Připomíná stav, kdy Václav Klaus neochvějně nominoval jednou již parlamentem odmítnuté kandidáty na ústavní soudce. Hráčská vášeň a touha po moci zapředla klubíčko nového rokování o konečně stabilní vládě, jehož se účastní všechny relevantní síly -- včetně komunistů. Mezi propagačními leitmotivy v době politických námluv jistě nebude chybět obava ze změny ideové orientace ČR, opuštění NATa a EU čili z návratu na Východ, obava z předstírané demokracie, zkrátka strach z těch samých komunistů.

Jaká je nynější nástupnická organizace KSČ? Suverénně stále největší, tvořená nostalgiky a vedená pragmatiky. Trochu potřebná i trochu nepřijatelná pro "demokratické" strany, v obou případech užitečná. Její nejméně od roku 1996 slábnoucí, postupně stále absurdnější, ale pečlivě udržovaná ostrakizace však komplikuje domácí politickou scénu a ztěžuje mnohá jednání. Měla by skončit v minulosti či v Havlových hrách.

Česká politika, rozštěpená nesmiřitelně volbou, se otáčí kolem dokola na jednom čepu. Diváci jsou jistě zvědavi, zdali veletoče vydrží i v kole druhém. Nebo ještě dál. Ale to vše je předčasné. Pouťoví papoušci zkoušejí štěstí.