Bývalý vysoký činitel CIA, který do loňského roku koordinoval americké výzvědné informace o Blízkém východě, obvinil Bushovu vládu, že si z těchto informací vybírala "jen to, co se jí hodilo", aby mohla ospravedlnit předem přijaté rozhodnutí zaútočit na Irák. Bushova vláda přitom také ignorovala varování od CIA, že po svržení Saddáma Husajna může lehce v Iráku zavládnout násilí a chaos.

Paul R. Pillar, který zastával úřad celonárodního výzvědného důstojníka pro Blízký východ a Jižní Asii v letech 2000 - 2005, přiznává, že americké výzvědné agentury chybně dospěly k závěru, že má vláda Saddáma Husajna zbraně hromadného ničení. Tento chybný závěr však nebyl zdrojem rozhodnutí americké vlády provést invazi do Iráku.

Jyllands-Posten, dánský list, který publikoval kontroverzní karikatury proroka Mohameda, v minulosti odmítl otisknout karikatury zesměšňující Ježíše Krista.

V dubnu 2003 nabídl dánský ilustrátor Christoffer Zieler deníku Jyllands-Posten sérii karikatur týkající se Kristova zmrtvýchvstání. List je odmítl zveřejnit proto, že by "vyvolaly protesty" a "nejsou ani zábavné".

V Itálii byl zažehnut oheň Zimních olympijských her jako výslovně zmiňovaný symbol přátelství a míru mezi národy. Současně se mezi islámskými fundamentalisty rozhořel oheň pomsty za karikatury Mohameda uveřejněné v dánském časopise Jyllands Posten.

Na prvý pohled by tyto dvě souběžné události mohly být dokladem oné teze o nesmiřitelnosti dvou civilizací: Na jedné straně olympijské hry jako výraz tolerantní civilizace, vzniklé na athénských a židovských základech, ovlivněné nejen kdysi také fanatickým křesťanstvím, ale hlavně poté smířlivým humanismem a renesancí. Na druhé straně fanatická nenávist jako výraz "barbarské" civilizace muslimů.

Mnozí křesťané, voliči liberálně konzervativní (neplést si s voliči konzervativně liberálními, urazili by se), se staví do role obránce fundamentální a ničím nepokřivené víry, založené na doslovném znění Bible. Když se někdo pokouší obhajovat své homosexuální chování, připomenete mu prostě Třetí knihu Mojžíšovu (Leviticus 18,22), kde jasně stojí, že jde o ohavnost. A basta fidli.

Zákon se prostě nepodepíše...

Vzpomněl jsem si však na jeden dopis, ve kterém bylo několik otázek, týkajících se Bible. Posílám tyto otázky také Vám, drazí bratři v Kristu. S důvěrou, že mi na ně odpovíte.

Klaus: Zákon o registrovaném partnerství je tragickým omylem ZDE

Celá logika zákonů o registrovaném partnerství je vykloubená. Původním, tradičním, rituálním a archetypovým obsahem právní úpravy manželství, zejména v rovině dědické, daňové, v rovině vzájemného zastupování atd. je nadstandardní ZVÝHODNĚNÍ jako ODMĚNA za nejdůležitější funkci při přežití biologického rodu, tj. plození dětí.

V přirozenosti úpravy manželství je tedy princip nerovnosti mezi všemi ostatními typ vztahů, když jen tento jediný plní tuto nejdůležitější funkci. Jako nadstandardní se u manželství upravují nejen aspekty daňové, dědické ad., ale stát na sebe ve velké části úpravy manželství bere roli toho, kdo svou mocí prosadí i MORÁLNÍ ZÁVAZKY, plynoucí ze vztahu, jako je vyživovací povinnost, povinnost přiměřeného příspěvku na společnou domácnost atd.

Prezident Václav Klaus je ve svém živlu. Konečně našel dělící čáru, rozdíl mezi konzervativním a liberálním. Jsou to čtyři procenta. Pozdvihl proto obočí nad zákonem o registrovaném partnerství. Po výkřicích jeho tajemníka Ladislava Jakla (jinak přesvědčeného zastánce leninské teze o minimalizaci státu), se to dalo celkem čekat. Tolerance není vlastní egoistům ani leninistům.

Klaus si myslí, že homosexuálové by tímto zákonem získali jakási nadměrná, neodůvodněná privilegia. Zákon je ale pouze jistým zrovnoprávněním osob stejného pohlaví, žijících ve společné domácnosti: ruší tu nevýhodu, kdy spolu sice mohli žít celý život, ale neměli žádná vzájemná práva jako osoby blízké. "Pan prezident" se ohání tím, že zákon nikdo nečetl a nikdo nežebral u hradních bran, aby jej podepsal.

Pro ty, kteří zákony nečtou: odkaz na sněmovní verzi, schválenou už Senátem, která čeká jen na jeden podpis ZDE

Izraelský premiér Ariel Šaron se v sobotu podrobil nouzové operaci poté, co bylo zjištěno, že byl vážně poškozen jeho zažívací trakt. Podle lékařů byla čtyřhodinová operace "úspěšná". Lékaři odstranili část Šaronova slepého střeva. Předtím vládly obavy, že Šaron zanedlouho zemře, ale nyní je prý jeho stav stabilitozván.

Byla to sedmá Šaronova operace od doby, kdy utrpěl 4. ledna 2006 vážnou mrtvici. Od té doby je v komatu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Osoby, dlouhodobě vězněné bez soudu a bez právních procedur v americkém táboře v zálivu Guantánamo na Kubě, které drží hladovku, jsou po dlouhé hodiny přivazovány na židli a jsou nuceně vyživováni, informoval list New York Times. Vězni, kteří jsou nuceně vyživováni, jsou svazováni, aby nemohli potravu vyzvracet. Zároveň jsou umisťováni na samotku, aby se nemohli vzájemně podporovat, píše New York Times.

Tvrdé zacházení s vězni bylo zahájeno poté, co věznitelé zjistili, že se vězni snaží zemřít, konstatovaly nejmenované zdroje.

Od prosince 2005 poklesl počet hladovkářů z 84 na 4, konstatoval mluvčí tábora plukovník Jeremy M. Martin.

Obyvatelé Severu jsou zvyklí považovat se za nejvzdělanější, nejcivilizovanější tvory s nejrozvinutějšími kulturami na této planetě. Tento pocit je patrný už v křížových výpravách, kolonizaci, ale třeba i v nacismu a komunismu, které jsou projevem jakési extremní snahy o dosažení naprostého sloučení společnosti s ideologií, její vyrovnání se s vlastními představami o určité formě nebe na Zemi. A tvorové Severu mají neustále potřebu tento narcistní prvek exportovat na Jih a demonstrovat na něm svoji globální nadřazenost.

Sice se tedy považujeme za nejvzdělanější, nejcivilizovanější tvory žijící v nejrozvinutějších kulturách, ale místo snahy o porozumění obyvatelům Jihu se je snažíme velmi násilně "převychovávat" do ideální podoby, kterou jsme si jako představu vytvořili.

Invaze do Iráku má naprosto zřetelnou ideologii, a to svobodu. V jistém smyslu se tedy skutečně jedná o křížovou výpravu.

Má přivést pohany na pravou víru, tedy zavést "standardní" demokracii. Velice se přitom podivujeme, že nám naši milí Jižané nerozumějí.

Jak máme žít v tomto novém světě? Jak v něm můžeme zůstat svobodní?

Mnoho lidí podléhá pokušení, že toto je konflikt mezi islámem a Evropou - nebo Západem. Tak to chtějí vidět extremisté. Skutečná dělicí čára je mezi umírněnými lidmi a extremisty na obou stranách.

Říkávali jsme "Když jsi v Římě, chovej se, jak se chovají Římané..." Jenže Řím je dnes Tunis, Káhira a Tirana a Londýn je celý svět, je tím zmaten britský konzervativní historik Timothy Garton Ash... Citujeme z jeho analýzy v deníku Guardian:

Tisková zpráva sdružení Iuridicum Remedium

České úřady stále vyjednávají s telekomunikačními operátory, kolik jim zaplatí za předávané informace o elektronické komunikaci občanů. Již teď je jasné, že dopady do státního rozpočtu budou značné. Celkové výdaje na povinné plošné uchovávání a předávání komunikačních dat však zatím nechtějí sdělit nejen české úřady a operátoři, ale odhadu nákladů se brání i Evropská komise, která evropskou Směrnici o tzv. "data retention" navrhla.

Musí být e - mail zastupitelstvu či městskému úřadu města opatřen elektronickým podpisem nebo ne? Ptám-li se třeba na věci ohledně zeleně a životního prostředí? Neřeknu, když se jedná o daňové přiznání. Elektronických podpisů je v ČR evidováno jen asi 12.000, píše Petr Kotyk.

Opakovaně a bohužel marně! jsem přeposílal třeba tento dotaz podatelně MěÚ a zastupitelům v Novém Strašecí (dodnes bez odpovědi a řešení) Fotografii (přikládám) jsem pořídil letos, protože eroze pokračuje:

Britští Liberální demokraté zaznamenali v noci ze čtvrtka na pátek dramatické volební vítězství v doplňovacích volbách. Znamená to snad strukturní změny na britské politické scéně?

"V okamžiku, kdy se začínáme přizpůsobovat hanbě, v tom okamžiku přestáváme ji cítit a začínáme ji zasluhovat." Jan Maria Plojhar (dle J. Zeyera)

Že je český veřejný život charakterizován přemnožením svérázných slovních invektiv a fikcí, není nic nového. Ani to, že tato smutná skutečnost je v rozporu s potřebou a životní realitou české společnosti. Vskutku se v Česku se daří korupcí nejen materiální ale i mentální. Příčiny této mizérie jsou velice prosté -- ubohá mysl jejich strůjců. Aktuálním příkladem je "spor" o tom, že mlčenlivá přítomnost premiéra při vyprávění nehezkého vtipu o Romech je signálem jeho necitlivosti ba dokonce rasismu a s ním související slovní tahanice ohledně významu termínu "černoch"; zda-li jeho použití naznačuje skrytý či otevřený rasismus či nikoliv.

Příkladů, kdy termín "černoch" byl použit jako přinejmenším primitivní příměr, je mnoho. Jakýmsi vlajkonošem podobného selhání je kdysi studentský vůdce a nyní politik Ivan Langer, který použil příměr "černoch - komunista" ve smyslu, že "není bývalý komunista, stejně jako není bývalý černoch".

Primátor Los Angeles se diví, že mu Bush o hrozbě útoku nikdy neřekl.

Americký prezident George Bush informoval o tom, co podle něho byl pokus organizace al Kajdá vrazit letadly do nejvyšší budovy na západním pobřeží USA. K útoku mělo dojít v roce 2002. Letadla měla narazit do Library Tower v Los Angeles, která má 73 pater. Útok měla vykonat extremistická islámská organizace Džemaa Islamija a jeho organizátorem byl prý organizátor útoků z 11. září 2001, Khalid šejch Mohamed. Útok měli vykonat lidé z jihovýchodní Asie, aby nevyvolali podezření. Plánování útoku začalo v říjnu 2001, ale bylo zhatěno, když "jeden jihoasijský stát zatkl klíčového činitele al Kajdy," řekl Bush. Spiknutí bylo nakonec zlikvidováno v létě 2003, kdy osoba, podezřívaná, že je šéfem organizace Džemaa Islamija, jménem Hambali, byla zatčena v Thajsku. Podle Bushe prý šlo o jeden z deseti plánů násilných útoků, vypracovaných al Kajdou.

George Robertson odešel z funkce generálního tajemníka Severoatlantického společenství už více před dvěma lety. Tam měl údajně roční plat 140 000 liber ročně, asi půl milionu korun měsíčně. Po odchodu z politiky naverbovaly tohoto syna skotského vesnického policisty multinacionální firmy a dnes u nich vydělává daleko více, než kolik vydělával jako politik -- více než půl milionu liber ročně, to je skoro dva miliony korun měsíčně. Některé velké podniky platí horentní částky, aby získaly bývalé politiky na svou stranu.

S tímto heslem, ale bez otazníku, jde Komunistická strana Čech a Moravy do parlamentních voleb. Nejnovější verze programu strany, která má být schválena na sobotním zasedání nejvyššího vedení KSČM už není tajemstvím. Britské listy přinášejí plné znění doposud nezveřejněného programu, který má zajistit komunistům možnost komunikace se sociálními demokraty. Z více než osmdesáti procent je program kompatibilní s programem ČSSD . Vize, o které se Stanislavem Grossem mluvil kdysi předseda Miroslav Grebeníček, se naplnila. Komunistická strana se vydala cestou Šmeralovou. Ač už předseda Grebeníček není předsedou, teze o nesmyslnosti rozporů mezi levicí a levicí se pomalu začíná naplňovat. Jediný závažný rozdíl tkví v "rudém" odmítnutí agresivní americké politiky, vnucené členstvím ČR v NATO. Španělský (socialistický) premiér Zapatero ale tento rozpor dokázal hravě překonat a ukončil okamžitě po svém nástupu své angažmá ve válce, rozdmychané Spojenými státy v Iráku, do které konzervativní vláda Španělsko zavlekla. Stane se komunistický pacifismus nepřekonatelnou a jedinou překážkou spolupráce na české levici?

Dlouhodobá orientace KSČM na systémovou změnu k socialismu demokratickou cestou je nemyslitelná bez trvalé kritické distance ode všeho, co znamenalo zneužití moci a deformaci socialistických myšlenek. KSČM odmítá jakékoliv ospravedlňování omezování demokracie, diskriminace nebo represe za názory v minulosti i v současnosti.

To je text, kterým se komunisté distancují - přes odpor části "pravověrných" - od dědictví Husáků, Jakešů, Bilaků a Gottwaldů. To je dělící čára od minulosti k budoucnosti. Pro některé příliš mnoho, pro některé zase příliš málo. Zasedání, které má v sobotu provést poslední úpravy, rozhodne, zda zvítězí názor Marty Semelové a pražských "ještěrů", nebo logická distance, která přiblíží KSČM radikální levici v Evropské uniii a dovolí českým komunistům vstoupit jako plnoprávný člen do Strany evrospké levice - po boku Strany demokratického socialismu a v parntnerství se stranami Socialistické internacionály.

Plný text posledního návrhu programu KSČM do parlamentních voleb 2006 ZDE

Britské listy přijaly na praxi několik studentů Vysoké školy Jana Amose Komenského - budoucí novináře. Mladé lidi, kteří za několik let budou zaměstnáni na pozicích, kde budou moci ovlivňovat veřejné mínění - tvorbou komentářů či selekcí zpráv. Úkol, který studenti dostali (e-mailem), nebyl jednoduchý. Porovnat strukturovaně dostupné programy tří největších politických stran, popsat jejich voličský elektorát a najít ty body v programech, které jsou schpny zaujmout nevoliče těchto stran. Záměrná složitost úkolu a časový stress eliminovaly možnost "opsat" hodnocení a nutily studenty k samostatnému vyhledání zdrojů, jejich bleskurychlé analýze a následné dílčí i celkové obsahové syntéze. Redakce BL umožnila budoucím novinářům zároveň možnost kooperace na úkolu - společné stanovisko společně zpracovávané látky při právu vyjádřit "votum separatum".

Z pěti studentů zareagovali a odevzdali v termínu práci tři. Jeden neuspěl, protože zjevně nepochopil zadání, charakter i složitost zpracování. Výsledek byl nepublikovatelný. Dva studenti zadání splnili - jako společný úkol. Výsledek jejich práce si můžete přečíst. Je poučením pro učitele, novináře, politické analytiky i volební manažery. Cílová skupina: prvovoliči s ukončeným středním vzděláním humanitního směru a absolvovanými zkouškami na vysokou školu humanitního směru. S ambicí a reálnou šancí být novináři.

Předsedkyně Pražské rady a členka ÚV KSČM Marta Semelová naléhá písemně na členy Výkonného výboru ÚV KSČM, aby na svém sobotním jednání "vyvodili patřičné závěry" z postoje komunistického senátora Balína při projednávání "protikomunistické" rezoluce Senátu a nehlasoval "jednoznačně proti tomuto návrhu". Semelová Balínovi vyčítá i prezentaci jeho postoje v komunistickém deníku Haló noviny.

" Pochopil jsem, že nemohu odmítat nebo tvrdit opak o skutečnostech, které se, bohužel, staly, včetně důsledků (v minulosti jsem veřejně opakovaně odsoudil excesy, k nimž v době před listopadem 1989 docházelo). Svým postojem při hlasování v Senátu PČR jsem dal najevo, že bych však v prvé řadě ocenil, aby krok k odsouzení udělala komunistická levice jako celek a nebyla k tomu kýmkoli z politických oponentů s jakýmkoli cílem nucena.

Můj postoj je výrazem názorové plurality v KSČM. Věřím, že nebude případně zneužíván 'jako klacek' v rukou publicistů, o nichž si myslím, že jsou levicoví, k tomu, aby byla tato názorová pluralita v KSČM popírána, anebo jako doklad boje jakýchsi názorových proudů s cílem zvýhodnit před volbami naše soupeře o hlasy voličů na levici. ", tvrdí smířlivě a kriticky senátor Balín ve své reakci na útoky od stalinistických příznivců z hloubi KSČM.

Vlastimil Balín: Co v Právu nevyšlo: Jde o následovníky, nikoliv pamětníky," BL

Dopis Marty Semelové Výkonnému výboru ÚV KSČM - plné znění ZDE

Sen je divadlo, kde snící je scénou, hercem, nápovědou, režizérem, autorem, publikem i kritikem.

Carl Gustav Jung : Člověk a duše

Václav ležel na čisté slámě vedle rudého huspenitového vaku, připomínajícího obrovskou malinu a pečlivě ho očistoval od výkalů a zabodlé řezanky. Obíral slámku po slámce a dědeček Koštálů, rozkročený nad Václavem s rozšmajdaným kbelíkem, odplavoval nečistotu z vyhřezlé dělohy čůrkami teplého dezinfekčního roztoku.

V českých periodicích se objevily recenze na dokumentární film Supersize me od Morgana Spurlocka . Pohybují se v rozmezí od kladného přijetí až po odmítnutí. Ivan Adamovič v článku "Velká žranice v dokumentu" na serveru iHNed píše o "promarněné šanci". Je tomu opravdu tak?

Kdo se dnes nachází v citlivém věku utváření vlastního názoru na podobu a fungování společnosti, může se při četbě pravicových přispěvatelů BL ocitnout pod stejnou duševní palbou, v jaké se nacházeli v době svého dospívání dnešní "pětatřicátníci", o jejichž asociálním smýšlení podává na těchto stránkách svědectví nejeden autor.

Nemohu nereagovat na článek Milana Valacha "Kapitalismus a vlastnictví", píše čtenář Radek Litvín a pokračuje: Zde je má kritika:

Pan Litvín strukturovaně kritizuje článek pana Valacha. Dovolím si reagovat na jeho poznámku o "naprogramovanosti" člověka ke kapitalismu, sobectví a osobnímu prospěchu, píše Petr Wagner. Použiji k tomu myšlenek Charlese Darwina a Arthura C. Clarka.

Podle mých zkušeností se minimálně polovina českých vysokoškoláků ani těsně po dokončení studia není schopna domluvit žádným západním jazykem, a s věkem se poměr ještě horší. Přitom je životním zájmem příslušníků relativně malého národa, aby cizí jazyky uměli. Velmi dobře jsem to poznal například v Dánsku, kde umí plynně anglicky i úřednice na poště nebo prodavač horkých párků.

Důvěra rakouských voličů, kteří jdou letos k parlamentním volbám, vůči předsedovi Sociálně demokratické strany SPÖ Alfredu Gusenbauerovi vzrůstá každým měsícem. Podle institutu pro výzkum veřejného mínění OGM je v současné době pro 38% voličů důvěryhodným kandidátem na příštího spolkového kancléře a jeho preference stoupají na úkor klesajících současného šéfa vlády Wolfganga Schüssela.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Švédsko rozhodlo, že do patnácti let přestane být zcela závislé na ropě - aniž by přitom vybudovalo novou generaci jaderných elektráren. Plánuje to výbor průmyslníků, univerzitních odborníků, zemědělců, výrobců automobilů, státních úředníků a jiných činitelů, kteří do několika měsíců připraví zprávu pro parlament.

Láska k literatuře je ohrožena, a už déle než třicet let k tomu přispívá většina profesorů literatury, argumentuje Peter Berkowitz v americkém časopise Policy Review.

Je fakt, přiznává autor, že při tom hrají roli i mocné společenské síly. Literatura vyžaduje čas, ale v současnosti pracují muži i ženy po dlouhé hodiny a mnoha z nich poskytuje uspokojení z práce jejich hlavní štěstí. Literatura vyžaduje volný čas, ale stále více dospělých, nemluvě o dětech, žijí frenetickým životem a čas nemají. Literatura vyžaduje soustředěnost, ale televize a film nás naučily přijímat zábavu zhuštěně. I v kině ztrácíme trpělivost, když je film delší než dvě hodiny. Literatura vyžaduje klid a reflexi a schopnost být sám, avšak telekomunikační revoluce nám umožňuje, abychom se obklopovali nekonečným proudem zábavné stimulace, která funguje jako izolace mezi námi a našimi myšlenkami. Literatura závisí na ochotě zastavit se u určité věty, těšit se z určitého obrazu, číst si určitou pasáž znovu a znovu, ale záplava slov v informačním věku vede k přesycení, nikoliv k vzniku potěšení z jednotlivých výrazů a formulací.

Největší britské firmy varovaly, že navzdory tomu, že letos vstoupil na trh práce rekordní počet absolventů univerzit, mnoho z nich nemá základní kvalifikaci, potřebnou k získání zaměstnání.

Téměř polovina podniků konstatovala, že neočekávaly, že by obdržely "dostatečné množství žádostí o místo od absolventů univerzit s přijatelnou kvalifikací". Loni zůstalo neobsazeno 600 pracovních příležitostí, protože třetina zaměstnavatelů konstatovala, že nemůže nalézt kandidáty dostatečné kvality.

Nedostatky absolventů britských univerzit z hlediska zaměstnavatelů jsou tyto:

V příspěvku Marka Velebného "Najdou absolventi Západočeské univerzity zaměstnání?" je skryta -- možná aniž to autor zamýšlel -- určitá abnormalita velké části českého vysokého školství, které stále není koncipováno jako poskytování služby studujícím. Prioritou takové vysoké školy je pouze ona sama a její další, pokud možno změnami nenarušená existence. Studenti (na některých typech škol by byl případný název "živá síla" z vojenské terminologie) přijímáni ke studiu jsou přístupem školy degradováni na zdroj získávání státních peněz. Dosud jsem se domníval, že toto je jev typický pro vysoké školy technického typu, jak je však vidět, pronikl i na půdu univerzit.

Jan Paul se pustil do velkého tématu. Jako tradičně má v této medicínsko-sociální oblasti velmi citlivý přístup a věcný pohled. Přesto bych ho zkusil doplnit.

Gloria in excelsis Deo! Za 300 let prý vymřeme. A jenom čert ví, kdo obsadí zemi naši zaslíbenou, knížaty našimi udržovanou a chráněnou před zraky chtivých nepřátel a jejich dobyvatelských choutek. Žádný strach, nikoho z nás za tři sta let již hlava bolet nebude. Nový národ evropanský se bude prohánět v zemi bez hranic a vojenských držav, nebude vyhledávat politických žvanilů a zlatokopeckých barabů -- svět se scvrkne na zanedbatelnou plošku vesmírného regionu.

Šéf izraelské vnitrní bezpecnostní služby Šin Bet Juval Diskin v řeči přednesené před obyvateli osady Eli prohlásil, že Izrael možná přehodnotí svůj postoj ke svržení Saddáma Husajna. O obsahu jeho vystoupení poté informovala také BBC.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.