Je samozřejmě možné tato paradigmata odmítnout a nahradit sofistikovanějšími teoriemi. Tyto teorie ale nemusí dávat prakticky použitelnější výsledky. Což pro filozofa nemusí být tak důležité, pro politologa ale ano.

Na čem je toto populární paradigma založeno? Zjednodušeně řečeno, civilizační "soukmenovci" mají tendenci být vzájemně solidární v konfliktech, ve kterých by jinak zaujali neutrální či žádný postoj. Učebnicovým příkladem je arabsko-palestinský konflikt. Sám o sobě je klasickou válkou dvou národů o jednu zemi. Tento spor ale vyvolává velký zájem a velké sympatie pro palestinskou věc u miliardy muslimů, z nichž naprostá většina není na konfliktu nijak zainteresována, nemluvě o kulturních rozdílech. Mnohem krvavější konflikty v rovníkové Africe takový zájem ani zdaleka nevzbuzují. "Vnitrocivilizační" konflikt mezi sunnity a šiíty (případně Araby a Kurdy) v Iráku také ne. Tento rozdíl vysvětluje Huntingtonovo paradigma celkem věrohodně. Možná by to nějaká komplexnější teorie dokázala také -- ale nemělo by i v politologii platit cosi jako Occamova břitva?

Naši bratři a sestry jsou vězněni nejen v Severní Koreji, ale třeba i na Guantanámu. Severokorejská vězení jsou podle dostupných svědectví nepoměrně horší, ale americké základně je na Západě věnována pozornost nepoměrně větší. Jako světoobčana mě tato asymetrie pobuřuje, proto jsem na levicovou kritiku americké politiky poněkud alergický. Jako pragmatik musím uznat, že je do jisté míry správná. Pokud budeme opravdu měřit všem stejným metrem, může se nám stát, že se v nějakém Guantanámu (obrazně nebo i doslova) ocitneme všichni. Což může být výhra pro severokorejské vězně, nikoli pro nás.

Střet civilizací přitom neznamená, že civilizace spolu musí být na válečné noze. Nevím, jestli je Huntigton "posedlý všudypřítomnými konflikty", pravda je, že jeho kniha se konflikty a jejich možnými zdroji zabývá. Možná to není tak hezké, jako teorie jednotném lidstvu, kde rozdíly nerozdělují, ale obohacují. Nicméně pokud ono jednotné lidstvo nedokáže v praxi zabránit válkám a kulturně podloženým konfliktům, potud budou mít podobné analýzy smysl také. Přinejmenším pro potenciální účastníky a oběti těchto konfliktů. Stojíte-li na pokraji právě budovaného masového hrobu a čekáte, až na vás přijde řada, pak vám sebepropracovanější teorie o jednotě lidstva moc nepomohou. Ani skutečnost, že za 2300 let po Diogenovi udělalo univerzální lidství přece jen jistý pokrok.

Huntigton nechce provokovat civilizační konflikty, naopak navrhuje doktrínu, která by jim měla předejít. Tato doktrína je skutečně xenofobní a lze ji napadnout zleva i zprava. Ani to ale neznamená, že jeho výchozí teorie musí být špatná. Chmelár v podstatě žádá, aby se politologie (a popřípadě ostatní společenské vědy) nezabývala příčinami konfliktů a válek, protože války jsou špatné (což je pravda), lidé sdílejí všelidský mravní kodex (což je také pravda) a výsledky těchto analýz mohou naplňovat samy sebe (i to může být pravda). Někdy se takováto strategie může vyplatit. Obecně vzato jde ale o pštrosí přístup, založený na přesvědčení, že problémy, o kterých se nemluví, neexistují. Případně že budou fungovat jinak, pokud je "správně" pojmenujeme. Tento přístup se často objevuje tam, kde jde ve skutečnosti o problém někoho jiného. Někoho, s kým můžeme být třeba i solidární, aniž by nás to příliš stálo.

Z hlediska politologa nemusí být sdílené hodnoty tím nejdůležitějším. Klíčová otázka zní : je to, co nás spojuje, dostatečně silné, aby zabránilo konfliktu? Jak se od sebe liší hodnoty sparťanských a baníkovských rowdies ? Kromě vlajky prakticky nijak. Z našeho hlediska jde o bezvýznamný rozdíl, jim ale stačí k tomu, aby se mezi sebou rvali, jak psi. Je pravda, že radikální fotbaloví fanoušci nepředstavují zrovna kulturní výkvět lidstva. To ale neznamená, že průměrný člověk má k světu filozofů blíže.

Politika opírající se o to, co nás spojuje, má své limity. Je dobré mít na paměti, že v praxi nejde jen o mravní hodnoty, ale také o priority v případě jejich vzájemných konfliktů. V některých kulturách (například muslimských) je běžné, že muži zabíjejí své dcery či ženy, pokud se dopustí mravního poklesku, který vrhá hanbu na celou rodinu. To nemusí znamenat, že pachatelé těchto činů nevidí ve svých obětech jedinečné lidské bytosti (pokud ano, jde o špatné muslimy). Nicméně čest rodiny pro ně znamená více. (Což na druhou stranu neznamená, že náš mravní kodex neuznává čest jako pozitivní hodnotu.)

To je věc, která se nedá vyřešit dialogem. Rozhodně ne takovým, který se vyhýbá tomu "co nás rozděluje". Přitom jde o aktuální problém, neboť byl spolu s muslimskými přistěhovalci importován i na Západ. Buď přimějeme druhé, aby v tomto bodě sdíleli náš morální kodex (jako kdysi v případě domorodých kanibalů). Nebo naopak my přijmeme kodex jejich. Pokud není možné ani jedno ani druhé, je možné se dohodnout: u nás budou platit naše zákony, u nás vaše. Tohle má ovšem mnohem blíž k Huntigtonově xenofobní doktríně (která vůbec nevylučuje spolupráci tam, kde se shodujeme, naopak), než k deklarovanému světoobčanství.

Je velmi snadné nebýt rasistou, pokud bydlíte dostatečně daleko od nejbližší problémové barevné rodiny. Je velmi snadné nebýt xenofobní, pokud se s lidmi z jiných kulturních okruhů stýkáte jen jako s hosty nebo jako se zaměstnanci turistického průmyslu. Snadný může být i humánní politický dialog, pokud z něj vypustíme vše sporné. Otázka je, nakolik tohle všechno pomůže těm, kteří civilizační a kulturní konflikty odložit stranou nemohou. Ať už proto, že mají jejich řešení v popisu práce (zdaleka nejde jen o politiky) nebo proto, že v nich žijí a nemají možnost úniku.

Zkusme si trochu pohrát s aplikací světoobčanství. Světoobčan je solidární s Iráčankou, kterou napadli, i s vězni v Severní Koreji. To mu asi bude vyčítat málokdo. Vezměme si ale jiný případ. Žena v zemi, kde platí tvrdé islámské právo, nechodí dostatečně zahalena. Je proto veřejně zbičována nebo uvržena do vězení. Je to zločin ? Pokud ne, pak světoobčan předběžně souhlasí, aby podobné zákony byly zavedeny i u nás -- všichni jsme přece občany jednoho společenství. Pokud ano, pak se dostává do pozice vnějškově nerozeznatelného od kulturního imperialismu. Podobného tomu, který možná pociťoval Georgie Bush junior, když zavelel k útoku na Irák.

Náš světoobčan ovšem nechce nikoho napadnout. V tom případě by měl požadovat také zrušení policie, soudů atd, neboť i ony vystupují vůči některým občanům jako "dominantní síla".

Proti tomu lze namítnout, že USA se v případě Iráku nezachovaly jako policajt, ale jako svévolník, neboť ke své akci neměly souhlas kompetentního politického orgánu, totiž OSN. To je pravda. Dobrá. Kdo z nás by byl ochoten přijmout občanství státu, který chrání své občany před mezinárodními i občanskými válkami i před nespravedlností obecně tak dobře, jako OSN lidi na celé Zemi?

Neschopnost OSN naplňovat příslušné části své Charty je dnes už tak samozřejmá, že skoro ani nestojí za kritiku. Ale právě díky této neschopnosti je přijatelná téměř pro všechny. Pokud by začala být v tomto směru příliš akceschopná, stala by se i ona nositelem kulturního imperialismu. Třeba podpořeného většinou států, ale to by asi poškozeným bylo jedno. Nebylo by tomu tak, kdyby bylo světoobčanství něčím víc, než filozofickou kategorii nezavazující k ničemu, k čemu bychom se zavázat nechtěli. Během dalších 2300 let k tomu možná dojdeme, ale do té doby by ani filozof neměl vydávat vize za skutečnost.

To neznamená, že Chmelárovo světoobčanství je něčím špatným. Pokud jej chápe především jako osobní mravní závazek, pak mu rozumím a snažím se jej sdílet. Je ale dobré mít na paměti, že jde o "vyšší princip", který se do každodenní praxe promítá často dost komplikovaně a nepřímočaře. Kritizovat z těchto výšin politiky a politology je sice snadné, ale pochybné. K tomu je nutné sestoupit do prostoru, kde skutečné je uměním možného. Kde se smysluplnost teorií neměří jejich hloubkou, ale schopností získat masovou podporu nebo alespoň předpovídat věci budoucí. Kde i filozof může být podroben kritice ve věcech, které by "tam nahoře" byly bezvýznamné či přímo pochybné, ale "tam dole" jsou důležité.