Hejtman Evžen Tošenovský: Dobrý den, dámy a pánové, tak jak jsme [se] domluvili tady u toho stolu, který nechci nazývat předsednický, ale u stolu lidí, kteří chtějí diskutovat velmi komplikovanou záležitost, která v poslední době se stala záležitostí velké diskuse, a to je radar systému obranného, který by měl být instalován v České republice. Já jsem rád, že i tady, do Ostravy přijeli lidé, kteří vědí o tom maximum informací, které je, pro mne, jako pro hejtmana tohoto kraje, kde jedním z míst, kde se také uvažovalo, o umístění, a mám možnost díky tomu těch informací mít také určité penzum, možná víc, než se dá jen přečíst z novin. A proto pro mne je o to jednodušší se k tomu nějakým způsobem stavět ve světě, který začíná být velmi komplikovaný, kdy terorismus už nevidíme jenom jako záležitost v televizi, která se odehrává někde daleko, někde [kde] se nás nedotýkají, jsme ve světě, který se nás dotýká ve všech možných detailech, a který, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, jsme jeho velkou součástí, a je proto i pro nás [nesrozumitelné] k tomu, jak se chceme podílet a bránit společně to, kam se dostalo společenství lidské, jak se budeme bránit tomu, aby někdo nechtěl si hrát přílišným nátlakovým způsobem, ať, když to řeknu lidově, aby děsil ve větší míře něčím jiným, tak pro mě radar je skutečně tím systémem, kdy se stáváme součástí a říkáme tím "ano, my se chceme něčemu bránit, chceme se podílet na tom," je to součást technická, kdy v tom velmi složitém světě je bohužel potřeba použít velmi složitých technických zařízení, abychom mohli, a věděli, zda se něco blíží, nebo neblíží, i do zemí a do míst, ke kterým se hlásíme. Proto já jsem skutečně rád, že v tomto kraji se pořádá toto setkání, tady v kině, které se po čase změnilo na aulu, a stalo se vysokoškolským prostředím, a myslím si, že takováto diskuse na vysokoškolskou půdu velmi dobře patří, protože je to debata o věcech velmi složitých, často i filosoficky založených. Pro mne debata o radaru je skutečně diskusí nejen o samotném technickém zařízení, ale o tom, že se hlásíme k systému, který se něčemu brání, je to systém, který by měl pomáhat tomu, abychom nebyli tak jednoduše vydíráni jednou možná nátlakovými akcemi, ale abychom o nich věděli maximum a uměli se možná s větší technickou erudicí tomu stavět. Proto jsem velmi rád, že máte dnes možnost se dovědět možná víc a dotázat se na věci, které nejsou vám úplně srozumitelné, pro mne je to věc možná, a to říkám znovu, jednodušší a patřím k těm, kteří si myslí, že bychom do takovéto aliance zemí, kteří se brání nátlakovým aktivitám, měli jednoznačně patřit, proto pro mě nebyla ani otázka vstupu do NATO vůbec zásadním problémem a přihlášení se k tomuto systému já považuji za jeden z velkých kroků, který my jsme sami udělali, a abychom také nežili podle nějakých našich jednoduchých předsudků, jak jsme. Svět je velmi komplikovaný, a z mého pohledu my i velmi jasně máme říkat: "Chceme být na té straně, která se tomu brání a která nechce být vydírána," ať z důvodů jakýchkoliv, já nevím, religií, či byznysu, či ekomických zájmů toho, či onoho, a pro mne je takovéto zařízení velmi sofistikované, velmi jasné, [nesrozumitelné]. Na druhé straně je skoro bych řekl povinností těch lidí, kteří to musí rozhodnout, aby podali maximum informací, které s tím souvisí. Proto ten dnešní večer jsem velmi rád, že pan Klvaňa, jako člověk, který víceméně dostal ten velký, těžký úkol, aby co nejvíc vysvětloval, zde dnes večer je, a tímto bych mu předal slovo, jako domácí člověk, který je zde z regionu, a ještě jednou, jsem rád, že ta možnost dnes večer tady v Ostravě je.

[Evžen Tošenovský převzal dne 4. září 2007 čestný doktorát Vysoké školy báňské; pozn. aut.]

Tomáš Klvaňa: Děkuju moc pane hejtmane, a zdravím vás všechny, dobrý večer, jsem moc rád, že jsme se tady sešli v tomto počtu, slýchal jsem, že není lehké, do centra Ostravy dostat nikoho po osmnácté hodině a vidím, že to není tak, že to téma je zjevně tématem, které spoustu z nás zajímá, a my se pokusíme vás nezklamat. Nebude to samozřejmě tak, že spolu vždycky budeme ve všem souhlasit, ale jsme tady proto, abychom si vyměňovali názory, abychom si užívali té naší svobody, kterou máme už sedmnáct let, a my se vám pokusíme vysvětlit, proč tuto svobodu chceme bránit a před kým. Proto, abychom to naše úvodní vystoupení udělali co nejhodnotnější z informativního hlediska, jsem si sem pozval společně s panem hejtmanem odborníky, kteří se budou vyjadřovat k jednotlivým částem toho našeho tématu, já udělám takový velmi stručný úvod pro začátek, pokusím se mluvit méně než deset minut, následovat bude pan generál Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu armády České republiky, který sedí po mé levé ruce, pak bude následovat pan doktor Peter Bednarčík, z Univerzity obrany, fakulty vojenského zdravotnictví, a po mé pravé ruce sedí doktor Jiří Grygar, kandidát věd, z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky z Prahy. A ten naše dnešní povídání, povídání na úvod uzavře. Pokusíme se to udělat do 40, 45 minut, tak abychom tu druhou polovinu toho našeho zhruba hodinu a půl trvajícího sezení věnovali vašim otázkám, vašim připomínkám, vašim komentářům, projevům souhlasu, nebo nesouhlasu. Chtěl bych také poděkovat, protože jsme zde, na akademické půdě, panu rektoru univerzity Vysoké školy báňské profesoru inženýru Tomáši Čermákovi, kandidátu věd, je také mezi námi, dobrý den, dobrý večer, pane doktore. A já bych se teď pustil do toho skutečného úvodu, abychom se skutečně co nejvíc dostali k těm vašim dotazům. Jen chci poprosit o trochu trpělivosti, toto je velmi komplexní tématika, a pokud máme skutečně zvažovat všechna pro a proti, je nutné, abychom hovořili trochu déle, než v těch našich televizních rozhovorech...

Jiří Šedivý: ... Pochopitelně, že ve světě existuje řada problémů, rizik, které je potřeba zohlednit, a které zcela určitě musíme brát vážně. Situace, o které se zpravidla bavíme, je charakterizována jakýmisi asymetrickými hrozbami, které se vyjadřují tím, že se použije jednotlivec, jednotlivý útočník, provede útok tím, že kolem sebe [vyrušen z publika] postaví jaderné, pardon, nějaké nálože, a zabije spoustu lidí. Asymetrickou hrozbou je bohužel i to, když někdo použije zcela neočekávaně a bohužel ne vyprovokovaně buď nějakou zbraň, která je většího významu, anebo dokonce se v současné době dostáváme do situace, kdy území Evropy může být pod hrozbou dopadu balistické rakety, a to dokonce i s jadernou náplní.

Když se o této debatě začalo uvažovat, tak výchozí bod byl rok 1970, 1972, kdy balistickými kapacitami disponovalo zhruba přibližně asi 8 států, což byly hlavní státy, které byly proti sobě jak na straně Severoatlantické aliance, tak na straně Varšavské smlouvy. V roce 2004 a později už to bylo 22 států, kteří byly ochotny použít jaderné zbraně, protože zpravidla tyto balistické technologie jsou doplněny i [nesrozumitelné] kapacitami právě o tyto jaderné hlavice. Toto jsou státy [promítá mapu], které byly evidovány v roce 1972, já bych pouze připomněl, že mezi těmito státy, které vlastně jakési balistické kapacity měly, bylo i Československo raketou SCUD ale i raketami nižšího doletu, to byly takzvané "točky", pokud tady jsou vojáci z povolání, pak znají raketu SS-21, mezi těmito státy byly 3, možná 4 státy, které byly jadernými velmocemi. V roce 2004 [další mapa], jak vidíte na slajdu, už je těch států celkem 22, a z toho se můžeme bavit o tom, že téměř 8 až 9 států, protože ne všichni oznámili svoje schopnosti vyrábět jaderné zbraně, byly nositeli jaderných technologií. Rád bych upozornil na to, že z těchto 22 států, zejména ty, které měly nějaký styk se Sovětským svazem, nebo Ruskem, což je přibližně asi 13 států, zdědilo nebo nějakým způsobem získalo raketové technologie a bohužel i jaderné technologie od Sovětského svazu, a nebo později i Ruska.

Já jsem dostal takový autograf, kde se říká: "Stará sovětská zbraň může vyhladit všechny muže, ženy děti na zemi." Já si myslím, že rakety SCUD jsou jednou takovou bohužel, takovým dědictvím po období Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. Tahleta zbraň, o které vy mluvíte [??], to si myslím, že je stále ještě vyprodukovaná produkce k jadernýmu materiálu [tato věta je dosti nesrozumitelná].

[Další obrázek] Tohleto je pouze ilustrativní obrázek, který mluví o tom, jak asi vypadají rakety, tohleto jsou rakety balistické krátkého doletu, středního a mezikontinentálního, znovu připomínám, že Československo bylo držitelem těch raket typu SCUD. To sice byly rakety, které byly staršího typu, nicméně my jsme se jich zbavili až roku 1990. Co se týká základen, já bych pouze připomněl, že v současné době je diskuse kolem protiraketové obrany Spojených států amerických obrany spojených států, která již v současné době je rozmístěná a nějakým způsobem funguje, byť ještě v omezeném rozsahu, zpravidla na té úrovni taktické a operačně taktické a není to ještě plnohodnotná ochrana proti raketám mezikontinentální. Vy na tom snímku vidíte [Tabulka - Základny protiraketové obrany a USA] kde jsou některé prostředky už tohoto protiraketového systému, nicméně je potřeba uvést, že tento protiraketový systém je vlastně dědictvím zase ze studené války, protože řada prvků tohoto systému byla budována koncem 60.,70,tých let.

Není také bez zajímavosti, že v současné době se sice mluví o protiraketové obraně Spojených států amerických, ale ve skutečnosti všechny hlavní státy Evropy, ale ne teda toho euroasijského prostoru budujou protiraketovou obranu. V tomto případě je třeba mluvit o takzvaném MEAS, což je systém, který je budován Německem, Francií a Spojenými státy americkými, přidružená je Itálie, je potřeba mluvit o systému SAM, což je systém který je francouzsko-italský. Je to systém, který jsou o něco nižší, nicméně zabezpečujou ochranu teritoria, velkých administrativních center a průmyslových center. Můžou se použít pochopitelně i na bojiště.

A protože se velmi často zmiňuje Rusko, tak předpokládám, že je zcela známo, že Rusové mají zasazený systém AM-35, který byl aktivován již v roce 1996, jeho starší verze byla aktivovaná v 70. letech, a rovněž chrání hlavní části Ruska, jak administrativní, tak průmyslová centra. Svůj systém chce budovat Čína, aktivně na tomto poli pracuje dneska i Indie.

Na tomto slajdu je ukázáno, jak byly často používány balistické střely ve světě [obrázek byl téměř nečitelný]. Ať už to byly taktické, operačně taktické, anebo rakety dalekého dosahu. Myslím si, že pro nás je velmi známé období, kdy obě dvě strany v tom Irácko-Íránském konfliktu používaly zbraně typu SCUD, což byly zase z obou dvou stran rakety, které buď byly vyrobené v Sovětském svazu, anebo si je vyráběly samy oba dva státy.

Zcela určitě je známá situace v roce 1991, kdy Irák používal SCUDY ve své modifikaci v boji proti, lépe řečeno ve snaze vyprovokovat Izrael, aby vstoupil do celého toho konfliktu, který se odehrával na Středním východě v té době. Nicméně ty SCUDY byly modifikovány poměrně nevhodnou technologií a neměly odpovídající účinnost. Já bych pouze připomněl, že poslední, co se týká tohoto obrázku, že Libye odpálila v roce 1986 proti Itálii dvě rakety SCUD, ony nezpůsobily žádné škody, nicméně ukazuje to, že některý režim může být natolik zaměřen na právě to použití jaderných technologií a raketových, že je neodradí téměř nic.

Připravil jsem si slajd, který velmi stručně mluví o íránských raketách, já bych chtěl na úvod tohoto uvést, že tyto rakety vlastně jsou něco jako vývojové pokračování [nesrozumitelné] rakety SCUD, které Írán dostal na počátku od Libye, později od Sýrie, dále od Severní Koreje, na vývoji raket se podílela i Čína, je bohužel zcela evidentní, že Írán se tímto způsobem dostal k technologiím, které jsou označeny v tomto slajdu jako Šaháb 3, to jsou rakety, které v současné době se odhaduje na dolet až 1400 km, což v zásadě znamená téměř celé Turecko pod hrozbou této rakety. Ale Írán po spolupráci se Severní Koreou, a to nejenom v oblasti raketové techniky, ale i jaderné techniky, protože Íránci byli pozváni na jaderný pokus na podzim roku 2006 do Severní Korey, postupuje ve vývoji raket, které můžou mít dneska podle odhadu až kolem 4 - 5000 km a to už je území de facto celé Evropy.

Pokud bude v činnosti systém protiraketové obrany pouze Spojených států amerických, tak jak bylo původně rozhodnuto při přípravě na pražský summit, protože to je samostatná kapitola v diskusi o tom, jestli protiraketová obrana je součástí severoatlantické aliance, má být, nebo není, tak je to ten prostor, který je označen tou žlutou křivkou [obrázek zeměkoule se žlutou čárou kolem USA a zelenou výplnípokrývající mnohem větší prostor], de facto Spojené státy americké jsou schopny se chránit i bez českého radaru, polských raket, při využití svých námořních základen, ať už radarových, nebo raketových.

Já jsem se zmínil o pražském summitu proto, protože jsem byl přítomen jednání, kdy Spojené státy americké nabízely tento systém pro celou Severoatlantickou alianci, a protože Aliance nebyla připravena na takovéto jednání, tak v zásadě to rozhodnutí odložila rozhodnutím o takzvaných visibility study, kdy se řeklo, že se prověří, zda je protiraketová obrana potřebná, dosažitelná, a zda se ostatní státy připojí. V současné době si myslím, že stanovisko Severoatlantické aliance už je jasné, i když je ještě celá řada věcí zceal určitě ještě objasnit a dořešit.

Že je Írán problémem bych chtěl upozornit v první řadě na to, že hlavním a prvotním článkem té světové organizace, která odmítala vývoj jaderných technologií raketových byly OSN a Radou bezpečnosti přijaty usnesení, které se pokusily usměrnit činnost Íránu k tomu, aby nevyvíjel jaderné technologie, raketové technologie ke svému použití. Dneska víme, že je v zařízení Natanz v chodu kolem asi tří tisíc centrifug, to je již dnes produkujou tolik obohaceného uranu, že mohou vyrobit jednu až dvě jaderné nálože každý rok.

Myslím si, že tohle je slajd, který mluví o integrovaném systému obrany před balistickými střelami, těch slajdů už bylo několik, ten systém má svoji část, kde jsou prostředky pro zjišťování odpálených raket, upozornil bych na to, že v podstatě satelity dneska jsou používány a byly používány od doby studené války. Argumenty o českém radaru jako nějakém jedinečném zařízení si myslím, že nejsou správné. Tyto prostředky detekují odpálení nebo zážeh raketových motorů a začínají de facto výpočty balistické křivky. Jsou dneska v činnosti radary včasné výstrahy které jsou rovněž již používány, nebo byly postaveny v době studené války, ten nejbližší, ten je na území Velké Británie, musíme říct, že na straně Ruska je celá řada takovýchto radarů a nejsou tak úplně daleko od našeho území. Dále potom fungují letové radary, ať už to je tenhlencten námořní radar umístěný na plovoucí plošině, už jsem jednou říkal, že paradoxně tuto plovoucí plošinu vyrobili v Rusku a jakýmisi spletitými cestami se dostala až do Spojených států amerických, kde na ni postavili radar. Dále existujou průzkumné prostředky na lodích, a rovněž i mobilní, předsunuté radary. Součástí tohoto systému, je i radar, který by byl na území České republiky pro ochranu Evropy. Toto jsou segmenty, nebo lépe řečeno prostředky, kterýma se provádí likvidace té dané rakety, může to být debata potom v průběhu diskuse, ať už to jsou rakety, které ničí ten prostředek na sestupné fázi, v té fázi na vrcholu balistické křivky, nebo v sestupné fázi, což si myslím, že je zcela zřejmé z tohoto obrázku.

[Další obrázek] Tady jsou uvedené které jsou, ať už to jsou ty senzory, nebo prostředky, které aktivně ničí dané případně odpálené rakety, de facto, pokud by byl zájem, tak by bylo možno se na tento slajd podívat a diskutovat o něm v podstatě detailněji. Pokud je někdo technicky zaměřený, tak si myslím, že by to pro něj mohlo být zajímavé.

Děkuju.

Doktor Bednár: Já bych velice v rychlosti řekl v podstatě zásadní otázky, co se týče vlivu na zdraví. Protože většina lidí se zajímá o radar z toho hlediska, že má pocit, že je to ohrožuje, co se týče zdravotních problémů. Takže v rychlosti rozdělení elektromagnetického spektra podle biologických účinků. Rozlišujeme ionizující záření, neionizující. Z té části neionizující nás zajímá to poslední, to znamená velmi vysoké frekvence, nad 300 MHz až po 300 GHz, kterým se říká mikrovlny. Ty mikrovlny generuje právě ten radiolokátor o kterém povídáme, ten radar, takže on produkuje elektromagnetické záření ve spektru mikrovln.

První studie, co ty mikrovlny a elektromagnetické záření vůbec dělají s organismem, začly někdy kolem roku 1900. Takže vidíte - nic nového. Posledních 25 let, je veliké úsilí věnováno hlavně z toho důvodu tomuto problému, že všude jsou rozšířené mibilní operátoři, každý má v kapse něco, co běží na technologii mikrovln. Celá řada přístrojů, v technice, medicíně, chodíte se léčit, máte diatermii, máte celou řadu jiných přístrojů, které běží na bázi mikrovln. Takže jak léčebně, tak průmyslově. Sušičky dřeva, a jiné technologie, radary, lokátory, meteorologické, a tak dále, a tak dále fungují na podobném principu.

I když víme, v čem je fyzikální podstata toho záření, neznáme přesně mechanismus účinků na živé organismy. Pořád se na tom pracuje, a myslím si, že ještě dost práce je před námi. Co se týče těch mikrovln, počítáme je teda k energeticky chudým vlnám, ve srovnání samozřejmě s ionizujícím zářením, a základní parametry mikrovln jsou vlnová délka, která je milimetry až metr, frekvence 300 MHz až 300 GHz, rychlost šíření se rovná rychlosti šíření světla, výkonová hustota se udává ve watech na metr čtvereční.

Víme dobře, že ten radiolokátor, každý radar může fungovat v takzvaném kontinuálním, nebo pulzním - přerušovaném provozu. Ten kontinuální, to znamená setrvale, pořád podává stejný výkon, ten pulzní, to znamená že sbírá ten výkon, v krátkém okamžiku mikrosekund pak ho vyzáří, a pak je určitá pauza, jakoby nulová, a znovu vyzáří další výkon. Z hlediska biologického je účinnější a víc působí na biologickou tkáň právě ten pulzní výkon. Radar, o kterém mluvíme, pochopitelně funguje v tompulzním výkonu, v tom pulzním režimu.

Biologicky nejúčinnější jsou pásma centimetrové, ty jsou pohlcované kůží a podkožím, decimetrové vlny jsou resorbované v hlubších tkáních, to znamená svalovina a orgánym, a vedou tam k tomu, že to vlnění tam odevzdává tepelnou energii. O elektromagnetickém poli můžeme mluvit, mikrovlnném, můžeme mluvit jako o škodlivině pouze při takových intenzitách, a výkonových hustotách, kdy absorbovaná energie, která se promění v teplo v tom bioobjektu, způsobí vzestup, který překročí vlastně schopnosti organismu, jeho termoregulační schopnosti, takže vede vlastně ke zvyšování teploty na úkor toho organismu. To tepelné působení je důležitý tím, že vlastně ty mikrovlny působí v těch hlubších tkáních, takže ohřívají z hloubky, zevnitř.

U dřeva se to používá rutinně. Každá pila má sušku mikrovlnnou, protože když sušíte špalek a sušíte ho uvnitř, zahříváte, máte větší teplotu vevnitř, tak ta pára přes ty póry dřeva může jít ven a to dřevo nepraská. Pokud sušíte zvrchu, tak popraská, protože vevnitř zůstává tlak a napětí. Takže podobně samozřejmě teplotně to působí i v těch živých tkáních, všude tam, kde je obsah vody ve tkáních, což organismus pochopitelně má.

Takže jsou určité vybrané orgány, o kterých víme, že jsou citlivější na mikrovlnné záření. A zvýšenou selektivitu vykazuje mozek, hlava, oči, mužské pohlavní orgány. Oko z toho důvodu, že oko má špatnou cirkulaci a jakoby špatné chlazení. Ten krevní oběh je prostě jinej, neodvádí tolik tepla, proto ta kumulace toho tepla je větší.

To mluvíme o tepelných účincích. To jsou ty primární, hlavní účinky. Pak jsou ještě diskutabilní účinky, kterým říkáme netepelné účinky, a ty jsou spojované dycky s dlouhodobým působením slabých elektromagnetických polí mikrovlných. Pozorovaly se u lidí,u zaměstnanců u různých technologií, jak radiolokátory, tak i přístroje v průmyslu a podobně, které generují mikrovlny, a většinou po několika desítkách let práce. To byly studie, které byli exponovaní zaměstnanci dvacet, pětadvacet let, i víc. A řada těch studií byla dělaná ještě v tý době v Sovětském svazu, a ze zkušeností víme, že ta ochrana těch pracujících byla taková ne moc kvalitní, že se moc na to nehledělo, že dělají v něčem, co může, respektivně škodí.

Takže pak se zjistila celá řada zdravotních problémů, které byly jednak subjektivní, a jednak objektivní. K subjektivním patřily ty stížnosti na slabost, malátnost, nechuť k práci, takže když budete mít nechuť k práci, tak se můžete šikovně vymluvit; podráždění, změny nálady, poruchy paměti, bolesti hlavy, svalů, ztráty libida, a potence, bušení srdce a jiné projevy. Z objektivních nálezů, když jsme ty lidi vyšetřovali, a my jsme je teda hlídali, ty pracovníky, který teda v armádě pracovali u radiolokátorů, ty techniky, a všichni, tak ti byli pod pernamentním dohledem, tak tam jsme našli spíše při letitých expozicích změny v cévním systému, rozšiřování cév, zvětšení cévního průtoku, tím pádem kolísání krevního tlaku, tepové frekvence až sinusové arytmie, některé útlumové projevy na elektronovém encelografickém záznamu, to znamená spíš takové věci, které v celkovém souhrném významu jim říkáme neurotický nález. Nález, který vlastně odpovídá určitým poruchám neurovegetativního dráždění neurovegetativního systému. Všechny změny, které byly pozorovány, se vracely do normy, jakmile jsme toho člověka, který byl exponován jako zaměstnanec, takže měl pěti až deseti násobné expozice než obyvatel, tak se vracely do normy nejpozději do tří měsíců. Takže veškeré projevy, které byly pozorovány, objektivně i subjektivně vždycky kolerovaly s délkou expozice, s délkou práce.

Takže z toho vyplývá v podstatě, že nemoc z tohohle typu záření může vzniknout, ale pouze v takových hustotách a intenzitách, které o několik řádů převyšují u nás platné normy. Ty normy jsou postaveny velice přísně, jsou s obrovskou rezervou bezpečnosti, takže není se třeba obávat, jakmile je nějaké zařízení uvedeno do provozu, a vejde se do českých norem, tak člověk může být klidný, a může věřit technikům, že to postavili dobře, a že to nesvítí tam, kde to svítit nemá, a že se s tím dá pracovat. Ať je to ten radiolokátor, který samozřejmě pracuje trošku jinak, než domáci generátor, to znamená mikrovlnka v domácnosti, ale i tu mikrovlnku v domácnosti, když budete špatně používat, tak se můžete nechat exponovat vlastně škodlivému záření. Musíme všichni věřit, že ten technik zkonstruoval tu mikrovlnku, ji udělal tak bezpečně, že i ta babička v tý domácnosti si nad [? :) ]tím to jídlo může ohřívat, a že ji to neohrozí. A v tom je jaksi zásadní informace.

Co se týče případného radaru, který má případně, když bude schválen parlamentem být instalován v naší republice. Prosím vás, tady se rozvinula obrovská diskuse z toho zdravotního hlediska, co nemá vůbec smysl o tom mluvit, protože mikrovlny jako takové škodí, když bude tvrdit někdo, že jsou naprosto bezpečné, tak neví, o čem povídá. Ale tvrdit, že radar, který se má stavět v Brdech, při tom systému provozu, na který je plánován, při tom režimu provozu, může ohrozit jakýmkoliv způsobem zdraví obyvatel, tak ten člověk plácá nesmysly, protože neví, o čem povídá. Protože tam fyzikálně, fyzicky nemůže dojít k expozici, on prostě nikdy na lidi svítit nebude. A když nesvítí na lidi, tak nemůže mít žádné biologické účinky a k žádným odrazům [zřejmě myšleno dopadům] na zdraví tam nemůže být.

Parametry té stanice. Výkon v anténě je 170 kW, kdybych to měl komentovat, objevily se obróóvské čísla, naprosto nesmyslné, gigawatové, a stovky a tisíce gigawatů výkony. Prosím vás, ten radiolokátor, v případě, že se přenese k nám do republiky, bude okleštěn, zmenšen, bude mít výrazně menší výkon, než ten, který momentálně stojí na tom Kwajaleinu, na těch Marshallových ostrovech, a vůbec není porovnatelný s těma, které jsou na těch plošinách námořních, nebo na těch křižnících. To jsou úplně jiný typy radiolokátorů, s mnohem většími výkony, s mnohem větší anténou, mají jiný parametry.

Skutečně, tento radiolokátor je zaměřovací radiolokátor, který má jediný cíl, velice úzkým paprskem, ten paprsek má šířku rozvírání 0,18°, takže necelý dvě desetiny stupňů, takže si to můžete představit něco jako na diskotéce když svítí ten laser, a po mracích běhá taková ta kulička, tak takhle podobně svítí, pod takovýmhle úhlem, takovýdle paprsek toho radiolokátoru, je rozmítán elektronicky, takže ne, že by ta anténa běhala nahoru dólu, to je elektronicky řízený, to je počítačově, rozmítaný ten paprsek, on je takhle uzoučký a kmitá v prostoru, který má plochu 12,5°x 12,5°, to znamená, že asi na vzdálenosti pěti kilometrů, já vám to pak ukážu na obrázku, je to vzdálenost kolem třiceti metrů.

Na této ploše, tuto plochu tento uzoučký paprsek neustále skenuje [názorně mácha ve vzduchu rukou], projíždí, a hledá v té ploše cíl. Když ten cíl najde, odrazí, zaznamená jeho polohu, při dalším nalezení prostě změnu polohy, a tyto informace vlastně slouží pro tu protiraketu, aby se mohla na ten cíl zaměřit a trefila tam, kde má trefit.

Takže neustále ten paprsek svítí nahoru a prohledává teňoučkým svazkem ten daný čtverec ten daný čtverec o rozměru 12,5°x 12,5°. Tady vidíte zeslabení hlavního paprsku. Ono to je velice slabé, ale mluvíme o hlavním paprsku, to znamená ten, který svítí do toho nebe a hledá tu raketu, balistickou střelu, vidítě, že tam je velké zeslabení, a tu českou normu pro obyvatele, těch 10 W/m2, se dostává ten hlavní paprsek někde kolem dvaceti kilometrů. Ale vysoko na nebi! To znamená, kde nemůže nikomu -

[vyrušen z publika otázkou "Jak to vypadá s těmi bočními laloky?"]

- O tom budeme mluvit, právě teď mluvím o tom hlavním, protože lidi mluví, a pletou si hlavní lalok s těmi bočními. K tomu se dostaneme. Takže tohle je hlavní lalok, a tam nepřipadá v úvahu, tam je jediné riziko. Dali jsme tam ochrannou zónu asi 9.5 - 13 km, kvůli, no, ono to je skutečně enormní bezpečnost, kdyby tam náhodou letělo rogalo. To znamená, že by ten rogalista se trefil do paprsku Kdyby prolítnul ten paprsek bude velký v podstatě několik metrů, on bude mít, dejme tomu, tři metry. Uzoučký paprsek. Ten rogalista tím prolítne za zlomek sekundy, takže nedostane žádnou dávku.

Kdyby chtěl dostat nějakou dávku, musel by se chytnout toho paprsku [neustále názorně ukazuje šermujíc rukou] kmitat s ním tou obrovskou rychlostí, pořád se ho držet, a ještě letět protitomu radiolokátoru do jeho centra, aby tam dostal vlastně tu dávku. Kdyby někdo uměl takhle rychle kmitat, jak umí ten elektronický paprsek, který to dělá prakticky, dá se říct, téměř rychlostí světla, no tak tu technologii toho pohybu bych tam chtěl mít. Jo? To je nereálné, to je fantasmagorie. Nelze to dosáhnout. Fyzikálně to není možné.

A teď k těm bočním lalokům. Takhle vypadá ten paprsek zhruba kolem těch pěti kilometrů, má v podstatě určitý rozměr, a pak už se moc nešíří, a jde jako rovnoměrný poměrný svazek dál.

Tohle je místo [další obrázek], vidíte to jedničkou označené místo, kde je to návršíčko, ta příslušná kóta, kde by pravděpodobně ten radiolokátor byl umístěn. Tady to vidíte v troškudetailnějším záběru.

Co se týče těch bočních laloků. Boční laloky jsou parazitární laloky, které vyzařuje každý zdroj, a ty jdou do strany, a dozadu za tu anténu, za ten anténní systém. Technologicky, konstrukčně jsou oslabeny, jsou tlumeny, ten útlum je na úrovni kolem 40 - 60dB. Číselně zo znamená oslabení 10 000x jsou slabší, než je ten hlavní paprsek. 10 000x a priori už odcházejí slabší. Je tam útlum se čtvercem vzdálenosti. O každý další metr jsou zeslabovány se čtvercem vzdálenosti, s mocninou. Takže podle výpočtů a podle výkonu se dá velice lehce sečíst, jak daleko můžeme očekávat, že nám ty paprsky budou ještě svítit, než dosáhnou normu, kterou stanoví česká norma pro zaměstnance a pro obyvatele. Takže pro obyvatele ta norma vychází 500m od radiolokátoru - na zemi, když se pohybuje ten člověk, to jsou ty boční laloky, parazitární vyzařování, a my jsme pro jistotu do tý správy rozepsali, že nikdo z nás nebude riskovat, že ten výpočet o nějaký desetinky dejme tomu ulítnul, a že to nebude 500m ale 450, nebo 550m, tak jsme tam dali požadavek minimálně 800m. Protože tam je čtverec vzdálenosti pokles, tak je to vlastně několikanásobné zeslabení ještě hluboko pod úroveň českých norem. Takže pokud by se postavil ten radiolokátor, a ten plot, ta ohrada by se udělala 800m, tak máme naprostou absolutní jistotu, že tam můžete sbírat houby, dělat tam cokoliv, a absolutně žádná expozice. Ta bude nulová v tom místě. Nemůže být. Fyzikálně. Ale abychom měli klidnější svědomí, tak jsme si vymohli, ta skupina expertů, že skutečně poletíme, snad příští měsíc, na ten ostrůvek, kde ten radiolokátor je umístěn, a změříme si ten daný lokátor při provozu, režimu, kterým by mohl fungovat u nás. S tím, že budeme chtít prostě aby šel na plný režim, on bude slabší u nás, a my ho tam necháme v tom provedení, který je,a budeme mít naprostou jistotu, že když po 500m změříme, že jsme na český normě, tak u nás ty vzdálenosti už budou jenom kratší, a že se můžeme pod to s klidem podepsat, a že to nikomu nemůže ublížit. Takže to je k těm bočním parazitárním lalokům.

Udělali jsme ještě jednu věc, jak jsem říkal, že jsou ty ochranné zóny, tak to je ta jedna zóna, 500-800m, my jsme dali 800m pro ty pěsí, aby se nepřiblížili blíž, pak je další zóna, těch 9.5km, která je spíš pro ty rogalisty a podobně a týká se toho hlavního paprsku, který svítí směrem nahoru. Ostatní zóny už nemají smysl, protože jsou mimo dosah jakéhokoliv záření.

My jsme pro jistotu udělali jednu věc. Kdyby se ten lokátor postavil tam, kde je plánován, je celá řada obcí kolem, a není problém dneska, s využitím vlastně topografických softwarů, udělat něco podobného, jak vidítě teď [mapa s kopci a směry záření]. Udělali jsme takhle něco kolem 300 obcí, všechny, které jsou v okolí toho radiolokátoru, až do vzdálenosti 20 km a větší obce i do větší vzdálenosti. 360° kolem toho stanoviště. Z jediného důvodu. Kdybysme nezměřili, jak by to vypadalo v některé konkrétní obci, přesto, že to je opačným směrem, než ten radiolokátor bude svítit, tak by ten starosta měl obavu, že tam zrovna u něho to je špatný, a proto jsme to tam nedali. Tak jsme je tam dali všechny vesnice! I ty, které nemají s radiolokátorem nic společnýho.

Vypadá to zhruba takhle: Tady by bylo stanoviště toho radiolokátoru, vidíte tady, tady by stál, to je ta kóta, a tohle červené, co vidíte, to je sklon, kde on je schopense maximálně sklopit, ten radiolokátor, jak má tuhle anténu, ona je pohyblivá, a může se sklonit maximálně tak, že svítí dva stupně nad terén. Dva stupně nad svoji středovou osu. Když k tomu připočteme výšku toho radiolokátoru, a to, že je na kopečku, tak jsme ještě mnohonásobně výš. Takže musíme počítat s tím, jak on svítí vždycky jenom do nebe. To je krajní poloha. Lidi se vždycky ptají: A kdo nám zaručí, že se nesklopí až dolů? Samozřejmě. Jednak to je jištěno softwarově, ale software se může vždycky pokazit, ale hlavně je tam doraz mechanickej, že to narazí, a dál to nejde. Prostě to nejde, nejde sklopit. Takže aby byla jistota, že to bude svítit jenom do nebe.

V normálním provozu, jakémkoliv, to bude svítit pod úhlem podstatně větším směrem do toho nebe. Nízké úhly prakticky nebudou nikdy používány. Ty dva stupně svítit prakticky nikdy téměř nebude.

Ta modrá čára, to je paprsek v případě, že by teoreticky skutečně jakoby svítil [spojnice radar - vrchol nejbližího kopce], a jak mu terén brání dostat se na obytnou zónu. Ale to je hypoteticky, protože on se takhle sklonit nemůže. To je přímá viditelnost od toho radiolokátoru směrem k dané vesnici. Takže ta vesnice je tady, před sebou má kopec, a je v takzvaném radiolokačním skrytu. Je ve stínu. Takže ten paprsek by musel, já nevím, to vzít obloukem přes vedlejší údolí, nebo něco podobného, prostě nepřipadá to fyzikálně v úvahu. Většina obcí je na tom takhle. 99% obcí je kryta ještě terénem. Mimo to, že nemůže být ozářena, protože paprsek jde nahoru, tak ještě tam je terénní vlna. Některé obce, tady jsme dali úmyslně jednu obec [další obrázek], jsou na tom trošku hůř, ale i tady vidíte, že ta vzdálenost, reálná od paprsku, když bude pod dvěma stupni, je 341m. Nejníž, jak ten paprsek může jít nad tu obec, je 340m. Jít prostě níž nemůže, nejde to. Pochybuju, že by si někdo z vás vyskočil 300m. Nebo že si postavíte panelák, který bude přes 300m vysoký. Nevěřím tomu, že se to u nás postaví. Další obrázek: Jsou asi tři obce, které skutečně, kdyby ten radiolokátor se dokázal naklopit, tak by mohl svítit přímo na ně. Reálně to ale není možné, a nejnižší vzdálenost, kde bude svítit, je 181m. U všech ostatních obcí je to řádově výš, a je to o mnoho stovek metrů směrem nahoru.

Takže tohle je ta obec, která tam je, dá se říct nejblíž, a kde ty obyvatelé mají obavy, ale obavy mít nemusí, protože fyzikálně nemůže dojít k žádnému ozáření.

Tohle je obrázek prosím vás toho Kwajaleinu. Ostrůvek, který má od špičky tady k druhý 6 km. Tohle je mezinárodní letiště, velké. Tady stojí ten radiolokátor, který by se mohl demontovat, a po úpravě převést k nám. Tady stojí střední a základní škola a tohle je směr vyzařování toho radiolokátoru. Svítí nad hlavou té školy. Ale nesvítí na školu, svítí nad ni, tak jak jsem to před chvílí zdůrazňoval. To je jenom kvůli tomu, abyste viděli, že to takhle funguje běžně, a že nikdy žádné zdravotní problémy nebyly a nemůžou být, z jediného důvodu: protože nedojde k vůbec žádným expozicím. Prostě není to fyzikálně možné.

Ptal se mě starosta, když jsme byli teď minulý týden ve Strašicích, a bylo tam sezení starostů, jeden se mě ptal: Dobře, my tady mám 7 let radiolokátor meteorologický přímo nad vesnicí, všichni jsou v klidu, všichni jsou v pohodě, a ten radiolokátor má 3x větší výkon než ten americký, o kterém se zvažuje. Vadí nám? Škodí nám? Má trojnásobně větší škodlivost?

A raketový odborník, který tam byl s námi, se kroutil jak had, a nechtěl mu odpovědět, protože ta otázka je nesmyslně postavená. Nejde vědecky rozumně odpovědět. Nejde to porovnávat. Tak já jsem mu to alespoň trošku přirovnal, protože on pořád chtěl slyšet odpověď. Tak jsem mu říkal: Podívejte se, to je meteorologický radiolokátor, který jednou za čas takhle se sklopí, a svítí skutečně i na ten terén. Svítí takovými dávkami, on má trojnásobný výkon, ale na velkou plochu. on dělá přehled. On zabírá obrovský území. Nemá to sice malej výkon, ale soustředěný do úzkýho paprsku, jak ten naváděcí radaiolokátor. To je velkej rozdíl. Ale má něco jako malej přehledovej radiolokátor. Ale ten výkon je jakoby rozptýlen na plochu. A on dává takové výkony, které jsou hluboko pod českou normou. Proto může být na hodnocení pohybů mraků a hodnocení prostě těchhletěch věcí použit. Takže bohatě splňuje veškeré podmínky a bezpečnost. Ale určitou dávku tomu obyvatelstvu dává. Nepatrnou, ale dává. Ten americký radiolokátor, bude v tom paprsku mít, v tom úzkém paprsku větší výkon, v tom jednom daném místě, ale bude svítit do nebe a bude mít nulovou dávku pro obyvatelstvo. Nelze to srovnávat. Je to něco úplně jinýho. Nemůžete srovnávat, že je třikrát horší ten radiolokační pro počasí, protože on taky splňuje normy, je naprosto bezpečnej, ten americkej neozáří vůbec nic.

[po 27 minutách přerušen Klvaňou s poděkováním za úvodní slovo]

RNDr. Jiří Grygar, CSc. ... Takže k tématu: my jsme nedávno měli evropský skeptický kongres v Irsku, a tam se hovořilo o problému, který zapadá do toho dnešního našeho večera, a který se nazývá TECHNOFOBIE.

Technofobie je obava veřejnosti z jakýchkoliv technických vynálezů, a to se vleče lidskými dějinami kupodivu dlouho. My máme jeden krásný domácí příklad, jistě si na to vzpomenete ze školy, byl to český vynálezce, katolický kněz, Prokop Diviš, který počátkem 18. století, se zabýval myšlenkou, jak odstínit působení blesků, které pochopitelně působily velké škody, na nechráněných budovách, a také pochopitelně i na lidech, a když vynalezl ten proslulý bleskosvod...