Jen jediný odstavec otevřeného dopisu je pravdivým přiznáním strachu .

Zbytek jsou buď falešné argumenty, mající zastínit pravou podstatu věcí, anebo čerti na zdi. Neškodí nikomu, ale ukazují sugestivně názornými obrazy moc pekla a dokáží tak strašit malé děti. Vyslovenou lží je odsudek toho, že "deformovaný televizní trh ovládá duopol komerčních televizí". Všichni, kdož se pod dokument podepsali, jsou na onm duopolu existenčně závislí a tvoři jeho nedílnou součást, odůvodňující jeho existenci. Pracovníci reklamního průmyslu a společností, produkující "značkové výrobky" tak chtějí strašit politiky i veřejnost. Jsou ale politici malé děti a uvěří čertovu kopytu komerčních komunikací? Ovládne svět falešných stínů a nesplnitelných slibů opravdu vše?

Ale zpět do reality. Ano, divák je pro komerční subjekty jen TRH. Ano, vyřazení České televize z krysích závodů o ceny, které nikdo nepotřebuje, z koloběhu řízených informací a dezinformací o produktech vší budoucí touhy, zásadně poškodilo prostředí komerčních komunikací. Trhu.

Ano. To byl také cíl tohoto snažení v posledních týdnech minulého volebního období. Novelu zákona 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a novelu zákona 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, které poslanci hlasy ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL a KSČM přijali, určil konec monopolu reklamy v České televizi na rok 2008. Vytýčil si za úkol znemožnit absolutní nadvládu komerce nad veřejnou službou. Ukázat, že jiný svět existuje, že jiný svět je možný. Zajistit České televizi rozvoj.

Štěpán Kotrba, BL 20. 2. 2006: Procento aneb od kdy se omezila reklama v České televizi? ZDE

zákon 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, účinnost od 13. 9. 2005 ZDE

Protože cílem veřejné mediální služby není vytvářet zisk, uspokojovat přání akcionářů nadnárodních korporací, ale vytvářet naopak u diváků rezistenci vůči polopravdám a komerční komunikaci. Vytvářet obranné mechanismy u občanů na základě vzdělání, znalostí, informací, které nebudou přefiltrovány a sterilizovány firemními odděleními public relations. Které nebudou manipulovány a přikrašlovány onou navoněnou zdechlinou reklamy. Vytvářet jiný svět. Svět společnosti informovaných, vzdělaných a samostatně se rozhodujících diváků.

Cílem veřejné mediální služby je sloužit svým posluchačům. Informovat, vzdělávat, bavit. Být tvůrcem kulturních hodnot.

Cílem komerční mediální služby je vytvářet atraktivní selektor cílových skupin pro co nejpřesnější a nejkomplexnější zásah cílových skupin reklamním sdělením. Nic víc.

Tyto dva světy nechť žijí vedle sebe. Trapné by bylo, kdyby komerční televize měly suplovat nebo napodobovat veřejnou službu. Smutné by bylo, kdyby mělo pokračovat opičení České televize po televizích komerčních i nadále.

Reklamní agentury mají pravdu. Efektivní komunikace je předpokladem ekonomického úspěchu. Představte si, že byste si chtěli koupit jakýkoliv smetanový sýr. Nikoliv jen ono lahodné Smetanito od Želetavy. Jak sdělit, že váš produkt je jiný, lepší, úžasný? Prostě lahodný, když je úplně stejný, jako sýr z vedlejší mlékárny? Objektivní spotřebitelský test prokáže, že takových sýrů je více, mnohé z nich nebudou obsahovat vůbec žádné umělé konzervanty, prodlužující životnost v chladících boxech hypermarketů a zanášející do organismu cizorodé látky. Reklama oddělí malovýrobce, kteří se do hypermarketů nedostanou a na tento způsob sebeprezentace nemají prostředky, od těch, kteří je mají. Reklama oddělí slabé od silných ne proto, aby slabým pomáhala, ale aby je naopak co nejrychleji zahubila. Jen silní přežijí. Do chvíle, než přijde někdo ještě silnější. Absolutní reklama vám pak vsugeruje, že vlastně nepotřebujete jíst dvacet sýrů od dvaceti mlékáren, ale že vaše potřeby uspokojí dvacet sýrů, lišících se příchutěmi, od jedné mlékárny. Nebo spíše jedené značky. V dalším kole se dozvíte, že je nejlepší ten jeden sýr od té samé mlékárny a není potřeba vytvářet jiné. Nabídka se zjednoduší na volby mezi jedním sýrem a jedním sýrem. Komunikovanou vlastností bude shoda. Všichni budeme jíst stejný sýr. Budeme si o něm povídat. Jak chutnal vám? A jak vám?

K dokonalosti dovedl umění usměrňování poptávky po výrobcích Bill Gates. Ovládá dnes vaše chápání virtuálního světa původně výpočetní techniky. Díváte se na svět pře JEHO okna. Vidíte jen to, co on chce, abyste viděli. Každá nová verze jeho oken ukáže svět jeho očima, jeho vůlí. A vy nevíte, jak pestrý může být, protože prostředí těch ostatních systémů se musí tvářit podobně jako Windows, má li prorazit na trhu. To je vrchol efektivity efektivní komunikace, řízené světem firemní reklamy. A pokud modré pozadí jeho Windows prohlásí za světový standard, nebudete už protestovat. Nemáte s čím srovnávat.

Chcete takový svět? Svět značek? Svět uměle vytvořené reality, který přehluší či nahradí původní bohatý obsah? Chcete svět spokojených kapitánů nadnárodních korporací, ovládajících veškerou výrobu i veškerou spotřebu? Chcete svět spokojených šéfů reklamních agentur? Já ne.

A proto je dobře, že existuje třináctá komnata, kam tito našeptavači nemohou. Je dobře, že přiznávají, že má existovat ona třetina trhu, kterou nejsou schopni oslovit svým vábením. V tom je situace z pohledu sirén opravdu nestandardní. Je dobře, že se bojí nahlas. Poprvé za sedmnáct let řekli demokraticky zvolení zástupci občanů, že chtějí uchránit kus národní identity, ony poslední lžičky rodinného stříbra před výprodejem do internacionální nicoty. Poprvé za sedmnáct let od Sedmnáctého listopadu má vzniknout i svět jiný, než svět zisku. Svět uchovávající národní kulturu jako bohatství nás všech. Poprvé za sedmnáct let od Sedmnáctého listopadu má existovat prostor veřejné služby s jinou morálkou, kterou nebude určovat ceník reklamy čili ceník prodejnosti, ale potřeba sdílet slovo psané i řečené, slovo moudré i hloupé, slovo ale tím, že je vysloveno, užitečné. Potřeba sdílet jazyk nezašpiněný dočista dočista vypraným prádlem či obláčky jaru. Zdravé fungování televizního trhu nestojí a nepadá s reklamou, ale s nedostatkem obsahu, který prostě není, protože není tolik tvůrců na trhu ani tolik nosných myšlenek... Zdravé fungování reklamního trhu je ovšem postaveno na totálním ovládnutím televizního vysílání. Co ale dělat, když digitalizace slibuje rozšíření nabídky? Namísto dvou komerčních programů by mělo vzniknout v první vlně deset, v další až třicet komerčních televizních kanálů. Počet programů drasticky vzroste, množství reklamního prostoru také, ale množství peněz, utracených za reklamu už neporoste. Začne krutá válka o "reklamní koláče". Trh sám bude muset opět onu rozšířenou nabídku otevřeně nebo skrytě monopolizovat, nebo většina provozovatelů komerčního vysílání nepřežije oněch "sedm let hubených".

Třicet procent trh, který obsluhuje dnes Česká televize jako médium veřejné služby, je jedna třetina diváků, která se může i zvětšovat. A to je onen budoucí jiný svět. Vypínač přidá možnost si vybrat mezi dvěma světy. Světem diváků, které neosloví reklama a nestanou se pouhými uspokojenými zákazníky, pouhými konzumenty a Světem konzumentů. A to je pro řízenou a dnes už totální a globální reklamu ta nejhorší zpráva ze všech. Mít možnost si svobodně vybrat.

Životně důležitou potřebou zdravého fungování reklamního trhu je, když nemáte možnost si vybrat a ať přepínáte kam přepínáte, všude ve stejnou chvíli běží reklamy na výrobky, které používají i ti slavní z obrazovky. Produkt placement je tou nejsofistikovanější formou reklamy. Protože vzory chování čerpáme i nápodobou z obrazovky. Bude-li James Bond i nadále jezdit nejnovější verzí vozu Aston Martin, pít suché martini a jeho přítelkyně budou mít blond přeliv, nemusí se výrobci vozu Aston Martin, martini a barev na vlasy bát o ztrátu trhu. Módu určují filmy. Namísto princeznami se děvčátka chtějí stát herečkami, zpěvačkami či modelkami. Nechtějí být učitelkami, jeřábnicemi, spisovatelkami, poslankyněmi či vědkyněmi. Kolik zpěvaček zná průměrná dívenka a kolik zná spisovatelek? Životně důležitou potřebou fungování reklamního trhu je, když tento umělý svět nebude mít konkurenci. Vyřazení jedné třetiny diváků z prostředí, formujícího jejich životní styl a hodnoty je opravdu zásadní poškození prostředí komerčních komunikací.

Komu slouží zástupci lidu

Ale je vláda vládou korporací nebo vládou občanů? Slouží poslanci komerčním zájmům nadnárodních řetězců a nebo občanům? Globalizace výroby i spotřeby nepřinesla racionalitu výroby ani racionalitu spotřeby, ale naopak. Výroba nadnárodních firem z valné většiny nepřispívá k zaměstnanosti domácích dělníků, ale k mnohdy nesmyslnému zatížení dopravních cest těžkými nákladními automobily, zbytečně vozících zboží přes celý kontinent.

Výroba nadnárodních firem se stará o recyklaci životního cyklu výrobků tak zvaným konceptem "řízené životnosti", který nedovolí, aby vám výrobek sloužil déle, než naplánuje výrobce. Ekologická škodlivost výroby budoucího šrotu je zjevná. Podívejte se sami doma, kolik výrobků používáte déle, než je jejich záruční doba.

Nadnárodní firmy ničí koncentrací výroby a mocí převyšující moc městských radnic i národních vlád životní prostředí daleko více než lokální výrobci. Bez vztahu ke krajině, bez vztahu k hostitelské společnosti, bez vztahu ke státu. Zisk je vším, člověk ničím. Kolik potřebujeme chrámů konzumu ke svému uspokojení?

Nadnárodní firmy ničí i stabilní sociální vazby -- dělnické kolonie gastarbeiterů nejsou jádry měst a vesnic, ale ghetty novodobých otroků, vykořeněných tuláků za prací. Na kulturu nezbývá prostor ani čas, trávení volného času obstarávají herny vrtkavé a nespravedlivé štěstěny. Vsaďte si...

Nadnárodní firmy ničí i stabilní urbánní koncepty -- to když odtáhnou jako kobylky do daňově či cenově výhodnějších míst na zeměkouli, zůstávají po nich chátrající aglomerace, prázdné haly a tisíce nezaměstnaných. Sociální náklady - ony externality - nese stát. My všichni.

Českou republiku neohrožuje absence reklamy v České televizi či vznikající duopol komerčních televizí. S tím si poradí regulátor (RRTV, ČTÚ) a antimonopolní úřad (ÚOHS), kteří mohou na přechodnou dobu do započetí řádného digitálního vysílání a nového přerozdělení trhu nahradit neexistující konkurenci stejně, jak tak činí v případech jiných. Určením maximálních cen, postihem kartelů apodobně. Důkaz o kartelu zájmů dali nynější prosebníci písemně. Českou republiku totiž nejvíce ohrožuje právě vzniklý kartel komerčních televizí, komerčních rádií, komerčních novin a časopisů, mobilních operátorů, a nadnárodních korporací s jejich reklamními slouhy. Pod supliku za zachování reklamy v České televizi se podepsali všichni. Přiznání ztěžuje zapírání.

Verze dokumentu s podpisy celého kartelu - tak, jak odešla politikům ZDE

Psáno pro časopis Nový prostor

zdroj ZDE