Čtenář pan Vladimír Fuksa má skutečně zásadové názory. A je přímo odborníkem na historii komunistického hnutí. Zná komunistickou terminologii, výroky pana Kojzara i Štěpána, prostě ví o komunistech všechno - člověk by řekl, že u nich byl. Jeho antikomunismus je přímo patologický. Nevím, co mu komunisté udělali, ale jeho nenávist z jeho psaní přímo čiší. Bohužel, takoví lidé zaslepení nenávistí nejsou přesvědčiví.

Pan Fuksa správně vystihl, že je čtenáři budou považovat za iracionální šašky, kteří "propadají emocionalitě médii zmanipulovaných strašáků". Sám to vystihl nejlépe. Pan Fuksa argumentuje tím, že "komunistická strana je ze zákona zločineckou organizací". Jsem zvědav, co bude říkat za 10 let, až komunisté vyhrají volby a vydají zákon, že ODS je zločinecká organizace. Ale ti jsou chytřejší a neudělají to - o legitimitě politické strany rozhodují lidé ve volbách a ne ústřední výbor té které strany.

Další z řady je student Adam Šůra. I on polemizuje s tím, co pan Čulík neřekl. Má starost, aby si lidé nemysleli, že se snaží diskriminovat nějaké politické strany. Přesto neváhá označit komunistickou stranu za zastánce vlády pevné ruky. Snaží se nám namluvit, že se i v české demokracii, zatím fungující bez většího zájmu občanů (jak říká), začínají rodit skuteční demokraté. No, jestli tohle jsou demokraté, potom nás potěš pánbůh.

Tito pánové zapomínají na jedno - komunisty volí 20% lidí a v příštích volbách jich bude ještě víc. Pánové, doporučuji vám, abyste šli do města a počítali lidi - jeden, dva, tři, čtyři, komunista - šest, sedm, osm, devět, komunista !!! Doufám, že až se vrátíte domů, tak vás bude bolet hlava. Ale nic si z toho nedělejte. Nic není tak zlé, aby nemohlo být ještě hůř.

Podíváme se trochu z blízka na "studentskou" výzvu. Že by to byla iniciativa studentů, snad nevěří nikdo. Žádný normální mladý člověk se dnes o politiku nezajímá - nemá proč. Je mnohem lepší chodit na diskotéky a balit holky. Ale je tady výjimka - jsou jimi Mladí konservativci, což jsou cílevědomí mladíci (někteří už odrostlí jako pan Dalík), kteří se systematicky připravují na svoji politickou kariéru v modré barvě. A to je podhoubí všech antisocialistických projevů.

Dnes už lidé zapomněli, že před pár měsíci byl Stanislav Gross nejpopulárnější politik od dob Václava Havla. Jenže všechna sláva, polní tráva. Kde je dneska Havel, kde je Grossova popularita? Přesto je tu malý rozdíl. Havel se odrovnal sám svými názory - Gross byl odrovnán. O tom, že u nás vládne vláda, si myslí jen ti nejzaostalejší občané.

Z celé politické scény je vidět, že tady tahá za provázky někdo jiný, někdo, kdo má hodně peněz. A jako prostředek mu slouží naše média. Bylo by s podivem, kdyby naši novináři vyšťourali, jak vlastně financoval Gross svoji bytovou situaci.

Proč zrovna Gross a nikoli desítky jiných? Ne, našim novinářům Grossovu kauzu zřejmě předložily PR agentury a naši novináři ji rozpoutali v tisku a televizi.

Naše novináře a jejich poslušnost vůči mocným velmi dobře odhalil Zeman. Ten je neváhal veřejně označit za póvl a hnůj, přičemž (jak řekl) "se musím omluvit hnoji, protože je to výživná látka pro rostliny". Je špatné, že lidé jim to spolkli i s navijákem.

Jako národ jsme chudí i na inteligenci, říká pan Jaromír Máša ten samý den na BL ve stejnojmenném článku . A nejhorší na tom je, že se k nim přidali studenti - naše budoucí inteligence.

Kdo jsou tito studenti? V roce 1989 jim bylo maximálně 5 let - ani nebyli v Pionýru, chudáci. O době před listopadem neví nic, pouze to, co si přečetli v našem tisku. Nemají vlastní názor, jen papouškují něco, o čem si myslí, že se po nich chce.

Já těmto lidem říkám kapitalističtí svazáci. Chovají se stejně, jako se chovali pánové Kohout nebo Uhde a další po únoru 48. Naštěstí nemají takové možnosti jako oni.

Tito lidé nemají žádné sociální cítění. Levicové vlády jsou jejich přirození nepřátelé. Pro ně jsou pracující jen masa, kterou je nutno vyždímat do morku kostí a potom odhodit nebo zlikvidovat.

Celá diskuse o studentské výzvě je vlastně generační problém. Na jedné straně pan Čulík, člověk s životními zkušenostmi, který žil u nás za socialismu a potom se odstěhoval na Západ, a na druhé straně nezralé mládí, které žije ve společnosti, pro kterou jsou peníze alfou i omegou. Pro kterou slova jako solidarita nebo humanita jsou přítěží. Bude záležet jen na nich, jestli budou jako pánové Kohout nebo Uhde, kteří poznali omyly svého mládí a snažili se je napravit, nebo jako Štěpán nebo Klaus a setrvávají na svých názorech až do smrti. Bude to jejich volba.