8. 4. 2005
Jak český tisk zkreslil smysl Zemanovy knihyČeský tisk má, podle mě, celkem svorně obsahem zvěsti, které působí preventivně panickou reakci, aby po krátkém čase s údivem shledal, že věci se nevyvíjejí způsobem jím predikovaným.
S úlevou shledávám, že jste nepominul Zemanovu knihu a těším se na Vaši recenzi. Citace mi přijde ovšem velmi případná, píše Sieglinda Dornach. Už sám (tradiční) orchestr českého tisku, který jsem měla možnost na téma Zemanova "Mýlení", číst, mi připadal podezřelý; jaksi přiboudlý. Snad až nebývalým jednohlasem všechny listy házely knihu do stoupy, s tím, že se Zeman odkryl v celé své sprostotě (ale to je jistě jen moje volná, nepřesná interpretace.) Pozoruhodně byla jeho "sprostota" dokladována prakticky jednotně úryvky, resp. (rovněž) volnými výklady odstavce o Petry Buzkové. Samého dna žumpy se kupodivu, pokud vím, dotkl Zemanův svazek v podání "seriózního" (nízkonákladového) čtiva českých vzdělanců, totiž Respektu. Z jejich "recenze" se dají fyziologické a patologické šťávy doslova ždímat. Jak potom žasnu, když "tutéž" knihu sama otevřu (po masáži českých "žurnalistů") snad více s nechutí než zvědavá. |
Kupodivu si ještě mohu dopřát luxus vlastního názoru, protože s hodnocením české jednotné fronty (nebo syndikátu) novinářů se prostě neztotožním. Kdyby Zemana kárali světci ... , budiž, mohl si Krylovy citáty o Petře Buzkové odpustit, můžu uvažovat o jeho osobní psychologii, ale já chápu Zemanovy vývody v podstatném celku knihy jako věcné, logické, konzistentní. O osobnostních kvalitách českých kazatelů pravdy všedního dne nevíme, my čtenáři, nic. Český tisk se ovšem vůči Zemanovi už dávno semkl v dotčené kohortě "debilů", o jejich úrovni citát výše pojednává dostatečně výmluvně. Číst potom v č. tisku rubriky Názory/Komentáře je vesměs vskutku tristní. Už dávno jsem rezignovala očekávat v těchto sloupcích nějaké podněty, inspiraci, stylu "ejhle!, tohle mě nenapadlo, na tom něco bude." Obávám se, že rezónou těchto novin mnohdy není ani údajný populismus bulváru západního stylu, totiž jen tisknout, to co si čtenáři "myslí", to co chtějí číst, "dávat lidu/lůze za pravdu." Český tisk má, podle mě, celkem svorně obsahem zvěsti, které působí preventivně panickou reakci, aby po krátkém čase s údivem shledal, že věci se nevyvíjejí způsobem jimi predikovaným. Zas a znova se s novinami "mýlit" mě opravdu nebaví. T.č. za všechny hysterie kolem postupu prezidenta v Grossově vládních záležitostech, nekonečné spekulace, kdo nadržuje komunistům atd. ...Koincidence mit dem Fall Štětina je dnes v BL také povedená. |