Ve svém anglickém obývacím pokoji se dívám na šejka Omara Bakriho Mohammeda, který argumentuje, že dánský karikaturista, který urazil Proroka, musí být souzen islámským soudem a "pak bude popraven podle islámských zákonů". Naštěstí, Omar Bakri Mohamed, syrský islámský duchovní, nesedí přímo u Ashe v obýváků, ale hovoří v televizi živě z Bejrútu, kde demonstranti právě vypálili dánské velvyslanectví.

Globalizace zlikvidovala heslo "Když jsi v Římě, chovej se, jak se chovají Římané..." Sdělovací prostředky jsou nyní globální a už neexistuje místní urážka či místní zastrašování. Všechno vědí okamžitě všichni. Kultury spolu zápolí a usilují prosazovat své normy po světě. George Bush bojuje za demokracii západního stylu, papež Benedikt XVI. za katolicismus, Omar Bakri Mohammed za zákon šaria.

Jak máme žít v tomto novém světě? Jak v něm můžeme zůstat svobodní? Pro všechny z nás, kteří žijí v Evropě je tato chvíle zásadní okamžik.

Nejméně špatný výsledek bude bolestný kompromis mezi právem na svobodu projevu - kyslík veškerých dalších svobod - a mezi potřebou dobrovolného sebeovládání v takto smíšeném světě.

Avšak jedna věc je jistá: násilí a výhrůžky násilím, jaké jsme viděli v posledních dnech, to je naprosto nepřijatelné jako reakce na jakékoliv zveřejněné slovo či obrázek. Je mi líto, že britští politikové, zejména ti na levici, to neřekli jasně. Také je politováníhodné, jak slabě reagovala Evropská unie na kriminální útok na dánské velvyslanectví v Sýrii, který dovolil a možná i podporoval syrský režim. Měli jsme přece říct: pálíte-li dánskou vlajku, pálíte naši vlajku. Proč nebyli okamžitě z Damašku odvoláni na protest všichni velvyslanci zemí EU?

Násilí, anebo výhrůžky přímého násilí - jako na oněch plakátech na demonstraci v Londýně minulý týden - jsou morálně neospravedlnitelné a právem vyvolávají hrozbu trestního stíhání. Je správné, že byl Abu Hamza odsouzen za to, že požadoval vraždění.

Ty dánské karikatury byly urážlivé, odporné - a nebyl jsem pro to, aby je evropský tisk publikoval - ale nikoho neohrožovaly. Nejsou naprosto srovnatelné s výhrůžkami smrti karikaturistům ani s vypálením velvyslanectví - přičemž zemřeli lidé.

Lze pochválit, jak odpovědný, pragmatický a citlivě multikulturní byl britský tisk. Nebo lze říct, že se prostě báli, že jim někdo vypálí redakce. Byl to jen strach, prezentovaný jako údajná tolerance?

Přesto však pořád zůstává ta otázka: jak dosáhnout rovnováhy mezi svobodou projevu a vzájemným respektem v tomto natolik smíšeném světě, zároveň požehnaném a prokletém instatní komunikací? V této kritické chvíli hrozí nebezpečí, že vznikne začarovaný kruh a muslimští extremisté jen dodají argumenty protimuslimským extremistům. Nesouhlasím ale s redakčním komentářem listu Guardian, který argumentoval, že rozhlas BBC udělal chybu, že odvysílal rozhovor s Omar Bakru Mohammedem, který byl také interviewován v Channel Four News.

Naopak, britská média jednala správně, že nám umožnila vyslechnout hlasy muslimských extremistů a konfrontovala je s hlasy umírněných a rozumných muslimů, stejně jako s hlasy nemuslimů. V publicistickém pořadu televize BBC Newsnight byla fascinující diskuse, v níž dvě britské muslimky racionálně a věcně argumentovaly s hysterickým, demagogickým, ale zároveň nesmírně britským extremistou Andžejem Choudarym. Vznikla důležitá platforma, na níž muslimové diskutovali s muslimy. Reportéři generalizují a píší o "muslimském hněvu", avšak mnoho britských muslimů je stejnou měrou rozhněváno jednáním džihádských provokatérů jako dánskými karikaturami, jak toho budeme bezpochyby svědky na demonstraci, kterou plánují britští muslimové v Londýně na tuto sobotu.

Mnoho lidí podléhá pokušení, že toto je konflikt mezi islámem a Evropou - nebo Západem. Tak to chtějí vidět extremisté. Skutečná dělicí čára je mezi umírněnými lidmi a extremisty na obou stranách, mezi muži a ženami rozumu a dialogu, ať už to jsou muslimové nebo nemuslimové, a muži a ženami nenávisti jako Abu Hamza či šéf extremistické, rasistické britské British National Party Nick Griffin.

Toto není válka a Západ ji ani nevyhraje ani neprohraje. Je to diskuse uvnitř islámu a uvnitř Evropy, kde už žijí miliony muslimů. Pokud nad nenávistí zvítězí rozum, bude to proto, že většina britských, francouzských, německých, španělských, italských, holandských a zcela evropských muslimů převládne nad vlastními extremistickými menšinami. My nemuslimští Evropané k tomuto výsledku můžeme přispět - svou zahraniční politikou vůči Iráku, Íránu, Izraeli a Palestině a domácí politikou týkající se přistěhovalectví, vzdělání, pracovních příležitostí.

Můžeme také pomoci kulturní citlivostí a sebeovládáním, avšak nemůžeme se vzdát základních hodnot svobodné společnosti. Nabídnout platformy civilizované svobodné řeči evropským muslimům, aby mezi sebou mohli diskutovat tak, jak to učinila britská média tento týden, to je jednou z nejlepších odpovědí, jakou můžeme poskytnout.

Kompletní článek v angličtině ZDE