Tito lidé v systému, který má své mouchy, studují, protože jim nic jiného nezbývá, neboť žádný jiný systém zde není. Nestudovat vysokou školu, protože mám k jejímu fungování některé dílčí výhrady (které samozřejmě neznám předem a poznám je až BĚHEM studia) je řešení extremní, které navíc znamená, že kdo se nespokojí s oním statem quo, který na většině vysokých škol funguje, měl by raději mlčet, nebo odejít.

Domnívám se, že je legitimní, jestliže studenti na některé problémy upozorňují a že je stejně tak legitimní, že se v tomto systému naučí pohybovat, neboť ani není v jejich silách cokoliv změnit.

Otázka seminárních prací, které se dají stáhnout z internetu, je problém dle mého názoru podružný až marginální, zbytečně zveličovaný a to ze dvou důvodů.

Za prvé:

Veškeré práce, nejen seminární, ale i bakalářské, diplomové, atd., zejména ty odborného charakteru, píší studenti s využíváním různých informačních zdrojů, od knihoven až po internet. Nalézání, sbírání, třídění vstupních informací, stejně jako jejich následné zpracování je algoritmus, který u těchto prací není možné nahradit ničím jiným, neboť se nedá předpokládat, že by nějaký student zpracovával jakoukoliv z těchto prací stylem "vaříme z vody," bez využití kvanta informací a odkazů, které jsou ke každému z potenciálních témat či oborů k dispozici.

Je tomu tak částečně možno v případě různých středoškolských seminárek spíše úvahového charakteru, u názorových prací atd., ovšem i zde platí, že člověk si svůj názor utváří na základě již známých faktů a informací, které ví nebo je zvědět musí.

Domnívám se že účel internetových seminárek je možno vidět i touto optikou, jako pouhý zdroj informací, který se v principu neliší od jakéhokoliv jiného zdroje.

Pozn JČ: Při zpracování sekundárních zdrojů je však nezbytně nutné, aby student všechno, co není z jeho vlastní hlavy, důsledně zdrojoval. Jinak je to podvod a plagiátství, které se normálně trestá vyhazovem z univerzity.

Jestliže je však i na vysoké škole běžně možné, aby studentům procházely seminárky, které jsou stažené z netu bez sebemenších úprav a změn, je to stejně tak chyba studentu, kteří toto dělají jako profesorů, kteří toto nedokáží zkontrolovat anebo jsou líní na to, dát studentům namísto stále stejných a utilitárních témat některá více specifikovaá, která je donutí zapojit vlastní inteligenci a vyvinou alespoň minimální množství samostatné práce.

A za druhé:

Těžiště žádného VŠ studia, alespoň co je mi známo, netkví v seminárních pracích. Ty mají spíše jen jakýsi doprovodně-doplňující charakter a jsou ve většině případů zadávány proto, že dle jakýchsi osnov zadávány být musí, než že by tvořily samy nějakou zásadní kostru vědění.

Výjimkou jsou samozřejmě různé seminární práce např. na oborech filozofických, sociologických, atd., ovšem domnívám se že právě tyto seminární práce jsou zpravidla mnohem sofistikovanější, než aby je bylo možno prostě jen odněkud zkopírovat.

Pozn. JČ: Není to pravda. Mezinárodně, především na anglosaských univerzitách, je písemný projev a pravidelné psaní seminárních prací/esejů základním nástrojem studia. Zkoušky jsou tam písemné. I např. němečtí studenti medicíny na Glasgow University si libují, že je škola vede k neustálému psaní samostatných seminárních prací -- je to prý dobrá praxe pro budoucí psaní vědeckých článků.

Měla by to být v každém případě právě vysoká škola sama, která garantuje jednak to, že seminární práce mají svůj jasný smysl, který studenti vidí a proto k nim přistupují seriózně a jednak to, že ty nepoctivé odhalí a potrestá. Nebo se o to alespoň bude snažit.

Vyjádřím rovněž svůj názor na smysl VŠ studia a budu hovořit konkrétně o své zkušenosti s technickou univerzitou,neboť si uvědomuji, že například pro studium historie či jazyků následující řádky asi platit nebudou. Zároveň si v závěru neodpustím malou obranu nás, podle pana XY, fachidiotů.

Předně -- polemizovat o tom, zda v praxi využiji 10 nebo 20 procent toho, co mě vysoká škola naučí, je zcela irelevantní a navíc si myslím, že není žádný způsob, jak toto procento změřit či odhadnout, protože vysoká škola člověka utváří vědomě i nevědomě a zejména ten druhý vliv člověk sám na sobě dost dobře rozeznat nedokáže.

Studium technické univerzity mi dává něco jiného, než jen souhrn znalostí, které postupem času zákonitě každý člověk zapomíná. Vytváří ve mně totiž schopnost pohlížet na věci, nejen oborové, z úplně jiné perspektivy a tuto perspektivu, na rozdíl od vzorců nebo nabiflovaných vědomostí nezapomenu. Vysoká škola by měla v prvé řadě rozvíjet člověka, otevřít mu obzory pro nové věci a skutečnosti, naučit ho o nich přemýšlet a přinutit ho je pochopit, tedy jakýsi efekt vertikálně-formovací, než pro humanisty typický efekt horizontálně-nalévací.

Studium matematiky, fyziky a dalších přírodovědných předmětů na technické univerzitě má dvojí, neocenitelný význam. Je za prvé samozřejmě důležité pro zvládnutí a pochopení látky, která je nutná pro pochopení a vystudovaní oboru příslušné fakulty.

Za druhé, naučí člověka přemýšlet a uvažovat v úrovni a souvislostech, které před tím neznal. Mohu po pár letech zapomenout, jaký je přesný postup výpočtu trojného integrálu se substitucí do sférických souřadnic, jak se počítají parciální diferenciální rovnice, numerická metoda nejmenších čtverců nebo dokonce i to, jak se počítá inverzní matice.

Ale vím, že jsem to už jednou zvládl, udělal jsem z toho zkoušku a po pěti minutách nad skripty bych si tuto znalost osvěžil natolik, že bych s jejich spočítáním neměl problém.

Naučil jsem se tomu rozumět a tato schopnost rozumět je mnohem víš, než pomíjivá schopnost pamatovat si.

Člověk, který vystuduje vysokou školu a jde do praxe nikdy neví, kde skončí a jaké množství a druh informací, které mu dala vysoká škola, bude muset použít. Avšak bez ohledu na to mu zůstane, že je na jakýkoliv problém, který mu praxe přinese, připraven a že se s ním bude umět vypořádat.

Na druhé straně, kdybych chtěl být jízlivý, rýpl bych si do svých humanisticky zaměřených kolegů a řekl bych, že zatímco -dle mého názoru- humanitní pseudovědy utváří člověka rozšiřováním pole jeho vědomostí pouze horizontálně, přírodovědné předměty jej nutí prohlubovat toto pole též do vertikály, kterou považuji za víc stěžejní.

Bylo by jistě krásné, kdyby mladý člověk studoval VS pro lásku k oboru, poctivě a na vlastní pěst a titul mu byl jen mimoděk odměnou, nikoliv prvořadým a hlavním cílem.

Ale v takové společnosti bohužel nežijeme (a je někde nějaká taková?). I v této otázce platí jako všude zákon nabídky a poptávky. Poptávka je po titulech a mladí lidé se chovají jen přirozeně, když jdou této poptávce naproti.

Toto nemůže být v žádném případě obhajoba někdy nečestného jednání studentů, ale je to fakt, který bychom měli mít na zřeteli, než začneme všechnu vinu házet na mladé lidi a říkat: Nelíbí se ti systém? Odejdi.

Takový pohled na věc je, jak jsem již uvedl, extrémní, je černobílý a obchází tak skutečné meritum věci, ignorujíce fakt, kdo tento systém fakticky nastavuje.

Můj profesor filozofie Josef Šmajs z brněnské Masarykovy Univerzity (ESF MU) jednou na přednášce řekl přibližně toto: Neučím vás filozofii (jednalo se o evoluční ontologii a gnoseologii) proto, abyste za tři měsíce udělali zkoušku a zkoušku nemůžete chtít udělat proto, abyste dokončili školu.

Učím vás zde uvažovat a vy se musíte chtít učit a učit se uvažovat proto, aby z vás v 60 letech byli vnitřně zajímaví, přemýšliví lidé.

Většina posluchárny se tomu zasmála.

Někteří pochopili, že na tom asi něco bude.