Pravděpodobnost, že by Írán zaútočil na Západ se však rovná fiktivnímu náletu asteroidů na euroatlantickou civilizaci. Izraelský vojenský historik Martin van Creveld nedávno otevřeně prohlásil, že: "Kdyby se Írán nesnažil vyvíjet jaderné zbraně, byl by šílený." Poukázal na fakt, že čelí stovkám izraelských jaderných hlavic, otevřené hrozbě a zastrašování amerických vlád prakticky od roku 1979, kdy zde byl svržen proamerický šáh Réza Páhlaví a nastolena teokratická diktatura. Americká invaze do Afghánistánu a následně do Iráku, tedy do sousedních zemí, způsobila humanitární katastrofu a je rovněž pádným důvodem k budování obrany země. Nikdo střízlivě přemýšlející si další jadernou velmoc jistě nepřeje, avšak okolnosti hovoří jinou řečí a úhel pohledu íránské vlády se nedá ignorovat.

Zůstává stále otázka, zda je zakopaným psem jen jaderné obohacování uranu, či jde o něco víc. Stručný přehled americké zahraniční politiky na Blízkém a Středním východě i laikovi na první pohled nabízí další důvody. Jedním z nich je kontrola nad zemí, jež se Spojeným státům před třiceti lety vymknula z područí. Tehdy bylo pro Washington prioritou, aby Írán vyvíjel zbraně hromadného ničení. Když byl před časem bývalý šéf americké diplomacie Henry Kissinger tázán, proč tehdy podporoval íránský militaristický program, suše a lakonicky prohlásil, že to bylo v zájmu americké politiky v regionu.

Ropná naleziště na území Íránu jsou pro Washington také bezesporu neodolatelným lákadlem. Írán je na čekatelské listině Šanghajské organizace spolupráce, jakési ekonomicko- politické protiváhy západním zemím v čele s Ruskem a Čínou, coby případný člen. Pokud by byl proveden útok na plnoprávného člena tohoto seskupení, znamenalo by to v podstatě útok na Organizaci samotnou s jasně předvídatelnými a fatálními následky.

Britský list The Sunday Times of London uvedl, že Pentagon plánuje třídenní masivní vzdušný nálet na 1.200 cílů v Íránu. Nemělo by jít jen o bombardování nukleárních zařízení, ale o útok na celou íránskou armádu. Prezident Bush ve svém projevu z 28. srpna před Americkou legií mimo jiné prohlásil, že: " Írán představuje největšího světového sponzora terorismu a bude konfrontován kvůli svým zabijáckým aktivitám (...) Nukleární Írán by postavil region do stínu jaderného holocaustu atd."

V kontrastu s voláním po masivním ataku jsou poznatky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA): " Írán umožnil pracovníkům agentury přístup ke svému nukleárnímu materiálu a poskytl jim příslušnou dokumentaci v souvislosti s obohacováním uranu. Závěrem je ve zprávě IAEA řečeno, že země nekladla inspektorům žádný odpor a plně s nimi spolupracovala. Šéf IAEA Mohamed ElBaradei k tomu poznamenal, že: " Toto je poprvé, kdy je Írán připraven otevřeně diskutovat o příčinách, které odstartovaly krizi světového významu. Jsem si jistý, že nastává čas, abyste (mezinárodní společenství) dali zemi šanci dokázat její dobrou vůli při řešení tohoto problému."

Jednostranné násilné řešení mezinárodních krizí prokázalo naprostou neefektivitu, ba naopak -- krize byly mnohdy vyhroceny. Člověk nemusí být zrovna expertem na mezinárodní vztahy, aby si uvědomil, kam "humanitární" násilí vede. Není-li náchylný k ohlupování establišmentovými médii, analýzami a vědeckými publikacemi, psanými politickými experty, jejichž jediným cílem je poskytnout státnímu terorismu holubičí mimikry a ospravedlnit jeho dobyvačné a hamižné úmysly, jež jsou esencí tohoto zhoubného konání.