Kultivace krátkodobé paměti vyžaduje jak opakování již známých podobných vjemů, tak schopnost příjmu jednotlivých nových poznatků a zkušeností.

Je zásadní rozdíl mezi názorem, který považuje skutečnost za konkrétní totalitu, tedy za strukturovaný, rozvíjející se a vytvářející se celek, a mezi stanoviskem, že skutečnost je pouhý souhrn všech faktů. Fakta jsou poznáním skutečnosti jen tehdy, když jsou pochopena jako strukturotvorné části dialektického celku -- totality -- nikoli jako neměnné, nedělitelné atomy. O tom mluvil v českém prostředí už koncem padesátých let (a psal od roku 1960) filosof Karel Kosík.

Co je skutečnost? Jestliže je pouhým souhrnem faktů, nejjednodušších a dále neodvoditelných elementů, pak konkrétnost je celek všech faktů a skutečnost je proto zásadně nepoznatelná, protože ke každému jevu je možno přidávat vždy nové a další stránky a aspekty. Bez pochopení, co fakta znamenají - tedy, že skutečnost je konkrétní totalita, která se stává pro poznávajícího významovou strukturou -- zůstává poznání skutečnosti buď mystikou, nebo nepoznatelnou věcí o sobě, píše Kosík v Dialektice konkrétního (1963).

Memorování a opakování má smysl jen tehdy, pokud kultivuje a posiluje schopnost tématizace a strukturování celku (totality) skutečnosti, tedy samostatného uchopení jeho (jejího) smyslu, stručně řečeno pochopení konkrétní skutečnosti. Faktografie potom pomáhá konkrétnosti. Jinak - paradoxně - zůstává i bezprostředně vnímaný či sdílený fakt abstraktním.

Chrliči údajů o čemkoli zůstávají v zajetí abstraktní skutečnosti.

Tolik k věci samé.

Ad hominem:

Pocházím z proletářského prostředí a sám se považuju za (sociálně:) plebejského vzdělance a (politicky:) radikálního demokrata. Pro někoho (třeba jen pro mě) může být navíc důležité i to, že - ač jsa Pražákem už 55 let - su z Moravy.

To prostředí mně dalo (do vínku, byť je ne vždy pokorně dodržuju) přinejmenším tři zásady:

1) Každé vysvětlení by mělo být co nejjednodušší. Později jsem zjistil, že podobnou zásadu razil už Occam (Vilém z Ockhamu): Množství [důvodů, příčin] se nemá dokládat, není-li to nezbytné.

2) O VŠEM POCHYBUJ! TO TAKY NENÍ NIC NOVÉHO: DE OMNIBUS EST DUBITANDUM. PRÝ UŽ ARISTOTELÉS... POČÁTKEM FILOSOFICKÉHO POZNÁNÍ JE UMĚNÍ KLÁST OTÁZKY. NE KLÁST TY SPRÁVNÉ, ALE KLÁST JE SPRÁVNĚ (ORTHÓS APOREIN)!

3) MOHU SE MÝLIT. CHYBOVAT JE LIDSKÉ. SOFOKLÉS, ANTIGONA. (AŽ PO NĚM I SENECA.)

TO MNE VEDE K OPATRNOSTI, MÁM-LI SE S NĚKÝM SDRUŽOVAT. ČÁST SIGNATÁŘŮ VÝZVY JE PRO MNE -- AŤ UŽ PRO MOU OSOBNÍ ZKUŠENOST S NIMI, NEBO PRO PAMĚŤ O JEJICH PŘEDCHOZÍ ANGAŽOVANOSTI -- ZCELA NEPŘIJATELNÁ. PŘITOM ŘADA OSOB PŮSOBÍCÍCH V PŘÍRODNÍCH VĚDÁCH NEBO V MEDICÍNĚ TO ZŘEJMĚ MYSLÍ UPŘÍMNĚ -- VZDĚLANCI ZAČASTÉ BÝVAJÍ POLITICKY ZCELA NAIVNÍ...

LIDÉ, VYVYŠUJÍCÍ SE NAD OSTATNÍ, ELITÁŘI, VE MNĚ VŽDYCKY VYVOLÁVALI PODEZŘENÍ, ŽE JIM JDE O MOC. MOC NAD OSTATNÍMI. PLEBSEM. A ŠLECHETNÉ ÚMYSLY? IDEÁLNÍ PRO MANIPULACI...

DO TÉHLE PARTY NEPŮJDU - I KDYBY O MĚ STÁLA. ANI S KOLEGOU HALÍKEM. TEN BY TO MĚL PŘECE VŠECHNO ZNÁT! NEBO UŽ TAK...?

Autor (1941) studoval čtyři roky jadernou fyziku, pak politologii, absolvoval filozofii a sociologii na Karlově univerzitě v Praze. Mezitím či přitom pracoval jako osvětlovač v Divadle za branou. Byl zaměstnán patnáct let v Národním filmovém archivu a deset let v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.