5. 10. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 10. 2007

Jak na vzdělanost

Výzva českých občanů, varující před stavem naší společnosti, padla na úrodnou půdu, jak o tom svědčí rozvíjející se diskuse. Této výzvy, která byla čistě akademická a nekladla si nároky na hodnocení ani na zdůvodnění stavu, se chopili novináři a ihned ji zpolitizovali. V Právu jsme se dočetli, že "snad ještě nikdy nebylo u nás v kruzích, požívajících obecné vážnosti sepsáno nic tak z gruntu protikapitalistického" (Kartous). Lidovky se zabývaly vyvracením myšlenky, že snad "výzva explicitně předpokládá, že komunisté nám starším zajistili lepší vzdělání". Snaží se to vyvrátit, ale marně. I sledování večerníčků bylo větším přínosem pro děti, než bezduché americké seriály o strýčkovi Skrblíkovi, ukazující dětem, že peníze jsou všechno.

Podle autorů výzvy mají absolventi základních, středních i vysokých škol podstatně horší všeobecný rozhled, než generace jejich rodičů. Bohužel - i to je pravda. Nedávno jsem slyšel vykládat nějakého odborníka, proč jsou zprávy takové jaké jsou. Podle něj lidé neudrží pozornost déle než třicet vteřin. Proto musí být každá zpráva dlouhá maximálně těch 30 vteřin. Výsledkem je změť obrovského množství všelijakých zpráv, které si nikdo nezapamatuje a nakonec neví ani co v těch zprávách bylo.*) Ale možná je to úmysl. Možná nás tak média vychovávají. I reklamy jsou maximálně třicetivteřinové. A nic jiného nepotřebujeme vědět. Nejdůležitější je vědět, který jogurt, jaký parfém či prášek na praní si koupit. Nic víc znát nepotřebujeme. Je to dokonalé vymývání mozků. Reklamou zmasírovaný spotřebitel kupuje, protože mu to nabízejí jako výhodné, jako něco, co musí mít, aby byl in. Člověk je tím, co nosí. Oděvy se správným logem od správného výrobce otevírají cestu do společnosti jemu podobných. Už i malé děti se cítí odstrčené, když nemají to správné logo.

"Nedostatečná vzdělanost a malý všeobecný rozhled vede k degradaci populace na nemyslící dav spotřebitelů všeho možného i nemožného". Ale to je účel, jak jsme si ukázali výše. Výrobci i obchodníci takové lidi potřebují. Inteligentní člověk si koupí jen to, co potřebuje a ještě při tom přemýšlí, jestli to opravdu potřebuje.

Vedlejším následkem je klesající úroveň pracovní síly. Zatím ještě nabízíme levnou a kvalifikovanou pracovní silou. Je však jen otázkou krátké doby, kdy budeme nabízet sice levnou, ale podřadnou pracovní sílu. Již dnes se stáváme překladištěm cizího zboží, když kolem dálnic rostou haly jako houby po dešti. A tam nejsou zapotřebí odborníci.

S tím souvisí, že "pozorujeme značný nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgarity. Společnost se orientuje na okamžitou spotřebu, na rychlý a bezpracný úspěch". To je přirozený výsledek trendů kapitalistické společnosti. Každý chce všechno a hned. Staré heslo, že "bez práce nejsou koláče", už nikomu nic neříká. Tohle sice neplatí pro celou společnost, ale jen pro menší, zato více slyšitelnou část. Souvisí to i se zdiskreditováním slova podnikatel, o čemž se nedávno psalo na BL.

Budeme-li hledat příčinu tohoto stavu, musíme jít do daleké historie. Skutečně to začalo už za komunistů, jak píše pan Kartous, ale jinak. Podle mne všechno způsobilo to, že dnes mladí nečtou. Vezmu to na příkladu z vlastní rodiny. Já sám jsem ve věku osmi, devíti let začal číst. A přečetl jsem toho hodně. Přečetl jsem všechno, co mi přišlo pod ruku. Jako první jsem přečetl knihovnu mého otce. Můj otec byl jenom dělník, ale měl velkou knihovnu. Stejně jako můj tchán. Můžeme říci, že knihovna byla tenkrát důležitou výbavou každé domácnosti. S našimi dětmi už to bylo horší -- ty už četly mnohem méně než my. Měly totiž už televizi. A je lehčí -- méně namáhavé - čumět na televizi než číst knížku. A tady to všechno začalo. Naši vnuci už nečtou vůbec. Povinnou četbu jako komunistický přežitek naše školství zavrhlo. Dnešní děti koukají na televizi a mládež chatuje na internetu. Tím jejich kulturní vyžití končí. Knihovnu už v jejich domácnostech nenajdete.

Jako první důsledek takového jednání je to, že tito mladí lidé neumějí pořádně česky. Nemají kde se to jak naučit -- v přitroublých seriálech ani při chatování na internetu se jejich slovní zásoba nerozšiřuje. Jenže nám se neustálým čtením od deseti let do dospělosti neustále rozšiřovala slovní zásoba. Dnešní mladí mají slovní zásobu desetiletého dítěte před padesáti lety. Neumějí pořádně česky. Zeptejte se jich na nějaké neobvyklé nebo cizí slovo a zjistíte, že neví, o čem mluvíte. To je výsledek dnešního životního stylu.

Ve výzvě se říká, že mnozí dnešní maturanti mají vážné problémy s vyjadřováním i s pravopisem, se základními početními úkony. Samozřejmě, že mají potíže s vyjadřováním, když neumí pořádně česky. A na počítání mají kalkulačku. Mluvil jsem se svým přítelem, který jako dělník mědikovec byl schopen si změřit kryt na zařízení, sám si všechno nakreslit a vypočítat a nakonec vyrobit kryt nový - dnes to prý neumí ani mistr.

Dnešní mladá generace je jiná -- je spotřební a lhostejná. My i naše děti jsme četli a zajímali se o všechno. Kritizovali jsme režim a hledali cesty k jeho nápravě. Chodili jsme do kina a do divadla. Ve výzvě se praví, že nám hrozí degradace na nemyslící dav. Ale dnešní mladí nejsou dav. Je to společnost individuí. Jsou zakoukaní sami do sebe. O nic se nezajímají. Noviny nečtou, na zprávy se nedívají. Nepreferují kanál Discovery. K volbám nechodí -- mezi nevoliči převládají mladí. Všechno je jim jedno. Večer místo u televize sedí u piva v hospodě a mluví o ničem. Není to produktivní život. Nemají budoucnost -- mají strach o práci. Je to jen přežívání ze dne na den. Přitom z toho není úniku. Není to jen otázka vzdělání -- je to životní styl. A ten se těžko změní.

Někteří z těch, kteří hledají útěk z tohoto stavu, našli vysvobození v náboženství. Teď jsem viděl v TV film o našich mladých, kteří nalezli smysl života v Kristu. Mně to silně připomíná všechny ty sekty, kterých je Amerika plná. Když jsem viděl jejich usměvavé a nadšené ksichty, jak vyprávějí o lásce ke Kristu, musel jsem je litovat. Připadali mi jako zfetovaní. Ještě před pár lety o náboženství nic nevěděli a dnes se staví do rolí proroků. I to je výsledek brainwašingu ve společnosti.

Celá výzva osobností z vědy a kultury má reálný základ. Bohužel, takové výzvy ke zvýšení vzdělanosti národa jsou výkřikem staromilců a ztracené generace. Svět jde jinam. A necháme-li se tím jen vláčet, zůstaneme opodál. Ale východisko z této situace nevidím.

*)Pozn. JČ: Návštěvníci z Británie se v Praze diví, proč musí české televizní zpravodajství probíhat v tak šíleném tempu; čeští návštěvníci ve Spojeném království jsou zase překvapeni, že je televizní zpravodajství BBC, nebo třeba televize Al Džazíra tak "pomalé"...

                 
Obsah vydání       5. 10. 2007
5. 10. 2007 Odmítne Václav Klaus podepsat Topolánkovu reformu?
5. 10. 2007 Syndikát novinářů uspořádal lobbistické setkání s politiky s vyloučením novinářů Štěpán  Kotrba
5. 10. 2007 Katastrofa podnebných změn je už zde, varuje OSN
6. 10. 2007 V Dušanbe skončil summit SNS, zahájen byl summit Euroasijského ekonomického společenství
5. 10. 2007 Privatizace Budvaru-loupež století Ivo  Bubeník
5. 10. 2007 Stálá komise pro sdělovací prostředky se probudila Štěpán  Kotrba
5. 10. 2007 Amnesty International zveřejnila informace o nepovedených popravách v USA
5. 10. 2007 Andrzej Wajda obvinil polskou vládu, že chce k volebním účelům zneužít katynského masakru
4. 10. 2007 Topolánkova vláda ruší Divadelní ústav a chce zrušit Památník národního písemnictví
5. 10. 2007 Jak na vzdělanost Josef  Vít
5. 10. 2007 Názor dne Oldřich  Průša
4. 10. 2007 Co asi měli na mysli autoři petice o vzdělanosti
5. 10. 2007 Immanuel Wallerstein: Irák a volby v USA Immanuel  Wallerstein
5. 10. 2007 Až bude celý stát soukromý Oldřich  Průša
5. 10. 2007 Radar -- mýty a fakta
5. 10. 2007 Jaké jsou strategie přežití jedince v sociální evoluci, aneb proč zkrachoval Václav Fischer Jiří  Beránek
4. 10. 2007 Z duševní bolesti dítěte se přece může vyvinout hluboký psychický problém, to byste chtěl? Jan  Paul
5. 10. 2007 Aféra jménem Andula (IV. část) Josef  Brož
5. 10. 2007 Medvídek Evy Olmerové Bohumír  Tichánek
4. 10. 2007 Zatracená pedofilie Wenzel  Lischka
4. 10. 2007 Ivan Hoffman chce ústavně zakázat reklamu
4. 10. 2007 Padesát let od vypuštění sovětského Sputniku
4. 10. 2007 Bude Česká republika protiprávně utajovat jinde přístupné informace? Helena  Svatošová
4. 10. 2007 Je slušnost a civilizovanost "protikapitalistická"? Bohumil  Kartous
4. 10. 2007 Co ve zprávě vládní komise o radaru vůbec není Jaroslav  BRDSKÝ
4. 10. 2007 Evropa jako nová hranice Miloslav  Ransdorf
3. 10. 2007 Jak rovné jsou rovné příležitosti? Michaela  Appeltová
4. 10. 2007 Česká národní flagelace aneb Jak moc velkou ostudu dělají Češi ve finských národních parcích Michal  Straka
4. 10. 2007 Zelené linky Praha-Brusel Pavel  Pečínka
5. 10. 2007 Rozchod Michal  Černík
4. 10. 2007 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. -- 30. září 2007
4. 10. 2007 Obě Koreje uzavřely mírový pakt o prosperitě