Američtí vojáci z Iráku páchají sebevraždu

26. 1. 2006

Douglas Barber (35), bývalý armádní záložní voják, měl po celé dva roky po návratu z Iráku problémy. Po celou dobu bojoval z traumaty z Iráku. Obrátil se na lékařskou pomoc a poradenství. Minulý týden ve svém domově v americkém státě Alabama spáchal sebevraždu.

Napsal pár e-mailů kamarádům a pak změnil zprávu na svém telefonním záznamníku: "Hledáte-li Douga, víte, odcházím z tohoto světa. Počkám na vás na druhé straně." Pak zatelefonoval policii, vyšel před svůj dům a - po krátké rozmluvě s policisty - se zastřelil do hlavy. Byl okamžitě prohlášen mrtvým."

Barberova smrt je jedním z mnoha příkladů amerických veteránů z Iráku, kteří od invaze do této země na jaře roku 2003 spáchali sebevraždu. V Americe vládne tak silné znepokojení, že Pentagon nedávno zavedl nové procedury, v jejichž rámci se má studovat duševní zdraví navracejících se vojsk.

Avšak příběh Douglase Barbera by byl zamlčen, kdyby nebylo skupiny odhodlaných aktivistů a jednoho britského studenta žurnalistiky. Všem těm lidem Barber těsně před smrtí poslal email.

Craig Evans, 19, student na Bournemouth University, pracoval na projektu týkajícím se posttraumatického stresu a pravidelně si s Barberem mailoval. Ale email, který obdržel 16. ledna, byl znepokojující. Zněl: "Nemám už pro co žít - odejdu z tohoto světa." Evans uvedl, že se pokusil spojit se s americkým velvyslanectvím a Barberovými přáteli a varovat je, co by se mohlo stát. Evans konstatoval: "Doug se po návratu z Iráku naprosto změnil. Trpěl paranoiou, nebyl schopen normálně vystupovat na veřejnosti, rozpadlo se mu manželství, nebyl schopen vyjít na ulici bez obavy, že ho někdo vyhodí do povětří."

Barber strávil v Iráku několik měsíců od léta 2003. Pronásledovala ho smrt jeho kolegů vojáků i strach a zoufalství, které viděl v očích mnoha Iráčanů. Stěžoval si, že jako mnoho amerických záložáků, nepodstoupil pro misi v Iráku řádný výcvik.

"Bylo to opravdu těžké - všude kolem nás, pořád, byla smrt," řekl v rozhovoru po návratu do Alabamy. "Všichni vojáci v Iráku se účastnili poradenství, jak nás odradit od sebevraždy, protože byl stres tak vysoký."

Po návratu do Ameriky byla situace pro Barbera zvlášť obtížná. Rozešel se s manželkou po 11 letech.

12. ledna 2006, těsně před tím, než spáchal sebevraždu, publikoval Doug Barber tento text na internetu:

Chtěl bych pomoci čtenářům pochopit, co se stane vojákovi, který se vrátí domů a jaké jsou oběti, které musí dál podstupovat. Pro mnoho lidí se stala válka proti terorismu zcela osobní, avšak Bushova vláda nechtěla prozradit Americe, že je to osobní válka. Chtějí tu válku vést jako byznys, a tak odmítají informovat o osobních obětech vojáků a jejich rodin, obětech, učiněných pro tuto zemi.

Ti z nás, kteří se vrátili domů živí, nejsou v pořádku. To, co se zdá být normálností, je jen iluzí, odhalí to čas a úzkost. Někteří vojáci se vracejí domů bez končetin a jiných částí těla. Jiní žijí s trvalými jizvami z děsivých událostí, jimž nikdo jiný než ti, kdo je zažili, nemůže porozumět. Vracíme se z války a snažíme se navrátit své životy zpět, někteří z nás nemůžeme vydržet ty vzpomínky a dospíváme k závěru, že smrt je lepší. Zabíjíme se, protože nás pronásledují vzpomínky, v nichž vidíme, jak jsou zabíjeny děti a jak jsou celé rodiny vyhlazovány.

(...)

Podrobnosti v angličtině ZDE

Útok na USA, Afghánistán, Irák
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.1. 2006