17. 1. 2006
Povede americká invaze k rozpadu Iráku?Je ironické, že právě ozbrojené povstání v Iráku učinilo americkou invazi do Íránu ve střednědobé perspektivě neuskutečnitelnou. Otázkou je, zda pod americkou okupací Irák přežije, anebo zda bude důsledkem západní kolonizace rozklad celé země. Dnešní hobbesovská krajina možná povede k rozčlenění Iráku na tři samostatné, nezávislé státní jednotky, píše v deníku Guardian Tariq Ali. |
Americká okupace silně závisí na de facto podpoře šiitských politických stran, zejména Nejvyšší rady pro revoluci v Iráku. Když zabránil šiitský Ajatolláh Sistani šiitským organizacím, aby se americké okupaci neprotivily, a přesvědčil Moqtadu al-Sadra, aby přestal proti Američanům bojovat, narušil tím jednotu Iráku. Jednotný odboj proti okupantům mohl posléze vést k vytvoření jednotné vlády. Kdyby se šiitské strany rozhodly bojovat proti americké okupaci, ta už by dávno skončila, možná by k ní ani nedošlo. Muslimští duchovní v Íránu dali už dávno najevo Washingtonu, že nejsou proti svržení Talibanu v Afghánistánu ani Saddáma Husajna v Iráku. Učinil to z vlastních motivů a ve vlastním zájmu, ale byla to od nich nebezpečná hra. Kdyby se bývali iráčtí baathisté a vojenští nacionalisté nepostavili v Iráku proti americké okupaci se zbraní v ruce, Amerika by se možná pokusila svrhnout i režim v Íránu, navzdory íránské podpoře pro USA. Je ironické, že právě ozbrojené povstání v Iráku učinilo americkou invazi do Íránu ve střednědobé perspektivě neuskutečnitelnou. Americká armáda, která situaci v Iráku nezvládá, je ohledně dalšího postupu v Iráku nejednodná a není pochyb, že vysocí činitelé v Pentagonu by chtěli - z čistě vojenských důvodů - americká vojska z Iráku stáhnout co nejdříve. Rozpad Iráku, což byl na Blízkém východě kromě Sýrie jediný stát, který se postavil proti americké nadvládě, by byl pro Američany bezpochyby vítězstvím. Největší prospěch z americké okupace Iráku mělo dosud kurdské kmenové vedení. Kurdové dostávali od Američanů po dobu 12 let před válkou podstatné finanční dotace a americké výzvědné služby využívaly kurdského regionu jako základny pro infiltraci do celého Iráku. Kurdové stojí v čele loutkové armády i policie, pod jejich tlakem byla vytvořena ultrafederalistická irácká ústava: Kurdové se netají s tím, že chtějí etnicky vyčistit (odstranit) z Kirkuku Araby a všechny ostatní Nekurdy, včetně těch, kdož se v tom městě narodili. Utiskované menšiny v jedné epoše se v jiné éře rychle dokáží stát sami utiskovateli, jak to neustále dokazuje světu Izrael. Kurdští politikové, jakmile jednou plně ovládli Kirkuk, by byli spokojeni s tím, aby se jejích území stalo západním protektorátem. Je nepravděpodobné, že by Irák přežil jako celistvý stát. A ropa? V současnosti se připravuje finanční model, v jehož rámci přijde Irák o miliardy příjmů z ropy, které poplynou globálním korporacím. Připravují se smlouvy, podle nichž mají globální ropné korporace dostávat z dobývání ropy zisk v hodnotě 42 - 162 procent svých investic, zatímco minimální zisk v regionu je 12 procent. Ropa sice zůstává majetkem iráckého státu, ale dohody o podílu na výrobě poskytují podstatné zisky soukromým společnostem. To by bylo vítězství pro americkou firmu Halliburton a její politické ochránce. Avšak bude možné vynucovat platnost těchto ropných dohod bez přítomnosti amerických vojsk v Iráku? To je velmi nepravděpodobné. Ropa v minulosti vždy oživila nacionalistická hnutí a proměnila politiku v Íránu i v Iráku. Boj o ropu by mohl být dlouhý. Podrobnosti v angličtině ZDE |