Abych mohl věci uvést na pravou míru, musím se napřed v zájmu pravdy komunistů jistým způsobem zastat. (Kdyby mi někdo před šestnácti lety řekl, že jednou budu něco takového dělat, asi bych mu rozbil hubu.) Hlavně bych chtěl uvést na pravou míru časté tvrzení, že režim, ve kterém vládnou komunisti je stejný jako fašismus. Doslova vzato to nikdy nebylo pravda. Ovšem v době, kdy komunisti skutečně vládli, dalo se toto heslo použít jako úvod k razantnímu upozornění, že jejich teorie se v mnoha bodech rozcházejí s jejich vlastní praxí. Dnes se člověk, který něco takového prohlašuje nápadně podobá hodnému pejskovi, který poslušně a přičinlivě štěká skrz plot.

Máloco se může lišit tak dokonale, jako komunistická a fašistická ideologie. Komunisté vycházejí z představy, staré jako svět, i když často přehlížené, že každý člověk má morální právo na slušný život - samozřejmě pokud je ochotný pro svůj blahobyt něco udělat.

Fašismus je naproti tomu autoritativní režim, ve kterém jediná kvalifikace vládce spočívá v tom, aby byl natolik hloupý, že považuje sám sebe za (alespoň polo) boha a chová se podle toho.

Jediné období, kdy se metody komunistů a fašistů dost podobaly, měla být fáze diktatury proletariátu. To ovšem měl být podle původních představ okamžik. Ihned poté, co byly staré mocenské struktury rozbořeny, měla nastoupit dokonalá demokracie. Ostatně přesně to samé říká Bush, že má nastat nebo dokonce už nastalo v Iráku - hleďme hleďme, po kom se ten pán opičí.

Myslím, že mám důvody k tvrzení, že původní projekt komunistů selhal hned v této první fázi. Metody diktatury "proletariátu" - přesněji řečeno nomenklatury - více nebo méně přetrvávaly, přestože je sami komunisté označili za deformaci socializmu a odsoudili ústy nejvyššího představitele SSSR už v roce 1956.

Kdykoli se tedy poměry v socialistickém režimu komunistického typu a v režimu fašistickém opravdu podobaly, šlo o "socialismus" naprosto deformovaný, kdežto o fašizmus dokonalý, který funguje přesně podle svých vlastních zásad. A to je tedy pořádný rozdíl.

Fakt, že se dost významně lišily marxleninské teorie a praktické poměry v "socialistické demokracii" by mohl a měl být i dnes komunistům předkládán s dotěrnou otázkou, co s tím chtějí dělat, až zase budou budovat lepší příští. Bohužel mohou snadno namítnout, že i dnešní nesocialistická demokracie se dost liší od představy většiny lidí o tom, jak má vypadat slušný režim. Dále "diskuse" obvykle probíhá tím způsobem, že jedni připomínají právo na práci, při které se člověk nestrhal, laciné byty a minimální zločinnost, druzí kontrují frontami na banány a nedostatkem toaletního papíru. Tato podoba diskuse hlupáky uspokojuje, protože je v ní snadné mít vlastní pravdu, ale nikam nevede. Zkusme to tedy jinak:

Princip jakéhokoli socialismu nebo sociálního státu se podobá křižovatce s kruhovým objezdem: Všichni přibrzdí a všichni projedou. Jenže - zatímco kruhový objezd je možno vytýčit a upravit stavebními úpravami a značkami, sociální stát nezachrání ani sebevětší počet příkazů, zákazů a nařízení, jestliže se sami lidé nebudou ochotni uskromnit v zájmu těch druhých. Na nedostatek mezilidské solidarity dnešní sociální státy "dojíždějí" a nedovedu si představit žádné právní úpravy, které by tomu zabránily.

Tohle si komunisté od začátku velmi dobře uvědomovali. Před válkou se v Sovětském Svazu těšily velké úctě děti, kterým se tehdy říkalo "okťábrjata". Narodily se po revoluci a předpokládalo se, že budou jednou žít v komunismu, protože nebyly nakaženy předrevolučním egoismem.

(Ostatně i u nás si pamětníci pamatují snahy o výchovu "nového, socialistického člověka".) "Okťábrjata" většinou zahynula ve válce. Tito mladí zemřeli mimo jiné proto, aby ti, kteří dnes slintají na jejich památku a prohlašují je za horší než fašisty, nemuseli do plynu.

Ovšem někteří z těch, kteří přežili, se zachovali přesně opačně, než se kdysi čekalo: Před časem "rozpustili" socialismus a zlikvidovali Sovětský svaz, aby mohli zprivatizovat společné vlastnictví. Dnes se podle různých náznaků chovají hůř než kdysi carští oficíři. Ostatně nemusíme chodit tak daleko. Také naši budovatelé kapitalismu budují takový kapitalismus, o jakém se učili na seminářích marxismu-leninismu a naši privatizátoři a tuneláři také prošli výchovou socialistického člověka.

Jistě - vždycky se najdou lidé, kteří se s výchovou jaksi minou. Jenže tady se to dělo za mlčení, ne-li nadšeného souhlasu naprosté většiny lidí. Teprve dnes, když se ukázalo, že to dopadlo jako v té říkance, jak vařila myšička kašičku, čili že "na toho maličkýho (spíš na ty miliony maličkých) se nedostalo" začíná ta většina, která pomohla tunelářům nahoru nadávat.

Jinými slovy - člověk by musel být slepý, aby neviděl, že se jak ti, kteří se dostali k moci, tak i ti, kterým bylo vládnuto, chovali úplně jinak, než předpokládaly marxleninské teorie. Nejsem první ani desátý, kdo o tom mluví. Jen si nejsem jist, jestli si toho všimli také komunisté. Milí soudruzi, všimli jste si, že humanistické představy devatenáctého století selhaly a marxistická představa, že člověk je určován výrobními prostředky a socialistické výrobní prostředky automaticky stvoří socialistického člověka se ukázala jako jedna z nejnaivnějších? A jestli ano, co jste z toho vyvodili? Dnešní doba zoufale potřebuje vizi. Máte nějakou?