Vážený pane profesore, prvního února jste se stal rektorem Univerzity Palackého. Byl jste jím už v letech 1997-2000. Jak srovnáváte jako rektor roky 1997 a 2006?
Univerzita prošla v uplynulých letech svým vlastním vývojem a tak můžeme registrovat mnoho změn. Zmínil bych alespoň to, že se dále zvýšily počty studentů, proběhly akreditace strukturovaných studijních programů, na základě požadavků praxe byly akreditovány mnohé nové programy, rozšířeny distanční formy vzdělávání, přes jisté problémy byl zaveden kreditový systém studia, rozšiřuje se, i když pomaleji než bychom si přáli, zahraniční mobilita studentů. Zaznamenali jsme také zvýšení prostředků na financování vědy a výzkumu, což se již teď projevuje ve vyšší kvalitě vědeckých výstupů, v kvalifikačním růstu mladších učitelů a nakonec i ve mzdách úspěšných vědeckých pracovníků. Škoda, že na tento trend některá univerzitní pracoviště zatím nedokázala přiměřeně zareagovat. Věřím také, že se nebudou opakovat záplavy z r. 1977, případně nás nepostihnou jiné živelní události.
Nebojíte se v souvislosti se vznikáním nových studijních oborů a se zvyšováním počtu studentů jisté samoúčelnosti, převážení kvantity nad kvalitou? A jak tomu zabránit?
Zvnějšku je vyvíjen stálý politický tlak na přijímání vyššího počtu studentů, studenti také přinášejí nemalé peníze do rozpočtu školy. Myslím ale, že trvalý nárůst počtu studentů na UP se jistě blíží ke konci. Jednak proto, že výukové kapacity a časové možnosti pedagogů jsou již téměř naplněny, jednak proto, že skutečně hrozí přijímání méně kvalitních studentů a to i s ohledem na klesající počty maturantů v souvislosti s demografickým vývojem v ČR. Bylo by účelné více se poohlížet po studentech v zahraničí. Univerzita si ovšem musí udržovat vysoké standardy kvality, pokud se týká úrovně absolventů. Lze sice očekávat změny ve skladbě bakalářských programů jako reakci na trh práce, ale hlavním posláním univerzity bude výchova kvalitních a dobře uplatnitelných absolventů magisterských a doktorských programů. Tím se také bude řídit přijímání nových studentů.
Ten politický tlak patrně souvisí s myšlenkou tzv. vzdělanostní společnosti, v níž má velká část obyvatel vysokoškolský diplom (příkladem mohou být skandinávské státy) a v níž ekonomika funguje na principu vysoké přidané hodnoty. Poptávka po vzdělání vede ke vzniku dalších a dalších vysokých škol a k jejich kvalitativní diferenciaci. Jaké priority v této soutěži mezi vysokými školami chcete jako rektor prosazovat? Jakou pozici by měla mít olomoucká univerzita na konci Vašeho funkčního období?
UP nemůže mít nižší ambice než patřit ke špičkovým univerzitám v ČR ve všech srovnatelných parametrech, tedy i v kvalitě svých absolventů. S ohledem na rozšiřující se evropský pracovní trh, musí mít naši absolventi schopnost uplatnit se i na něm. To ale nevylučuje možnost, že část studentů svá studia ukončí po absolvování bakalářského stupně. Nevylučoval bych ani absolutorium např. dvou vhodně se doplňujících bakalářských studií.
V těchto dnech si podávají přihlášky noví uchazeči o vysokoškolské studium... Možná si představují, že vysoká škola je jakýmsi pokračováním školy střední. Měli by se připravit na něco zásadně nového? V čem se má lišit vysoká škola např. od gymnázia?
Rozdílů mezi středoškolským a vysokoškolským studiem je mnoho. Výhodou vysokoškolského studia je užší záběr studované problematiky, zejména ve srovnání s učivem probíraným na gymnáziích. Hlavní rozdíl ale spočívá v tom, že vysokoškoláci mají nesrovnatelně větší volnost ve studiu, průběžná kontrola studia je ve srovnání se středními školami nižší, na druhé straně se předpokládá rozsáhlejší samostatné studium z odborné literatury a zvládnutí širokého záběru témat ke zkouškám po ukončení semestru (někdy zahrnuje zkouška i učivo za více semestrů). To samozřejmě předpokládá podstatně vyšší míru zodpovědnosti za studijní výsledky, správné rozložení studijní zátěže, což může studentky -- studenty zaskočit. Při tom všem samozřejmě nelze zapomenout na užívání si radostí (někdy možná i strastí) studentského života. Úspěšný student (-ka) si umí dobře zorganizovat studium, zábavu a případně si i na studium něco přivydělat.
Domníváte se, že město Olomouc, na které má přítomnost univerzity značný vliv (stačí se projít v centru a každý pozná, v jakém období harmonogramu školního roku se právě ocitá), je pro studenty dostatečně atraktivní? Jakými směry chcete spolupráci města a univerzity ve funkci rektora rozvíjet?
Jistě záleží na tom, co si představit pod atraktivitou a vzhledem k velkému počtu studujících na UP, se tyto představy budou u jednotlivců dost lišit. Myslím, že Olomouc, historické a kulturní město, nabízí např. dostatek příležitostí ke kulturnímu i sportovnímu vyžití. Útulné kavárny, hospůdky, ale i parky zase zvou k posezení, relaxaci a odpočinku. Jak plyne i z Vaší otázky, vládne v Olomouci, pokud zde jsou studenti, zřetelná atmosféra univerzitního města. Nakonec ve stotisícovém městě musí být téměř dvacetitisícová univerzitní společnost výrazným fenoménem.
Ve vztazích město -- univerzita je stále co zlepšovat. Podíváme-li se na nápis na rektorském řetězu ("senatus populusque olomucensis donavit" = daroval senát a lid olomoucký) musíme obdivovat, že ve velmi chudobných poválečných poměrech se našlo dost lidí, kteří se rozhodli tímto způsobem podpořit svou univerzitu (mimochodem i na rektorské žezlo byla uspořádána peněžní sbírka, do níž se zapojily také obce v širším regionu). Dnes je samozřejmě jiná doba, lidé i jejich univerzita jsou bohatší a univerzita nečeká na milodary. Přesto si myslím, že město by mělo být k univerzitě vstřícnější (viz příklady Brna, Zlína, Liberce, Č.Budějovic, Hr.Králové atd.), zřejmě i univerzita by měla dát víc o sobě vědět. Univerzita s městem samozřejmě spolupracuje a tuto spolupráci je třeba dále rozšiřovat. Je to ale téma na celý rozhovor.
Existují podle Vás rozdíly v kvalitě jednotlivých fakult olomoucké univerzity? Zajímal jste se někdy o vědecký a pedagogický standard jiných fakult, než je Přírodovědecká fakulta (které jste byl děkanem)?
Univerzita je velmi heterogenní instituce, jak co do složení pěstovaných oborů na fakultách, tak pokud se týká jejich tradice, historie a stupně rozvoje. Na univerzitě lze studovat obory tradiční, i když samozřejmě v moderní podobě (např. medicína, filozofie nebo matematika a mnohé další), ale také obory, které teprve nedávno vznikly, nebo jejichž studium je na UP nové, nebo se jeho náplň podstatně změnila (kinantropologie, právo, politologie aj.). Jsou zde obory přísně exaktní a také jiné (většinou humanitní nebo umělecké), u nichž je přirozeně míra exaktnosti omezená. To přináší zásadní problém, že není možné zavést zcela srovnatelné standardy kvality a je zapotřebí pokaždé kvalitu hodnotit trochu jinak. Srovnatelným měřítkem může být uplatnitelnost absolventů na pracovním trhu (včetně zahraničí), úroveň výstupů vědecké a tvůrčí práce (podíl publikací v prestižních vědeckých časopisech a odezva na ně, vědecké monografie, učebnice, výstavy atd.), ale i tyto ukazatele je třeba aplikovat v rámci příbuzných oborů.
Rozdíly v kvalitě fakult jsou zatím dost velké. Přes problémy s hodnocením kvality je zřejmé, že na univerzitě máme dost oborů, jejichž úroveň je srovnatelná se světem a na straně druhé jiné obory, které zatím zápasí s provincionální úrovní. Snad je dobrým signálem, že na všech fakultách je alespoň nějaký obor, který mezinárodní srovnání snese.
Když se přenesu od kvality obsahu ke kvalitě fasád, nejsou budovy mnoha fakult příliš vábné (ať už jde o zadní trakt Filozofické fakulty nebo o budovu Lékařské fakulty) -- počítáte ve svém funkčním období s investicemi do vzhledu univerzity? A jak se to má s plánovanou novou budovou Přírodovědecké fakulty -- bude stát v dohledné době?
Univerzita si přinesla z minulého režimu velký dluh ve formě stavebně zanedbaných budov. V souvislosti s růstem počtu studentů, nových fakult a pracovišť po r. 1990, byla postavena před problém, jak zabezpečit jejich slušné fungování. Naštěstí se rektorovi, prof. Jařabovi, podařilo zajistit pro univerzitu některé objekty, např. bývalý OV KSČ a bývalé armádní budovy. S výjimkou budovy OV, byly ostatní objekty ve špatném technickém stavu a proto se musely postupně celé rekonstruovat, aby byly vůbec obyvatelné (např. dnešní Informační centrum -- bývalá Zbrojnice, Umělecké centrum -- konvikt, budovy kolejí v Neředíně, areál FTK rovněž v Neředíně, hlavní budova PdF, bývalý VÚŠZ v Holici atd.). Rozhodně nelze nevidět v tomto směru velký kus vykonané práce, navíc mnohé původní objekty univerzity (tř. Svobody 26, část rektorátu, sportovní hala, areál kolejí a menza na tř. 17. listopadu aj.) již rekonstruovány byly, některé v souvislosti s odstraňováním následků povodní v r. 1997. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že univerzita je jedním z největších investorů v Olomouci, navíc její zásluhou byly pro budoucí generace zachráněny i značné kulturní hodnoty. Samozřejmě máme v úmyslu v těchto pracích pokračovat a to jak u objektů Vámi zmíněných, tak i u dalších. Je to ovšem spojeno se zajištěním odpovídajících financí, na kterém trvale pracují všechna polistopadová vedení UP.
Příprava výstavby nové budovy PřF je v závěrečné fázi, předpokládané zahájení stavebních prací je kolem poloviny tohoto roku. Zároveň pokračujeme v projektové přípravě dostavby a rekonstrukce Teoretických ústavů LF a již byly zahájeny práce na rekonstrukci budovy FF na Křížkovského 10. I z těchto důvodů zřizujeme nově post prorektora pro výstavbu UP, který bude mít na starosti, jako představitel akademické sféry, koordinaci výše zmíněných činností.
Několik závěrečných otázek našeho rozhovoru bych chtěl věnovat přírodním vědám. Jak hodnotit kvalitu přírodovědného výzkumu -- stačí k tomu impaktové faktory časopisů, ve kterých byly publikovány jeho výsledky?
Impaktové faktory, ohlasy (citovanost prací jinými autory) a další tzv. scientometrické údaje jsou jistě důležitým měřítkem úspěšnosti a kvality výzkumu v přírodních vědách (a nejen v nich). Mají však i svá úskalí, jejich použití je vhodné pro porovnání v rámci stejných (nebo příbuzných) vědeckých disciplin. Kvalita pracoviště (pracovníka) se ovšem projevuje také např. frekvencí pozvánek na mezinárodní konference, publikováním vědeckých monografií resp. kapitol v nich, vybudováním vědeckých laboratoří, výchovou nových vědeckých pracovníků a vytvořením produktivních vědeckých týmů nebo vědecké školy, členstvím v redakčních radách špičkových časopisů, schopností sehnat ve veřejných soutěžích prostředky na výzkum, udělenými patenty nebo průmyslovými vzory atd. Při hodnocení kvality je třeba brát do úvahy všechny zmíněné parametry a možná i některé další.
Když čtu slavné Feynmanovy přednášky z fyziky, Logiku vědeckého bádání (od Poppera) či Fyzikální chemii (od Moora), zdá se mi, že v přírodní vědě jsou ty nejrevolučnější a podstatu problému nejvíce otevírající myšlenky de facto filozofického rázu. Proč se studenti přírodních věd na českých univerzitách tak málo vzdělávají ve filozofii těchto disciplin?
Máte pravdu, že mnohé fundamentální objevy ve fyzice (v poslední době např. obecná relativita, kvantová fyzika a chemie), v biologii (viz evoluční teorie, genetika) i v jiných přírodních vědách ovlivnily a výrazně obohatily současnou filozofii. Je škoda, že tvůrci přírodovědných studijních programů na to moc ohledů neberou a tak filozofii přírodních věd si mohou studenti zapsat nanejvýš jako předměty kategorie C. U nás to může být i neadekvátní a opožděná reakce na zpolitizovanou bývalou výuku marxismu-leninismu. Není to dobře, nabídku studentům je třeba rozšířit přesto, že si možná mnozí budou myslet, že jde o okrajovou záležitost a nebude ani snadné nalézt kvalifikované učitele pro tuto výuku.
V té souvislosti se také podivuji nad v poslední době tak často skloňovanou specializací... dá se v přírodní vědě vážně mluvit o uzavřenosti výzkumníků do úzkého horizontu nějaké své subsub...discipliny? Není vzájemná průchodnost a interdisciplinarita naopak nejdůležitější charakteristikou moderní přírodní vědy?
Problém úzké specializovanosti ve vědě i výuce na univerzitách samozřejmě existuje. Myslím ale, že je třeba poněkud rozlišovat. Doktorand, který se učí metodám vědecké práce, a který má navíc podle stávajících pravidel dosáhnout publikovatelných výsledků v období tří, maximálně čtyř let, řeší často velmi specializovaný problém (v úzké vědní specializaci se rychleji získávají výsledky). Etablovaný vysokoškolský učitel na úrovni docenta či profesora (a podobně i etablovaný vědec) musí získat široký rozhled po vlastní disciplině i o příbuzných oborech. Navíc nové myšlenky se často objevují na pomezí různých vědních oborů. Tomu do jisté míry odpovídá i struktura studijních programů. Např. student biofyziky než dosáhne na magisterský stupeň, získává solidní základy z fyziky, matematiky, do jisté míry i z chemie a biologie. V doktorandském studiu, tedy ve vědecké přípravě, řeší většinou nějaký konkrétní problém např. z biofyziky fotosyntézy. Chce-li se dále fotosyntézou zabývat, musí si stále prohlubovat své znalosti nejen matematicko-fyzikální (např. modelování procesů), ale i z fyziologie nebo z biochemie. Zkušenost je zhruba taková, že absolvent s kvalitním širším vzděláním snadněji hledá uplatnění a je více adaptabilní. Absolvent s úzkou kvalifikací se uplatní rychleji, pokud sežene pracovní místo přesně ve vystudovaném oboru, jinak má větší obtíže. Což může být případ absolventa doktorského programu, vychovávaného pro konkrétní místo např. na katedře.
|
