Existuje už jen jen další oblast, kde jejich používání ospravedlňují čistě praktické důvody: jednání na úřadech. Osobně mám empiricky potvrzeno, že když nějakou žádost podepíšu svými dvěma akademickými tituly, pracují úředníci mnohem rychleji a mnohem méně si na mne vyskakují.

Pokud někdo v Česku vystuduje vysokou školu, stává se pro své spoluobčany něčím víc. Je panem Inženýrem, panem Doktorem či panem Magistrem. Jeden můj známý tvrdí, že je to projev zakomplexovanosti malého nárůdku, který byl v minulosti mnohokrát okraden o své šlechtické a intelektuální elity. Zárukou zvýšené formální inteligence či kulturního rozhledu ale akademický titul v žádném případě není. Příkladem tohoto tvrzení budiž třeba PhDr. Miroslav Sládek, PhDr. Vladimír Just, CSc. či PhDr. Vladimír Železný -- tři čeští velikáni, kteří své akademické tituly s oblibou prezentují na veřejnosti.

Tím se dostáváme k druhému tragickému omylu pana P.H: k představě, že smysl studia je v praktické použitelnosti získaných poznatků. Autor si stěžuje, že jeho vysokoškolsky vzdělaní kolegové v práci využijí méně než 10 % toho, co se naučili ve škole. Jenže hlavní smysl studia spočívá právě v jeho praktické nepoužitelnosti.

Vysoká škola tu totiž není od toho, aby studentům nasypala do hlavy nějaký souhrn vědomostí, ale aby v nich vytvořila zcela obecné intelektuální návyky a mentální struktury. Tyto návyky a struktury by měly člověku nejen usnadnit práci s prakticky libovolnými informacemi, ale především umožnit mu tyto informace nahlédnout v širších souvislostech mimo čistě utilitární oblast.

Někdy se dokonce rozlišuje vysokoškolské vzdělání, produkující fachidioty (kam patří technické, ekonomické a přírodovědecké obory) a univerzitní vzdělání, produkující osobnosti schopné hlubší reflexe reality. Toto rozlišení samozřejmě neznamená, že každý absolvent ČVUT, VŠE či PřF UK je fachidiot, zatímco třeba FF UK produkuje všestranně moudré lidi. Jde jen o dva ideální typy vzdělání, mezi v realitě existuje spojitá škála.

Pan P.H. by si měl ujasnit, co vlastně od života chce. Pokud je to jen zlepšení pracovního uplatnění, doporučuji mu školu co nejrychleji opustit a získaný čas a energii raději investovat do vzestupu na kariérním žebříčku. Nakonec totiž stejně frustrovaně zjistí, že vysoká škola je v tomto směru celkem k ničemu.

Pokud ale chce pan P.H. svým rodičům udělat radost tím, že si bude moci před jméno konečně napsat tři magická písmenka, je všechno v pořádku. Záhy po promoci jen možná překvapeně zjistí, že je to za mnoholeté moření nad skripty trochu málo. Poradím mu proto efektivnější cestu než je stahování seminárních prací z internetu nebo jejich kupování. Některé americké "univerzity" prý prodávají rovnou akademické tituly.