Systém výuky, který u nás je zavedený, mi plně vyhovuje. Umožňuje mi totiž řešit problémy, které se dotýkají praxe, samostatně a konzultovat je s cvičícími či přednášejícími. Vyhovuje mi, protože mi umožňuje myslet a výsledky svého myšlení pak převádět do řešení. Umožňuje mi získávat informace z různých zdrojů a z těchto pak vytvářet vlastní názor, který pak při psaní seminárky prezentuji.

A v tom vidím snad druhou nejdůležitější funkci VŠ. Psaním seminárek se totiž naučím vlastní názor prezentovat a obhjajovat. Ten názor nemusí být vždy obecně správný, posouzení je na argumentaci, ale to, že jej dokážu prezentovat a vyjádřit veřejně je podle mne velmi důležité.

Náš pan děkan při své předvolební prezentaci před akademickým senátem (jednání bylo přístupné všem členům FS, ale byl jsem tam jediným studentem) předkládal názor zaměstnavatelů absolventů naši fakulty. Jejich nejčastější výtky patřily nedostatku jazykových schopností a hned po nich pak faktu, že VŠ nevychovává osobnosti.

Nechci tvrdit, že osobnost vzniká při tvorbě seminárky, ale jsem si jist, že prezentace vlastního názoru a schopnost si jej vůbec vytvořit z kvalitních zdrojů k osobnostem patří. A když tak čtu názory vyučujících i studentů, mám celkem radost (i když je to síš k pláči), že tento problém se netýká jenom naší fakulty a školy.

Student je totiž zákazníkem VŠ. Pokud nepřetahuje studia (jak to činím já), pak za poskytovanou službu platí místo studenta stát. A ten, kdo nevyužívá všech možností k vlastnímu rozvoji a to nejen vědomostního, ale i osobnostního, mrhá penězi státu. Tedy v podstatě každého občana platícího daně.

A pokud je nějaký problém s tím, že vyučující seminárky nečte, pak se jistě můžeme obrátit na proděkana pro studium, akademický senát nebo v našem případě např. na elektronický dotazník, který lze anonymně vyplnit a který je krom stujdiního oddělení odeílán taky přimo do emailové schránky našeho pana děkana. A nemyslím si, že toto jsou možnosti přístupné jenom FS VŠB-TUO.

Bojujte za svou službu, bojujte, aby kvalita toho, co nám naši (a nejen naši) rodiče, prarodiče a často i kamarádi, platí byla co nejvyšší a využijte jejich štědrost na 100%.