|
8. 4. 2005
PÁLENÍ OBILÍ...tak jsme se konečně dočkali...Přemýšlím o tom, co napsali Jindřich Kalous a Jaroslav Pour od pondělí, kdy ČTK zprávu o myšlence pálit obilí vydala. Otázky tanou na mysli a smutek a zahanbení se loudí do duše. Kdo se má stydět? Ti co vládnou nebo ti co jim to umožňují? Vysvětlíte to doma v obýváku během zpráv svým dětem? |
|
Motto: z meziválečného textu písně V+W K čemu nám jsou Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace? Kdy se problému chopí OSN a její specializované agencie? Zabývá se naše současná vláda správou země nebo zprávami o sobě? Uvědomuje si vedení ČEZu, na čem se hodlá podílet? Výhřevnost obilí již prý byla vyzkoušena -- jaká je výhřevnost židlí, na kterých sedí ti, kteří se pod takovéto úvahy podepisují? Můžeme být hrdí, že patříme k euroatlantické civilizaci vycházející z křesťanské tradice? Neviditelná ruka trhu nás o rozum již úplně připraviti ráčila? Nepřipravujeme se spolu s obilím tak trochu pálit mosty mezi námi a člověčí morálkou? Nadpis tohoto hořkého zamyšlení vychází z textu písně o letu prvního kosmonauta. Byla to třeba z dnešního pohledu agitka, ale všichni jsme cítili úspěch celého lidstva -- tehdy se ještě používalo slovo upřímně bez uzardění. Autor se v letech 1981-85 jako diplomat mimo jiné podílel na pomoci etiopskému obyvatelstvu v boji proti hladomoru, dnes pracuje na MPO. |
