7. 4. 2005
Čeho jsme se to dožili?Dnešní (5. dubna) ranní zpravodajství ČRo 1 Radiožurnálu přineslo následující informaci (cituji nepřesně, na serveru ČRo se mi tuto zprávu téhož dne večer už nepodařilo najít): ČEZ mají zájem odkoupit od českých zemědělců statisíce tun obilí z loňské nadúrody, aby je použily jako palivo pro kotle svých elektráren. Pro ČEZ je prodejní cena nabízená sedláky velice přijatelná. 850 milionů lidí na Zemi sice hladoví, ale humanitární organizace (ve zprávě nejmenované -- pozn. autora) ve shodě se Světovou bankou prohlašují, že darovat jim potraviny a dovážet je v takovém množství na místo spotřeby není efektivní. Pane Bože, čeho jsme se to dožili. |
Loni v únoru ministr zemědělství pozastavil export obilí z ČR v důsledku neúrody v roce 2003 a pekaři očekávali růst cen chleba. O pouhý rok později si nevíme rady s nadbytkem obilí, které je za daného stavu věcí neprodejné a které by jinde mohlo zachraňovat životy. Trh to opět vyřešil -- jako vždy... Humanitární organizace se zmohly jen na papouškování názorů ředitelů zeměkoule, kteří jsou placeni, aby hájili zájmy velkokapitálu, a svůj nezájem o hladovějící zastírají demagogií, že si za to ti chudáci stejně mohou sami a že by to jejich vlády stejně rozkradly a že některé režimy přece nemůžeme z ideologických důvodů podporovat a že je účinnější vyvézt tam peníze a ať si ti černoušci za ně koupí, co sami uznají za vhodné atd. apod. Efektivnější asi bude, když je tam necháme umřít, že. A přispějte nám, lidi, malým obnosem na náš účet číslo xyz, prokážete tak svůj zájem o globální problém a my vás vychválíme v médiích, jak jste uvědomělí... A všichni společně budeme dále mít kolem našich mastných hub svatozáře. Namátkou mě napadá například milion lidí na útěku před válečným konfliktem v súdánském Dárfúru. Jeden lodní náklad obilí z Čech by jim zajistil živobytí na několik měsíců. Chce snad někdo tvrdit, že tihle lidé si svůj osud zavinili sami? Jestliže na úhradu dopravy a distribuce Člověk v tísni nebo Charita nebo ADRA nebo jiná podobně bohulibá organizace nemá prostředky, jak to, že už dávno nebubnují v médiích na poplach a nesbírají pro tento účel peníze? Proč se po úderu tsunami v Indickém oceánu zmobilizovali všichni během pár dní a proč se o Súdán (dosaďte si kterýkoli jiný krizový region) nikdo nestará? Nebo to není mediálně zajímavá oblast? Jestliže se tohoto tématu některá z humanitárních organizací chopí, budu mezi prvními, kdo přispějí na distribuci zdejších obilních přebytků na místo, kde je neproženou komíny elektrárenských kotlů. Zároveň hodlám tento článek použít jako test (ne)zájmu médií. Určitě budu rád referovat o jejich (ne)reakcích. Psáno pro Britské listy, současně zasláno MF Dnes, Lidovým novinám, Právu, Českému rozhlasu, Neviditelnému psu. |