9. 10. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 10. 2007

R jako Reklama

Petr Pojar

Reklama - Promotion - Propagace - jedno ze čtyř marketingových P, poslední - páté S, čili Služba. Na reklamě stojí celý současný v praxi aplikovaný i teoreticky neustále až do zblbnutí omílaný marketing. (Budu svůj příspěvek psát tak trochu jako sedlák, který - o trochu víc vzdělán - popisuje jinému sedlákovi, původem z Bulharska, smysl existence jeho budoucího loga a účinek, který v konečném důsledku toto logo vyvolá, nastříkané každé jeho krávě či fazoli na bok.)

Aby takový sedlák vůbec něco pochopil, je nutné vrátit se do historie. Cestování časem je dobré a poučné, i lidstvu prospěšné, pokud se v těch časech minulých již jaksi NIC nepozměňuje.

Začnu slovem Werbung. Sedlák je z jihu Čech a proto v dobách minulých, předlistopadových, měl sice zakázanou Svobodnou Evropy i Hlas Ameriky a docela těžko je bez potřebné techniky i chytal, však reklam rakouských televizních a rozhlasových kanálů, se mohl nabažit dosyta. Již v těch dobách hlubokého temna. Žádné rušičky, žádné zákazy, prostě vysílač Kleť a České Radiokomunikace. A nebo sem signál tekl obloukem přes Šumavu?

Nejedna matka, uchvácena tak líbivými obaly a profesionálně zpracovanou reklamou v barvičkách ráje a s libými tóny neskutečna, se jala bláznit a shánět alespoň prázdné krabice od Persilu a zamořovat jimi už tak malé umakartové koupelny, děti zas obrázky ze žvýkaček, samolepky a třeba plechovky, obsahující původně cizokrajná piva ze západu. Na našich škodovkách pak nechyběly samolepky s nápisy jako třeba KASTROL (Castrol), ŠEL (Shell) a podobné. Spolužáci si navzájem kradli poštovní známky z Nového Zélandu, Mongolska, Číny, Madagaskaru, ale i třeba známky amerikánské, dominikánské, české prvorepublikové a i z jiných dob. A sbíralo se vůbec ledacos, třeba i Céčka, symbol FONTŮ, které měly veřejnosti přibýt do povědomí až později, díky PC.

Otisk pěkného, vkusného (dle osobního vkusu každého nevkusu), graficky upraveného předmětu, se vrýval do mozečků vychovávaných v socialismu stejně jako introjekt komunistický, vlastně socialistický, komunisté tu nikdy žádní nebyli, hlavně marx-leninisté.

Kdekdo pak své výtvarné projevy gradoval nějakým tím dřevěným kolem, hráběmi či lopatou na chléb na zdech svých chalup, zřejmě tak historicky navazujíc na tradici selskou, ale třeba i husitskou. Cepů však zbylo už jen málo.

A náhle přišel zvrat. Z mučednických sklepení socialistických propagačních podniků a podnikových propagačních oddělení, se do ulic vyhrnuly hloučky zvědavců a ty se jaly převádět realitu k obrazu svému, notně podporovány studenstvem, přemýšlejícím jak přežije prvních pár let praxe, bez dostatečného příjmu, možnosti vzít si půjčku, hypotéku, nebo dokonce úvěr na podnikání. Téměř všichni, až na pár jedinců, kteří si ponechali propagační podniky či fabriky, začali v reklamní branži téměř od nuly. Po školách se zároveň potulovali šílení psychologové a téměř přes noc se z kukel jejich psychoterapeutické praxe, často v opravdovém blázinci, začaly vynořovat první náměty z oborů psychologie osobního prodeje, public relations a právě psychologie reklamy. V těch dobách se skuteční cowboy-ové na koních dobývali k branám nebeským a lovili bizony státních zakázek. Pušky stále nabité.

Chtěl-li kdo z těchto oborů, především pak z propagace, dojít až k dnešním dobám v dostatku a úspěšný, musel se povětšinou dopouštět naprosto neuvěřitelných profesních ekvilibristik a finančních machinací. Byli tu i tací fiškuntálové, co se s tím nemazlili a rovnou zakládali periodika typu Armádní časopis, nebo V řadách policie, následně odkoupená zákazníkem včetně veškerých práv. Jiní počítali decimetry polepené plochy a postupem času pak kalkulace reklamních služeb přivedli až k naprosté dokonalosti a předčili svými výpočty i stavaře. Jiní na otázku: "Hudbu nepotřebujeme, ale kdybyste dělal design, potřebujeme logo, .," chrabře a bez rozpaků odvětili: "Jasně!" Jiní začali vydávat slovníky reklamního newspeaku a někteří se to dokonce začali učit nazpaměť a mnozí i používat. Těm se dnes často říká manažeři. Zatímco doba se stále přelévala a generace starých praktiků, se znalostmi písmomalířství, fotografování lesků analogovými fotoaparáty a vůbec rozličných titěrností, se postupně přesouvaly do luk a lesů, hájů a i pod mosty.

A dnes se to zase otáčí. Mnozí reklamní praktikové už dávno pochopili, i se naučili, že u reklamy se musí i přemýšlet, však v tu chvíli mnohým NE/NASTOUPIL do popředí pojem svědomí. Tak dosáhla naprosté dokonalosti reklama politická, pardon - marketing.

A na tradičních i nově vzniklých školách uměleckých se postupně začala učit - no samozřejmě - reklama, především pak design a žáci vybavení jak znalostmi technik uměleckých, tak teorií a praxí reklamních, se jali tvořit, hledat job, reklamu. Nebo prodávat pivo. Na okrajích, růžcích tohoto vývoje, se od sebe pak oddělily dva paralelní světy. Svět celebrit, kde vše se jaksi blyští superlativy, bulvárem, technickou dokonalostí, kýčem, líbivostí, účinkem a vysokou cenou. A svět studenstva smísený s bývalými praktiky, někdy i skutečnými umělci a s řemeslníky, kde se i něco vymyslí, povětšinou však živoří. Mezi tím hutný střední proud. Dav.

Za takto neutěšeného stavu zatroubil na pochod generál kapitál a přivál skutečné světové celebrity reklamní tvorby, nové styly a zprávu, že NOVÝ SVĚT nastal. Všimli jste si, že moderní styly jsou tak trochu, no - jak to kulantně říct. Futuristické?

Bez lidí na pochodu žádný pochod není. Kdekdo se dnes zveřejňuje na kdejakém reklamním sloupu a označená logem už je i kdejaká kadibudka, i ta pojízdná. A čím více FUTURA, tím více KULTURA a tím lépe. A proto, milý sedláku, dnes potřebuješ logo. Abys byl úspěšný. A každou svou krávu i ovci jím polepit musíš. I fazoli. Protože kdo se nezařadí do davu, ten zhyne mezi těmi, co se nezařadili už dřív. A nebo skončí třeba někde v lese.

Mimochodem, dáš mi bůra.

Apropó - není ten les náhodou nejvýhodnějším řešením?

                 
Obsah vydání       9. 10. 2007
9. 10. 2007 Výsledky ověřování hygienické studie ministerstva obrany na Marshallových ostrovech jsou nevěrohodné
9. 10. 2007 Obering: Měli jsme dobrý cíl a nebyla mlha
9. 10. 2007 Lhostejná země Michal  Černík
9. 10. 2007 Barma a Chevron aneb lidská práva na prodej Daniel  Veselý
9. 10. 2007 Aféra jménem Andula (V. část) Josef  Brož
9. 10. 2007 Slovinsko vzkvétá Jaroslav  Polák
9. 10. 2007 Osobní zkušenost ze Slovinska Jiří  Patermann
9. 10. 2007 Putin -- Zubkov -- Putin Tomáš  Lipták
9. 10. 2007 Výzva 5 bodů Auto*matu Hynek  Hanke
9. 10. 2007 Reklama je mentální odpad
9. 10. 2007 Reklama Josef  Vít
9. 10. 2007 Podprahový efekt reklamy
9. 10. 2007 Je jiný svět možný?
9. 10. 2007 R jako Reklama Petr  Pojar
9. 10. 2007 Noviny versus Elity (a naopak) Miloš  Štěpánek
9. 10. 2007 Zakarpatsko ovládla Juščenkova Naša Ukrajina Ivan  Hopta
9. 10. 2007 Ožehavá historie Pavel  Kopecký
9. 10. 2007 Nerealistický zákaz propagandy, reklamy a 'public relations', aneb Nezapomněl někdo náhodou, že už nejsme Neandrtálci? Uwe  Ladwig
9. 10. 2007 Manipulace v Britských listech: Jsme v plusu !
9. 10. 2007 Bezohlednost ODS nezná mezí: platbu i za kojence v inkubátoru
9. 10. 2007 Drsný smysl pro humor redakce Lidových novin Jiří Š. Cieslar
8. 10. 2007 "Svět bez loga" by byl světem spravedlivějším, ale nebude Štěpán  Kotrba
8. 10. 2007 K zákazu reklamy: raději regulace
8. 10. 2007 Zakažte reklamu a zhroutí se společnost Bohumil  Kartous
8. 10. 2007 Uvádějme zkreslování mainstreamových médií systematicky na pravou míru
8. 10. 2007 Podle ČTK se distribuují v Kodani drogy Dalibor "Exx" Záhora
8. 10. 2007 Hnědí a zelení. Vzájemný boj, ale i prorůstání Pavel  Pečínka
8. 10. 2007 Iránská státní televize informuje o holocaustu Richard  Seemann
8. 10. 2007 K diskusi o vzdělávání Pavel  Barák