Případ soudí senát pod předsednictvím soudkyně Sylvie Slepičkové, která působí důvěryhodně dík dokonalé znalosti rozsáhlého trestního spisu. Dokazování vede s pečlivostí, která působí dojmem přípravy na převzetí ministerského křesla na ministerstvu informatiky. Senát tak postupně proniká do všech zákoutí vnitřního života ministerstva a příspěvkové organizace Testcom.

Obžalovaní se měli dopustit trestného činu tím, že v rozporu se zákonem založili obchodní společnost Testcom servis s.r.o., která byla majetkově ovládána ze 100% státem a byla řízena výlučně státními úředníky. Její základní kapitál při založení byl naplněn převodem 7,5 mil. Kč z rezerv příspěvkové organizace Testcom. Na Testcom servis s.r.o. přenesli provozování a péči o další rozvoj internetového Portálu veřejné správy. Škodu měli způsobit tím, že vyvedli státní prostředky na účty obchodní společnosti, vlastněné a řízené státem. Že to zní absurdně? Možná, žalobci to ale absurdní nepřipadá, neboť se přísně drží litery zákona. Základním rozporem případu je rozdílnost hodnocení založení Testcom servis s.r.o. ministerstvem financí (jež má postup ministerstva informatiky za zmatečný) a rejstříkovým soudem, který zaregistrováním Testcom servis s.r.o. potvrdil legálnost jeho vzniku.

Z dokazování vyplývá překvapující poznatek, že spouštěcím činitelem trestního řízení byly narušené mezilidské vztahy. Poznatky o malicherných konfliktech, jež předcházely trestnímu oznámení, připomínají tvrzení, že zamávání motýlích křídel v Oceánii může rozpoutat bouři v Karibiku. Část osazenstva příspěvkové organizace Testcom zjevně nestrávila podřízení ústavu nově ustavenému ministerstvu informatiky, řízenému velmi mladým ministrem a jeho stejně mladými spolupracovníky.

Vztahy se vyhrotily po odvolání dosavadního ředitele a jeho nahrazení bývalým generálním ředitelem České televize Dušanem Chmelíčkem v situaci, kdy se Testcom propadl do hluboké ztráty, a přesto vyplácel vysoké odměny a štědře dotoval závodní stravování.

Změna zasáhla do soukromých vztahů odvolaného ředitele a některých jeho blízkých spolupracovníků a spolupracovnic. To byla živná půda pro nevlídné přijímání "novot", s nimiž nové vedení přišlo. Nespokojenci začali bojovat proti záměru zřídit Testcom servis s.r.o. a přenést na něj správu internetového Portálu veřejné správy.

K jejich cti je třeba přiznat, že odhalili právní slabinu projektu, která unikla vedení ministerstva, tj. zákonné ustanovení, které zakazuje příspěvkovým organizacím zakládat společnosti s ručením omezeným. Po ověření pochybností ministerstvem financí se pak spojili s osmičlennou odborovou organizací zaměstnanců ministerstva, která měla poněkud zvláštní charakter.

Založili ji bývalí zaměstnanci Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS), jenž byl předchůdcem ministerstva informatiky. Zakladatelé odborové organizace byli z ÚVIS propuštěni pro hrubé porušení pracovní kázně po desítkách kárných postihů. Vyhráli ale u soudu pracovněprávní spor, protože jejich zaměstnavatel se dopustil formálního pochybení při rozvázání pracovního poměru. Museli proto být přijati zpět do zaměstnání na ministerstvu informatiky, v které se mezitím transformoval ÚVIS.

Dostali se tak do dosahu pravomoci Vladimíra Mlynáře, jenž s jejich propuštěním neměl nic společného. Opevnili se v účelově založené odborové organizaci, jež měla hájit jejich zájmy. Stížnosti odbojných zaměstnanců Testcomu přijali jako vítaný podnět ke korespondenční válce s vedením ministerstva. Jejich vzájemná korespondence s ním, založená v trestním spisu, čítá přibližně 60 položek s celkovým rozsahem 197 stran. Její čtení před soudem zabralo dle mého odhadu 2-3 hodiny zmarněného času. Předseda odborové organizace ochotně podal kvůli zřízení Testcom servis s.r.o. trestní oznámení.

Odbojníci nakonec museli z ministerstva stejně odejít z disciplinárních důvodů, ale to již bylo na malér důkladně zaděláno. Je zajímavé, že jeden z hlavních odpůrců Vladimíra Mlynáře a jeho spolupracovníků našel po propuštění útočiště v jiném ústředním úřadu, v němž je ve vysoké funkci otec žalobce. Nevím, zda tento detail má význam pro posuzování postupu státního zástupce. Novinová zpráva z loňského roku o jeho rozhodnutí stíhat obžalované proti názoru policie naznačuje, že zmíněná spojitost nemusí být zcela nevinná. Ostatně žalobce se od svědků obžaloby neizoluje tak důsledně, jak bývá u příslušníků jeho profese běžné.

Poznatky o subjektivních kořenech trestního stíhání jsou svým způsobem úlevné: zřejmě vyvracejí různá podezření o politickém pozadí trestního stíhání, které se dávalo do souvislosti s rozdílností názorů Vladimíra Mlynáře a některých jiných členů vlády na způsob privatizace Telecomu.

Ze všech svědectví, jež soud vyslechl, bylo nepochybně nejvýznamnější vystoupení exministra Bohuslava Sobotky. Jeho vyjádření o nezákonnosti postupu ministerstva informatiky při založení Testcom servis s.r.o. dodalo kdysi munici Mlynářovým odpůrcům a autorům trestního oznámení.

Nicméně před soudem svědek na přímou otázku odpověděl, že v jednání svého ministerského kolegy neshledal nic podezřelého a následná kontrola ministerstva financí nedospěla k závěru o nutnosti trestního stíhání Vladimíra Mlynáře a jeho spolupracovníků, neboť se jednalo pouze o běžné správní pochybení, které ministr informatiky urychleně napravil. Výpovědí bývalého ministra financí došlo zřejmě k významnému posunu v dokazování. Soud se s ní bude muset vypořádat při posuzování společenské nebezpečnosti jednání obžalovaných.

Takový je stav před závěrečným třídenním blokem řízení, jenž začíná v pondělí 13. listopadu. Shrnuji: není pochyb, že zřízení společnosti Testcom Servis s.r.o. bylo sice účelné z hlediska zajištění optimálního provozu a dalšího rozvoje Portálu veřejné správy, ale v rozporu se zákonem. Navzdory porušení zákona rejstříkový soud společnost zaregistroval, čímž její zřízení legalizoval. Obžaloba neviní "pachatele" z osobního obohacení a ani z dokazování takové podezření nevyplývá. Rozsudek, jenž se vypořádá s výše uvedenými poznatky, bude v každém případě velmi zajímavý, ať bude pro obžalovaný příznivý či neblahý.

Stále se mi vrací otázka, kolik zaplatí daňoví poplatníci za toto dlouhé řízení, a zda se skutečně muselo konat. Proces probíhá za minimálního zájmu novinářů a veřejnosti. Jako by si média a veřejnost již zvykli na to, že tu a tam nějaký ministr stojí před trestním tribunálem. Ta netečnost znepokojuje: u osob tak exponovaných jako jsou ústavní činitelé, je třeba vždy počítat s možností, že kriminalizace může být zástěrkou nečistého mocenského boje, ohrožujícího demokratické principy správy věcí veřejných. Veřejnost by se proto měla při takových procesech důkladně a zblízka dívat na prsty orgánů činných v trestním řízení od počátku policejního vyšetřování až do uzavření věci soudem.