Pokud představitel vysoké školy technického zaměření ve snaze vyjít vstříc potřebám trhu práce prohlásí, že škola zřídí nové studijní obory "ušité na míru" zahraničnímu investorovi (skutečná reakce představitele vysoké školy na připravovanou automobilku Hyundai v Nošovicích), lze se jen pousmát.

Z mnoha dřívějších jednání jsem měl možnost absolventy této vysoké školy poznat. Nevím, jak jsou na tom v technických oborech, avšak jejich jazykové znalosti jsou naprosto žalostné. Nepotkal jsem nikoho, kdo by dovedl vést hovor v němčině či angličtině. Někteří to statečně přiznávají, jiní se (zejména pokud je jednání přítomno více lidí) chvíli snaží vstřícným pokyvováním a úsměvem předstírat, že vědí, o čem je řeč.

Jakpak to asi vypadá se vzděláváním na dnešní technické vysoké škole, jejíž absolventi jsou takto jazykově "vybaveni"? Slova o ušití vysokoškolských studijních oborů na míru zahraničnímu investorovi jsem nechápal. Proto jsem se několika studujících zeptal přímo, a tak se dozvěděl, že se nejpíše může jednat o pracovníky do provozu, určené na montážní linky, tedy v podstatě dělnické kvalifikované profese. Možná se studenti mýlí, přesto slova z úst vedoucího činitele vysoké školy o tom, že škola je ochotna fabrikovat absolventy dle potřeb jednoho investora, vnucují otázku, co všechno může být dnes považováno za vysokou školu.

Vysoká škola by měla vést především k určitému širšímu vzdělání, které by dávalo absolventovi schopnost celostního pohledu a dobré orientace přinejmenším v navazujících oblastech. Pokud z vysokých škol odcházejí absolventi, jejichž jazyková úroveň nedovoluje vést samostatné jednání alespoň v jedné světové řeči (když už ne ve dvou), nelze takové vzdělání pokládat za smysluplné.

Lákání studentů ke studiu "snovými chimérami" v propagačních materiálech vysokých škol nebo zcestné, od života odtržené představy hlásané vysokoškolskými funkcionáři o báječném uplatnění jejich absolventů na trhu práce mohou být důsledkem našeho mnohdy až úporného lpění na zachování bezplatného vysokoškolského vzdělání. *)

Namísto aby peníze na studium dostával od státu přímo mladý člověk a on sám byl tím smyslem vysokého školství, tečou peníze od státu do vysokých škol. Student zde není zákazníkem a škola není poskytovatelem služby. Na státní škole je tím posledním, jak se záhy přesvědčí, když ho seřvou na studijním oddělení, že "tam leze a zase něco chce" nebo při vlastní výuce, kdy někteří vyučující s úrovní a taktem mistrů odborného výcviku učilišť dávají v seminářích nováčkům na srozuměnou, že "za ty peníze po nich toho moc chtít nemohou".

Není nic špatného na tom, otvírá-li univerzita obor "blízkovýchodní studia". Od vysokých škol se již z jejich principu očekává co nejširší nabídka. Jestliže však děkan filosofické fakulty prezentuje tento počin jako reakci na poptávku trhu práce, pak nejspíše neví, o čem hovoří. Musí žít v uzavřeném světě, kde peníze jsou peněžní poukázky, přidělované podle rozpočtu státem.

Trh práce je bohužel něco jiného, jak se absolventi rychle sami přesvědčí. Pokud by to byli oni sami, kdo by disponoval penězi a vzdělání (včetně vlivu na jeho úroveň) si "kupoval", chovaly by se i vysoké školy slušně. Jestliže by si pak někdo z vnitřního přesvědčení a zájmu zvolil nějaký úzký obor jako již zmíněná blízkovýchodní studia (nebo sanskrt aj.), nebyl by realitou života překvapen. Od počátku by totiž věděl, že všude a zde o to víc platí staré "mnoho povolaných, ale málo vyvolených".

*) Poznámka JČ: Na základě britské zkušenosti vážně varuji před zaváděním školného na českých vysokých školách. Vzhledem k tomu, kolik lidé v ČR vydělávají, nebude případné vysokoškolské školné nikdy postačovat na kompletní financování školného a bude jen pro studenty a jejich rodiny břemenem. Česká republika nemá na to, aby vypracovala tak složitý systém úhrady školného, jaké má Británie (školné se platí až po absolutoriu a až poté, kdy student dosáhne určitého -- relativně vysokého -- příjmu -- stejně je to tam velkým a kontroverzním břemenem). Dále varuji: případné zavedené školného nepovede k tomu, že by se čeští univerzitní učitelé a univerzitní úředníci chovali vůči studentům vstřícněji a slušněji.

PS. Na Západě je často běžné, že je jedno, jaký obor student studuje - vysoká škola má rozvinout jeho schopnosti analytického myšlení a úsudku a přispět k jeho zralosti. Neexistuje nutně přímá vazba mezi předmětem studia - které je nástrojem pro rozvoj mysli, nikoliv cílem a budoucím povoláním, které se stejně - pravděpodobně - bude během života v rychle se měnící ekonomice mnohokrát měnit.