Ve stejném dokumentu si Írán mohl přečíst, že USA jsou odhodlány dostat íránská ropná pole pod kontrolu své armády. Pokud tedy Írán vyvíjí atomovou bombu je to naprosto logická reakce na vojenské dokumenty kruhů blízkých americké vládě a na americkou okupaci Iráku. Nikoho také nemůže překvapit, že když se Írán dostal pod americký tlak, zvolil si radikálního prezidenta.

Svou situaci tím nepochybně zkomplikoval, protože radikální prezident začal mluvit o zničení Izraele, což je sice pochopitelné, když si Izrael vynutil svou existenci v arabském muslimském světě po téměř dvoutisícileté absenci na svém dávném území, ale v případě, že Írán vyvine atomovou bombu, může se stát, že na Středním východě dojde k menší jaderné válce, kterou si nikdo nemůže přát, protože taková válka by měla negativní důsledky pro celou planetu.

Argument, že Írán by proti Izraeli atomovou bombu nepoužil, protože by to s největší pravděpodobnosti znamenalo národní sebevraždu není zcela přesvědčivý, protože Taliban připustil teroristické útoky na USA, přestože ho americké ministerstvo zahraničí varovalo, že za teroristické útoky Al Kajdy na americké cíle ponese zodpovědnost on. Dá se říci, že USA celou krizovou situaci kolem íránského vývoje atomové zbraně vědomě vyprovokovaly, protože na rozdíl od Ruska, které může nabídnout svým partnerům obrovské zásoby zemního plynu, USA nemohou svým spojencům, v éře blížící se energetické krize, z vlastních energetických zdrojů nabídnout prakticky nic.

Obsazování světových ropných polí americkými vojsky je tedy jednou z cest, jak zařídit, aby byl svět závislý na USA. Bohužel většina ostatních států světa je vojensky příliš slabá na to, aby dokázala Američanům zabránit v této politice likvidace mezinárodního práva a přechodu od politiky tržní ekonomiky k politice války o energetické zdroje. (V dlouhodobější perspektivě může jít USA i o to, vládnout světu jako poslední stát, který má ještě k dispozici nějaké zásoby energie - i když ne vlastní). Protože ale v červnu 2001 došlo ke spojení Ruska s Čínou v Šanghajské organizaci pro spolupráci, vznikla protiváha k americké vojenské moci, která americké úsilí o vojenské dobytí světových ropných zdrojů přinejmenším zkomplikovala.

Jedním z důvodů, proč se Čína spojila s Ruskem je jistě i to, že je na tom s energetickými zdroji podobně jako USA. Dalším důvodem pak je, že ani Rusko ani Čína samy o sobě protiváhu k americké vojenské moci neznamenají. Jak Rusko, tak Čína vědí, že obsadí-li USA Írán, budou mít pod kontrolou svých vojáků už 55 procent světových zásob ropy a z tohoto důvodu Rusko a Čína nikdy nepodpoří pokus zabránit Íránu ve výrobě atomové zbraně vojenskou okupací Íránu, při které by se íránská ropná pole dostala pod kontrolu americké armády. V loňském roce se navíc Írán stal členem pozorovatelem Šanghajské organizace pro spolupráci.

Rusko a Čína tedy mají i politický důvod hájit íránskou nezávislost. Pro Čínu speciálně jsou ale hlavním důvodem k obhajobě íránské nezávislosti íránské dodávky ropy, bez kterých by se mohla zhroutit její rozvíjející se ekonomika. Americký pokus obsadit Írán bez dohody s Čínou a Ruskem by tedy jednoznačně mohl vyvolat světovou válku. Pro svět je proto rozhodně jediným rozumným řešením zapomenout na to, že by se případná energetická krize mohla řešit válkou a vrátit se k principům tržní ekonomiky a mezinárodního práva. Opačný postup může snadno vést k zániku celé civilizace.

Současnou krizi nepochybně vyvolala americká politika založená na tezích "Projektu nového amerického století" a jeho konceptu nadvlády amerických zájmů ve světě. Nebezpečí jaderného konfliktu na Středním východě už ale nezažehná ani případný americký ústup od nastoupeného kurzu. Jediným rozumným řešením je dát Íránu jasně najevo, že Íránský pokus použít jako první jaderné pumy v jakémkoli konfliktu (s výjimkou obrany v případě, že se někdo pokusí ho vojensky okupovat), bude jeho národní sebevraždou. Američané, bohužel, vytvořili okupací Iráku ve světě situaci, kdy lze těžko někomu odepírat právo na vlastnictví jaderné zbraně jako sebeobranného prostředku.

Obecně ale by se lidé měli začít zajímat o zahraniční politiku svých vlád a sledovat, jestli směřuje k vyprovokování světové války nebo ne. Pokud dojde energie a pokud kvůli tomu dojde k válce, bude naše ponížení o to horší, že ti, co to přežijí (pokud to někdo přežije), si uvědomí, že jsme nezvládli situaci, která měla jasnou logiku.