Neberme to osobně. Asi (nebo spíše určitě?) porod může být urgentní záležitostí. Nebo to může být aspoň nadstandard, má-li se ta radostná událost odehrát v porodnici v Praze. Protože ten nedočkavý příští občánek se neptá, kdy se mu zrovna zachce objevit se již mezi námi. A je pak úplně fuk, bude-li to nastávající Pražák či Pražanda, nebo někdo od Brandýsa či od Mladé Boleslavi anebo od Kolína, co stojí v té známé pěkné rovině.

Urgentní případy musí nemocnice přijmout. Tak se to také říká přímo z kompetentního ministerstva (zdravotnictví), ústy jeho populárního muvčího (pana Tomáše Cikrta). Urgentní je tudíž KAŽDÝ porod. Takže "babo, raď"! Pořadník, nepořadník. I když nemusí nutně být na porody v Česku nějaký búm ("boom"?), zrovna to jedno lůžko už není. Nemluvme o "standardech", ani o "dostupnosti" té porodnické péče. Ta, kterou nazývá ta péče prostě "rodičkou", se může jít -- když obrazně ta motyka spustí -- nejednou neobrazně klouzat. Když totiž led (pardon, to lůžko) není...

Ženě, které se dostavují porodní bolesti (pro ženy těmi známými "kontrakcemi"), je úplně jedno, že je urgentním případem, když má absolvovat známou cestu pohádkového kohoutka za vodou pro slepičku, která už má nohy nahoře a kohoutek se bojí, že mu slepička umře.

Tady v té pražské -- teď nadstandardní? -- nepohádce jde o životy! A opakovaně. Vždy minimálně o dva naráz. Nejen často až v pátek. A pak zase spíše až v noci. A lůžko zrovna není. Jak ta voda pro slepičku z pohádky. Nastávající rodičce je v okamžiku kritické předporodní tísně úplně jedno, pakliže si někdo odpovědný (kdopak?) přitom zrovna hraje s údajně jediným možným receptem na slehnutí v porodnici, rozloženým do triády vzoru "tudy vlak nejede!":

1) lůžko zkrátka není, 2) někdo si škodolibě hraje na politickou strunu (posádky "záchranek", pan Schwarz), 3) "tertium non datur" (aneb žádná třetí možnost opravdu není?!)...

2) Zapomněli jsme dodat: "Porod je vždy urgentní!" Toť otázka! Otázka "hamletovská"...