V posledních dnech je nám předkládáno mnoho aspektů role Vatikánu i působení nejen v duchovní oblasti, ale i ve světském životě. Je to pochopitelné, neboť vliv Svatého stolce je značný a váha působení na mnoho lidí v různých oblastech světa často rozhodná. To si uvědomujeme všichni - i ti, kteří nejsou stoupenci žádné církve či náboženského směru. Někteří hledají navíc i zde pochopení pro pozitivní prvky, vedoucí k dorozumění v dnešním komplikovaném soužití států, národů a kultur.

Je třeba velmi pozitivně hodnotit aktivní snahu Vatikánu o řešení palčivých problémů světa - ať to je sociální problematika, ekologie, zdravotnictví, ale i otázky bezpečnostní či nabádání k vzájemnému porozumění. Pokud nemá papež exekutivní pravomoc, snažil se prostřednictvím svých encyklik alespoň upozornit na závažné problémy. A to vždy na otázky nejaktuálnější. Je velká škoda, že se nám podstatné věci papežovy politiky vytrácejí. Na vině je publicisticky účelové akcentování otázek homosexuality, interupcí či kondomů.

Zarážející však je, že témata mezinárodní politiky, kde byly kroky Svatého otce velmi výrazné, zůstávají - pravděpodobně účelově - v pozadí.

Připomeňme si proto papežovo krajně odmítavé stanovisko k válečné operaci USA v Iráku, která vedla dokonce k jeho iniciativě, aby při příležitosti Světového dne míru vydal zvláštní prohlášení reagující na závažný nový problém lidstva - obranu mezinárodního práva.

Jan Pavel II.: Je-li mír možný, je povinností! - v češtině BL

Přímo vyzývá světové představitele, aby se postavili na obranu práva, které je v ohrožení. Stačí citovat "Mír a mezinárodní právo jsou úzce spolu propojeny: zákon je na straně míru". Varuje, že právě nyní jsme v situaci, kdy musíme čelit pokusům o upřednostňování "zákona síly před silou zákona". Papež přímo vyzývá světové představitele, právě po americké akci v Iráku, k znovunastolení systému mezinárodního práva s odvoláním se na staletou jeho historii s tím, že "mezinárodní právo a mír jsou spolu úzce propojeny: zákon je na straně míru". "Porušením těchto zásad je cesta k bezpráví" píše Jan Pavel II..

Papež zdůrazňuje rozhodnou roli OSN při zákazu použití síly v systému kolektivní bezpečnosti, který dává pravomoc pouze Radě bezpečnosti. Ano, to vše odůvodňuje jeho výrazně negativní postoj k americké válce v Iráku. Nelze dále ani přejít papežovo doporučení, že terorismu je nutno předcházet šířením sociální spravedlnosti a vzdělanosti. Připomíná, že bezpráví vede lidi k násilným činům.

Kdo se zeptá ?

Otázky míru a války, práva a bezpráví by měly být posuzovány jako podstatné a rozhodující pro hodnocení člověka a užití jeho vlivu na mezinárodní společenství. Papeži zde náleží čestné místo. Je proto velmi zarážející a pro českou společnost alarmující, že tyto podstatné otázky se z hodnocení papežovy činnosti vytrácejí. Nikdo je nezmiňuje, nikdo se na ně neptá. Ani ČT, kde moderující a jak se dříve zdálo, i nadějný Václav Moravec nedbá kodexu ČT, který by mohl umocnit i svoji dobrou znalostí pravidel z BBC. Na tyto otázky se nezeptá kardinála Vlka a to i s vědomím, že neobjektivní přístup a omezování prostoru pro svobodnou výměnu názorů může být kvalifikováno dle citovaného Kodexu jako porušení pracovní kázně. To jsme již u zákoníku práce a jeho sankcí. Předně se však jedná o nízkou erudici, či poklesnou morálku takto pracujícího novináře. Bohužel není sám. Požadovanou normu v naších mediích plní málokdo.

Existuje však závažné vysvětlení pro obdobné mediální postoje. Reflektují a přejímají totiž jenom realitu - krajně kritický přístup českého katolického kléru k postoji Vatikánu a papeže osobně k otázkám míru a války v Iráku, kterou tito hodnostáři plně a navzdory postoji Vatikánu podpořili.

Pokud si dobře vzpomínám, velmi necitlivě se při komentování svého stanoviska dotkli i zdravotního stavu a rozumového uvažování představitele Vatikánu. Nakonec i proti postoji české vlády, která se s válkou proti Iráku neztotožnila, se postavil i její ministr zahraničí (spojen úzce s českou katolickou církví a poplatný americkým představám o demokracii a metodách jejího šíření) zpochybněním zásad mezinárodního práva i Charty OSN (cit.: Mezinárodní politika - leden 2004).

Často čteme a jsme svědky debat - osočování České republiky, že dosud nemá uspořádány poměry k Vatikánu. Po formální stránce je to asi pravda. Brání tomu mnohé politické důvody, včetně obavy z kvality takto přijatého dokumentu. Kdo však u nás nemá věcně uspořádány poměry k Vatikánu a právě zemřelému papeži, je samotný český katolický klérus.

Očekával jsem, že právě toto období, které je spojeno s celkovým hodnocením významu a práce člověka při jeho odchodu, poskytne příležitost k objektivnímu přehodnocení. V řečech Vlka, Halíka, Malého či dotazujících se a komentujících novinářů jsem nic takového nezaznamenal. Zachování a obrana míru je prioritou nejen Vatikánu. Je to casta k řešení problémů lidstva