Svůj hlas pro nezávadnost zveřejnění Kubiceho zprávy dal i nový člen Rady - člen ČSSD a zastupitel za ČSSD Prahy 5, navíc uvolněný předseda Bezpečnostního výboru smíchovské radnice, (v koalici s ODS pod vedením kontroverzního starosty Jančíka), Milan Kudrys. Ten v tu chvíli hlasoval vůbec poprvé, protože si po svém zvolení dopřál tři měsíce dovolené, po které na jednání Rady nedocházel. Z hlediska zákona o Českém rozhlase , zejména jeho §5 odst 2 je v tuto chvíli Milan Kudrys členem Rady v rozporu se zákonem, neboť se nevzdal mandátu radního a zůstal i členem předsednictva obvodního výboru ČSSD v Praze 5 a měl by být odvolán v souvislosti s § 6 odst 2. písm a). Jen o tři dny unikl zániku svého mandátu dle § 6 odst. 2 písm. c). Předsedu své strany, Jiřího Paroubka stejně nejspíše svým prvním hlasováním v Radě nepotěšil... Jinými slovy - svým hlasováním nepřímo konstatoval, že předseda ČSSD je to, z čeho ho obvinil plukovník Kubice tři dny před volbami v roce 2006. Jsou přece z jedné stranické organizace... Jen tak by totiž jeho hlasování nepostrádalo zdravého úsudku a souladu se zákonem. Zveřejňovat lživé zprávy totiž bez následků nelze.

Rada se omezila na strohé konstatování, bez zveřejnění podkladů, které měla k dispozici od managementu, bez odůvodnění a bez vyrovnání se s jednotlivými body stížnosti. Rada se nevyrovnala se stížností. Rada ji odmítla. V plném rozsahu.

Odpověď Rady Českého rozhlasu na stížnost týkající se Kubiceho zprávy ZDE

Rada navíc konstatovala dokazatelnou nepravdu. Český rozhlas s vyšetřovatelem Policie ČR komunikoval. Oficiálně. Advokátní kancelář Winter byla pověřena jednáním s vyšetřovatelem a zaslala mu jménem Českého rozhlasu písemné vyjádření, ve kterém odmítá odpovědět na vyšetřovatelovy otázky a zpřístupnit mu originály dokumentu, který zveřejnila pod názvem "Kubiceho zpráva". Důvody, které uvedla, byly navíc nepravdivé. Kdyby se Rada Českého rozhlasu dotázala policejního vyšetřovatele, dozvěděla by se více. Lemplovství vyřízení této stížnosti je v tom, že Rada neučinila k nalezení pravdy nic.

Podle Rady tedy neneslo známky podvrhu konstatování "elitního" plukovníka Kubiceho, že premiér Paroubek je pedofil. Stejně jako nenesly známky podvrhu další lži, ve zprávě zveřejněné. I to je vizitkou kvality práce a občanského přesvědčení členů Rady, stejně jako vizitkou novinářů ČRo 1 - Radiožurnál. Pevně věřím, že další část zprávy, zvané familiérně "Žížala", budou za nějaký čas radní posuzovat stejně.

Odpovědní pracovníci Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu dle stížnosti, zaslané Radě Českého rozhlasu

• porušili ustanovení 1.3 Kodexu tím, že zveřejnění Kubiceho zprávy několik dnů před volbami prosazovalo politický zájem ODS a mělo konkrétní důsledky na výsledek voleb.
• porušili ustanovení 1.5 Kodexu tím, že odstranili Kubiceho zprávu z internetových stránek Radiožurnálu a tím ztížili vyšetřování orgánů činných v trestním řízení. Dopustili se tak nejspíše pokusu o maření úředního výkonu a nadržování pachateli závažného trestného činu.
• porušili ustanovení 6.6, 6.7 a 6.8 Kodexu tím, že si neověřili údaje ze zveřejněného dokumentu a nezjišťovali a neověřovali skutečnosti v něm uvedené, jejich pravdivost a úplnost, PŘESTO ZVEŘEJNILI tyto neověřené skutečnosti a z dokumentu citovali i ve vysílání zpravodajství a publicistiky, ačkoliv dle bodu 6.7 se zprávou rozumí informace o určitém ději nebo stavu a nikoliv pouhé domněnky a podle bodu 6.8 zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích...
• porušili ustanovení 6.11 Kodexu tím, že odvysílali informaci, jejíž původ nebyl veřejnosti znám a protože se nezakládala na pravdě, ale pouze na něčích zlovolných domněnkách, prokazatelně její obsah uváděl posluchače v omyl, pro profesionální žurnalisty však na první pohled podezřelými a lehce prověřitelnými informacemi, nelze při hodnocení tohoto zveřejnění použít ustanovení na ochranu zdroje dle bodu 21.11 a 21.12 Kodexu, neb zde nebyla naplněna podmínka veřejného zájmu, kterou bod 21.11 explicitně uvádí jako nutnou pro to, aby bylo možno ustanovení o ochraně zdroje užít. Dopustili se tak nejspíše poškození cizích práv .
• porušili ustanovení 6.11 Kodexu tím, že uveřejnili tu část zprávy, která byla klasifikována jako tajná, což bylo zřejmé z charakteru jejího projednávání i informací, které obdrželi novináři na branně bezpečnostním výboru PSP ČR. Tyto jim známé informace o zveřejňovaném dokumentu při zveřejnění zatajili.
• Analýzou vysílání PO zveřejnění Kubiceho zprávy, provedenou Radou čijí pověřeným externím expertním pracovištěm je třeba prověřit, zda ve zpravodajství či publicistice ČRo 1 byla zachována zásada vyváženosti a rovného přístupu z bodu 7.2 a 7.4 Kodexu zejména v době od zveřejnění Kubiceho zprávy do voleb, ale i poté až dodnes, definovaná také v bodě 2.2 a v bodě 6.10 Kodexu a jako " SVOBODNÉ šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. ... vytváření OTEVŘENÉHO prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu " , zda neprodleně opravil ve vysílání o Kubiceho zprávě vždy "bez předchozího upozornění opraví podstatné chyby nebo nepřesnosti, kterých by se ve vysílání dopustil" dle ustanovení bodu 2.10 a "postupoval vždy v souladu se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání", jak mu Kodex ukládá, nebo zda porušili ustanovení 6.11 Kodexu i zákona 231/2001 Sb. tím, že vysílal NEsprávná a NEpřesná sdělení, aniž by jhe uvedl na pravou míru.

Rada mimo základních otázek okolo zveřejnění a manipulace s Kubiceho zprávou musí zodpovědět i otázky vyváženosti a rovných příležitostí aktérů tohoto příběhu a analyzovat zpravodajství a publicistiku Českého rozhlasu 1 a 6, které se věnuje aktuálním otázkám, zda byla vždy dodržena vyváženost a zda nebyl jednostranně zvýhodňován něčí názor. Analýza zpravodajství a publicistiky z hlediska naplňování zákona 484/1991 Sb. a 231/2001 Sb. jako kontrolní činnost Rady je jedním z jejich stěžejních úkolů ze zákona. Pro jakékoliv kvalifikované a nezpochybňovatelné rozhodnutí Rady a naplnění její činnosti ze zákona je takováto nezávislá analýza expertního pracoviště nezbytná. Rada doposud tuto analýzu vysílání neprovedla a její předsednictvo ji doteď odmítalo, i když jsem o ni několikrát Radu ještě jako její člen žádal...

Zůstává také otázkou, kterou by měla kvalifikovaně s právní argumentací zodpovědět také Rada, zda příslušní pracovníci Českého rozhlasu 1 svým jednáním v souvislosti se zveřejněním a následnou nikdy nevysvětlenou manipulací Kubiceho zprávou, stejně jako v souvislosti s odmítnutím vydání či sdělení informací a důkazního materiálu vyšetřovateli bez řádného zdůvodnění, majícího oporu v zákoně, nenaplnili skutkovou podstatu trestných činů dle trestního zákoníku a nevzniká zde povinnost Rady jako zástupce koncesionářů přispět k hájení zákonů ČR tak, jak Rozhlas i Radu zavazuje zákon o Českém rozhlase i další, obecně závazné právní předpisy.

Český rozhlas bojkotoval práci vyšetřovatelů v kauze Kubice - "po zralé úvaze" - Stížnost Radě Českého rozhlasu ZDE

Rada své stručné záporné rozhodnutí na všechny body stížnosti nijak nezdůvodnila, což je v rozporu s jejím vlastním jednacím řádem (bod VII), který Rada vytrvale porušuje. Výroky - usnesení Rady musejí být jasně formulované, jak o tom hovoří výslovně i jednací řád Rady v bodě VII. odst. 3. Z gramatického tvaru poslední věty odpovědi Rady na mou stížnost by ani osel nebyl moudrý. Podle bodu VII, odst. 1 jednacího řádu musí Rada zveřejnit v zápise podstatný obsah rozpravy. To se neděje dodnes. Zákon 484/1991 Sb. ani nezná slovo předsednictvo, ale pouze slovo předseda a Rada. Rada koná veřejně, což předsednictvo nekoná. Takže zápisy z předsednictva jsou pouze jakési cáry papíru. Vyšší odměny, které pobírají členové předsednictva, jsou v rozporu se zákonem.

Nicméně Radě závidím jejich jistotu při odmítání stížností. Rada nevyužila ani ustanovení v § 8. odst. 1. písm. g) a nevydala k vysílání Kubiceho zprávy obecné doporučení . Kubiceho zpráva je passé, zapomeňte. Jediným členem, který hlasoval proti zamítavému rozhodnutí Rady ve věci Kubiceho zprávy, byl bývalý generální ředitel rozhlasu, Dr. Richard Seemann. Asi věděl proč. Nejspíše je novinář "ze staré školy"...

Jediným místem, kam se lze proti usnesení Rady odvolat, je Parlament, respektive jeho Stálá komise pro sdělovací prostředky. Myslíte si, že to pomůže k prosazení zákona a Kodexu? Soudy nejsou k odvolání kompetentní, Parlament je dodnes nečinný a doposud nebyl schopen vyřídit žádost o odvolání Dany Jaklové a Marii Ptáčkové z jejich funkcí. Stálá komise uložila pouze předsedovi Sněmovny podat určovací žalobu v této věci a dodnes jsem nebyl schopen zjistit, zda už se tak stalo a kdy bude soud zasedat. O výsledku nemluvě... Jako posluchače a koncesionáře, i jako bývalého člena Rady mne začíná přepadat smutek a beznaděj. Tolik pohrdání zákony u osob, pověřených jejich kontrolou a taková nevymahatelnost práva je tristní.