8. 4. 2005
Zlý sen o Janu ČulíkoviJe těžké rozhodnout, zda Jan Čulík zešílel, nebo úmyslně lžeNa mediálním mikrosvětě České republiky je příjemné, že dokáže neustále překvapovat i poučeného pozorovatele. Z webu Britských listů lze očekávat vskutku leccos, ale být Janem Čulíkem označen za trockistu kvůli nechuti vůči KSČM, to je opravdu vtipné. Čulíkova reakce na studentskou iniciativu je vůbec vtipná, protože s takovou hysterií dosud nevyrazily do boje ani Haló noviny. Ovšem přetiskování denunciačních textů z komunistického bulletinu Obrys-Kmen na Britských listech je zřejmě první vlaštovkou nadějné spolupráce, takže se při troše štěstí již zanedlouho dočkáme autorské dvojice Čulík-Kojzar. |
Ale zpět k antistudentskému článku. Pan Čulík si stěžuje, že studentské reakce nedokázaly jeho text "logicky analyzovat a racionálně rozebrat". Nejsem student, ale jejich iniciativu plně podporuji a tak se o výše řečené pokusím, ačkoliv netuším, proč by odpovídající odezvou na Čulíkův emocionální blábol měla být zrovna chladná analýza. Laskavý čtenář též spolu s autorem pomine, že "logicky analyzovat" a "racionálně rozebrat" je veskrze totéž a těžko najít rozumný, logický a racionální důvod, proč používat obojí zároveň. V první řadě -- studenti neorganizují trockistický protest. Trockismus je charakterizován jako tzv. čistý komunismus založený na permanentní revoluci. Studenti naopak proti komunismu protestují a činí tak poprvé od roku 1989, což o permanentní revoluci nesvědčí. Pokud to měla být metafora, byla špatná, pokud to pan Čulík myslel vážně.... ale to určitě ne. Dále pan Čulík tvrdí, že označit držitele jiných názorů za extremisty není možné. To je pochopitelně nesmysl. Kouzlo demokracie je mimo jiné i v tom, že mohu za extremistu označit každého, u koho k tomu shledám pádné důvody. Jeden komunisty, jiný Klause, další zase Štětinu a je na každém z nás, aby si svůj názor obhájil. Podstatné je, že tak oproti dobám minulým učinit m-o-h-u. Co podle mého názoru nemohu, je označit někoho za "držitele názoru", přijde mi to podobně nečeské jako "držitel myšlenky", ale to je otázka pro jazykovědce a možná se pletu. KSČM se posledních patnáct let nechová jako demokratická strana. KSČM má demokratické stanovy a program, protože bez nich by nesměla existovat. Zřejmě má i demokratický způsob vnitřního fungování a do televize strká civilizovaně působící jedince. Tím to však končí. Nechci zde rozebírat nadmíru odbornou otázku, zda jsou marxismus a vůbec prazáklady komunismu slučitelné s moderní demokracií. Justiční vraždy, stalinismus, třídní boj, diktatura proletariátu, tyranie, politické procesy a vlastizrada však s demokracií slučitelné nejsou a pokud je propagují oficiální materiály a vysocí činitelé strany, tak se tato strana demokraticky nechová, stanovy-nestanovy. KSČM tak činí často, podrobný důkazní materiál rád předložím. Dokud se od těchto věcí jasně neoprostí a neodřízne se od vlivu Semelové, Jumra, Gottwalda, Věrteláře a mnoha podobných, bude za nedemokratickou označována právem. Četl jste někdy Naší pravdu, pane Čulíku? Slova o hrstce samozvaných studentů, co nemá právo požadovat demisi vlády, už jsou úplně z jiného světa. Jak si vůbec může někdo dovolit něco takového říct? Studenti, a kdokoliv jiný, mají právo požadovat cokoliv. Je samozřejmě jiná věc, zdali pro svůj požadavek naleznou podporu. Mám však stejné právo žádat demisi vlády, jako pan Slačálek dekonstrukci státu nebo Jihočeští taťkové provoz Temelína. Říct, že takové právo já nebo kdokoliv jiný nemáme, je nehoráznost nejvyššího kalibru. Použitý slovník s "hrstkou samozvanců" zřetelně ukazuje, kde bral Jan Čulík inspiraci. Právo demonstrovat je ústavně garantovaným nárokem každého občana, tedy i studentů. Je proto navýsost demokratické, chtějí-li upozornit na své požadavky tímto způsobem. Nedemokratický by byl ozbrojený šturm na Strakovu akademii. Divím se, že pan Čulík nekřičel na studenty v listopadu 1989, aby šli domů a vyřešili své problémy u voleb. Poslední zastavení. Čulík tvrdí, že ačkoliv protestovali proti válce v Iráku, je "představa, že by Britové demonstrovali za to, aby Blair odstoupil, směšná". Pokud si pan Čulík přečte jakékoliv noviny z 14. dubna 2003, dozví se, že v Londýně demonstrovalo na 200 000 lidí a řečníci "žádali odstoupení Tonyho Blaira z funkce". Je těžké rozhodnout, zda Jan Čulík zešílel, nebo úmyslně lže. Nesouhlasit s čímkoliv je jistě svatým právem nás všech. Zkusme však přitom nepadat tak hluboko, jak to -- pro mě nepochopitelně -- udělal jeden kdysi respektovaný publicista. Autor je iniciátorem petice Zrušme komunisty. |