neděle 14.30: Nedaleko indonéského ostrova Sumara došlo k silnému zemětřesení. Seismologové uvádějí, že dosáhlo síly 6,7 stupňů. Epicentrum bylo asi 120 km jihozápadně od města Padang. Údajně nedošlo k žádným škodám ani ztrátám na životech.

Nejnovější zemětřesení vyvolalo obavy, že by se mohla opakovat katastrofa, k níž došlo loni 26. prosince, kdy přílivová vlna tsunami usmrtila asi 300 000 lidí ve více než deseti zemích. Před čtrnácti dny usmrtilo zeměřesení na indonéském ostrově Nias více než 600 osob.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Proč se říká, že zemřel papež Jan Pavel II. a ne Karol Wojtyla? To je přece jednoduché. Karol Wojtyla přijal své církevní jméno -- Karol Wojtyla se stal Janem Pavlem II. Myslím, že ta změna identity něco znamená, a to nejen pro věřící. Papež byl nejvyšším představitelem katolické církve, byl symbolem určité organizace s druhou nejvyšší mocí, která se v této organizaci připouští. Tato moc je navenek přenášena jako autorita a tato autorita může působit destruktivně. Ale to bych se zase opakoval. Jinak řečeno, smrt papeže by měla otevírat otázky a ne se snažit je zapírat jako "eticky nevhodné" nebo "nedůstojné".

Po přečtení článku "Edikty Jana Pavla II. usmrtily miliony lidí - Klekat před touto mrtvolou je jak klekat před Leninem" se mi chce zvracet. A to nejsem věřící člověk. Britské listy by měly mít alespoň trochu soudnosti, slušnosti a etiky. Je to hnus, co tady děláte, píše Mirka Látalová.

Redakce Britských listů tvrdí, že politika Vatikánu v Africe se rovná genocidě. Důvodem tohoto tvrzení je skutečnost, že římskokatolická církev odmítá kondomy a hlásá, že nejsou spolehlivé v ochraně před AIDS (případy, kdy i s použitím kondomu došlo k početí, zná ze svého okolí asi každý -- netvrdím, že stanovisko Vatikánu je správné, ale zcela bez logiky není). Za spolehlivější tato církev prohlašuje sexuální zdrženlivost a manželskou věrnost.

K tomu: Politika katolické církve v pandemické situaci vede ke genocidě

Představa, že Vatikán řekne, že používání prezervativů je nezávadné a v Africe to misionáři a místní klérus jen tak přijme, je trestuhodně naivní. Než někdo začne někoho obviňovat ze smrti mnoha a mnoha lidí, měl by se nejprve zamyslet nad tím, jak reálně funguje život. To je ta bída moderních ateistů, kteří zbrkle mluví o tom, o čem nic nevědí. Ani exkomunikování misionářů a místního episkopátu by nikam nevedlo, vznikla by jen nová církev, místní a zcela ponechaná sobě samé.

K tomu: Keňan s AIDS: Nesmím používat prezervativy, katolická církev to zakazuje

Vatikán: "Nepoužívejte prezervativy, nechrání před AIDS"

Jak brání na Filipínách katolická církev normálnímu životu lidí

Jsem zděšen a šokován, když jsem se v den, kdy miliony lidí po celém světě uctívají památku jedné z největších osobností moderní doby, podíval na hlavní titulky Britských listů. Přítomnost je vytvářena prožíváním a reflexí reality nás všech a každý, kdo alespoň trochu chápe hlubší souvislosti, by měl mít odpovědnost, aby přemýšlel nad tím, co působí. Svoboda slova a možnost šířit své názory jistě patří k základnímu mechanizmu fungování moderního světa a mýlil by se každý, kdo by v tomto mém přístupu chtěl najít náznaky volání po cenzuře.

Ministr kultury Pavel Dostál varuje nezávislý správní orgán a snaží se skandálním způsobem ovlivňovat jeho rozhodování. Ministr se tím naprosto nepřijatelně vměšuje do činnosti RRTV.

31. 3. 2005 odeslal ministr Dostál na oficiálním hlavičkovém papíře ministra dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, ve kterém klade dotazy, žádá vysvětlení a zároveň kritizuje Radu za její správní rozhodnutí ve věci neudělení licence Rádiu Limonádový Joe a Rádiu Sázava. Sekretariát ministra přiznal odeslání ale prohlásil, že "doposud probíhají jednání a do jejich skončení nebudou podávat žádné stanovisko". Včera odpoledne odešel dotyčný dopis všem radním. Sekretariát ministra kultury nechápe, že stejně není o čem jednat, neboť dopis ministra je flagrantním porušením zákona, ministrových kompetencí a jednání by legitimizovalo vměšování exekutivy do rozhodování nezávislého orgánu. Britské listy přinášejí faksimile tohoto dopisu a vyzývají ministra k zaujetí stanoviska a vyvození osobní odpovědnosti.

Předseda Rady Petr Pospíchal potvrdil Britským listům autenticitu dokumentu a uvedl v pátek večer, že Rada se jím jako kolektivní orgán bude zabývat počátkem příštího týdne.

Sobota 9. 4. 2005 Radu pro rozhlasové a televizní vysílání se pokusila lobbovat "dotazem" i poslankyně US-DEU Taťána Fischerová.

Podrobnosti ZDE

Vážený pane senátore,

byl jsem zděšen a šokován, když jsem se dočetl, že jste zažaloval Komunistický svaz mládeže za vydávání a šíření časopisu Mladá pravda a Komunistickou stranu Čech a Moravy za to, že tomuto časopisu poskytovala redakční prostory. Aby bylo jasno, nejsem členem ani sympatizantem žádné komunistické strany ani svazu, s jejich názory nesouhlasím a kritizuji je ještě tvrději než Vy -- myslím si o nich totiž, že to ve skutečnosti žádní komunisté nejsou. Mladou pravdu pokládám za nepříliš kvalitní časopis s nízkou úrovní a dogmatickými názory. Rovněž Vás samotného pokládám za nepříliš kvalitního (protože sice bezpochyby odvážného a schopného, ale ještě jednostrannějšího než je v kraji zvykem) novináře, dogmatického politika a s mnohými Vašimi názory nesouhlasím -- dokonce si o Vás ani nemyslím, že byste byl nějaký autentický stoupenec ekologické politiky.

O minulosti Jaromíra Štětiny a Ondřeje Neffa - stalinský text, který leccos vysvětluje ZDE

Vážení pánové,

se zájmem jsem si přečetl informací o tom, že jste podali trestní oznámení na časopis Mladá pravda. Oznamuji vám, že vydávání tohoto časopisu schvaluji, čímž se dle vaší logiky nejspíš dopouštím trestného činu schvalování trestného činu. Očekávám od vás tedy podání trestního oznámení na svou osobu.

Přejí vám mnoho neúspěchů ve vašem boji za potlačování svobody tisku a kriminalizaci názoru odlišných od vašich a znamenám se v dokonale úctě.

Radek Svítil

Pan Slačálek kromě jiných hloupostí píše: "Srovnáváte komunismus s nacismem -- jako zločinnou ideologii a jako ohrožení demokracie. Nacismus jako ideologie přitom hlásá vyhlazení celých národních a jiných společenských skupin. Komunismus nic takového nehlásá. Nacismus jako rovněž prosazuje vůdcovský princip. Komunismus prosazuje správu věcí všemi lidmi, jichž se týkají -- tedy realizaci demokracie."

Stanislav Gross měl prohlásit, že by byl ochoten k demisi. Mladé frontě (dnes) stála tato informace za alertní varování četnářům na mobily. Postupem času se ukázalo, že Gross podat demisi nehodlá tak docela. Nechá se prý pověřit rekonstrukcí vlády, ve které nebudou žádní vrcholní představitelé stran. Pak odejde a premiérem bude jmenován někdo jiný. S požehnáním prezidenta Václava Klause. Koalice bude spasena a vlastně se nic nezmění. Je to chytré řešení. Tentokrát poradci zafungovali dobře. Nepřečetli si ale ústavu dostatečně pozorně.

Předseda vlády a ČSSD zase jednou prokázal schopnost politického manévru, kterým mate své protivníky i spojence. Vypadá to ale, že zmátl nejen je, ale i sám sebe.

Gross jednu část informace poskytl předsednictvu své strany, doplněnému o poslanecký klub, a něco o poznání jiného pak řekl novinářům přede dveřmi. Na jeho mediálního balónek si pospíšil kývnout i prezident Klaus z letadla, kterým odlétal na pohřeb státníka jiných kvalit - papeže. Jen lidovci věrni své pověsti se zeptali "co bychom z toho měli?". Varianta obměny většiny ministrů za "nepolitické" figury s Grossem v čele je jednou variantou, varianta s demisí předsedy vlády je druhou variantou. Ve hře je podle ČTK také možnost menšinového kabinetu ČSSD s podporou lidovců a unie. Mnšinová vláda s podporou komunistů je pak čtvrtou variantou. Pro kterou se doopravdy rozhodl Gross a pro kterou se rozhodnou v sobotu sociální demokraté?

Stále více se ukazuje, že Gross čelí tlaku na odstoupení nejen z postu premiéra, ale i předsedy ČSSD. I v nejvyšším vedení se mluví o návratu Zdeňka Škromacha do čela strany - teď již jen pro uklidnění situace... Varianta menšinové vlády získává obrysy - bohužel vylučovací metodou všech dalších variant, což je trapné divadlo beznázorovosti a rozpolcenosti ideového směřování ČSSD. Na změnu mandátu Grosse by se navíc musel sejít znovu sjezd. Mimořádný.

Jan Čulík si možná za svůj postoj k studentské výzvě ZDE a ZDE nezasloužil takovou kritiku, povícero emocionálního než věcného charakteru, jaké se mu dostalo, nicméně stejně emocionálně reagoval v článku na jeho obranu i Josef Vít. Podle něj jsou pro dnešní mladé lidi "slova jako solidarita nebo humanita přítěží" a "peníze alfou i omegou". Možná to byl pan Vít, který nevzal do úvahy celkové vyznění Čulíkova článku, z čehož sám studenty obviňuje. Denunciací mladých lidí a jejich degradací na hédonisty, prospěcháře a antisocialisty se s nimi vyrovnal poměrně rychle, aniž by se jakkoli snažil zakrýt svou politicky orientovanou motivaci.

Petice Ne naším jménem ZDE, anglicky ZDE

Stále se objevují petice a různé dopisy o tom, jak by bylo záhodno a pěkné zakázat KSČM.

Nemluvě o tom, že tento požadavek je naprosto nesmyslný -- proč bychom měli zakazovat stranu kterou volí 20 % voličů? - argument, že komunistům jde jenom o moc, je jak vypůjčený z absurdního dramatu. Samozřejmě že jim jde o moc, stejně tak jako Klausovi, ODS, KDU -- ČSL a ČSSD -- tedy všem, kdo loví v kalných politických vodách.

Poprvé jste vrazili kudlu do zad Klausovi a rozbili tak nejen vládní koalici, ale podpořili rozklad ODS. Záminka byla mravní, údajně neprůhledné financování činnosti ODS.

Podruhé jste těsně před volbami rozbili Čtyřkoalici, rýsujícího se favorita blížících se voleb. Záminka byla morální, podle vás nesplatitelný dluh ODA.

Potřetí jste v těchto dnech rozbili vládní koalici s ČSSD. Prohlašujete že důvod je, jak jinak, mravnostní, tentokrát pro změnu spočívá v nejasném podnikání manželky premiéra. Podtrženo a sečteno.

Zatím ani jednou se mravní stav věci díky vašemu počínání nenapravil, takže není vůbec jasné, co je vlastně v podhoubí vší té vaší proklamované morálnosti.

Deliji Padžové bylo teprve 16, když se vdala. První dítě porodila v 18 a nyní je ve čtvrtém měsíci těhotenství se svým desátým dítětem, které bylo počato sotva dva měsíce potom, co porodila své deváté dítě. Je jí nyní 37, vypadá o deset let starší, je bledá, slabá a podvyživená.

Její rodina nemá trvalý příjem. Padžová vydělává prodejem zeleniny asi dva dolary denně, její manžel, stavební dělník, má práci jenom někdy. Žijí v přeplněném brlohu v chudinské čtvrti Mandaluyong, v jednom z měst, které tvoří Metro Manila.

Zkušenost Padžové s problémy mateřství je typická pro širší obyvatelstvo Filipín. O věci se už dlouhá desetiletí koná neplodná debata mezi vládou a katolickou církví. Církev tvrdí, že žádný problém neexistuje.

Žijeme v mediálním světe, který bohužel v každé události, která je hodna pozornosti, vidí i svoji možnost a příležitost k uplatnění. Nejinak je tomu při odchodu papeže. Intensita, rozsah i komplexnost pohledů na jeho osobu a jednání pomalu překračuje rámec přijatelnosti a chápání běžného občana. Ten je připraven přijmout i ocenit život i práci člověka a zamyslet se nad jejím významem. V klidu.

Přečetl jsem při cestou zpět z Prahy do skotského Glasgowa bestsellerovou knížku bývalého premiéra Miloše Zemana Jak jsem se mýlil v politice. Překvapila mě. Je to velmi dobrá kniha. Je sice provokativní, a to zcela právem, ale vzniká z ní dojem, že je její autor přemýšlivý člověk. Kniha obsahuje inteligentní úvahy. Vyplývá z toho, že Miloš Zeman myslí a zdá se, že v celé řadě oblastí dospěl k docela podstatné moudrosti. Kniha budí tedy úplně jiný dojem, než je bulvární obraz Miloše Zemana, šířený českými médii - obraz vulgárního, opileckého, becherovku popíjejícího šaška. Přitom Zeman podle svého přiznání becherovku vůbec nepije. Co to vypovídá o českých médiích, to si dovoďte sami. Přitom samozřejmě není rozumné přijímat veškeré Zemanovy výroky v této knize nekriticky. Vrátím se k ní po víkendu.

Avšak, zatím - Co si pomyslet třeba o takovéto, drobné úvaze (str. 14):

Možná se dopouštím neférového zkreslení, když ještě před recenzí chci ze Zemanovy knihy stručně citovat, ale tady to je. Co si Miloš Zeman myslí o blbosti?

S úlevou shledávám, že jste nepominul Zemanovu knihu a těším se na Vaši recenzi. Citace mi přijde ovšem velmi případná, píše Sieglinda Dornach.

Už sám (tradiční) orchestr českého tisku, který jsem měla možnost na téma Zemanova "Mýlení", číst, mi připadal podezřelý; jaksi přiboudlý. Snad až nebývalým jednohlasem všechny listy házely knihu do stoupy, s tím, že se Zeman odkryl v celé své sprostotě (ale to je jistě jen moje volná, nepřesná interpretace.)

Pozoruhodně byla jeho "sprostota" dokladována prakticky jednotně úryvky, resp. (rovněž) volnými výklady odstavce o Petry Buzkové. Samého dna žumpy se kupodivu, pokud vím, dotkl Zemanův svazek v podání "seriózního" (nízkonákladového) čtiva českých vzdělanců, totiž Respektu. Z jejich "recenze" se dají fyziologické a patologické šťávy doslova ždímat.

Jak potom žasnu, když "tutéž" knihu sama otevřu (po masáži českých "žurnalistů") snad více s nechutí než zvědavá.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

V srpnu minulého roku informovaly BL ZDE a ZDE . o případu bezmála zázračného "objevení" mezinárodních smluv o právní pomoci ve věcech občanskoprávních i trestních se Společenstvím Bahamských ostrovů Nejvyšším státním zastupitelstvím, které se zabývá případem rádobyexulanta Viktora Koženého. Po té, co bylo poněkud nešťastně v předstihu vyzrazeno, co nového se z ČR na Koženého chystá, můžeme se ve Sbírce mezinárodních smluv ve sdělení Ministerstva zahraničí č. 39/2005 dočíst, jak dopadlo zkoumání relevance oněch mezinárodních závazků z roku 1924. Jak se zde můžeme dozvědět, diplomatické stvrzující nóty jsou známy již od 28. dubna 2004, tedy dlouho před tím, než byla Nejvyšším státním zastupitelstvím ukvapeně vydána informace, že právní mechanismus k obeslání, popřípadě dokonce vydání Koženého do ČR existuje. Otázkou je, proč nebyly příslušné kroky učiněny ihned poté...

Se zájmem jsem si přečetl dva související články "O hysterické reakci některých pražských studentů" a Lidi v tomto státě, kterým není jedno, v jakém "hnusu" žijí".

Již delší dobu přemýšlím o tom, jak ovlivnit "své" demokraticky volené zástupce v jejich chování a jednání, píše Miroslav Vopalecký:

Na mediálním mikrosvětě České republiky je příjemné, že dokáže neustále překvapovat i poučeného pozorovatele. Z webu Britských listů lze očekávat vskutku leccos, ale být Janem Čulíkem označen za trockistu kvůli nechuti vůči KSČM, to je opravdu vtipné. Čulíkova reakce na studentskou iniciativu je vůbec vtipná, protože s takovou hysterií dosud nevyrazily do boje ani Haló noviny. Ovšem přetiskování denunciačních textů z komunistického bulletinu Obrys-Kmen na Britských listech je zřejmě první vlaštovkou nadějné spolupráce, takže se při troše štěstí již zanedlouho dočkáme autorské dvojice Čulík-Kojzar.

Myslím si, že pan Bouška je opravdu buďto ještě mladý, nebo se mu jaksi nedostalo možnosti popřemýšlet o rozdílu mezi demokracií a anarchií, píše Jiří Hanák. Nebo záměrně nechce pochopit, o čem píšete. Vyplývá to pro mne z textu článku "Zlý sen o Janu Čulíkovi".

Korupce na každém kroku veřejné správy, včetně soudců, státních zástupců a policistů. Arogance volených zástupců veřejné správy. Přebujelé, neustále přibývající, neefektivní, úřady. Hloupost a nezodpovědnost politiků. Špína a nepořádek za každým rohem. Hromady odpadků i podél silnic, které nikdo neuklízí. Zničené komunikace, zničené budovy. Nedůstojné stáří v přeplněných ubytovnách nazývaných "Domovy důchodců" (pokud mají štěstí anebo dost peněz aby se tam dostali). A nakonec i smutné umírání někde za plentou na chodbě v ústavech nazývaných "Nemocnice", píše Alfred Eckhardt:

Články a projevy, které se snaží odsoudit komunisty jsou bohužel většinou na takové intelektuální úrovni, že je dokáže prokouknout nejspíš i tříleté dítě - samozřejmě pokud nepatří mezi ty uvědomělé, kteří pálili čarodějnice, dělali pogromy či rozkulačovali. Je tu tedy vážné nebezpečí, že se tak říkajíc s vodou z vaničky vyleje i dítě. Antikomunistické výlevy na této úrovni - a s jinými se dnes prakticky nesetkáme - snadno zakryjí, že jsou i opravdové námitky proti komunistické ideologii a věcné otázky, které by bylo vhodné položit komunistům.

Nedávno jsem se vrátil z Mexika a rovnýma nohama skočil do rozjeté diskuse mezi "studenty" a "ostatními". Ani se mi nezdála zajímavá diskuse o tom, kdo je méně znalý předlistopadových poměrů a kdo méně demokratický. Co mně zaujalo, je bezprostřední srovnání odlišných přístupů odlišných kultur. Možná nebude nezajímavé i pro ostatní na ně nahlédnout na konkrétních případech, píše Petr Wagner:

Se zájmem jsem si přečetl polemiku se studenty ohledně akcí proti Grossovi. Je mi sympatický styl diskuse, věcně a s přehledem argumentovat, míní Pavel Mužný.

Můj osobní názor je, že s podobnými horkými hlavami debatovat je, alespoň pro mě, zbytečná ztráta času a energie. Vrátil jsem se po 20 letech z Rakouska a zjistil jsem, že některé zkušenosti a názory jsou zde v Česku nesdělitelné.

Pro pana Víta je mladý člověk blbeček, který žije hlavně diskotékami a balením holek, ale o politiku se nezajímá. Mně je 29 let, chodím už zhruba 10 let na pivo se spoustou různých přátel mého věku i mladších -- a součástí našich rozhovorů, pří a hádek byla politika vždy.

V souvislosti se svým textem "Stav mezi životem a smrtí se nazývá umírání" jsem dostal různé ohlasy, většina byla pozitivních, což mě mile překvapilo. Ty negativní rozdělím do dvou skupin. Jedna kategorie lidí smrt kategoricky odmítá a přímo panicky se jí bojí, ta druhá ji sice akceptuje, ale nechápe, proč by měli být šťastni, když jim někdo milovaný zemře. Pokusím se to z hlediska své osobní zkušenosti vysvětlit.

Tradičně vnímáme komunisty jako proticírkevní hnutí. Automaticky tedy předpokládáme, že Kuba, poslední komunistický stát na západní polokouli, má ke katolické církvi stejně nepřátelský poměr jako měla KSČ. Neočekávali bychom proto velký zármutek nad skonem Jana Pavla II ze strany Fidela Castra a jeho souputníků.

Opak je pravda.

V souvislosti s úmrtím papeže Jana Pavla II. vyvstala řada otázek. V Polsku bylo slyšet silný hlas, aby byl zesnulý papež pohřben v krakovském královském Wawelu. A kdyby tohle nebylo možné, aby aspoň jeho srdce tam po smrti mohlo spočinout. A pokud by ani tomu Vatikán nemohl vyhovět, nechť aspoň trochu prsti z polské země je uloženo do papežovy rakve.

čtvrtek 18.15: Vatikán ve čtvrtek zveřejnil patnáctistránkovou poslední vůli papeže Jana Pavla II., poté, co byla přeložena z papežovy rodné polštiny do italštiny.

V poslední vůli se uvádí, že papež uvažoval o tom, že z papežského úřadu odstoupí, už v roce 2000.

Tehdy papež napsal, že je vykonávání jeho úřadu pro něho značným utrpením. Konstatoval, že doufá, že Bůh "mi pomůže, abych poznal, jak dlouho musím vykonávat tuto službu". Modlil se, aby dostal "potřebnou sílu" k pokračování ve své misi.

Ve jménu nejsvětější Trojice "Bděte, protože nevíte, kdy váš Pán přijde" (srov. Mt 24,42). Tato slova mi připomínají poslední povolání, které nadejde až bude Pán chtít. Chci ho následovat a chci, aby mě všechno, co je součástí mého pozemského života, připravovalo na tu chvíli. Nevím, kdy nadejde, ale jako všechno, také tuto chvíli kladu do rukou Matky mého Mistra: Totus tuus. V týchž mateřských dlaních nechávám všechno a všechny ty, s nimiž jsem spojil svůj život a své povolání. V těchto dlaních zanechám především církev a také svůj národ a celé lidstvo. Děkuji všem. Všechny prosím o odpuštění. Prosím také o modlitbu, aby se Boží Milosrdenství ukázalo větším než má slabost a nehodnost.

Zemřel papež. Nestalo se tak ani náhle, ani neočekávaně. Nešlo o násilnou či tragickou smrt. Věřící, kteří nám ve zprávách hledí do tváře či do talíře, sténají, jako kdyby umřel zdravý člověk ve středních letech na záhadný, bleskově působící virus. Dg. hysterie.

ČTK 5. dubna 2005 - ČEZ mají zájem odkoupit od českých zemědělců statisíce tun obilí z loňské nadúrody, aby je použily jako palivo pro kotle svých elektráren. Pro ČEZ je prodejní cena nabízená sedláky velice přijatelná. 850 milionů lidí na Zemi sice hladoví, ale humanitární organizace (ve zprávě nejmenované -- pozn. autora) ve shodě se Světovou bankou prohlašují, že darovat jim potraviny a dovážet je v takovém množství na místo spotřeby není efektivní.

"Je třeba pálit v peci laciný žito -- aby zdražil chleba" -- zpívá Voskovec s Werichem za krize (celosvětové) ve své sžíravé sarkastické sociální baladě.

Reakce na článek pana Kalouse "Čeho jsme se to dožili?"

Před X léty v době minulého režimu jsem jednou v Rudém právu četl článeček o tom, jak v New Yorku ti zlí kapitalisté vylévají do moře mléko, protože ho byl nadbytek.

Tehdy jsem si říkal, to je ale blbá propaganda v tom Ruďáku, takovou blbost by si snad ani nemohli vymyslet. No a vidíte, uplynulo několik desítek let, dnes již 15 let máme svůj domácí kapitalismus u nás, píše Vladimír Mikuša:

Přemýšlím o tom, co napsali Jindřich Kalous a Jaroslav Pour od pondělí, kdy ČTK zprávu o myšlence pálit obilí vydala. Otázky tanou na mysli a smutek a zahanbení se loudí do duše. Kdo se má stydět? Ti co vládnou nebo ti co jim to umožňují?

Vysvětlíte to doma v obýváku během zpráv svým dětem?

Dnes přece není problém vypěstovat řádově větší množství obilí a potravin vůbec, než se plánuje spálit v pecích ČEZu. Na obrovských plochách jen v ČR se pěstuje řepka, jejíž olej vyletí nakonec výfuky (možná i vašeho auta). Na stále větších plochách se pěstuje cukrovka, která nakonec v podobě alkoholu slouží k témuž. Proč tedy neprotestujete proti těmto daleko větším "problémům"? Asi proto, že ač se jedná o naprosto stejný případ, je zde názorněji vidět, jaký by to byl nesmysl., píše Jan Hošek z České národní banky.

To stále zřetelněji zní mezi členy ČSSD, když tento nestraník (čti téměř nezávislý na programu ČSSD) něco navrhne, aniž by se třeba zdržoval tím, prokonzultovat to s kolegy "straníky". Tu "poškádlí" ministryni Emmerovou spoluúčastí, následně pak "zakoketuje" s ministryní Buzkovou o školném. Jeho posledním počinem je "předběhnutí" ministra Sobotky v razanci daňového snížení.

Mladý ekonom by si ještě mohl pamatovat z vysokoškolských lavic mj. tzv. Haavelmo teorém (Trygve Haavelmo, ekonometer, 1911-1999, profesor na Universitě v Oslo, Nobelova cena za ekonomiii 1989): Občan má větší užitek ze služeb poskytovaných státem, než z ekvivalentních statků, které si může dopřát ze snížení daní.

V roce 2000 postavili rodiče u Žalovské školy v Roztokách u Prahy dětské hřiště. Proces výstavby i jeho výsledek patří mezi pozitivně vnímané roztocké události posledních let. Poslední březnový den však městský úřad hřiště bez jakékoli komunikace s občany zlikvidoval - zboural a odvezl dřevěný hrad, houpačku, klouzačku a další herní prvky, odhrabal povrch. Jako důvod uvedl nové předpisy pro dětská hřiště. Rodiče se však již dříve snažili domluvit s orgány města na úpravách hřiště místo jeho likvidace. Zvolený postup považují za pochybení úřadu, starosty i volených orgánů města.

Předsedovi české vlády měl nejspíše Svatý Otec oznámit předem, že hodlá umřít, a výslovně ho pozvat, aby si to Stanislav Gross zanesl do svého premiérského kalendáře.

Autor této modré šance je Tomáš Julínek.

Tolik v úvodu Julínkova textu. Média stále opakují, že je zdravotní péče zadarmo. Ale "bezplatné" poskytování péče znamená, že péče nic nestojí. "Bezplatné" znamená garantované z veřejného pojištění bez doplatku.

Dr. Ruediger Dahlke (nar. 1951) je německý lékař a terapeut v oblasti přírodního léčitelství, homeopatie a psychoterapie. Ve své knize se zaměřil na kritiku a překonání moderních mýtů, které ohrožují budoucnost lidstva. Podle Dahlkeho těmito mýty jsou: mýtus o pokroku a mýtus o přednostech svobodného trhu.

V úterním deníku Právo mně zaujal článek "Spojené státy odmítly prodloužit Evropské unii lhůtu pro nové pasy". V článku bylo uvedeno, že do 26. října t. r. mají členské státy EU dokončit distribuci nových pasů do své populace, tzv. pasy biometrické. Ty jsou podmínkou pro trvání nebo zavedení bezvízového styku.

Na základě sdělení zdroje z řad irácké loutkové armády korespondent Mafkarat al-Islam oznámil, že Američané odhalili tunel vedoucí z vězeňského tábora Bucca u Umm Qasru, který je po vězení Abú Ghurajb druhou největší americkou věznicí v Iráku. Tunel byl stovky metrů dlouhý a v průměru 1,25 metru široký a končil asi 100 metrů za zdmi tábora. Podle informátora se jím podařilo uniknout na svobodu řadě vězňů.

Americké a britské síly zahájily rozsáhlé šetření, aby zjistily počet uprchlíků. Podle zdroje Američané přišli na existenci tunelu, když si opakovaně všimli hlíny na nohou některých vězňů, kteří vypadali, jako by celou noc tvrdě pracovali. Pokračovali v jejich sledování až do chvíle, kdy odhalili vchod do tunelu pod hromadou odpadků za několika samotkami. Nalezli také používané nářadí, kůly, trámy, kbelíky a kontejnery na hlínu. Tu vězni uklízeli rozhazováním po okolí a do latrín. Mluvčí věznice podplukovník Guy Rudisill tvrdil agentuře Reuters, že tunel byl odhalen před dokončením a dřív, než se někomu podařilo jím utéci.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Ztratil jsem už v té zemi řadu přátel. Proč jsme to dopustili a necháváme to pokračovat? Není k tomu dobrý důvod, ať se snažíš jak chceš, ztratit přátele není legrace.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům. Ve stejném režimu zveřejňujeme i tyto dopisy. Nemáme možnost ověřit ani jejich autenticitu ani pravost, nicméně se domníváme, že neznalost arabštiny či dalších jazyků by neměla být překážkou svobodné výměny informací či názorů a tato informační blokáda by neměla vést k jednostrannému a tendenčnímu chápání jakéhokoliv civilizačního konfliktu. Arabskou kulturu, jazyk či mentalitu mnoho Čechů nezná a neporozumělo jí. Přesto existuje a existovat bude. Z arabštiny překládané informace iráckých bojovníků a jejich sympatizantů nemusí být v detailech ani celku pravdivé - ale existují, o pocitech svých autorů vypovídají a na síti jsou čteny se stejnou pozorností, jako tisková prohlášení Bílého domu.

Zapomenuté skutečnosti

Pochlubil se kamarád, že dokázal zorganizovat celkem levný zájezd do Říma pro dvě osoby, a to včetně dvou "zpátečních letenek". A na můj dotaz výslovně potvrdil, že pojmem "zpáteční letenka" rozumí letenku na cestu tam a zpět. V souvislosti s personální obměnou na papežském stolci u nás "zpáteční lístek do Říma" sháněla, shání a bude shánět spousta mladých lidí.

Celá řada reakcí přišla na můj článek, v němž jsem se pozastavoval nad nedemokratičností a účelovostí současné protivládní petice některých pražských studentů. (Mimo jiné jsem dostal i vyčítavý dopis o jednoho z organizátorů petice, který kupodivu nepoužil na její obranu věcné argumenty, ale tvrzení, že se mám podívat, kolik "slavných" lidí už petici podepsalo. To mělo přesvědčit, že je správná...:) )

Čtení některých těchto reakcí bylo bohužel dost otřesnou zkušeností. Reakce svědčily o tom, že někteří lidé nejsou vůbec schopni nějakou věc logicky analyzovat a racionálně si ji rozebrat. Dopisy byly plné myšlenkových zkratů a emocionálního zmatku.

Ano, já vím, lidé se v ČR ve školách neučí logicky uvažovat.

Nevím, zda má cenu se k věci znovu vracet. Vybírám jeden z křiklavějších dopisů. Není to dopis anonymní, nechci však jeho autora osobně urážet, proto ho publikuji bez zveřejnění jeho jména. Dopis totiž pěkně ilustruje podstatné myšlenkové zkraty, jichž se mnozí často dopouštějí:

Diskuse o výstavbě rychlostní silnice R35 se zúžila na otázku trasy. S ní spojený příchod prosperity --- údajné družky všech dálnic --- tak stále zůstává neotřesitelnou jistotou (nejen) komunálních politiků. O vlivu dálnic na ekonomiku regionů píše posluchač magisterského studia humanitní environmentalistiky na FSS MU, spoluzakladatel občanského sdružení Zelený Kohout v České Třebové a zakládající člen Trastu pro ekonomiku a společnost.

Dnešní (5. dubna) ranní zpravodajství ČRo 1 Radiožurnálu přineslo následující informaci (cituji nepřesně, na serveru ČRo se mi tuto zprávu téhož dne večer už nepodařilo najít):

ČEZ mají zájem odkoupit od českých zemědělců statisíce tun obilí z loňské nadúrody, aby je použily jako palivo pro kotle svých elektráren. Pro ČEZ je prodejní cena nabízená sedláky velice přijatelná. 850 milionů lidí na Zemi sice hladoví, ale humanitární organizace (ve zprávě nejmenované -- pozn. autora) ve shodě se Světovou bankou prohlašují, že darovat jim potraviny a dovážet je v takovém množství na místo spotřeby není efektivní.

Pane Bože, čeho jsme se to dožili.

Pro správné zhodnocení působení tohoto papeže, který si dal jméno Jan Pavel II., musíme znát dobře kontext dějin církve i světa, do nichž vstoupil. Římskokatolická církev prošla ve středověku zásadními proměnami, jež z ní udělaly přísně hierarchickou strukturu s rozsáhlým právním systémem a s mocenskými ambicemi.

Na BL se rozpoutala diskuse kolem článku šéfredaktora pana Čulíka na téma studentské výzvy ke svržení premiéra Grosse. Náhodou jsem četl články až včera a po řadě jsem četl nejdříve nesouhlasné komentáře a až nakonec jsem si přečetl vlastní článek, který to všechno vyprovokoval. A nestačil jsem se divit i když jsem překvapen nebyl. Všechny reakce na článek pana Čulíka byly typickou ukázkou demagogické práce s fakty, tak je běžná v našem tisku. Pánové vytrhli z kontexu větu a na ní se pokoušeli rozcupovat jeho názory. Vkládali mu do úst věty, které neřekl a na nich dokazovali to, co chtěli dokázat. Při tom vůbec nevzali na vědomí celkové vyznění článku. To je totiž normální. Pan Čulík se snažil podívat trochu z jiného pohledu na "iniciativu" studentů.

Jedním z málo rozvíjených metodických postupů ve školství je propojení vědeckých poznatků s jejich vizuální podobou, anebo jinak, propojení struktur a funkcí. Zní to vznešeně, ale jde o aplikaci nám všem známého faktu, že lidé mají paměť verbální a vizuální. Proto se začíná uplatňovat zásada, že mluvení není učení. Verbální výklad vede k aktivaci pouze levé mozkové hemisféry a pravá zůstává neaktivní. Pouhý verbální popis děje nebo procesu - faktu - je daleko těžší si zapamatovat, než když je stejný fakt vázán na určitou vizualizovanou strukturu.

Jako redaktor a zástupce šéfredaktora Mladé fronty a později šéfredaktor týdeníku Svět v obrazech jsem poznal romantického muže, geologa, prospektora nerostů v dalekém Íránu, talentovaného novináře, spisovatele, fotografa, ing. Jaromíra Štětinu. Stejně jako jsem poznal a spřátelil se s jeho nadšenými kolegy, brázdícími po roce 1970 sibiřské řeky na jejich milované pogumované lodi Matyldě. I na pozdější Štětinově říční lodi na Obu (ale i na jiných) byly symboly Komsomolské pravdy a Mladé fronty, na stěžni vlály plavební vlajky MF, Světa v obrazech, Obchodního domu Kotva.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.