Pokračoval pak tvrzením, že "když pak nastoupil vůdce (Hitler), dal lidem novou naději - třeba tím, že začal stavět dálnice". Toto šokující vystoupení mělo pak pokračování následného dne v pořadu ORF "Zeit im Bild 2" , kdy byl pozván Ewald Stadler, poslanec za Svobodné, jako předseda parlamentního vyšetřovacího výboru pro Eurofightery.

Moderátor Armin Wolf, který patří mezi nejzkušenější novináře ORF, změnil však pro pana poslance překvapivě téma a začal mu klást nepříjemné otázky. Ty se týkaly na příklad jeho postoje k tvrzením jeho spolustraníků, že plynové komory neexistovaly a jak se dívá na nacismus. Poslanec odmítal na tyto otázky odpovědět s tím, že byl na obrazovku pozván jako předseda vyšetřovacího výboru. Byl však nakonec zahnán do kouta otázkou, jaké je vlastně národnosti, Němec nebo Rakušan.

Stadler nakonec konstatoval, že je roduvěrný Němec na základě příslušnosti jeho obou rodičů a považuje se za státního občana Rakouské republiky, která je povinna chránit zájmy menšiny, ke které se hlásí.

Všechny rakouské politické strany s výjimkou Svobodných tato prohlášení a stanoviska odsoudily a žádaly, aby zejména Zanger rezignoval na svůj poslanecký mandát. Předseda Svobodných Heinz-Christian Strache prohlásil, že jeho strana nacismus odsuzuje a Zanger je prý politik, který "v jádru smýšlí čistě demokraticky". Z úst předsedy FPÖ však tato slova nezněla věrohodně, protože dodnes je myšlenkově pevně svázán s pravicovými nacionály. Již na škole patřil k stoupencům středoškolské organizace Vandalia, jejíž motem je "Německo, jednotné, věrné, bez ostychu". Sedm let pak žil s dcerou šéfa neonacistické NPD Norberta Burgera, kde se v jeho domě seznámil s celou řadou špiček tohoto hnutí. Když jako mladý politik nastoupil do strany Svobodných, měl zde již vydlážděnou cestu až k získání funkce předsedy FPÖ.

V jeho pozadí se nacházejí stále "staří pánové" jako Walter Sucher, pravidelný účastník smuteční slavnosti "německých obětí války", Buršáci vystupující proti "Dni osvobození od nacionálního socialismu" a členové smutně proslulé Olympie, kteří pozvali popírače holocaustu Davida Irvinga. Na stranickém sjezdu FPÖ Sucher žádal, aby nebyla zakázána stará hymna SS a aby byl zaveden pozdrav "Heil". Svobodní přišli s návrhem rasistického textu pro spolkovou hymnu uvedenou slovy "Země Turků, země negrů". Ewald Stadler označil pak odsouzení Johna Gudenuse za výrok "plynové komory existovaly, ale nikoliv v Třetí Říši, ale v Polsku" za politické.

Tato strana pak šla do voleb s hlavním slibem, že do tří let vystěhuje z Rakouska na 300 tisíc cizinců a obdržela 21 mandátů ze 183. Ukázalo se, že strana Svobodných je nepoučitelná. Strana, která vznikla v roce 1955 na bázi Svazu nezávislých (VdU) měla od samého počátku ve svých řadách tzv. malé nacisty a příznivce starých pořádků.

V Rakousku se v těchto letech nechtělo hovořit o minulosti s tím, že důležitá je nyní budoucnost. Jak ukazuje právě zveřejněná studie "Děti ve stínu hákového kříže", potomci rakouských válečných zločinců ani nevěděli, co jejich rodiče vlastně v letech 1938 až 45 činili. Studie jmenovitě udává příklady, když dnes jejich 70 letí potomci se dozvídají, že jejich otcové zavraždili desetitisíce lidí. Jedna z žen narozených již deset let po válce teprve nyní zjistila, že její otec, příslušník tělesné standarty SS Adolf Hitler, v lodžském ghetu organizoval vyvražďování Židů. To vše mělo za následek, že nacistické zločiny byly skryty za oponou rodinných vztahů .

Nyní již nastoupila druhá generace těchto potomků, která pak nachází v nacismu různé kladné stránky a ve svých pravicových vystoupeních se odvolává na svobodu přesvědčení.

Jestliže Svobodní až do rozpadu s Haiderovým BZÖ byli přijatelným spojencem pro lidovou stranu, která po šest let tvořila s nimi koalici, nyní je však situace složitější. Modří Svobodní příliš zhnědli, aby se mohli stát věrohodnými spojenci navíc v jakési tříkoalici. To znemožnilo lidovcům zřejmě obejít nabídku velké koalice, kterou navíc prosazuje spolkový prezident Heinz Fischer.

Podle rakouského tisku má však po pátečním jednání mezi odstupujícím kancléřem Schüsselem a prezidentem pověřeným Gusenbauerem její ustavení málo vyhlídek. Jak prohlásil známý politolog profesor Peter Pelinka, panují však na obou stranách obavy říci plnou pravdu, totiž že velká koalice je mrtvá. Podle posledního průzkumu veřejného mínění v zabetonování politické scény mají vinu především lidovci a jejich šéf Schüssel.

Otázkou zůstává, zda si chce svou nehybností vyvzdorovat nové volby.

Šéfovi sociálních demokratů Gusenbauerovi se však do nových voleb nechce, a proto se zřejmě snaží ještě tento týden dohodnout se Schüsselem. Mnoho nadějí mu však veřejnost ani politici nedávají.