydu a acetaldehydu, podezřelé neurotoxiny a carcinogeny.

Ethanol není nějaká neškodná substance, jak je nám ze všech stran nalháváno propagandou tohoto nového průmyslového odvětví. Je to vysoce korozní agens pro všechny systémy spalování a potrubí v současných automobilech a jiných motorech. Vyžaduje také speciální typ vstřikovačů. To všechno bude stát spoustu peněz.

Ale tou nejhorší zprávou je, že ethanol představuje o 30% méně energie na galon, než při spalování současných paliv z fosilních surovin, což představuje o 25% zvýšenou spotřebu 85%Ethanolu-E proti normálnímu benzínu. A už vůbec nikdo ze zastánců ethanolu nehovoří o obrovských sociálních dopadech, které pořádně prodraží jídelníček všude v USA, Evropě a zbytku světa. Ceny potravin doslova explodují, jakmile výkupní ceny obilí, sójových bobů a ostatních cereálií prorazí historická maxima, vinou astronomické -- kongresem živené -- poptávky po obilovinách pro biopaliva.

V tomto roce M.I.T. vydal zprávu, ze které vyplývá, že spalováním bio-ethanolu, namísto benzínu z nafty nebude mít sice žádný dopad na emise skleníkových plynů, avšak by mohl způsobit nárůst exhalací z mechanizace potřebné k obdělávání a zavlažování tak rozsáhlých ploch pro ethanolové obilí. A dále podle této zprávy M.I.T. tvrdí, že: "spotřeba zemního plynu tvoří 66% energie potřebné k výrobě bio-ethanolu", což předpokládá vyhledat nová naleziště této komodity, nebo to povede k drastickému zvýšení cen.

Myšlenka, že svět "vyroste" ze závislosti na ropných produktech zavedením bio-paliv je falešná propaganda užitá k tomu, aby se "prodalo" to, co se záhy může ukázat jako největší ohrožení potravinových surovin této planety od doby patentování geneticky manipulovaných plodin.

Farmy po celých USA se stanou továrnami na bio-paliva

Hlavním důvodem, proč USA a postupně i zbytek světa zvyšují ceny obilovin v posledních dvou letech a nyní se připravují na ještě dramatičtější růst těchto komodit je, že se zemědělská půda USA má stát de-facto bio-palivovou základnou. V roce 2006 se zemědělská půda USA dedikovaná pro výrobu biopaliv zvětšila o 48%. Nic z této výměry nebylo nahrazeno pro potravinářské účely. Dotace způsobily, že se z tohoto odvětví stal výnosný byznys.

Od roku 2001 se celkové množství kukuřice, pěstované za účelem výroby bio-paliv zvedlo třikrát a tento trend pokračuje. Ve skutečnosti se za rok 2006 vypěstované plodiny pro výrobu biopaliv vyrovnaly v tonáži plodinám pěstovaným na export.

Brazílie a Čína rovněž podobně přecházejí od potravinářských plodin na bio-palivové základny a zabírají stále větší územní plochy. Výsledkem toho všeho je, že jak se mění klasické zemědělství v bio-palivový průmysl, klesají reservní zásoby obilovin v posledních šesti letech. Strategické zásoby všech plodin pokrývaly ke konci roku 2006 spotřebu na 57 dní, což je nejméně od roku 1972. Není pak divu, že cena zrna vylétla o 100% nahoru za posledních 12 měsíců. A to je jenom začátek.

Ten úbytek v rezervách, jindy míra bezpečného zásobení potravinami v dobách sucha nebo neúrody -- stále výraznějšího jevu v posledních letech -- je předem naplánován a pokračuje tak, daleko, až kam oko dohlédne. Při nejstřízlivějším odhadu ročního nárůstu světové populace o 70 milionů lidí v následujícím desetiletí, zejména v Africe a na Indickém poloostrově a zároveň stagnaci nebo kontinuálnímu poklesu strategických rezerv z důvodu stále rostoucí poptávky po bio-palivech tato fakta ve skutečnosti představují největší revoluci v zemědělství od zavedení plné mechanizace farmářské produkce po druhé světové válce. Rozdíl je jen v tom, že tato revoluce jde na úkor produkce potravin. Toto plánování dramaticky zvedá ceny zemědělských plodin, prohlubuje chudobu a podvyživenost. A přitom efekt na potřebu dovážet benzín je minimální.

Prof.M.A.Altieri z univesity Berkeley odhaduje, že případné odevzdání veškeré obilné a sójové produkce USA pro účely bio-paliv, by pokrylo jen asi 12% spotřeby benzínu a 6% spotřeby nafty. Poznamenává, že ačkoli jedna pětina loňské úrody šla na výrobu bio-ethanolu, byla tím pokryta pouhá 3% spotřeby energie. Ale přeměna zemědělské půdy pokračuje stále rychlejším tempem. V roce 2006 šlo 50% obilí z Jižní Dakoty a Iowy do rafinérií. Farmáři z celého středozápadu, usilující o větší výdělky po letech nízkých výkupních cen pěstovaných plodin, opouštějí tradiční "trojhonné" hospodaření, aby pěstovali výhradně sóju nebo obilí s fatálními důsledky na erozi úrodných vrstev půdy a zvyšující se spotřebou pesticidů. V USA téměř 41% všech užívaných herbicidů je spotřebována na obilí. Monsanto a další výrobci glyfosfátů pro herbicidy, jako je Roundup se prostě jen usmívají na svých cestách do banky.

Buďme světoví ve výrobě bio-paliv

Pakt Bush-Lula je jen začátkem rostoucího celosvětového honu za pěstováním čehokoli pro výrobu bio-paliv. Obrovská třtinová pole, lesy palem a sójové plantáže pro účely rafinérií bio-paliv vyžadují stále větší plochy původních pralesů a savan v Brazílii, Argentině, Kolumbii, Ekvádoru a Paraguaje, a nebere to konce, tím spíše, když ceny neustále rostou. S''oja je například také využívána pro výrobu bio-nafty.

Čína, usilující o stále větší energetické zdroje, je největším hráčem na poli pěstitelů surovin pro bio-paliva a samozřejmě také zde se snižuje produkce plodin pro potravinářský průmsyl.

V rámci EU se většina bio-nafty vyrábí z řepky olejné, známého krmiva pro dobytek. A výsledek? Ceny masa rostou postupně ve všech státech světa a vypadá to, že se jen tak nezastaví. EU má za cíl pokrýt 10% spotřeby paliv bio-naftou, šílený nápad, který skončí odevzdáním 18% zemědělské půdy EU pro pěstování plodin pro bio-paliva.

Takže asi nebude žádným překvapením, že ExxonMobil, Chevron a BP jdou všichni do bio-paliv. V květnu tohoto roku BP vypsal největší vědeckovýzkumný grant pro universitu Berkeley $500.000.000 k financování jím diktovaného a dozorovaného výzkumu a vývoje alternativních energií vč. bio-paliv. Výzkum globálního podnebí a energetiky na Stanfordu obdržel $100.000.000 od ExxonMobilu, Davisova univerzita v Californii dostala $25.000.000 od Chevronu na výzkum bio-energetiky. Princetonská universita také disponuje $15.000.000 na snížení dopadů uhlíkatých sloučenin ze spalování.

Lord Browne, nechvalně proslulý bývalý ředitel BP v roce 2006 prohlásil: "Svět potřebuje nové technologie, aby zajistil adekvátní přísun energie pro budoucnost. Věříme, že biotechnologie nám může přinést obrovské výnosy v oboru energetiky." Trh s bio-palivy se dnes rozvíjí jako málokterý z ostatních. Bude představovat budoucí ráj pro celosvětový agrotechnický byznys hráčů jako je Cargill, ADM, Monsanto nebo Syngenta.

To vše, spolu s vážnými podnebnými změnami v Číně, Austrálii, Ukrajině a na většině území EU v této sezóně sklizně v podstatě vede k tomu, že ceny obilovin dramaticky vzrostou v následujících měsících a letech. Někteří odborníci již hovoří o konci období "levných potravin." S mizejícími strategickými zásobami a obdělávatelnou půdou pro potravinářské účely nám přechod na bio-paliva "zajistí" trvalý růst cen potravin na mnoho desetiletí.

Skrývá se snad ještě něco za přechodem na Ethanol???

No ano! Vstřícné plánování pro bio-paliva Bushovou administrativou od r.2005 je jasným světovým hnacím motorem růstu ceny obilí v posledních 18 měsících. Je mnoho dokladů o tom, že to není z důvodů nedbalé legislativní přípravy. Vláda USA již zkoumá a vyvíjí bio-paliva od roku 1970. Architekti Bio-ethanolu dobře splnili své domácí úkoly. Je stále jasnější, že titíž lidé, kteří způsobili inflaci ropných produktů nyní vědomě připravují inflaci v potravinářství. Koncové ceny ropných produktů stouply trojnásobně od konce r.2000, kdy Bush a Cheney učinili ropu hlavním námětem své zahraniční politiky.

Minulý rok, kdy se bio-ethanol stal jedním z hlavních produktů na trhu s energiemi, ceny obilí stouply o 130% v posledních 14 měsících na obilné burze v Chicagu. Bylo to o mnohem více, než když Bushova administrativa protlačila skrz kongres USA proethanolovou politiku v r.2005, kdy zároveň klesly strategické rezervy obilných komodit na alarmující úroveň za mnoho let, a to v době, kdy celosvětová poptávka, hnaná především růstem bohatství s zvýšenou spotřebou masa v Číně, stoupá a stoupá.

Výsledkem nepoměru zemědělské půdy pro pěstování obilí pro potravinářský průmysl a pro bio-rafinerie je to, že strategické zásoby prakticky mizejí. Celosvětové zabezpečení potravinami podle údajů FAO jsou na nejnižších stavech od roku 1972. Kupodivu to bylo právě v době, kdy Kissinger s Nixonem naplánovali, v souručenství s Cargillem a ADM (dnešními hlavními hráči na trhu s bio-palivy) to, čemu se pak říkalo Velká obilná loupež, tj. prodej obrovských zásob obilí USA Sovětskému svazu výměnou za prodej ruské ropy Západu. Obě komodity pak do roku 1975 vzrostly třikrát až čtyřikrát. Jak to přesně bylo, jsem uvedl podrobně v knize: "Století válek, aneb Anglo-Americká ropná politika."

Dnes tento pseudovýměnný obchod se SSSR vystřídala zcela jiná poptávka -- poptávka po bio-palivech, živená dotacemi americké vlády přímo spojená s cenami potravina a ropných produktů. Od počátku r.2006, kdy vstoupila v platnost nová energetická koncepce USA přijatá r.2005, míra dotované spotřeby bio-paliv vzrostla tak dramaticky, že se de-facto hovoří o soutěži mezi lidmi a auty o stejnou surovinu a poprvé v historii ovlivnila rozhodování o pěstování plodin nejen v USA. Lester Brown nedávno poznamenal: "Hledíme na soutěž mezi 800 miliony automobilů a 2 miliardami nejchudších lidí o stejnou komoditu, totiž obilí! Stojíme na prahu nové ekonomické éry, kdy palivo a jídlo jsou zaměnitelné komodity, protože můžeme vyrábět benzín ze sóji, cukrové třtiny, obilí -- prostě z čehokoli. Důsledkem je, že ceny paliv stanovují cenu potravin."

V polovině sedmdesátých let Henry Kissinger, chráněnec rodiny Rockefellerů a jimi řízených institucí, prohlásil: "Kdo ovládá ropu, ovládá celé národy, kdo ovládá trh s potravinami, ovládá lidi."

F.William Engdahl je autorem připravované knihy Semena zkázy: Co se skrývá za genetickou manipulací a také Století válek: Anglo-americká ropná politika a Nový světový řád, Pluto Press.

Přeložil Jan Šlemenda