Mezitím však vyšlo najevo, že se tvůrce dokumentu, pan Vadas, aktivně podílel také na volební kampani pana Hučína, a ČT jako svého smluvního partnera o tom neinformoval. To zcela oprávněně vedlo generálního ředitele ČT Jiřího Janečka k dalším pochybnostem, a na základě této kauzy požádal svůj poradní orgán, Etický panel ČT, o radu, jak postupovat v obdobných případech. Vysílání či nevysílání dokumentu na stanovisko Etického panelu nevázal.

Procedurální důvody však nebyly jediné, které vedly management ČT k pochybnostem při rozhodování o Pravdě podobném příběhu Vladimíra Hučína. Celý dokument je chaotický, emocionálně laděný, neobsahuje základní faktografii případu, který zkoumá, a nepochybně by zasloužil doplnění a přepracování. To -- spolu se skutečností, že o soudních sporech Vladimíra Hučína ČT jen v letech 2005 a 2006 vysílala přes 70 zpravodajských a publicistických příspěvků -- bylo důvodem, že vedení ČT dále zvažovalo, zda dokument ve stávající podobě vysílat či nikoliv. Nakonec padlo rozhodnutí v tomto konkrétním případě dokument bez ohledu na jeho kvalitu vysílat, aby ČT předešla obviněním z cenzury. Od stanoviska Etického panelu generální ředitel ČT očekává vodítko, jak podobným komplikacím napříště předejít.

Aktivista Jan Šinágl, který se v kauze Hučín dlouhodobě angažuje a rozpoutal i kampaň v Lidových novinách, není na české veřejné scéně typem nikterak novým. V předválečném Československu existoval přiléhavý název pro tento druh aktivistů. Lidé veřejně činní je tehdy označovali jako "kraválisty." Je symptomatické, že k nim patřili jak představitelé tehdejší krajní pravice, tak levice -- včetně komunistů, jimž byl tento způsob vyvolávání skandálů zvlášť blízký. ČT již zadala právní analýzu výroků pana Šinágla a zvažuje proti němu za jeho lživá tvrzení odpovídající postup.

Celý případ však skutečně vyvolává jednu závažnou otázku. Za vysílání ČT nese ze zákona veškerou odpovědnost její generální ředitel. Celý sled pravomocí a odpovědností za vysílání ČT je určen zákonem, Kodexem ČT a interními normami. ČT v tomto případě -- stejně jako v mnoha jiných - postupovala zcela standardním způsobem. Kde tedy berou Lidové noviny tu drzost, obviňovat na titulní straně generálního ředitele ČT Jiřího Janečka z cenzury? Znamená to snad, že např. Lidové noviny otisknou cokoli, co jim někdo přinese? Je to otázka editorské a právní odpovědnosti, a té se management žádného média, elektronického ani tištěného, nemůže zbavit. Proto nemá smysl žádnému šéfredaktorovi či řediteli televize vyčítat, že uplatňuje pravomoc, která je přiměřená této odpovědnosti.