17. 11. 2006
Ségolène Royal zvítězila v primárkách Socialistické stranyFrancouzská politička Ségolène Royal zvítězila v prvním kole primárek zdejší Socialistické strany. Podle očekávání se jí podařilo porazit bývalého ministra financí Dominique Strauss-Kahna a bývalého premiéra Laurent Fabiuse. V prvním kole tedy získala nutnou nadpoloviční většinu hlasů (60,62 %), za ní se umístil Strauss-Kahn s 20,83 % a poslední skončil Fabius s 18, 54 %. |
Stranických voleb se zúčastnilo 88,04 % z 218 771 členů Socialistické strany (PS), kteří hlasovali ve čtvrtek 16. listopadu ve vůbec prvních primárkách PS. Royal, které se přezdívá Ségo se podařilo potvrdit příznivé ukazatele popularity. Všeobecně je vnímána jako jediný levicový kandidát, který má reálné šance porazit pravicového kandidáta Nicolas Sarkozyho. Krátce po oznámení výsledků se Royal nechala slyšet, že přinese do francouzské politiky změnu. Vítězstvím se jí do jisté míry podařilo rozmělnit dohady o tom, že její síla spočívá zejména v její osobnosti, ne však v jejím politickém programu. Přesto bude její kandidaturu klíčové, aby ji oba poražení politici podpořili v jejím dalším boji o post francouzského prezidenta. V pátek ráno se již vyjádřil Strauss-Kahn, který uznal svou prohru a slíbil podpořit kandidátku PS v prezidentských volbách, které se budou konat pravděpodobně v dubnu příštího roku. Přesto Royal tedy čeká další úkol: sjednotit roztříštěnou Socialistickou stranu a přesvědčit všechny, že právě ona představuje vhodnou alternativu. Ségolène Royal se narodila v Dakaru před 53 lety. Později vystudovala ve Francii, studovala i na prestižní École Nationale d'Administration. Má čtyři děti, jejím dlouholetým druhem je předseda PS François Hollande, který však zůstal během primárek neutrální. Kritici Royal vyčítají nedostatek zkušeností, přestože byla krátce ministryní životního prostředí, školství a rodiny. Ségo se dostala do širšího povědomí Francouzů až v díky regionálním volbám na jaře 2004, kdy se jí podařilo v kraji Poitou- Charentes porazit tehdejšího neoblíbeného premiéra Jean-Pierre Raffarina. Le Monde: ZDE |