V posledních letech postfeministky oprašují starého Lacana. Zajímají se o tu část teorie, která - zjednodušeně řečeno - vykládá zamilovanost coby svym způsobem produktivní omyl. Žena dle Lacana pro muže představuje falešný, protože neuskutečnitelný příslib návratu k prvotní polymorfní slasti, jíž se oba před vstupem do hry na velké kluky a holky museli vzdát; její role vlastně spočívá na schopnosti stát se projekčním plátnem mužových tužeb. Ve stavu intenzivní hormonální intoxikace si to muž zpravidla neuvědomuje - nicméně ve vlastním zájmu by se měl přesto snažit odlišit toužebná přání od toho, čeho skutečně lze dosáhnout. V opačném případě se totiž ztratí ve výtvorech vlastní touhy odkazucíjích navzájem jeden na druhý a začne je považovat za skutečnost samu. Možné směry dalšího vývoje jsou pak různé, jeden patologický shrnul Karl Kraus: "Zdravému stačí žena. Erotikovi stačí punčocha, aby se dostal k ženě. Chorému stačí punčocha."

Milé Britské listy,

věnovali jste hodně pozornosti rozhodování senátorů o radarů a zejména panu Štětinoví.

Nevím, o co opírá pan Matuzsek svoji domnělou kompetenci mít tu správnou odpověď na otázku položenou v hlasování Senátu,

Sám bych spíše vsadil na zkušenosti a úsudek pana Štětiny, který zcela v kontextu "měnících se souřadnic" nejen zvážil zřejmý geopolitický aspekt radaru, ale navíc k vlastní škodě na hrubosti a urážku pana Matuzseka vůbec odpověděl, obojí tak, jak bych od dobrého a váženého senátora očekával.

"Na blbou otázku blbá odpověď" říkávalo se a pokud se Britské listy skutečně chtějí dopídit strategického uvažování, nelze asi touto nováckou formou. Vyšlo toho v tom zmatku okolo radarů hromady, dnešní vás obsah k vyjasnění debaty bohužel vůbec nepřispívá, míní Pavel Dvořák.

Mám za to, že pan Štětina má určité množství špatných zkušeností s Ruskem a jeho obava ze všeho ruského je pochopitelná, ilustruje však výborně, že je vždy jednodušší bojovat minulé války, píše Ondřej Neumann.

Boj minulých válek je snadný a u veřejnosti se často setkává s pozitivní odezvou. Většinou je však projevem slepoty k výzvám současnosti.

Jaromír Štětina vysvětlil, proč hlasoval pro instalaci amerického raketového systému v ČR, George Bush litoval své výpovědi o zbraních hromadného ničení v Iráku, André Shepherd nechtěl podruhé pomáhat Američanům vraždit nevinné v té zemi a já, já jsem změnil téma své dnešní poznámky...

Otázka hamletovská, věru! Neboť není kde rodit. Aspoň v Praze, i když tam zvládají Šejkspíra cobydup na jedno posezení. Sfouknou ho za dvě hodiny celého, i se sonety. A to si čas od času posteskneme, že nám porodnost klesá. Nebo jen těch lůžek není dosti? Že by? Praha má zvláštní přitažlivou sílu pro veškerenstvo žen v roli nastávajících maminek z nezvládnutelného širokého okolí? Praha musí mít dobrou pověst, ovšemže. V lecčemž. Také v porodnictví. (Ať nic neříkají v Brandýse nad Labem? O jiných "venkovských" nemocnicích ani muk?)

Procházka po hlavní istambulské pěší třídě Istiklal je inspirativní nejen nekonečným tokem neprostupného davu, stejným v poledne i v půli noci. Po snad dvou desítkách návštěv tohoto veleměsta už nemám potřebu zkoumat každou orientální výlohu plnou barev, vůní a světel. Docela mi stačí zadívat se do výloh knihkupeckých. V místě, kde je radno čekat ve výloze spíše životopisy hereček nebo knižní předlohy populárních filmů, vidíme Habermase, Slavoje Žižka a životopis Baracka Obamy. Samozřejmě také Orhana Pamuka a pár knih o Istanbulu. Intelektuální debata na evropská témata je zjevně široce rozvinutá, to nám prozradí i pulty uvnitř knihkupectví, prošel jsem jich několik a strávil jsem v nich hodně času, ač turecky neumím.

tisková zpráva Českého rozhlasu Online

V Kamerunu se distribuuje knížka gorilích pohádek z Českého rozhlasu, v Moskvě se na knižním veletrhu Non Fiction uskutečnila výstava věnovaná Odhalení. V těchto dnech navíc vychází obrazová publikace s texty v češtině, angličtině a ruštině, která mapuje tři roky projektu o gorilách v pražské Zoo.

Ještě ke článkům J. Čulíka "Nerozumím této nebetyčné idiocii" a "Jsem šokován článkem Jaromíra Štětiny" od Z. Váchy.

Nad pointou prvního článku se nebudu ani pozastavovat, úroveň strategického uvažování je přímo úměrná inteligenci a integritě nejen senátorů, spíš bych chtěl dodat následující ke článku druhému.

Pan Topolánek prohlásil, že "je naší povinností nedopustit, abychom se opět plíživě sunuli do sféry geopolitického vlivu Ruska. To je ten pravý důvod, proč má u nás stát radarová základna. Už jenom za to stojí za to udržet vládu".

Aha, tak tak je to tedy, pan premiér této údajné vlády už otevřeně přiznává, že radar je namířen proti Rusku, což doplňuje i pan Štětina.

Že by proto, že si ti pánové uvědomují, že národ jim ty přihlouplé báchorky o hrozbě z Íránu nijak nebaští?

A co tak to "plížívé sunutí do sféry geopolitického vlivu Ruska?" (dost mi to připomíná kdysi plíživou kontrarevoluci...), kterým straší mnozí jemu rovní zatvrzelí příznivci radaru? Jak by se jaksi toto mohlo přihodit? Nejsme snad členy NATO pod ochranou velkého bratra? A jestli ne, tak proč jsme vlastně v NATO? ptá se Pavel Jedlička.

Potěšilo mě, když jsem v pravém horním rohu Britských listů objevil symbol adventu, věnec se čtyřmi svíčkami. Tyto čtyři svíčky, zapalované postupně po čtyři adventní týdny, symbolizují postupně se koncentrující sílu adventu, období před zimním slunovratem, jehož kvality znali naši předkové už v předkřesťanském období. Z něj v některých oblastech Evropy přetrval například zvyk projít si na počátku adventu tzv. adventní spirálou, dovnitř spirálovitě zatočenou cestou, vytvořenou z chvojí, která symbolizuje adventní dobu.

Nevytýkám Janu Zahradníčkovi žádné "skutečné i domnělé viny", jak píše Jiří Holý, nejsem soudce, pouze konstatuji evidentní a zcela prokazatelné selhání některých katolických intelektuálů, mezi něž Jan Zahradníček patřil, v období druhé republiky.

JU│ Ruské Izvestije se obšírně zabývají tiskovou konferencí velitele ruských raketových vojsk strategického určení (RVSU) generálplukovníka Nikolaje Solovcova. Nejde zjevně o náhodu. Tato tisková konference je zjevně poselstvím pro novou americkou administrativu o ruské pozici při jednání o dalším osudu smluv o omezení raketojaderných potenciálů, z nichž START 1 má vypršet v roce 2009 a Bushova administrativa deklarovala svoji vůli tuto smlouvu neprodloužit. Zajímavá je i tím, že přináší některá nová fakta o ruských raketových zbraních.

Zase jeden článek o tom, jak všechno cizí je lepší než to, co máme doma (Monika Binke: Cesta do Drážďan"). Mně však horší než stav českých drah, cen v obchodech a výrazy lidí, se jeví důvody, pro které autorka vyrazila do zahraničí, míní Vladimír Šedivý.

Zakázat komunisty, zakázat komunismus! Kdybyste s takovým návrhem přišel v lednu 1990, otevřený dopis tohoto znění bych vám tehdy nepsal. Lidé si tenkrát od vás, politiků, slibovali, že budete chytřejší a čestnější než soudruzi a že také budete mít národní hrdost a kus vlasteneckého citu, který vám nikomu nedovolí posluhovat velmocím a rozkrádat stát. Posluhování a rozkrádání jsme tenkrát měli plné zuby a také jsme moc toužili po demokracii, čili po lidovládě, abyste mi dobře rozuměl. Kdyby se Komunistická strana Československa zakázala v rámci tak zvaného revolučního kvasu, málokdo by co namítal. Tehdy byla příhodná chvíle, kdy lidé vnímali dění značně černobíle na způsob: ti jsou dobří a jen dobří a tamti zlí a jen zlí. S polistopadovými vládami navíc zatím nestačili udělat jedinou špatnou zkušenost. Jak známo, v lednu 1990 a ani později toho roku KSČ nikdo nezakázal. Jestli proto, že byli tehdejší státníci demokratičtí, nebo proto, že měli s odstupujícími soudružskými státníky stohy dohod o převzetí moci, toho se já, řadový smrtelník, na rozdíl od vás, nikdy kloudně nedopátrám.

Musela jsem si článek ředitele Občanského institutu Romana Jocha "Galeje na Guantánamu" přečíst dvakrát, protože po prvním přečtení se mi zdálo,že snad to, co píše, myslí ironicky. Pokud ano, dobře to skryl, píše čtenářka Marta Ivanovićová.

Předpokládám, že ze strany Romana Jocha jde o sarkastickou nadsázku. Přesto mne ale mrazí... Potlačit podstatné (zadržování bez důkazů a bez soudu), lidskost vydávat za slabost (poskytnutí protézy), volání po odvetě, krvi či mezinárodní intervenci vydávat za žádoucí atributy demokracie, to už není pouhá neobjektivita.

ŠOK│ "... Policejní spis Krakatice zpočátku neměl charakter trestního spisu, k tomu měl dospět v další fázi. Začaly se v něm shromažďovat informace k aktivitám podnikatele Mrázka a jemu blízkých osob, aniž bylo zahájeno nějaké konkrétní trestní řízení. . Shromažďovala a shromažďovala, pavouk kontaktů a vazeb Františka Mrázka rostl do obludných rozměrů a tím se ztrácela síla a schopnost účinnějšího tahu na jádro tohoto příběhu. ..."

2.12.2008, Právo, František Bublan (bývalý ministr vnitra, poslanec ČSSD a předseda bezpečnostního výboru Sněmovny): Krakaticový zákon ZDE

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

Vážené páni poslankyně, vážení páni poslanci,

dovolte, abych Vás seznámil se svým pohledem na světovou finanční krizi a její možné dopady na ČR, resp. s pohledy a přístupy k eliminaci potenciálních rizik z této krize plynoucích.

Chtěl bych také úvodem říci, že tento můj příspěvek je postaven na podkladech a analýzách ČNB a věnuje pozornost jak příčinám vzniku krize, tak podrobné analýze aktuálního stavu klíčových indikátorů finanční stability ČR, tak následné interpretaci a hodnocení naší situace a následně i plánu, jak lze hrozbám z globální krize co nejúčinněji čelit.

(Redakce BL z textu odstranila četné gramatické chyby, opakovaná slova a jiné nesrovnalosti)

Jsem velmi zklamán uveřejněním článku "Galeje na Guantánamu" od Romana Jocha, . Tento článek, který nemá žádnou informační hodnotu a je pouze ubohou propagandou, dle mého neměl být na BL nikdy uveřejněn, míní Jindřich Sládek

Zde jsou důvody, které mě k tomuto závěru vedou:

Občas mě ale přece jen vytočí, když se tito pozdně nebojácní s vykradeným životopisem pokoušejí vystupovat jako osoby, které s minulým režimem bojovaly od svého narození na plný úvazek.

Zdůvodnění, které podali tři z oslovených senátorů na otázku, proč zvedli ruku pro umístění technicky i strategicky vysoce sporného amerického vojenského zařízení kousek od Prahy, nelze analyzovat prvoplánově. Samozřejmě, že se v případě odpovědí senátorů Tomáše Grulicha, Jiřího Lišky a Jaromíra Štětiny jedná o projevy lidí, kteří neprokazují schopnost uvažovat na základě racionálních argumentů týkajících se radaru.

Chtěl bych reagovat na článek pana Mertla. Ten ukazuje ekonomický pohled na věc zdravotnických standardů. Chtěl bych nabídnout pohled medicínský.

Z medicínského hlediska jsou tři hlavní výhrady k této problematice.

Problémem je především otázka alokace zdrojů. Tento problém vyvstal v Británii nedávno nesmírně zřetelně, když státní úřad pro schvalování léků odmítl schválit pro státní zdravotnictví (a tedy pro používání pro pacienty zadarmo) jakýsi nový, velmi drahý lék proti rakovině, který dokáže prodloužit život vážně nemocných o půl roku.

Argumentace byla, že je to plýtvání: že tytéž zdroje mohou a měly by být použity daleko efektivněji pro účinnou léčbu jiných pacientů jinak. K tomu tato diskuse v britském rozhlase. Co na to čeští lékaři?

K napsání tohoto článku mne vedla animace použití antirakety USA proti působení teroristické rakety z oblasti Středního východu. Autorem byl někdo z americké raketové agentury MDA a animace měla ukázat působení antirakety z postavení v Polsku v součinnosti s radarem v ČR. Součástí animace byly i přibližné časové údaje. Tyto údaje mne, jako bývalého specialistu protiletadlového raketového vojska protivzdušné obrany státu, velice zaujaly a začal jsem počítat.

Odjíždím s kamarádkou nakupovat do Drážďan. Je sobota, tudíž zpáteční skupinový lístek (až pro 5 lidí) stojí 490 Kč.

Nasedáme do vlaku. Je neuklizený, ale topí se. Svlékáme postupně vrstvy, tipujeme teplotu na 30 stupňů. Nakonec větráme. Během jízdy zjišťujeme, že na WC neteče voda a nesplachuje záchod. Toaletní papír ale nechybí. Díváme se z okna a pozorujeme kouřící komíny továren.

V České republice se v současnosti velmi diskutuje nad standardem zdravotní péče. Bývá uváděno, že standard je zde z důvodu solidarity, že je to péče, kterou musí dostat každý proto, že různě vyděláváme, ale péči bychom v určité úrovni měli mít stejnou. A je to chápáno jako výraz solidarity bohatých s chudými.

Vážený pane Matuszeku,

jestliže patříte k lidem, kteří znají jako jedinou pohnutku k činům peníze, naše názory se budou míjet. Přesto však Vám posílám pár řádků, kde o svých pohnutkách mluvím.

S pozdravem Jaromír Štětina

Dohoda SOFA s Irákem uvazuje Baracka Obamu do obchodu, v němž Nouri al-Maliki vymanévroval George Bushe. Skutečnost, že byl Bush donucen přijmout „dohodu o stažení“, je pouze jedním z několika nezdarů USA v tomto regionu.

Irácký parlament ratifikoval 27. listopadu poměrem hlasů 149 ku 35 Dohodu o statutu sil (SOFA) se Spojenými státy. Je citován následující výrok náměstka předsedy vlády Barhama Saliha učiněný při hlasování: „Připomínám vám, že v Iráku se věci se v Iráku nedějí v hodině dvanácté, ale až ve třinácté.“ Jinými slovy, klíčový moment teprve přijde.

Piráti řádí kolem somálského pobřeží a přepadají všechny typy lodí. Za unesenou posádku a náklad poté vyžadují výkupné. Somálsko, které se zmítá v chaosu a vláda či státní správa buď zcela chybí, nebo funguje jen částečně, je pro piráty perfektním útočištěm. Přepadené lodě zavlečou do jednoho z několika somálských přístavů a tam je drží, dokud nepřijde výkupné. V ekonomicky zdevastované zemi je toto velmi dobrým způsobem jak přežít.

Dobrý den, jen bych vás chtěl upozornit, že se cílem Polsko ani Česko nestanou po schválení radaru a základen, protože tím vojenským cílem Polsko i Česko dávno jsou, píše Jan Láník. Ty rusácké rakety už na nás dávno míří, akorát se to teď stane oficiální. Samozřejmě lepší nežli radar by byla natvrdo americká vojenská základna, tak jako mají Američané jinde na světě a ne pouze ten radar. Konflikt v Gruzii jasně dokazuje, že tu už dávno měla být americká základna před radarem. Vlastizrádcem není ten, kdo hlasuje pro radarovou stanici, ale ten co s Putinovou hrůzoříší hlasuje proti. Není se čeho bát, americká základna neznamená, že sem Američané vlítnou na tancích a v letadlech, že budou střílet do našich občanů, ničit náš majetek a zatýkat naše vrcholné představitele, či je dokonce popravovat, jako to Rusáci rádi za svými hranicemi dělali.

Senát ČR schválil 27.11.2008 obě smlouvy, týkající se umístění amerického radaru a cizích vojáků v České republice.

Ti senátoři, kteří přes důrazné, dva roky trvající protesty většiny občanů této země pro tyto smlouvy zvedli ruce, ukázali tak svým voličům v přímém přenosu další vztyčený prostředník.

Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, mockrát Vám děkuji za podporu projektu Hvězdných válek a umístění základny tohoto systému na území této země. Jak jistě sami dobře tušíte, nejde o projekt obranný, ale útočný, a jako takový už nyní vyvolává zvyšování napětí mezi Evropou, USA a Ruskem. Kde je napětí, bývají i konflikty. A kde jsou konflikty, bývají i mrtví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a