Praha, Veletržní palác, neděle 11:35 Jen třicet procent delegátů kongresu ODS si myslí, že by Mirek Topolánek neměl být jejich předsedou. Při volbě předsedy, která začala v neděli dopoledne, získal dosavadní předseda ODS 330 hlasů z 471, což je 69,3%. Před dvěma lety Topolánek obhájil funkci s podporou 90 procent delegátů.

Na post prvního místopředsedy kandidují primátor Prahy Pavel Bém , dosavadní místopředseda a ministr práce a sociálních věcí, místopředseda vlády Petr Nečas a ministr financí Vlastimil Tlustý . Ministr vnitra Ivan Lanager kandidaturu nepřijal. Bude se ucházet jen o křeslo řadového místopředsedy.

Praha, Veletržní palác, neděle 13.40: Prvním místopředsedou byl v prvním kolem hlasování zvolen pražský primátor Pavel Bém. Vydaných hlasovacích lístků bylo 481, odevzdaných 479, kvórum je 241. Tlustý získal 104 hlasů, Nečas 106, Bém 268.

Praha, Veletržní palác, neděle večer: Místopředsedy byli nakonec zvoleni Ivan Langer (310 hlasů z 477, 1. kolo), Petr Bendl (274 hlasů, 1. kolo), Petr Gandalovič (143 hlasů v 1.kole, 271 hlasů z 475, 2. kolo), Petr Nečas (152 hlasů v 1. kole, 206 hlasů v 2. kole, 237 hlasů z 466, 3. kolo). Naprosto propadl prosazovatel "rovné daně" a jeden ze spoluautorů Modré šance, bývalý předseda poslaneckého klubu a ministr financí Vlastimil Tlustý (154 hlasů v 1.kole, 175 hlasů v 2. kole). Jemu se vymstil překombinovaný podraz z minulého kongresu, a tak jej tentokráte mnozí delegáti potopili zcela záměrně. Stejně tak neuspěla Miroslava Němcová (127 hlasů v 1. kole) - přes potlesk, který provázel její projev. Nebo možná právě proto...

Do Výkonné rady byli ze známějších představitelů ODS zvoleni Jan Zahradník, Tom Zajíček, Walter Bartoš, Rudolf Blažek, Jan Bürgermeister, Milan Cabrnoch, Hynek Fajmon, Jiří Oberfalzer, Milan Balabán , Václav Stříteský a Jaroslav Kubera.

ODS se činy (nikoliv slovy) ukázala nakonec jako poměrně pragmatická strana...

Mým konzervativním bratrům a sestrám.

Vím, že jste hodně zdeprimováni výsledky voleb z minulého týdne. Máte obavu, že země směřuje k velmi špatnému místu, kam nechcete, aby se vydala. Vaše dvanáct let trvající republikánská revoluce skončila a tolik toho nebylo uděláno, tolik slibů zůstalo nesplněno. Máte panický strach a já to chápu.

No, tak si z toho nic nedělejte, přátelé! Nezoufejte. Mám pro vás dobré zprávy. Já a miliony dalších lidí, kteří nyní vládnou s naším Demokratickým kongresem, vám chceme něco slíbit, máme pro vás seznam slibů, které vám nabízíme, protože si vás vážíme jako Američanů. Máte právo vědět, co plánujeme udělat se svou novou mocí -- a, konkrétně, co uděláme vám a pro vás.

Tak tady je ten slib levičáka zdeprimovaným konzervativcům:

Těsně po červnových všeobecných volbách jsem argumentoval, že vzhledem k tomu, že jsou výsledky voleb vyrovnané, pravice a levice by se v České republice měla dohodnout a utvořit vládu národního smíření. Je totiž naprosto nemožné vládnout, pokud nemá určitá politická strana výrazný demokratický mandát. Česká ústava možná autoritářsky umožňuje prezidentovi, aby jmenoval různé lidi, kteří se mají pokusit utvořit vládu, ale, marná sláva, vláda se stoprocentně rozděleným parlamentem nikdy nemůže získat mandát, ať sebou ministři hází ve funkcích jakkoliv razantně - energická nová opatření, která zavedou, budou zase zrušena.

Zároveň jsem v červnu vyjádřil skeptickou obavu, že příslušníci české pravice a levice jsou natolik rozhádáni, že kompromisu nebudou schopni.

Jsem rád, že jim konečně došlo, že bez kompromisu není politika možná. To se týká samozřejmě Paroubka jak Topolánka. Je jen trapné, že jim to trvalo půl roku.

Je sice pravda, že v normální situaci každé dlouho vládnoucí straně (a osm let, kdy byla u moci ČSSD, je dlouho) svědčí, aby skončila v opozici, což normálně vede k ozdravění. Jenže, mám obavu, demograficky je Česká republika tak nastavena, že proti sobě stojí dvě téměř úplně vyrovnané, ideologicky opačně nasměrované celky. Lidé totiž volí nikoliv podle chvilkových preferencí, ale především podle svého hospodářského a sociálního zázemí. V takové situaci není jiná možnost pro znesvářenou pravici a levici, než se dohodnout na společné vládě.

Mirek Topolánek odmítá možnost, že by šéf ČSSD mohl dostat poslední z Ústavou daných pokusů o sestavení vlády, tak nešťastným způsobem, že zpochybňuje demokracii a politický systém České republiky. Ve svém projevu na Kongresu ODS naznačil, že poslanci by mohli být náchylnější dát důvěru Paroubkově vládě, podporované komunisty, jen proto, že nechtějí přijít o své mandáty (čili peníze). Řekne-li premiér a šéf nejsilnější strany něco, co se dotýká cti a smysluplnosti poslaneckého mandátu tak závažně, čili naznačí-li veřejnosti, že si volí poslance proto, aby ti jednali právě s ohledem na svůj zisk (čímž sami sebe korumpují) a ne s ohledem na vůli voličů, je sama demokracie veřejně zesměšněna a poplivána.

Nejdříve bych chtěl udělat malé upřesnění. Ne Topolánek, ale hlavně Klaus odmítá dát možnost Paroubkovi. Důvody jsou známé. Mohlo by se mu to podařit. A někdo na těchto stránkách už to řekl. ODS už dlouho nebyla u moci, a má hlad. Pan Cvek tomu nechce věřit, ale je to bohužel tak. Parlament je korytáři naplněn až po okraj.

Na to, aby bylo možno uspokojit všechny zájemce, by Parlament musel mít nejméně čtyři sta křesel.

V polovici novembra sa na Dvojke objavujú zábery z Námestia SNP v roku 1989. Každoročne kradnú Labudovi tvár, Kňažko utvára koridor, veľa mladých ľudí štrngá kľúčmi od bytu...

Dnes sú nám, rastúcej novej generácii, tieto udalosti vzdialené. "November `89? Čo to tam bolo?" pýta sa ma nechápavo spolubývajúca. Mala v tom čase šesť rokov. "Hej, neustále sa nad tým hlboko zamýšľam a zásadne to ovplyvňuje moje konanie," žartuje druhá. Až do tretice si od spolužiačky pri večeri na internáte vypočujem o niečo pozitívnejší názor. Hovorí mi: "Vieš, ak by sa to neudialo, asi by som tu dnes nesedela." Pýtam sa jej, prečo si to myslí, veď aj vtedy sa študovalo. "Neviem, či by som bola dostatočne motivovaná a cítila takú potrebu..." Nám, už kapitalisticky vychovanej generácii, sa November možno zdá ako historicky dôležitá udalosť.

Je sedmnáct let po 17. listopadu 1989 a to ví každý. Mně se tak trochu zdá, jako kdyby ani nebylo 67 let po 17. listopadu 1939. Je to tak trochu smutné, ale na druhou stranu také velmi poučné. Dá se podle toho asi dost přesně poznat, jak se budeme dívat za padesát let na 17.listopad 1989.

Dnes je 17. listopad českým státním svátkem a snad se ani nehodí říkat, že je také Mezinárodním dnem studentstva. Protože, když má den štěstí, že se stane v Čechách státním svátkem, tak je prostě volno a obsah je každému víceméně ukradený.

V příručce tvůrčího psaní nalezne čtenář pamětihodnost tohoto znění: "Praxe současného tisku je taková, že většina známých osobností má již připraveny své nekrology v databázích redakcí". Mcdonaldizace oficiálního smutku, polotovar dračího tempa čili Za nekrologem, řekne si čtenář, který je kromě laskavosti obeznámen s redakční prací na běžícím pásu. Aktualizovaná ohlédnutí působí někdy důstojně, jindy méně, jsou-li přivedena na světlo světa -- dokonce opakovaně -- za života uctěného. Častý je zástup pozůstalých frází, sentimentu a pokrytecké sebeprezentace autorů. Jistě si zde leckdo vybaví posmrtné glorifikace Josefa Luxe, opentleného původně luštěnkou "had na tři". Jeho politickou flexibilitu by mimochodem odumírající lidovci nyní zhusta potřebovali.

Tří milionům Britů byl vydán nový vysoce technologický cestovní pas, jehož účelem je znemožnit činnost terroristům a podvodníkům. Proč se tedy redaktoru deníku Guardian a jeho kamarádu, počítačovému expertu, podařilo lehce rozbít jeho bezpečnostní kódy?

Před půl rokem, za pomoci počítačového experta, který ve mně skutečně budil bázeň, píše reportér Steve Boggan, jsme dekonstruovali celý život jednoho cestujícího letadlem na základě informací, které jsme získali z útržku palubní vstupenky, kterou odhodil do koše ve vlaku z londýnského letiště Heathrow do centra.

Tím, že jsme použili jeho číslo smlouvy frequent flyer společnosti British Airways, uvedené na útržku palubní vstupenky, a koupili jsme si jeho jménem letenku na internetu společnosti BA, získali jsme přístup k jeho osobním datům, jeho číslo pasu, jeho datum narození a státní příslušnost. Na základě těchto informaci jsme pak z veřejných databází zjistili, kde bydlí, kde pracuje, veškeré jeho vzdělání i kolik stojí jeho dům.

Darius Nosreti argumentuje:

Olga Sommerová má pravdu, když píše, že je normální, když se dokumentarista osobně angažuje v kauzách, které snímá -- a opak by byl jistě více podivuhodný a skandalizovatelný. Dokumentarista, který bez mrknutí oka snímá vraždění civilistů ve vietnamské či irácké vesnici není dokumentarista, ale spolupachatel. Navíc ani neexistuje důvod, proč by angažovaný dokumentarista, ale třeba i publicista (redaktor tiskové agentury nebo zpravodajství) měl být při své práci a jejím publikování diskriminován!

Úterní Lidové noviny věnovaly velkou pozornost osudům dokumentu Martina Vadase Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína a tomu, proč dosud nebyl vysílán v České televizi.

Škoda, že jediný, koho se redaktoři zapomněli zeptat, byla právě Česká televize. Celou záležitost lze shrnout v kostce takto: pan Vadas nabídl svůj dokument ČT prostřednictvím Televizního studia Brno. To jej poprvé navrhlo zařadit do vysílání v době před senátními volbami. Vzhledem k tomu, že pan Hučín v těchto volbách kandidoval, vyřadila ČT tento snímek z vysílání. V opačném případě by se dopustila zjevného porušení volebního zákona.

Autor je hlavním analytikem České televize

Tiskový mluvčí televize pracuje jen v pracovní době, a to nepracuje ZDE

Britské listy jsou aktivistické, můj dokument o Hučínovi je vyvážený a profesionální.

Jan Čulík a jeho Britské listy bez ohledu na fakta, pouze na základě hypotéz postavených samotnými redaktory Čulíkem a Kotrbou, házejí okolo sebe bláto. Že zrovna tyto dva čistokrevné propagandisty ústa nepálí, když už ta hanba nefackuje, hovoří-li o údajném aktivismu, či "stranické zaujatosti" v souvislosti s aktuálním dokumentem "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" - ač sami přiznávají, že film ani neviděli.

Otevřený dopis Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, Výkonnému výboru FITESu

Vážení občané zákonodárci, Vážení přátelé, kolegové, mám za to, že veřejná služba České televize s téměř pěti miliardami korun ročně šíří desinformace, nepřispívá k informovanosti občanů a není v dobrých rukách. Někteří přátelé mluví o tom, že Jiří Janeček, generální ředitel České televize, v honbě za sledovaností mého "vyloženě špatného dokumentu" Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína, za který Česká televize dodnes ani nezaplatila, sáhl k metodám guerrila marketingu. Ptám se vás, nakolik cenzura a skandalizace autora aktuálního dokumentu dokončeného dne 14. 8. 2006 v Televizním studiu Brno je veřejnou službou?

Dokumentarista se z podstaty své profese vždycky musí angažovat, vždycky bude zaujatý svou myšlenkou, vždycky bude tendenční, protože podle Johna Griersona dokumentární film jako služba humanitě a demokracii je osobním postojem autora. (...) Dokumentaristé se často angažují pro hrdiny svých filmů ve chvíli, kdy odloží kameru a mikrofon. (...) Kdyby se kolega Martin Vadas nepokusil vnést do případu Vladimíra Hučína více světla, více informací a více pravdy, museli bychom zanaříkat nad stavem naší společnosti, která je definována jako demokratická a otevřená svobodě slova.

Olga Sommerová

Nestrannost a rozrůzněnost názorů

Usilujeme o to být spravedliví a otevřené mysli a odrážet všechny významnější názory tím, že zkoumáme nejrůznější názory ve vzájemném konfliktu. Ve svém přístupu ke každému tématu jsme objektivní a nestranní. Tam, kde je to vhodné, poskytujeme profesionální úsudek, avšak nikdy nebudeme podporovat jeden určitý konkrétní názor na kontroverzní politické otázky anebo při politických kontroverzích či sporech mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

" We strive to be fair and open minded and reflect all significant strands of opinion by exploring the range and conflict of views. We will be objective and even handed in our approach to a subject. We will provide professional judgments where appropriate, but we will never promote a particular view on controversial matters of public policy or political or industrial controversy."

Předpisy pro redaktory BBC ZDE

Článek "Když Mlynáře mele mlýn justice", uveřejněný zde 9. 11. 2006, přiměl statečného anonyma Karla, aby mi 13. 11. vzkázal prostřednictvím redakce, že jsem nájemný pisálek. Vyjádřil tím nelichotivé mínění o literární úrovni mého textu. O to se s ním přít nebudu, má právo na svůj názor. Současně mě obvinil, že si mě někdo najal, abych spáchal ten literární zločin. K tomu bych chtěl uvést pár slov na vysvětlenou.

Na téma 15 let duálního vysílání a přijetí prvního zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se mělo diskutovat na poměrně pravidelném podvečeru Rozpravy Českých médií v Konírně - kulturním centru Nostického paláce v Praze 16. 11. 2006 . Pořadatelé k němu vzhledem k současnému angažmá své redaktorky v Radě Českého rozhlasu a dobrým vztahům s Michelem Fleischmannem "přilepili" téma 15 let rozhlasového vysílání, i když se duální systém dotkl především televize. To by se ale diskuze musela dotknout dalšího ze spolupracovníků redakce serveru Česká média, čerstvě jmenovaného člena Rady ČTÚ, bývalého člena RRTV Petra Štěpánka, případně tajemníka prezidenta Klause Jakla... I ti patří k mediální hiostorii duálního systému. V Konírně se diskutovalo, ale nebyl to dialog, jen několik míjejících se monologů. Panelisté a několik hostů "z branže" mělo nad diváky převahu, neboť skoro nikdo nepřišel. Není divu. Rozhlas veřejné služby nebyl zván, do panelu měli zasednout pouze různí hosté z komerce a bývalí radní RRTV.

Osemnásteho novembra uplynie 15 rokov od smrti muža, ktorý bez ohľadu na znamienka plus či mínus patrí k najvýznamnejším politikom slovenských dejín.

Napriek tomu o Gustávovi Husákovi dodnes neexistuje jediná seriózna monografia, historici (s výnimkou Michala Barnovského) sa mu úzkostlivo vyhýbajú a hoci by jeho dramatický život mohol byť mimoriadne vďačným námetom na umelecké stvárnenie, doteraz o ňom vznikli iba lacné agitpropy...

S menom Gustáva Husáka sa vždy narábalo mimoriadne hystericky. Tak, ako ho v divokých päťdesiatych rokoch nezmyselne označili za "buržoázneho nacionalistu", tak hlúpo dnes vyznieva jeho nálepka "presvedčeného marxistu-leninistu". Tak, ako ho komunistická propaganda lživo postavila do úlohy hlavného strojcu Slovenského národného povstania, tak ho aj súčasná propaganda chce pre zmenu z povstaleckých dejín úplne vymazať.

Gustáv Husák * 10. 1. 1913 Bratislava-Dúbravka | 18. 11. 1991, slovenský právník, komunistický politik a československý prezident

Vzpomínám si, na jakýsi pořad před časem v televizi, kde nějaký účastník debaty řekl, že polistopadová doba je obtížně uchopitelná. Protože na ní téměř neexistují vtipy. Z prvé republiky jenom stačí vzpomenout Voskovce a Wericha. Dopíše někdy někdo k Babičce Mary sloku o Kubicem? A což teprve Protektorát ("protentokrát") a po letech normalizace. Také mne některé vtipy z oné doby pobavily, než jsem se dozvěděl od pamětníků z válečné doby, že jsou stejné jenom trochu "přešívané". Tak jsem hledal na Netu, nic! Na něco málo jsem si pracně vzpomněl.

V Poslanecké sněmovně včera poprvé nahlas a zřetelně na jednání kulturního výboru zazněl požadavek na privatizaci veřejnoprávní České tiskové kanceláře.

Předložil jej jako doprovodné usnesení k projednávané zprávy o činnosti a hospodaření ČTK za rok 2005 poslanec Petr Pleva (ODS) po dohodě s poslancem Vítězslavem Jandákem (ČSSD). Jandák se už i v minulosti vyjádřil, že nikdo neumí vysvětlit pojem veřejnoprávní - buď je prý něco státní, nebo soukromé. Tehdy to zaznělo v souvislosti s Českou televizí. Nejspíše se Jandák umí se soukromníky dohodnout. Jako se uměl dohodnout na podpoře jím řízeného filmového festivalu ve Zlíně jako předseda správní rady nadace Lvíče s majiteli kasina Royal. To bylo to kasino, před nímž vybuchl granát jako varování izraelskému majiteli, spjatému s mafií.

Poslední Jandákův útok na média veřejné služby už ale není osamělý výkřik populistického maskota sociální demokracie, bodrého chasníka před volbami. Tehdy by byl snad i pochopitelný - při tom, pod jakým tlakem sociální demokraté byli. Nyní Jandák otevřeně realizuje politický program ODS - v naprostém rozporu s programem strany, za kterou se do Parlamentu dostal.

Každoročně v listopadových dnech si připomínám, že jsem vždy s rozpaky naslouchal vyprávění mého otce, účastníka Pražského povstání v květnových dnech roku 1945 o tom, že již rok po těchto událostech se historie povstání vyprávěla zcela jinak. Dnes již tomu rozumím lépe. Od nějaké doby se publicisté vždy, kdykoliv si připomínáme listopad roku 1989, vyhýbají jakékoliv zmínce o některých aspektech tehdejších událostí. Které, jak se obávám, se příliš nehodí k některým představám o vyrovnávání se z naší minulostí - nejen z nepochopení a z nevědění primitivním, ale i úmyslně zkreslujícím realitu.

17. listopad 1989 jako TÉMA BL

Gazela běží rychleji než sloni.

Ségolene Royalová, kandidátka francouzských socialistů na prezidentský úřad: "Nikomu jinému se nevytýká to, co mně" ZDE

"Všichni, co tady jsme, cíl i cestu známe."

Ivan Langer na kongresu ODS

Francouzská politička Ségolène Royal zvítězila v prvním kole primárek zdejší Socialistické strany. Podle očekávání se jí podařilo porazit bývalého ministra financí Dominique Strauss-Kahna a bývalého premiéra Laurent Fabiuse. V prvním kole tedy získala nutnou nadpoloviční většinu hlasů (60,62 %), za ní se umístil Strauss-Kahn s 20,83 % a poslední skončil Fabius s 18, 54 %.

Výrazné vítězství Ségolène Royal v primárkách francouzské Socialistické strany je podle mne pro celý evropský kontinent skvělou zprávou, neboť dává jasný signál o tom, že Francie se ze země elitářského establishmentu, konzervativního socialismu a antianglosaských tradic možná konečně emancipuje k pragmatickému, uvolněnějšímu pohledu na svět. Je to o to lepší, že též Nicolas Sarkozy, pravicový prezidentský kandidát a pravý opak žoviálního, nevizionářského a podivnou minulostí proslulého Chiraka, jde podobným směrem. Ségolène ani Nicolas ostatně nejsou typickými příslušníky francouzských elit a oba se více či méně hlásí k politice Tonyho Blaira, čili k anglosaskému, liberálnímu vzoru, což je od dob generála de Gaulla něco dosti neslýchaného a převratného.

ZDE Milan Vybulka - rozhovor s Milošem Jakešem: "V ČR je dnes víc svobody, ale Gorbačov byl zrádce"

• Havel se sešel k výročí pádu komunismu s Kohlem, Thatcherovou a Bushem.
• 300 studentů z listopadu 1989 přišlo do klubu Rock Café na pražské Národní třídě připomenout si, jak organizovali před deseti lety revoluci.
• Vedení televize Nova podalo kvůli nedělnímu podsunutí falešné informace o postřeleném ministrovi trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy a poškozování cizích práv na Přemysla Svoru. Svora řekl, že nemá obavu, že by kvůli "blbému telefonátu" do média měl být někdo zavřen. Falešná informace souvisela s reklamní kampaní na jeho nový týdeník. Chtěl si "ověřit, jak v této zemi fungují média, jak snadno jsou zmanipulovatelná, a napsat o tom".
• Děkujeme, odejděte! Všechny vůdčí politiky hlavních politických stran dnes vyzvalo k rezignaci šest studentských aktivistů z listopadu 1989.
• Asi dva tisíce mladých lidí prošly včera večer v průvodu centrem Prahy z Václavského náměstí k Pražskému hradu při příležitosti desátého výročí pádu komunismu.
• Předsedové Unie svobody a KDU-ČSL Jan Ruml a Jan Kasal rázně odmítli představu ODS, že by se jejich strany mohly připojit k opoziční smlouvě ODS a ČSSD
• Pád komunismu zásadně změnil život dvěma třetinám lidí. Skoro tři čtvrtiny občanů považují 17. listopad za významný den české historie, ale jen 44 procent by jej chtělo vyhlásit státním svátkem. Pouze 27 procent z obyvatel České republiky pociťuje, že by se za uplynulé desetiletí zlepšilo morální klima ve společnosti.
• Gorbačov popřel, že by dal před 17. listopadem 1989 příkaz sovětské tajné službě KGB, aby vyvolala v tehdejším Československu proces, který by vedl k pádu komunismu.
• Dlouho utajovaný "osobní majetek" Jakuba Puchalského, totiž reformní projekt České televize, na jehož základě byl Puchalský na jaře roku 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT, byl konečně zveřejněn.
• Česká literatura bez témat o čem psát. K desátému výročí pádu komunismu zveřejnila BBC na svých anglických stránkách feature o roli českých spisovatelů a literatury za komunismu a nyní.
• Globální znechucení v lokálních souvislostech: ODS čeká prověrka nepostradatelnosti předsedy Klause. Schyluje se ke kongresu, který má proběhnout začátkem prosince, a do té doby se ani schválení rozpočtu nedá předpokládat. Natožpak jakákoliv koalice, sebeduhovější. U komunistů se čeká koncem roku otevírání náruče a zakrývání pěticípých hvězd, u Šulů otevírání peněženek a Vlasteneckou frontu čeká přechod do ilegality. Unii svobody bez poslankyně Machaté zase čeká z ostudy kabát a odklon "nekomunikativních" fanatiků směrem k dalšímu trpaslíkovi - DEU. Všichni psi teď vyjí na měsíc (v) očekávání. Silácké řeči z hlavního stanu ODS přicházejí přesně podle loňského očekávání Miloše Zemana, možná ještě o něco dříve. Prognostik se nikdy neplete.
  "Před deseti lety jsme dokázali změnit režim. I dnes je osud celé země v rukou každého z nás," dozvěděl jsem se právě teď z rozzářené televizní obrazovky. "Semafóru je čtyřicet let."
  Nesmějete se?
  Proč asi?

17. listopad 1999 ZDE

Rád bych si na stránkách Britských listů přečetl kvalifikovanou studii o přítomnosti příslušníka StB Zifčáka v roli "mrtvého" studenta Martina Šmída dne 17. listopadu na Národní třídě - kdo jej tam vyslal, jaký tam měl Zifčák plnit úkol atd', píše Aleš Hambálek.

Myslím, že některý z novinářů by toto téma mohl analyticky zpracovat. A velká škoda, že se tak doposud nestalo. Myslím, že v rámci soudního řízení se Zifčákem toto vše bylo objasněno a protokolováno - a pokud nebylo, je zajímavé zjišťovat proč nebylo.

Rovněž mne zajímá, jaká byla úloha Petra Uhla při rozšíření zprávy o mrtvém studentovi Martinovi Šmídovi.

K tomu: Z archívu BL: Milan Šmíd, "Agent tajné policie - obět sametové revoluce? aneb Historie z rychlíku"

Milan Šmíd, "Případ Martina Šmída"

Miroslava Němcová:

"Považuji oznámení, že ODS netrvá na předčasných volbách a dohodla se s Paroubkem za nešťastné, neodpovídající skutečnosti a už je úplně jedno, kde a kdo původní výroky zkreslil. Jediné o co stojím je to, abych uklidnila ty, kteří nás podporují a volí. Nechystáme podvod. Jsme jenom v zoufalé situaci, která se neúnosně vleče a navozuje stres a zkratové jednání."

ZDE

Vážená paní Němcová, jde-li o ODS samu, je mi úplně jedno, že se chce naprosto znemožnit před svými voliči, z nichž mnohé získala v poslední době možná právě tím, že byla důsledná a šla si za svým v souladu s předvolebními sliby.

Předseda občanských demokratů Mirek Topolánek sotva naznačil, že se možná dohodne se sociálními demokraty (a případně i dalšími nekomunistickými stranami) na sestavení stabilní vlády, která by mohla vytrvat až do roku 2009, a z per pravicových komentátorů, jakož i z úst některých politiků ODS a Strany zelených, se valí nelichotivé komentáře. "Patovou situaci" je prý nutné rozseknout předčasnými volbami, a Topolánek se zpronevěřuje všemu, co hlásal. Je to konec Topolánkova politického vzestupu, prorokují v Lidových novinách.

Ve skutečnosti lze stejně věrohodně argumentovat, že si Topolánek poprvé od voleb počíná racionálně. Volby nevytvořily žádný pat, ten vytvořili politici a média.

Vážená paní místopředsedkyně, Přečetl jsem si včera večer Vaši odpověď jednomu příznivci ODS, jak ji zveřejnily Britské listy. Nevím, zda jste ji chápala jako otevřený dopis, tím, že se octla v BL, se v každém případě otevřenou stala. Proto si dovoluji na ni reagovat. Z Vašeho dopisu vyplývá, že návrh, který teď ODS prosazuje a na nějž je zjevně za určitých podmínek Paroubek ochoten přistoupit, je v podstatě prezidentův. Tento návrh je po všech stránkách mírně řečeno nešťastný. Volby v roce 2008 nebo 2009 nelze vydávat za předčasné. Časové omezení je přitom pro ODS nevýhodné, protože na ní spočine hlavní odpovědnost.

plný text dopisu Bohumila Doležala místopředsedkyni ODS ZDE

Vedle nesmyslně masivní kampaně na okysličenou televizi "outůtíví" Telefoniky, která prozatím získala pouhých 5000 platících diváků, testuje v Praze 27 televizních programů IPTV Telekom Austria na platformě ADSL2+ Volný.

DVB-H bude měsíc testovat ve spolupráci s Českými radiokomunikacemi operátor T-Mobile jako "televizi do kapsy". Právě České Radiokomunikace se digitalizací zabývají až tak intenzivně, že už na Kulatém stolu Digizone o digitalizaci hovořily o nelineární televizi. Český rozhlas už nějakou chvíli provozuje zárodek nelineárního rozhlasu - Rádio na přání. Hudební televize Óčko vysílá na síti CESNET videostream v plné PAL kvalitě 1,3 Mbps a spustila 8. 11. své vysílání i jako rádio. Stejně jako ČT 24, která nabízí své "rádio" odvozené z televizního vysílání už několik měsíců.

Alegoriím a příhodám za života hmyzu (zejména toho úředního) se věnovali již mnozí klasikové. A protože si také dělám čáku se mezi ně zařadit (jak jinak ostatně), nemohu si pomoci, abych si také nepřiložil své polínko do ohně. Kdo chce být velkým spisovatelem, ten musí psát o hmyzu. Můj jedinečný příspěvek se týká analogických aplikací metod ze života lidí na život hmyzu a ze života hmyzu na život lidí. Nejsem si totiž zcela jist, která aplikace je prvotní a která je druhotná. Můj příspěvek se týká feromonů.

Ve studiu v katarském městě Doha, osvětleném všemi barvami duhy, přislíbili divákům dva moderátoři, muž a žena (žádné roušky) zpravodajství z Ruska, z Jeruzaléma a z Afghánistánu a dále "exkluzivní reportáž z Iráku o každodenním úsilí pohřbít oběti sektářského násilí". Takto recenzoval první hodiny anglického vysílání televize Al Džazíra Brian Whitaker, editor deníku Guardian pro Blízký východ:

"Al-Jazeera English hits airwaves" BBC

Zemřela Ana Carolina Reston. Pracovala jako modelka a měla strach z nadváhy. Nový, pomalu začínající trend v módním byznysu pro ni přišel pozdě. Následkem mánie hubnutí skončila po osmi letech práce pro tuto jednadvacetiletou Brazilku kariéra i život smrtí.

◄ fotografie pořízena v roce 2003, před drastickým zhubnutím modelky

V nakladatelství Galén vyšla nová biografie Karla Kryla Akorát že mi zabili tátu od Vojtěcha Klimta.

Objednat si ji lze ZDE ZDE

Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Vydavatelství Galén, 2006. Počet :433 stran. ISBN 8072623796.

Písně Karla Kryla jsou již kompletně sestaveny, vyčištěny a vydány, a stále se dobře prodávají. Většinou však konkrétní CD neseženete, zejména ubohý krylovský výběr předvádí zanikající pražský Bontonland. Naštěstí snad vydávání přebírá Supraphon. Veliké poděkování si zaslouží nakladatelství TORST, které již vydalo podstatnou část Krylova literárního díla ve všestranně velmi pečlivém a precizním provedení. Horší to dosud bylo s krylovskou literaturou. Díla Krylova bratra, někdejší milenky, bývalého donašeče do komunistických novin či chladně nezúčastněného novináře vlastně nestojí za řeč a nemají ani valnou dokumentační hodnotu.

Domníval jsem se, že podzim, čas směřující k uklidnění v přírodě (a nadcházejícího zimního odpočinku) přinese zklidnění i v situaci u nás i ve světě. Ale opak je pravda. Jakoby se všichni zbláznili! Všelicí potentáti se dál handrkují o vládu nad světem, naši nejmoudřejší si hrají na demokraty a lžou sobě navzájem a především lidem, kteří jsou z jejich konání zmatení.

Ekologické sdružení Děti Země se musí omluvit bývalému šéfu společnosti Unipetrol Pavlu Švarcovi za tvrzení, jimiž odůvodnilo udělení ceny Ropák roku 2002. Dnes o tom rozhodl Vrchní soud v Olomouci, který zamítl odvolání ekologického sdružení a potvrdil dřívější rozhodnutí brněnského krajského soudu.

20. 10. 2003 Ropák Švarc se mstí organizátorům ankety žalobou ZDE

Dlouho vám to nebude trvat, než si uvědomíte, že Buenos Aires bývalo kdysi velmi bohaté město. Říkalo se mu, a jsem si jista, že mnoho "porteños" (lidí z Buenos Aires) mu pořád ještě říká "evropské hlavní město Jižní Ameriky". Rádi věří, a rádi o tom informují při každé příležitosti každého cizince, že Argentina, anebo -- a to je ještě arogantnější -- jen samotné město Buenos Aires, bývaly součástí evropského kontinentu. Pouze v důsledku náhodného osudu, přírodní silou, se od Evropy odtrhly, spadly do oceánu a dopluly až do Jižní Ameriky.

You don't need to look hard to see that Buenos Aires has once been a very wealthy city. They used to refer to it, and I am sure many `porteños' (people from Buenos Aires) would still call it: "The European capital of South America". They like to believe, and are happy to inform any foreigner of this story whenever offered the opportunity, that Argentina, or even more cocky, just Buenos Aires, used to be part of Europe's main land. But only by a wimp of nature's force did it break of, dash down into the ocean and was cast all the way to South America.

Čtenář Karel Stehlík napsal Miroslavě Němcové, místopředsedkyni ODS:

OTÁZKA:

Vážená paní místopředsedkyně,

zastavte to "šílenství" pana Topolánka s "Vládou národní shody". Nikdo nechce tuto skrytou velkou koalici (novou oposmlouvu), kde malé strany budou dělat ozdoby.

Boris Cvek v Britských listech napsal:

"ODS může velmi snadno vyvolat předčasné volby, a to okamžitě. Jak? Stačí nabídnout Jiřímu Paroubkovi novou volbu šéfa Sněmovny, v níž by ODS podpořila člena ČSSD, který by ve třetím pokusu o sestavení vlády pověřil právě Paroubka. Strana zelených a ODS by pak jenom čekaly na předčasné volby, KDU-ČSL by do vlády s ČSSD a KSČM jít nesměla (nový "Kalouskův plán" by se nekonal) -- a Paroubek by nabídku, o níž tak dlouho usiluje, prostě nemohl odmítnout. Šance že by sestavil vládu, která by mohla dostat důvěru, je nulová. Definitivně by se ztrapnil, a to přímo před volbami, jež by tak vyvolal. ODS a SZ by v nových volbách získaly (možná ještě spolu s KDU-ČSL) výraznou většinu a mohly by sestavit vládu."

S pozdravem

Karel Stehlík

ODPOVĚĎ:

Je až s podivem, jak pravdivý je tento výrok. Již mnohokrát jsem se o tom mohl přesvědčit, a to jsem stár teprve 31 let. Poslední opakování frašky jsou volby v Havířově, tedy výrok soudkyně krajského soudu v Ostravě Moniky Javorové. Havířov se tak stává městem, kde se od roku 1990 budou konat již druhé mimořádné komunální volby a taková skutečnost nemá v ČR obdoby. Že by bylo něco shnilého ve státě, nebo snad v nejmladší statutárním městě v republice?

Samozřejmě, že je na vině jen a jen Havířov a jeho nepoučitelní občané, kteří i přes všeobecně panující dobrou a modrou náladu volí do svého čela ty špatné, oranžové a možná ještě víc rudé.

Efektivní komunikace jako důležitý předpoklad ekonomického úspěchu našich společností v České republice je nestandardní situací na českém televizním trhu ohrožena. Chystané snížení a následné úplné zrušení reklamních časů ve vysílání České televize je v dané situaci v rozporu s potřebami zdravého fungování televizního trhu. Z pohledu zadavatelů televizní reklamy představuje vyřazení České televize z trhu zásadní poškození prostředí komerčních komunikací v České republice.

Tento odstavec je nejdůležitější částí sdělení, které politikům před několika dny adresovali pracovníci reklamního průmyslu. Skoro na kolenou prosí o zachování reklamy v České televizi. Jinak podle nich nastane katastrofa.

Otevřený dopis skupiny významných zadavatelů reklamy odpovědným státním orgánům a politické reprezentaci k chystanému omezení reklamy ve vysílání veřejnoprávní televize ZDE

Polemika s článkom Pavla Urbana "Světoobčan Chmelár versus xenofob Huntington"

Úprimne povedané, zo začiatku som váhal, či vôbec má zmysel reagovať na postoje, ktoré ich autor udrží len ignorovaním alebo zosmiešňovaním faktov. Ale keďže chcem veriť v úprimný záujem Pavla Urbana vyjasniť si niektoré otázky spojené s dnešným chápaním svetoobčianstva, rád pridávam niekoľko poznámok.

Ve svém příspěvku v Britských listech z 3. 11. 2005 ("Výkon státní moci jako zločin") jsem popsal případ podivného pojetí správního řízení v důchodové věci u příslušného orgánu ve Frýdku-Místku, v němž správní orgán ignoroval řadu zákonných ustanovení správního řádu (popření práva účastníka na právní zastoupení advokátem, nevedení protokolu o jednání, nedoručování písemností právnímu zástupci aj.). Tehdy platil pro správní řízení letitý zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Ten byl s účinností od 1. ledna 2006 nahrazen novým správním řádem, zákonem č. 500/2004 Sb. Ani jeho závaznost si však orgány, jednající ve Frýdku-Místku v důchodových věcech nepřipouštějí a chovají se, jako by zákon neexistoval.

"Válka proti terorismu" je značně mlhavý pojem, který v posledních letech umožňuje libovolné zemi či zájmové skupině dělat, cokoli považuje za prospěšné. V rámci boje proti terorismu byli zabíjeni a mučeni vesničané v Afghánistánu; zabíjeni, znásilňováni a unášeni civilisté v Čečensku; potlačovány stávky vykořisťovaných dělníků v Číně; likvidováni názoroví odpůrci v Pákistánu; apod.

Ani sám pojem "terorismus" není zrovna nejjasnější -- záleží na úhlu pohledu. Nejčastěji bývá kontrast mezi hodnocením násilí vyjadřován slovy "terorismus" na straně jedné a "národně osvobozenecký boj" na straně druhé.

Tak např. Čečenci bojují za nezávislost, ale Rusové hovoří o terorismu a nutnosti zachovat územní celistvost Ruska.

Bushova zahraniční politika patřila minulý týden mezi příčiny prohry republikánů ve volbách. V Bílém domě lze očekávat změny, a to nejen nyní, ale i po prezidentských volbách za dva roky.

Porážka republikánů ve volbách je právem spojována se zahraniční politikou prezidenta George Bushe, zvláště pak s jeho válkou v Iráku. V této situaci se vynořila otázka, jak bude po zbývající dva roky Bush vládnout s Kongresem, který nesdílí jeho představy.

Diváci rakouské televize ORF jsou v posledních dnech překvapeni vystoupeními nově zvolených poslanců Stracherovy strany Svobodných.

Wolfgang Zanger v pořadu REPORT vyvolal u diváků pobouření, když chválil údajnou pozitivní stránku nacionálně socialistického režimu, který vládl v Rakousku (tehdy Východní Marka) v letech 1938-45. Nový poslanec Svobodných se představil prohlášením, že "samozřejmě nacionální socialismus měl také dobré stránky, jen my je dneska nechceme vidět".

V září přispělo celkem 111 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 19 516,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2006 částku 386 416.21 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,665.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.