Barberova smrt je jedním z mnoha příkladů amerických veteránů z Iráku, kteří od invaze do této země na jaře roku 2003 spáchali sebevraždu. V Americe vládne tak silné znepokojení, že Pentagon nedávno zavedl nové procedury, v jejichž rámci se má studovat duševní zdraví navracejících se vojsk.

Avšak příběh Douglase Barbera by byl zamlčen, kdyby nebylo skupiny odhodlaných aktivistů a jednoho britského studenta žurnalistiky. Všem těm lidem Barber těsně před smrtí poslal email.

Craig Evans, 19, student na Bournemouth University, pracoval na projektu týkajícím se posttraumatického stresu a pravidelně si s Barberem mailoval. Ale email, který obdržel 16. ledna, byl znepokojující. Zněl: "Nemám už pro co žít - odejdu z tohoto světa." Evans uvedl, že se pokusil spojit se s americkým velvyslanectvím a Barberovými přáteli a varovat je, co by se mohlo stát. Evans konstatoval: "Doug se po návratu z Iráku naprosto změnil. Trpěl paranoiou, nebyl schopen normálně vystupovat na veřejnosti, rozpadlo se mu manželství, nebyl schopen vyjít na ulici bez obavy, že ho někdo vyhodí do povětří."

Barber strávil v Iráku několik měsíců od léta 2003. Pronásledovala ho smrt jeho kolegů vojáků i strach a zoufalství, které viděl v očích mnoha Iráčanů. Stěžoval si, že jako mnoho amerických záložáků, nepodstoupil pro misi v Iráku řádný výcvik.

"Bylo to opravdu těžké - všude kolem nás, pořád, byla smrt," řekl v rozhovoru po návratu do Alabamy. "Všichni vojáci v Iráku se účastnili poradenství, jak nás odradit od sebevraždy, protože byl stres tak vysoký."

Po návratu do Ameriky byla situace pro Barbera zvlášť obtížná. Rozešel se s manželkou po 11 letech.

12. ledna 2006, těsně před tím, než spáchal sebevraždu, publikoval Doug Barber tento text na internetu:

Podrobnosti v angličtině ZDE