Boj sváděli všemi prostředky, stůj co stůj a vyhloubili nejednu vlčí jámu. O výkopových pracích českých politiků hovořila v nedělním televizním pořadu s nelibostí tentokrát také hlava státu, bývalý autoritativní premiér. Stejného dne se v médiích "potkal" se svým mnohaletým rivalem. Miloš Zeman, rovněž expředseda vlády, zdánlivě řešil spíše rodinné poměry. Ale jeho vysočinské konzultace a kritika předsedy ČSSD naznačují, že se vnitřně nezbavil potřeby stíhat jako sluka sluku vítěze prezidentských voleb.

Václav Klaus je oprávněně rozladěn nekončícím povolebním rokováním. Za něj šel vývoj daleko plynuleji. Myšlenková blízkost obou tehdejších předáků občanských a sociálních demokratů rychle vplynula do oposmlouvy. Menší strany tehdy jen sekundovaly koncertu "titánů" a pokus o jejich vymazání změnou volebního zákona zvrátil teprve Ústavní soud (k nynějšímu patu koneckonců přispěly zachované úpravy volební procedury). Nejen dvě nejsilnější partaje dodnes nějakým způsobem platí za činy obou "silných mužů" devadesátých let.

Předseda Paroubek je ve své touze po moci nezlomný, neboť právě jej Zeman triumfující ve stranickém zápase odsunul do komunální politiky a jen náhoda mu umožnila znovu vyniknout. Topolánek byl zase vybrán jako personální kompromis po odchodu uctívaného Klause a pozici lídra modré strany, jíž paradoxně posílila Paroubkova houževnatost, obhajuje na nadcházejícím kongresu ODS. V této konstelaci se na lepší časy zatím neblýská.

Česká republika zažívá déja vu a výzkum veřejného mínění hlásí, že osmdesát procent obyvatelstva ztrácí trpělivost. Hlas lidu alespoň umírňuje politiky, kteří náhle působí vstřícněji a ze všech sil předstírají vůli se dohodnout. Trochu bezradný prezident zmínil -- kromě úcty k nekompromisní lady Thatcherové -- radu dánské královny, jež prý vidí defenestraci jako možné východisko patové situace Česka. Otázka je, kde by měla, do třetice všeho dobrého a zlého, cimrmanovská "Fensterpolitik" proběhnout. Václav Klaus zřejmě předpokládá styl první defenestrace. Varianta druhé by již pro Hrad nejlíp nedopadla. Jednak se již v příkopu nevrství nepotřebné vládní dokumenty, ale hlavně v srdci Prahy nesídlí bruselský místodržitel a nezáří evropské hvězdy. Takový vývoj Václav Klaus nikdy nepřipustí.