Nedá žádnou práci dokázat pravý opak. Na podzim jsem v Písku navštívil mezinárodní výstavu karikaturistů, kde se nejméně třicet kreseb nemilosrdně strefovalo do křesťanského Boha a náboženské víry. V téže době se v Plzni konala výstava kresleného humoru s náboženskou tématikou dokonce na církevní půdě. V kterékoli knihovně je možné najít dostatek rouhačských literárních děl, které si z nejposvátnějších křesťanských dogmat nepokrytě utahují.

Totéž platí i o filmu. Ten svým vlivem na široké divácké masy vyvolával vždy největší ohlas. Klíčovým momentem pro zkoušku tolerance v západní kultuře se stalo přijetí kultovního filmu Život Briana od britské satirické skupiny Monty Pythons Flying Circus. Tento snímek v roce 1979 zapůsobil jako zjevení. Příběh je plný té nejkrutější ironie a znevažování církevních dějin. Dál se už v církevní kritice ani příliš jít nedá. Zmíněné filmové dílo pochopitelně okamžitě vyvolalo podrážděnou reakci oficiálních církevních kruhů. Jediným výsledkem bylo, že ač měl jít film původně do 200 kin, objevil se po vypuknutí protestů v 600 kinech. Ohlas byl posléze mnohem větší v katolických zemích.

V Británii film schválil Výbor filmových cenzorů, ale místní rady jej mohly zakázat na základě obskurního zákona upravujícího hygienu v kinech. Protože snímek skutečně rozzuřil řadu náboženských horlivců, podařilo se v některých městských radách prosadit jeho zamítnutí. Ale i v těchto městech bylo jen otázkou času, kdy bigotnost a dogmatismus podlehly umělecké svobodě. Snímek se posléze promítal i v řadě měst tzv. biblického pásu v USA, tedy v těch nejkonzervativnějších místech Ameriky.

Kontroverzi později vyvolaly i filmy Poslední pokušení Krista od M. Scorseseho a Dogma od Kevina Smithe, ale intenzita protestů byla nepoměrně menší. Západní společnost je už příliš liberální, aby byla ochotna nasazovat náhubek svobodě projevu a pohrávala si s cenzurou.

Pravdou nicméně je, že do uměleckého díla může i dnes někdy vstoupit autocenzura vyvolaná komerčními zájmy. V nedávné době prošla našimi kiny inteligentní americká komedie pod nešťastným komerčním názvem Santa je úchyl, v níž zpustlý alkoholik a kasař během Vánoc vykrádá v přestrojení za Santa Clause obchodní domy. Podle původních představ režiséra měl hlavní hrdina klít a cynickými vtípky znevažovat náboženskou atmosféru Vánoc. Producenti režiséra přemluvili, aby ony scény vystřihl a zabránil tak filmové komisi označit tento film jako nevhodný pro dětské diváky.

Uvedené procesy bohužel nemají protějšek v islámských zemích. Islámské prostředí je v drtivé většině případů velice konzervativní. O náboženských dogmatech se ani v nejmenším nepochybuje a převážná většina muslimů zůstává zcela nedotčena vlivem jiných kultur a je plně ponořena do své náboženské pravdy. Náboženství určuje životní rytmus, oblékání, stravování i rodinný život. Islám je plný příkazů a povinností a nad jejich dodržováním bdí rodina, sousedé i celá společnost.

Nedodržovat náboženská dogmata znamená riskovat vyobcování a zavržení vlastní rodinou. Skuteční ateisté se v islámských společnostech vyskytují velmi zřídka a své přesvědčení většinou skrývají. Věřících, kteří nevykonávají náboženské rituály a neberou církevní dogmata doslova, je kolem 7% a najdeme je většinou ve velkých městech. Pro ty ostatní je korán jedinou pravdou, které věří celým srdcem, celou bytostí.

Žertovat či ironizovat znamená vnášet do lidských hlav zmatek a pochybnosti, a to je v islámském prostředí nežádoucí. Proto se v islámských zemích obecně nedaří ironii a satiře. Židé v Izraeli nepokrytě žertují na úkor svých arabských spoluobčanů ohledně jejich neschopnosti nadhledu a smyslu pro humor. Vybavuji si nedávno zveřejněný rozhovor s izraelským profesorem v deníku Právo. Ten vzpomínal na setkání s egyptským protějškem, který byl šokovaný karikaturou premiéra Sharona a považoval ji za doklad trestuhodného úpadku a dekadence izraelské společnosti.

Pravý význam slova islám je "víra" -- tedy nepochybující a naprosté odevzdání se do vůle Boží. Jedině víra bez nejmenších pochyb je správná a společností ceněná. Víra je tím, co umožňuje muslimům žít v souladu s koránem šťastně. Muslimové ani za mák nevěří v Darwinovu evoluční teorii ani vědecké metodě poznání, pokud by byla v rozporu s textem koránu. Možná proto je postavení islámských univerzit nevalné a konkurenceschopnost většiny islámských ekonomik přes mohutné zavlažování ropou mizerná. A fakt, že se islámské společnosti berou příliš vážně, je možná důvodem, proč se tam tak málo daří demokracii.