Tvrzení je to evidentně troufalé, nadnesené a pravděpodobně zcestné, ale jinak si opravdu nedovedu vysvětlit, že by mohli státní úředníci dospívat k tak absurdním právním závěrům, jaké předvádějí. Kromě naprosto zjevného pochybení v případu Diag Human, kdy mimo jiné nedostatky dostal na zastupování státu od ministryně Součkové exkluzivní smlouvu advokát, ačkoli se měl ze zákona zastoupení ujmout Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se stejná nekompetentnost projevila i v případu Viktora Koženého. Mezinárodní odbor Nevyššího státního zastupitelství v Brně totiž dospěl k nemálo překvapivému závěru -- s Bahamským společenstvím, kde se V. Kožený dlouhodobě úspěšně vyhýbá české i americké jurisdikci a Interpolu, existuje dohoda o "vzájemném vydávání zločinců z 11.11.1925".

Vzhledem k tomu, že doposud úřady operovaly s premisou, že s Bahamským společenstvím nemá ČR žádnou podobnou dohodu, je to jistě zajímavý obrat. Jak máme ale přijmout fakt, že něco tak zásadního, jako právní vztahy mezi dvěma jurisdikcemi nebyly analyzovány jako první věc už v okamžiku, kdy se v tomto případu mezi státy jednalo poprvé?! Nutno dodat, že V. Kožený je Českou republikou v nepřítomnosti trestně stíhán již 4 roky...

Už při zběžném pohledu do nejrozšířenější právní databáze či portálu veřejné zprávy lze bez problému nalézt publikovanou mezinárodní smlouvu "o vzájemném vydávání zločinců" pod č. 211/1926 Sb., uzavřenou mezi Československem a bývalým britským koloniálním impériem k 11.11.1924 (publikovaný údaj k 11.11.1925 je evidentně chybný již v samotném publikovaném znění - že by vítaný zastírací manévr, lehkomyslně převzatý pro další zmatení veřejnosti, které by zrelativizovalo původní přehmat st. zastupitelství?...). Rovněž je k nalezení i smlouva o spolupráci v oblasti soukromoprávního a nesporného řízení č. 70/1926 Sb. a konstatování právní sukcese tohoto závazku ze strany později vzniklého Bahamského společenství pod č. 18/1980 Sb.. Jediný problém v cestě tak znamená otázka, zda se i původní smlouva "o vzájemném vydávání zločinců" (vzhledem k presumpci neviny v případě zatím neodsouzených jde o poněkud nehezký výraz) stala pro později vzniklé Bahamské společenství závaznou(1). Tuto skutečnost si české orgány činné v trestním řízení v současnosti ověřily, dokonce i u OSN.

Práci českých orgánů činných v trestním řízení v tomto světle asi dále netřeba komentovat. Ničím nepodepřeným osočením z mé strany by bylo podezření, že takováto nedbalost by mohla být způsobena úmyslně a snad i na základě nějakého "nepřiznatelného příjmu". To ale budiž námětem pro další zvídavé novináře či orgány. Kolik podobných nedopatření zůstane před veřejností skryto, kolik podobných podezřelých se takto šťastně vyhýbá spravedlnosti?

Jak je vidět, kvalitní právní rada, jak se spravedlnosti vyhnout, není pro mnohé nedosažitelná -- je to jen otázka peněz a snahy. Proč by ale stát nemohl odvádět alespoň tak dobrou práci, jako každý jednotlivý advokát? Vypadá to, že celý státní aparát, který se na těchto věcech podílí, takový "výkon" podat nedokáže. Zřejmě jediným řešením by asi bylo vyrovnat šance -- redukovat počet zainteresovaných úředníků na efektivnější minimum. Nebo snad rovnou uzákonit "státní úplatkový fond" pro dostatečnou motivaci a nezávislost státních zaměstnanců...?!

Nezbývá než popřát B. Vostrému k ještě šťastnější ruce při výběru země (v současnosti středoamerické Belize), kam česká justice nedosáhne ani přes svou extrémní lenost a neprofesionálnost. České mlýny sice melou velice pomalu, ale naštěstí ještě pořád melou. I když to někdy působí tak, že asi z posledního...

Poznámka:

(1) Ačkoliv ani na ze strany ČR není situace naprosto jednoznačná. Čl. 5 z. č. 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR sice sukcesi mezinárodních závazků zakládá, ale problém by mohl způsobovat výklad nového čl. 10 Ústavy, viz. ZDE.