Kromě toho, co učinil, měl prezident vlastně pouze tři jiné možnosti: jmenovat někoho jiného z ODS, jmenovat kohokoli z ČSSD či vybrat nějakého odborníka. Pověřit někoho jiného z ODS se před komunálními a senátními volbami jevilo jako velmi pravděpodobné. Chaotické vládnutí a nevyslovení důvěry ve Sněmovně otřáslo Topolánkovou pozicí. Volební triumf jej však vrátil zpět do hry. Navíc právě ono chaotické vládnutí pomáhá stmelit vedení ODS: lidé jako ministr vnitra či ministr financí byli původně samostatnými hráči, dnes se ale krčí za zády svého předsedy a doufají, že se po jeho boku udrží v křeslech. Pavel Bém, nejčastěji zmiňovaný korunní princ ODS a možný architekt velké kolice, se změnil na vášnivého obhájce oficiální linie ODS. I on teď hlásá propagandistické floskule o vině ČSSD za selhání jednání. Inu, křeslo pražského primátora je dnes mnohem jistější pozice než premiérské trápení.

Pověřit sestavením vlády někoho z ČSSD prezident sice mohl, ale tím by si popudil své spolustraníky v ODS. Ti sice veřejně tvrdí, že Jiří Paroubek nemůže v Poslanecké sněmovně získat většinovou podporu, ale v soukromí si už tak jistí nejsou. Čerstvá zkušenost z brněnské radnice, kde vítězná ODS zasedne v lavicích opozice, je varující.

Obviňovat ČSSD za selhání jednání u prezidenta je nefér. Prezidentovy návrhy na vládu tzv. demokratických stran byly od začátku pro sociální demokracii nepřijatelné. A všichni to věděli. Chtít po nějaké straně, aby se ve jménu pro ni nevýhodných předčasných voleb zřekla výhod své vyjednávací pozice (v daném případě levicovém bloku ČSSD a KSČM) - to nemůže nikdo myslet vážně.

Vláda odborníků jako nejlepší řešení je dlouhodobě pěstovaná iluze. Slovo »odborník« je v daném případě spojováno se dvěma kvalitami: nestraník a expert. Nestraník má být člověk, který není zatížen politickými vazbami a ideologickými předsudky. Nemít při výkonu funkce premiéra politické známosti se rovná polibku smrti. Nezatíženost ideologií je pouze fasáda vytvořená mlčením: Tošovského vláda byla podle mnoha analytiků nejpravicovější polistopadovou vládou.

Spoléhat na experty jako na spásu, neboť přinášejí pouze rozumná rozhodnutí bez ohledu na individuální a skupinové zájmy, neodpovídá historické zkušenosti. Experti po příchodu do politiky rychle ztrácejí původní čistě oborový přístup a získávají specifické politické zájmy a potřeby. Navíc mají tendenci tvrdě prosazovat své často jednostranné názory. Martin Bursík tentokrát trefil hřebík na hlavičku, když požadoval "co nejbarevnější vládu odborníků". V politice této země skutečně chybí už jen kulatý čtverec.

Prezident rozhodl tím nejvhodnějším způsobem. Je zřejmé, že odpovědnost přenesl na Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Toto rozhodnutí přinese zemi řadu nových zmatků, možná dokonce ústavních, a další nervozitu. Topolánek je ztělesněním spěchu k volbám, Paroubek personifikací snahy pomalu hledat jiné řešení a čekání na třetí pokus.

Nicméně na konci tohoto zmatku nemůže být nic horšího než nalezení stabilní vlády, nebo předčasné volby.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom