16. 11. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 11. 2006

Argentinský deník V:

Arogantní jezdci, živící se hovězím

Dlouho vám to nebude trvat, než si uvědomíte, že Buenos Aires bývalo kdysi velmi bohaté město. Říkalo se mu, a jsem si jista, že mnoho "porteños" (lidí z Buenos Aires) mu pořád ještě říká "evropské hlavní město Jižní Ameriky". Rádi věří, a rádi o tom informují při každé příležitosti každého cizince, že Argentina, anebo -- a to je ještě arogantnější -- jen samotné město Buenos Aires, bývaly součástí evropského kontinentu. Pouze v důsledku náhodného osudu, přírodní silou, se od Evropy odtrhly, spadly do oceánu a dopluly až do Jižní Ameriky.

Porteños se považují daleko více za Evropany než za Jihoameričany, i ve vztahu k Argentině jako celku a vidí to jako smůlu, že museli plout celou cestu až do Jižní Ameriky a skončit na této pevnině. Vzhledem k tomu, že si tohle všechno o sobě myslí, a i když jen málo lidí, hovořících španělsky, bude zpochybňovat tvrzení, že argentinská španělština je nejkrásnější a nejmilovanější ze všech variant španělštiny, zároveň však okamžitě dodají, že nemají moc rádi arogantní jezdce na koních, živící se hovězím.

Obyvatelé Buenos Aires jaksi sami sebe pozdvihli na nějakou imaginativní horu. Jsou přesvědčeni, že jsou nečím lepším než ostatní, a dívají se na ně spatra. A protože to samozřejmě vyvolává reakce od "těch druhých", kteří samozřejmě usilují o to zničit tuto iluzi, "ti druzí" tvrdí, že pokud porteños skutečně přišli o svůj domovský kontinent, na žádné vysoké hoře nakonec neskončili. Míní tím prostě, že by porteños tam dole na jihu jihoamerického kontinentu prostě měli držet hubu, neboť žijí na naprosté rovině. Kolem Buenos Aires totiž na kilometry není jediná hora ani kopec!

Hospodářství v Argentině však skrze její přístavy během dvacátého století skutečně prosperovalo, a tak po určitou dobu skutečně byla Argentina "nejvýznamnějším místem v Jižní Americe". Všimněte si ale, že jedno důležité slovo chybí. Buenos Aires bývalo důležité město, finančně i hospodářsky, pro celý kontinent, prostřednictvím obchodu. A samozřejmě, do Buenos Aires se přistěhovalo množství lidí ze zahraničí, hlavně ze Španělska a z Itálie, ale také z Německa a z Francie. Přistěhovalců bylo tolik, že dnes pochází skoro všichni lidé v Buenos Aires z evropských kořenů, což samozřejmě vysvětluje, jak obrovské množství nejrůznějších tváří tady potkáte, a taky proto, jak se tady říká, tu naleznete nejkrásnější ženy: protože se tu nejkrásnější rysy mísí. Aspoň se to říká.

Musím říct, že se mi opravdu líbí zdejší muži, o ženách jsem skutečně příliš neuvažovala. Povšimla jsem si ale, že jsou argentinští muži velmi hubení. Je teď načase říci, že Argentina má snad nejvíc nemocí postihujících pravidelnou stravu? Určitě ty nemoci znáte, takže se nemusím zmiňovat o bulimii a anorexii. Je to snad důsledkem tlaku, aby argentinské ženy zůstaly nejkrásnější na světě? Jsme my jako turisté odpovědni za tuto skutečnost? Protože tam přicházíme se svými obrovskými teleobjektivy a pořád fotografujeme, i když to očekávají nejméně, zrovna jak vycházejí z tělocvičny: Teď!

Fotografujeme je a ty fotky se pak s námi navracejí domů, emailujeme je po celé zemi svým přátelům anebo, ještě jednodušeji, je zveřejňujeme na webu. Anebo je to proto, že argentinští muži očekávají od svých žen, že budou absolutně nejkrásnější? Že si říkají: "No, když žiju v národě nejkrásnějších žen na světě, moje dívka musí být opravdu něco výjimečného. Nic menšího nepřijmu."

Buenos Aires se svými obrovskými parky, velkými sochami a fontánami, které jsou skoro všude po celém městě, opravdu vypadá dost evropsky. Tento dojem posilují i jeho krásné koloniální budovy. Opravdu mě překvapuje, že bez ohledu na to, kde se octnu, stačí se jen podívat kolem sebe a všude vidíte neuvěřitelně krásnou architekturu, typicky španělskou nebo francouzskou. A tak Buenos Aires leží ve své největší kráse u Atlantického oceánu.

A i když je to pořád ještě velmi krásné město, lze poznat, že dobré čas už toto město minuly. Fontány nemají vodu, jejich bazény jsou plné listí a odpadků. Sochy jsou nasprejovány politickými hesly. Tráva v parcích je uschlá a záhony květin jsou dávno pryč. Bohužel jizvy, způsobené hospodářskou krizí, která postihla tuto zemi v roce 2001 a vyvolal deflaci, jsou stále ještě viditelné.

Jedna věc, která mě vede k tomu,že nikdy nezapomenu, v jaké situace jsou lidé v této zemi, jsou tzv. "cartoneros" -- lidé kteří na ulicích sbírají lepenkové obaly a prodávají je do sběru. Snaží se dělat cokoliv, aby vydělali trochu peněz. Dříve jich bylo vidět po městě jen pár, chodili ulicemi s nákupními vozíky. Teď, u parku za rohem od mého bytu, se jich shromažďuje každé odpoledne celá malá armáda. Procházejí ulicemi, sbírají papundekl a házejí ho na korbu velkého náklaďáku.

Lidé si tvůrčím způsobem vymyslí cokoliv, jen aby našli způsob, jak vydělávat. Například lidé vystupují v metru. Někteří z nich vám jen vysvětlují svou situace a žádají vás, abyste jim pomohli. Vždycky to dělají s velkým množstvím důstojnosti. Nepotřebují vaše slitování, jen vaši pomoc. Jiní hrají na hudební nástroje nebo zpívají.

A pak je tam mně ona tak dobře známá holčička, která jezdí týmž metrem, jakým já jezdím na univerzitu. Má na sobě kostým Spidermana, který je už roztrhaný a je pro ni příliš velký, takže si musí pořád popotahovat rukávy. Žongluje neuvěřitelně dobře v metru s třemi míčky, v situaci, kdy většina lidí ani nedokáže stát bez držení, jak se vlak metra řítí tunelem.

A potom tu jsou dva legrační chlapíci, kteří si vymysleli divadlo v metru -- předstírají, že jsou to dva náhodní cestující, mezi nimiž vznikne konflikt. Neperou se, spíš je to slovní bitva a je velice zábavná. Pak, když se na a všichni dívají a vyměňují si pohledy ve smyslu: "Co se to tady děje?" oba muži si navzájem začnou tleskat a uklánějí se. Pak koluje klobouk a čekají, že jim přispějete.

A -- a to se mi opravdu líbí -- pak tu existuje jev "vyvaděče psů". Prostě jdete si tiše a klidně po ulici, když najednou proti vám jde chlap, který drží na vodítku až tak dvacet psů! Nevěděla jsem, kam mám utéct, když jsem poprvé zažila tento chaos. A vyvolává to otázku: jestliže se Buenos Aires skládá většinou jen z malých bytů ve vysokých patrech, bez zahrady, jen s malým balkónem, a jeho obyvatelé celý den pracují a nikdy nejsou doma -- proč si držet psa?

A přesto má v Buenos Aires psa skoro každý. A tak se zrodila profese "vyvaděče psů". Ráno mladíci sbírají od svých klientů jejich čtyřnohé přátele a po dnu legrace je večer zase vrací. Samozřejmě, cena závisí na tom, co s nimi kdo dělá. Nejlevnjší je ten, vyvaděč, kdo psy prostě někde uváže ke stromu a dělá si celý den, co chce, než je večer vrátí -- je to pro majitele levné a ten si může myslet, že je pro psa líp, když je někde venku uvázán ke stromu, než aby trávil den v miniaturním bytě.

Dražší variantou jsou vyvaděči, kteří se o psy celý den starají a hrají si s nimi. Mám známého, kdo se takovouto prací živil, takže vím, jak se to dělá. Naštěstí je to člověk, který je zcela posedlý psy, protože říká: "Se psy vycházím líp než s lidmi," takže je to pro něho vhodná profese.

Bohužel, teď sedí v zadní místnosti s minimem světla, shrbený nad hromadou právnických knih, které čte a koriguje. Musel opustit své chlupaté přátele a najít si pořádné zaměstnání. Vážné zaměstnání to je a odpovídá jeho studiu práva, jenže trávením dnů se psy vydělával víc.

Že je něco špatně? Ekonomická deflace znehodnotila mnoho dalších věcí. Můžete si představit, jak jsem byla ráda, když jsem procházela parkem a uviděla jsem tři starce, jak tam sedí se zahradnickými nástroji.

                 
Obsah vydání       16. 11. 2006
18. 11. 2006 Blairovo přiznání, že je Irák "katastrofa", vyvolalo v Británii mediální bouři
19. 11. 2006 Topolánek dostal na kongresu většinu Štěpán  Kotrba
16. 11. 2006 Levičákův příslib zdeprimovaným konzervativcům Michael  Moore
18. 11. 2006 Jsem rád, že si politici uvědomili, že je demokracie založená na kompromisu Jan  Čulík
18. 11. 2006 Topolánek plive na demokracii Boris  Cvek
19. 11. 2006 Objevil Ameriku Miloslav "Kraken" Junek
17. 11. 2006 Nežná? Revolúcia? Lucia  Mrázová
18. 11. 2006 Sedmnáct let... aneb za tři roky to bude dvacet let Ladislav  Žák
17. 11. 2006 Za nekrology Pavel  Kopecký
17. 11. 2006 Kód elektronického pasu lze rozbít do 48 hodin
18. 11. 2006 Jak je tomu s "nadstranickou nezávislostí v dobrých médiích" Jan  Čulík, Darius  Nosreti
17. 11. 2006 O cenzuře a odpovědnosti České televize Nikolaj  Savický
19. 11. 2006 Propagandisté vpřed! Martin  Vadas
18. 11. 2006 Veřejná služba v rukou cenzorů Janečka, Lamberta, Savického, Baumruka a dalších Martin  Vadas
19. 11. 2006 Způsob páně Vadasovy argumentace mi stačí Jan  Čulík
18. 11. 2006 Jiný kraj, jiný mrav
16. 11. 2006 Mletí Mlynáře na pokračování Zdeněk  Jemelík
17. 11. 2006 Agitky Českých médií už netáhnou, není divu Štěpán  Kotrba
17. 11. 2006 Česť, sláva a hanba Gustáva Husáka Eduard  Chmelár
17. 11. 2006 Polistopadová doba..., téměř bez vtipů Vladislav  Černík
16. 11. 2006 Je Jandák poslancem ČSSD nebo ODS? Štěpán  Kotrba
16. 11. 2006 Báseň veskrze koaliční - S dvojím smyslem Jan Jeník z Bratřic
17. 11. 2006 Sedmnáctý po sedmnácté Stanislav  Křeček
17. 11. 2006 Citát dne - včerejšího
17. 11. 2006 Ségolène Royal zvítězila v primárkách Socialistické strany Simone  Radačičová
17. 11. 2006 Ségolène a Nicolas: nová Francie? Boris  Cvek
17. 11. 2006 17. listopad 1989 v Britských listech po deseti letech
16. 11. 2006 Jaká byla role agenta Zifčáka?
16. 11. 2006 Proč se ODS chce znemožnit Boris  Cvek
16. 11. 2006 Nedohoda versus dohoda Jiří  Pehe
18. 11. 2006 Dopis nestranného publicisty místopředsedkyni ODS Bohumil  Doležal
18. 11. 2006 Citáty dne - z kongresu ODS
16. 11. 2006 Televize, kam se podíváš Štěpán  Kotrba
16. 11. 2006 Ze života hmyzu Wenzel  Lischka
16. 11. 2006 První den anglické televize Al Džazíra
16. 11. 2006 Smrtelný sen žen proti ideálu mužů, aneb Nebylo to vlastně trestné Uwe  Ladwig
16. 11. 2006 Životopis Karla Kryla
16. 11. 2006 Klimtova kniha o Krylovi je výborná Martin  Štumpf
16. 11. 2006 Spotřeba nade vše Jan  Polívka
16. 11. 2006 Ropák se vzepřel, ropák vyhrál
16. 11. 2006 Arogantní jezdci, živící se hovězím Meike  Snijder
16. 11. 2006 Arrogant beef eating horse riders Meike  Snijder
15. 11. 2006 "Kdyby to nevyšlo a vládli Paroubek, Rath a Filip, budu v pozici demokratů z roku 1948"
15. 11. 2006 Havířov: Historie se opakuje, jednou jako drama a podruhé jako fraška Josef  Baxa
15. 11. 2006 "Duopol komerčních televizí" aneb jak je to doopravdy se sirénami trhu bez přívlastků Štěpán  Kotrba
15. 11. 2006 Svetoobčania nechcú prehliadať rozdiely, ale prekonávať ich Eduard  Chmelár
15. 11. 2006 Ponižování účastníků jako metoda vedení správního řízení Aleš  Uhlíř
15. 11. 2006 Boj proti terorismu: Novodobý hon na čarodějnice Jakub  Rolčík
15. 11. 2006 USA: Jak vykročit z kruhu Oskar  Krejčí
15. 11. 2006 Rakouská strana modrých zhnědla Richard  Seemann
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce